-Endy- komentáře u knih
Mistrovské dílo.
Velkolepé, a přece komorní.
Nacházím čím dál větší zalíbení v pomalu se odvíjejících zápletkách, ve spletitých vláknech příběhu, v komplikovaných postavách, které nejsou černobílé.
Je skoro až drzost, jak nás autor napíná s každým naléváním čaje, s pozorováním kapek deště na větvičkách sakur. Mnohé scény by se daly namalovat, než vůbec skončí, a stejně to nevadí. Taková je to nádhera číst.
Jsem šťastný člověk, protože žiju ve stejném světě jako Haruki Murakami.
Občas se ráno budím s hrůzným pocitem, co budu se svým životem dělat, až dočtu všechny jeho knihy...a v tu chvíli se začnu strašně těšit na to, až budu ty knihy číst znovu.
Tato kniha mě bude patrně provázet celý život. Poprvé jsem ji četla jako teenager na střední škole, poté jako dvacítka na výšce, potřetí jako pokročilý třicátník...očekávám návrat v další dekádě :-D
Nezřídka se mi stává, že autoři první poloviny 20. století a dále do historie pro mě přestávají být příjemně čitelní. Ne tak Asimov, ten chlap je nadčasový génius!
Pokaždé, když delší dobu nečtu Murakamiho, začne mi po něm být smutno. Pak otevřu další jeho knihu a zaplaví mě radost ze shledání a zároveň melancholie, kterou jsou jeho knihy protknuty. A tak je mi smutno zas...ale tak nějak hezky :)
A ještě tohle:
Mnoho lidí tvrdí, že Murakamiho postavy jsou slaboši...ne, nejsou to slaboši. Naopak z nich čiší vnitřní klid, který však ony samy nevidí.
Pořad hodně čtivé stejně jako oba předchozí díly, ale v tomto případě mi tam Bella svou nerozhodností a (de)mentální rozpolceností otravovala zdravou atmosféru rivality. A taky už byla trochu únavná její neustálá potřeba přinášet oběti pro dobro jí blízkých lidí, upírů, vlkodlaků...a kdyby měla doma nedejbože třeba želvu, vsadím se, že by se ráda obětovala i pro ni ;)))
Uznávám, že to není bůhvíjak hlubokomyslná upířina, ale na druhou stranu dokázala autorka vymyslet velice čtivý "fenomén", který navnadil (hlavně) mladé lidi k tomu, aby místo facebookové stránky otevřeli knihu ;)
Po přečtení Lovecraftovy původní povídky je tato manga balzám na duši. Jeho svět mi učaroval...všude jinde, jen NE v jeho textech :-D Líbí se mi, co Lovecraftova šílená mysl vytvořila, ale jakékoliv cizí zpracování je pro mě stravitelnější než ta jeho "nuda, nuda, šeď, šeď" sáhodlouhých popisů, které téměř pokaždé spíše přetrpím. ALE pak objevím kupř. tohle a jeho monstrózní svět je zase v pořádku.
Ten King! Ten by i z vola mlíko vyždímal :)))
Úžasné (A INSPIRATIVNÍ) počtení!!!
1. Po přečtení opět nejsem s to dost dobře interpretovat, o čem kniha vlastně byla...a to mě na Murakamim pořád baví :)
2. Jedna scéna byla tak příšerná, že jsem se málem pozvracela a omdlela na vlakovém nástupišti...dík, Haruki, to se mi ještě nestalo :-D
3. ...a doba studny spojené se Samarou je pryč.
Je mi jasné, že ukončovat v knihách/filmech/seriálech tyhle nevysvětlitelné jevy něčím smysluplným a/nebo uspokojivým je práce těžká a nevděčná. Ráda jsem si celou sérii přečetla, ale ještě raději bych byla, kdyby to mělo klidně dalších 10 dílů, ve kterých by autor šel více do historie, do hloubky, ke zdroji, k počátku. Nedal tomu prostor.
