Endy17 komentáře u knih
Nezbývá než věřit, že autor nastínil jen jednu z možností, jak by to s námi v budoucnu MOHLO BÝT, nikoli předpověď jak to BUDE. Pevně věřit!
Máte rádi pravěk? Dáváte přednost antice či středověku? A co takhle druhá světová válka? Nebo raději přítomnost, blízká či vzdálená budoucnost? Roman Bureš připravil koktejl, ve kterém najdete od každého trochu. A výsledkem je čtení, které dáte z ruky jen s nechutí.
Série má, bohužel, kvalitativně sestupnou tendenci. Čtvrtý díl už není historickým románem, ale dobrodružným příběhem na historickém pozadí. Nového nepřináší vlastně nic, v dobrém ani ve špatném smyslu slova, osudy Hynka Tase z Boru plynule navazují na předchozí knihu a stále stejně čtivým způsobem.
Velkou deklasací knihy je v mých očích práce odpovědné redaktorky, která by snad měla vědět, kde se píše jaké i/y. Takhle se čtenář dočte, že "kosti se dávno rozpadli"! (str.189)
Ještě se mi nestalo, abych v případě Folletta sáhnul vedle. Kolo štěstěny mi trošku připomínalo skvělou trilogii Století, i když jejích kvalit nedosahuje. Příběh je opět výborně čtivý a i když se opakující pády a vzestupy hlavního hrdiny jeví malinko nereálné, jedná se především o leitmotiv celého díla.
Velké dilema, jak ohodnotit třetí pokračování série, mě provázelo několik závěrečných kapitol a rozhodl jsem se až na předposlední stránce. Nepochybně zajímavý příběh zasazený do realných historických událostí je ke své škodě plný složitých až překombinovaných souvětí. Sladkobolný konec potom naznačuje, že touto knihou chtěl autor původně celou sérii ukončit.
V žádném případě jsem nezanevřel na Tase z Boru ani na Františka Niedla, jen tahle kniha zůstává ve stínu těch předchozích.
Oproti prvnímu dílu víc dobrodružný příběh a méně historický román. Nového jsem se nedozvěděl nic, ale čtení to bylo příjemné a ubývalo rychleji, než bych si přál.
Přes mírnou počáteční rozvleklost se děj rozběhne tak, že než se nadějete, otáčíte poslední stránku. Retrospektivní pohledy do historie jsou skvělé a úsměvné, rozhodně překonávají paralelně běžící současný příběh. Místy se čtenář stává svědkem hodně velkého historického paradoxu - ale proč vlastně ne, když jde o humoristický román. Jen nesmíte podlehnout pokušení čemukoli z Alanova vyprávění uvěřit.
Moulin, Schimanski, Magnum - k těmhle detektivům Harry Hole rozhodně nepatří. A nehodí se ani k sympatickým Kojakovi nebo Colombovi. V realitě by to byl asi nepříjemný patron, přesto z něj Nesbo dokázal vytvořit populární literární postavu. Zápletka příběhu mi připadne místy složitá až překombinovaná, ale knížka je výborně čtivá, jako většina autorových děl. Nemám moc rád Harryho - ale mám rád Nesba.
Tak trochu změna oproti předcházejícím dílům, v ději se často objevuje retrospektiva. Závěr není úplně jednoznačný a nastoluje otázku, jestli se dočkáme i dalších pokračování, které bych si pak opět s chutí přečetl. Může dát čtenář autorovi větší satisfakci?
Nestalo se to tak - ale klidně to tak být mohlo. Follettův imaginární pomník Pearl Witheringtonové dokáže čtenáře přesvědčit a pohltit, jak už to tenhle autor umí. Trochu jiný pohled na válku a na odboj než třeba v Zimě světa, ale i tady nás kniha upozorňuje na to, že svět rozhodně není černobílý. Možná Vaše sympatije získá nacista nebo kolaborant, možná budete opovrhovat odbojářem nebo některým ze Spojenců. A přesně o tom to je.
Kdybych nečetl tři předcházející příhěhy Thomase z Hooktonu, byl bych nadšen, takhle bych hodnotil o nějaké procento méně. Přesto je kniha skvělá a pokud pan Cornwell udělá z tetralogie pentalogii, rozhodně s velkou chutí sáhnu po dalším svazku.
Dost poutavá a záživná knížka, kterou jsem přečetl jedním dechem. Pohnutky a myšlenky hlavních postav sice odpovídají spíš současnosti než středověku, ale možná právě proto jsou čtenáři bližší. Bohužel, závěr knihy je tak trochu červená knihovna a je hodně poplatný prvoplánové autorově snaze o happyend.
Dílem životní příběh Jessenia, dílem alegorie. Jak už padlo v předcházejících komentářích, jde převážně o fikci zasazenou do dobové reality. Čtenáři nabízí víc otázek než odpovědí, přesto (nebo snad právě proto) stojí za přečtení.
Oblíbený autor, oblíbená série - nicméně příběh jakoby trochu ztrácel na kvalitě, alespoň oproti těm předcházejícím.
Z hlavních protagonistů se pomalu stávají takřka superhrdinové - ale co jiného také od rytířů bez bázně a hany čekat?
Studentské nadšení z Románů o zločinu švédské autorské (a partnerské) dvojice je víc než třicetiletou historií a při mém návratu ke kdysi oblíbené literatuře už jsem tak okouzlený nebyl.
Nebylo to úplně lehké čtení, jazyk (alespoň v překladu z roku 1947) trošku těžkopádný. Přesto jsem s velkou chutí "objevil" Shakespeara a nesmírně mě překvapilo, jak je i po několika staletích aktuální.
Náznak post-apo nebo psychologická sonda? Možná od obojího trochu...
Zrůdnost nacistického režimu v trochu jiné podobě.
Příběh byl trochu něco jiného, než jsem čekal - syrovější, drsnější a mnohem, mnohem víc osobní. Ale hlavně neskutečně silný.