Endy17 komentáře u knih
Příběh z osmnáctého století vypráví autor v polovině století dvacátého tak poutavě a nadčasově, že je kniha aktuální i pro současného čtenáře.
Hodnocení posledního Daberta pro mě bylo hodně složité a dlouho jsem nad ním přemýšlel. Laciné rádoby vtipné glosy sráží úroveň jinak zajímavé knihy, použití vulgarismů na některých místech působí násilně (podobně jako když si podobnými výrazy puberťáci zvyšují sebevědomí).
Nakonec o čtyřech hvězdičkách rozhodlo to, že jsem Dotek zla s chutí přečetl za jeden den.
Kniha O myších a lidech je rozhodně klasikou, velmi silným příběhem o přátelství až za hrob. O nenaplněných snech a o radosti, kterou samotné snění přináší.
Plameny zářivé čekaly na svůj český překlad takřka půl století - možná v době svého vzniku u nás nenašly pochopení. Příběh se přelévá do tří různých prostředí, aniž by to jakkoli ovlivnilo jeho vývoj. Autor nám tak ukazuje, že není zas tak důležité ČÍM člověk je, ale JAKÝ je a jaký vede život.
Autor je odborník na jachting a několikrát to dokazuje přiliš obšírným popisem úkonů na moři. Také vražda zrakově indisponovaným střelcem na mě nezpůsobila příliš věrohodně. Celkově je ale kniha, jak jsme u Františka Niedla zvyklí, příjemným pohodovým čtením, které nezklame.
Jednou jsi dole, jednou nahoře - nic nevystihuje Ciceronův osud lépe. Rozhodně to neměl ve své době a se svými zásadami lehké, ale určitě by byl šťastný z vědomí, že jeho odkaz přežívá i po dvou tisíciletích.
Popisovat Zvonokosy jako román o zbudování záchodků je stejný nesmysl, jako napsat, že Babička Boženy Němcové je o Viktorce. Humor, karikatura, satira a vzhledem k době vzniku překvapivě hodně sexu jsou leitmotivem celé knihy. Bohužel jsem měl pocit, že na posledních stránkách autorovi trochu dochází dech, ale přesto se jedná o dnes už klasické dílo, které do knihovny patří. Alespoň do té mojí určitě.
Osmý příběh napsaný podle stále stejného scénáře. Čtenáře nečeká žádné velké překvapení, ale pro mně osobně se z Sharpa stává starý známý, ke kterému se rád vracím. Jen si mezi jeho jednotlivými příběhy musím dát chvilku pauzu.
Po přečtení Stoletého staříka Vás Analfabetka ničím výrazně nepřekvapí. Je stejně plná absurdit a paradoxů, které s postupujícím dějem rozhodně neubývají, stejně zábavná i čtivá.
V červnu mě k moři doprovázel Alan, v září Nombeko. Z tohohle pohledu musím říct, že podzimní Jadran byl o malý kousek lepší.
Autor sám sobě nasadil laťku dost vysoko - pokud jeho první historický román dosáhl takových kvalit, bude těžké navázat a nezklamat čtenáře.
Tak trochu jiný Nesbo, znatelně brutálnější, zamotanější, k čemuž trochu přispívají i pro českého čtenáře těžko stravitelná skandinávská jména. Opakované odhalování pachatele, než konečně dojde na toho pravého, mě víc unavovalo než zaujalo. Ale tradičně výborný vypravěčský styl dělá knihu čtivou. Uvidíme, s čím přijde Jo Nesbo v dalším případu Harryho Holea.
Sněhulák je další knihou, u které mě mrzí, že hvězdičky hodnocení nejdou půlit. Vybral bych tři a půl.
Drsné. A o to drsnější, že děj má reálný podklad a že to takhle ve stalinistickém SSSR asi opravdu chodilo.
Mé první setkání s Františkem Niedlem bylo vcelku příjemnou záležitostí. Příběh ze středověké Prahy, trochu drobrodružný, trochu detektivní. Nechtěl bych hodnotit reálnost děje, ale kniha je čtivá, stránky rychle ubývají a navnadí čtenáře na další dvě pokračování.
Nabízí se otázka, jestli tímhle svazkem autor sérii končí nebo jestli vytváří prostor pro zcela novou dějovou linii.
Pane Niedle, B je správně!
Zajímavý životní příběh vyjímečného vědce rozepsaný na příliš mnoha stranách. Kniha v polovičním rozsahu by se mohla blížit k dokonalosti.
Vyprávění mi svým stylem připomínalo Transfuzi Antona Horsta. Kniha se asi nikdy nestane úplným bestsellerem, ale to rozhodně neubírá na kvalitě románové verzi velmi zajímavého životního příběhu. Škoda ukvapeného konce, další kapitoly by určitě čtenáře neodradily.
Před pětatřiceti lety jsme Párala hltali - dnešní nostalgické ohlédnutí mě přesvědčilo o tom, že autor má co říct i dnešnímu čtenáři.
Způsob vydávání Zelené míle mi připadal přinejmenším podivný - po přečtení celé série ho hodnotím jako geniální! Při dočítání jednoho dílu už jsem měl připravený další sešitek, do kterého jsem se okamžitě vnořil a který mě opět zcela pohltil. Čekání na vydání dalšího dílu muselo být pro první čtenáře hodně náročné, ale napětí děje se tím určitě ještě stupňovalo.
Premonstráti, dominikáni, minorité - pro běžného čtenáře není úplně jednoduché se zorientovat. Rozhodně zajímavý je ale odkaz na věrozvěsty a na tehdejší církevní popírání jejich odkazu.
Skutečné události druhé světové války podané snadno přístupnou literární formou a na závěr doplněné vysvětlující poznámkou autora, mimochodem neméně zajímavou.
Tradičně až neuvěřitelně otevřená zpověď o životě v Kerkyře. Tentokrát Pavla zapojila také dceru Ofélii a trošku i syna Janise - nemůžu se dočkat, že v příští knížce dostane příležitost i Adonis.