Pro hlubší pochopení konce knihy bych asi doporučila Městečko South Park S09E08, konkrétně crab people...funguje to zhruba na stejném principu :/
Ach, tyhle velké ságy...mají pro mě neodolatelnou přitažlivost. Představují adrenalin jako pro horolezce zdolávání 14 osmitisícovek. Miluju je a zároveň se u nich často mentálně morduju. Po jejich dokončení se cítím jako největší knihomolský king, ale zároveň bych si pak nejraději tak na měsíc zalezla do postele a četla obrázkové skopičiny duhových poníků.
První tři díly byly skvostné, 5hvězdičkové, poslední díl bylo právě to výše zmíněné mordování. Aeneino učení mi není blízké, není pro mě zcela pochopitelné a většina toho, co říkala/učila, šla úplně mimo mě. Její postavu jsem si více oblíbila jako malou holku a Raulovu chráněnku než jako "mesiášku" a Raulovu milenku.
Ano, celý Kantos byla rozhodně jedna z nejlepších sérií, jaké jsem kdy v životě četla. Ne, nebudu ho číst znovu (možná Hyperion).
Batman je v naší domácnosti povinnost, želvy protěžuju spíše já a zejména Leonardo je můj animální favorit. Až s touto knihou však vyplynulo na povrch, jak bude vypadat naše společná, "totálně božanská" (a jednoznačně imaginární) dovolená. Pojedeme s Leem na arkhamské safari v Batmanově káře tažené Mikeyho závodními poníky. Mám v plánu opatřit nám také Trhačovu roušku a Baneův respirátor, protože hygiena je základ zdraví.
Úžasně plytké :-D Sama nevím, jestli mě to irituje, nebo mi to vyhovuje.
Krásná kresba a vymazlené oblečky.
Občas zkrátka nechcete číst zahloubané, filosofické a moralistické myšlenky-rozvíjející, patetické bichle o nesmrtelnosti chrousta...občas si prostě chcete oddechnout nad upírem opuštěnou blbkou, jejíž sexy mladší chci-být-více-než-kamarád vlkodlak jí nabízí útěchu ve velmi hřejivé náruči :)
První kniha se mi líbila o drobátko více - byla epičtější, ale zase tady je naprosto neuvěřitelná kresba, a to je pro mě jóó důležitý faktor pro výběr a následné hodnocení. Takže tady ty 4 hvězdy ponechám.
Co HLAVNĚ jsem si odnesla z této knihy (kromě narůstající obsesivní potřeby číst další a další zeměplošské knihy a pak se hrabat v mapách, průvodcích, kuchařkách a jiných doplňcích mé současné čtenářské stravy):
Až se vás někdo bude ptát, jestli už na některé věci nejste moc staří, pošlete je do hnědky a vzpomeňte na mágy z Neviditelné univerzity.
No není už ten art na přebalu úžasně vangoghovsky poetický?
Úplně cítím teplý letní vánek, když se procházím obilným polem, slyším kosu, jak provádí exekuci obilných klásků a vidím široký zkostnatělý úsměv mého drahého vychrtlého přítele...no, tak to jsem se trochu zamyslela, že :-D
Tedy, ta Smrťova linie je čím dál lepší. Osazenstvo Neviditelné univerzity taktéž zaměstnalo mou bránici*, ale pochopte, v srdci přeci jen máte jen jednoho Pana Pravého.**
_______________________________________________________
* "Sadařina! Bonsai! Krleš!"
** Prozatím uděluji 4 hvězdičky, ale budu to pečlivě pozorovat a nejlepšímu dílu linie zvednu skóre.
_______________________________________________________
25.8.2022 DODATEK - Je to tu, spadla jsem do toho...5 hvězdiček jen u jedné knihy nebude stačit. Miluju Pratchetta!
Velmi komorní sada příběhů odehrávající se prakticky v jedné místnosti s pár postavami (psal tu někdo, že má problém si zapamatovat postavy?...ale no tak!!!). Musím říci, že mi vadilo to věčné opakování kdečeho (pravidel, vzhledu kavárny, životních údělů postav...) - předpokládá snad autor, že napsal knihu pro hloupé a zapomnětlivé čtenáře? A ještě jedno negativum - ta pravidla vzbuzují více otázek a pochybností než chuti vyzkoušet si to taky.
Postavy však byly milé, sympatické a kavárna i bez onoho cestování místem, kde bych si ráda dala kávu.