Endy17 komentáře u knih
Kniha otevírá oči naivnímu názoru, že 28.října 1918 zavlály na budovách československé prapory a všichni byli ze vzniku nové republiky nadšení. V dozvucích končící první světové války bylo soužití Čechů a Němců náhle ještě komplikovanější a příznivci hroutící se c.k. monarchie toužili po návratu starých pořádků. První týdny a měsíce tedy nebyly pro nový stát vůbec jednoduché.
Trochu sladkobolný závěr příběhu je daní za beletristické zpracování a vítězství dobra nad zlem také možná symbolicky dává Československé republice naději v lepší zítřky.
(SPOILER) Tak trochu Bouvard a Pécuchet, tak trochu Zvonokosy.
Leitmotivem příběhu není, jak by se dalo čekat, zelná polévka, ani, jak je nejčastěji uváděno, návštěva mimozemské civilizace, i když obojí tady má svou nezastupitelnou roli. Kniha je především o přátelství dvou starých venkovanů a o době, jejímuž tempu přestávají stačit. A protože Glód a Kastle nechtějí měnit své letité zvyky ani svůj zaběhlý způsob života, nezbývá jim než opustit Zemi...
Některé van Goghovy obrazy mě fascinují a jiné mě nechávají naprosto chladným. Stejně rozpolcený byl malířův život, ale Stoneův román je naproti tomu strhující od první do poslední stránky.
Jednohubka - ovšem jednohubka mimořádně delikatesní.
Dost mě překvapilo, že komunisti tuhle knížku pustili do světa, kritika poměrů v socialistickém Československu je zjevná a poměrně častá.
Pokud si myslíte, že strašidla jsou zlá, tahle knížka vás vyvede z omylu. Povětšinou jde o nešťastné bytosti nespravedlivě stíhané krutým osudem. A vlastně - ony vlastně strašidla vůbec neexistují... Jenomže Svojanov bez strašidel, to by ani nebyl Svojanov.
V rámci Čtenářské výzvy 2019 jsem bezmála po čtyřiceti letech přečetl oblíbenou knížku svého dětství. A s nemenším zájmem než tenkrát.
Trochu drsná, neotřelá a rozhodně zajímavá kniha, která donutí čtenáře k zamyšlení.
Po přečtení komentáře uživatele Messiአuž je těžké napsat něco objevného a jen neopakovat to, co už bylo řečeno.
Mimořádně silný příběh, který zobrazuje život Američanů v takové podobě, jakou si dnes nedokážeme představit.
Smích i pláč čtenáře provázejí knihou podobně jako v životě. Smíchu, nebo možná úsměvů, je ale rozhodně víc. Autorův laskavý pohled na svět pohladí po duši a nutí porozhlédnout se po dalších jeho knihách, až nakonec budete mít jeden nekonečný zvěrolékařův životní příběh.
Nejsem moc velkým příznivcem povídkových knih, přesto má James Herriot v mé knihovně nezastupitelné místo.
Šestý svazek o dobrodružstvích Oldřicha z Chlumu chronologicky nezapadá, autor nás vrací do hrdinova mládí a tahle kniha by tak mohla celou sérii zahajovat. Na kvalitě jí to ale nijak neubírá a Oldřichovi příznivci se jistě rádi dozví něco o tom, jak to bylo před jeho působením na Bezdězu.
Ačkoliv se kniha prezentuje jako životopisný román o Heinrichu Schliemannovi, hlavní hrdinkou je jeho druhá žena Sofie, jeho skutečný řecký poklad.
Příběh je přímo nabitý zajímavostmi z práce amatérského archeologa Schielmanna, dobrodruha, mecenáše, ale také rozporuplného člověka. Některá další Stoneova díla jsou čtivější, Řecký poklad naproti tomu přináší více faktů a překvapivých zjištění.
Otázka odsunu mě provází celý život, otázka, na kterou těžko hledám odpověď - pokud vůbec odpověď existuje. Jiří Hanibal pojal téma ve větší šíři, a i když ani on univerzální odpověď nenabízí, naznačuje alespoň její směr.
Jednohubky ze zápisníku ředitele pražské zoo mají kolísající kvalitu, většinou ale přinášejí velmi zajímavé informace, některé i pobaví. Jako sloupky v denním tisku jsou nepochybně atraktivní, o beletrii ve stylu Herriota či Durrella však bohužel nejde.
Nejkontroverznější kniha, kterou jsem četl, alespoň podle rozporuplných komentářů a hodnocení určitě.
Neberte ten příběh zas tak doslova, pan Vondruška chtěl nepochybně upozornit a trochu provokovat. Nebo alespoň přimět k zamyšlení.
Na světlo v knize vyplouvají charakterové rysy nejen hlavního hrdiny Františka Kriegla, ale také jeho oponentů Husáka a Svobody. Obzvláště u tohoto armádního generála se málo ví, jaký vlastně byl a za jakou cenu dosáhl svých úspěchů.
Závěr trilogie se stejně jako závěr Ciceronova života dá jistě považovat za nejbouřlivější část obojího. Ačkoliv příběh působí místy trochu encyklopedicky nebo možná učebnicově, jde o fascinující obraz doby, která utvářela podobu naší civilizace.
Zatímco stoletý Alan zamotal hlavu řadě historických osob a dnes už bezpečně mrtvých politiků, ve sto a jednom roce se se stejným úspěchem vrhne na ty současné.
Absurdita díla se dá srovnávat snad jen s ostatními autorovými romány, jinak nemá konkurenci. Úroveň místy trochu kolísá, od vyloženě vtipných pasáží občas sklouzne do zdlouhavé nezáživnosti. Čte se ale výborně a pokud by se Alan vrátil i ve sto dvou letech, místo v mé knihovně už má připravené.
Tak trochu zklamání...
První třetina knihy v zásadě mé očekávání splnila. Obávaná paralela se Stoletým staříkem není nijak výrazná, děj má spád i trochu toho humoru. Rozhodně se čte velmi dobře.
Ve druhé třetině převládá naivita, průhlednost děje, místy fádnost. Fatální chyba, kdy na straně 194 Brandon od Maury "nikdy neslyšel" to, co mu řekla už na str.53, jen podtrhuje klesající úroveň.
No a závěr knihy? Ač úplně bez zkušeností, přesně takhle si představuji červenou knihovnu. Na pozadí hluboce tragické události se rodí všemi očekávaný happyend. Romanťák jako hrom.
Příjemné čtení na pláž nebo do vlaku, ale v mé knihovně místo pro tuhle knížku není.
"Vypadalo to tam jako v osmdesátých letech" je s absolutní převahou nejčastější větou příběhu, čtenář se s ní setká bezmála na každé stránce téhle lehce infantilní a naivní knihy. Trochu je to Harry Potter, včetně vševědoucí Hermiony, trochu Clancyho Net Force.
Děj ubíhá rychle a stránky přímo mizí před očima. Ale když zmizí i ta poslední, nijak zvlášť vás to mrzet nebude.
Niedla jsem objevil v trilogii o platnéři Lukášovi a brzy bylo zřejmé, že vezmu do ruky také další autorova díla. Čtvrtý králův pes mi sice neubýval tak rychle, jako Platnéř a jeho pokračování, ale nabízí důkladnější pohled do historie. Po přečtení této knihy mám mnohem větší představu o situaci v Čechách za vlády krále Václava IV. a třeba také o tom, jak podivný rozpor je mezi charakterem Otce vlasti Karla IV. a jeho synů Václava a Zikmunda. Za to patří autorovi velký dík.
Ale teď už musím, běžím si do knihovny pro další díl.