Evafelicita komentáře u knih
Pamatuju si, jak jsem se u této knihy smála, až mi řekly slzy a u další věty jsem brečela doopravdy.
Právě ji čtu v elektronické podobě v angličtině, zajímaly mě původní názvy (viz Annina představivost) a také další pokračování, která česky nevyšla. Překvapilo mě, že v českém vydání chybí několik kapitol. A taky jedna perlička: Anna během představování chce, aby jí říkali Hana, nějak mi to nesedělo, v originále říká, že je "Anne spelled with E". Nepřeložitelné. Ten jemný humor se mi na tom právě líbí.
Především druhý díl mě velmi oslovil, asi hlavně tím, že se právě nacházím v podobné situaci jako hlavní hrdinka. A vystižení života a každodenního boje ženy, která je doma s dětmi, je prostě přesné. Dlouhé odstavce jsem předčítala manželovi... Fascinuje mě, jak se některé věci nemění napříč časem ani místem, pravda, jen nemusíme už tolik zašívat a máme myčky a pračky.
Četla jsem s dětmi (6 a 4), které by celou knihu ještě nezvládly, jako první vstup do Středozemě dobré.
Tři na sobě nezávislé povídky. Co mě ale zaujalo, těsně před touto knihou jsem četla Šťastný věk a Paní Hjeldová a tam se z jiného úhlu pohledu vyskytují postavy z první povídky a naopak. Prostě paní Hjeldová a paní Waageová jsou sousedky. Drama, které paní Waageová v první povídce hluboce prožívá, je ve druhé knize komentováno z hlediska nezúčastněných osob jako něco obyčejného. A naopak, v povídce vidíme paní Hjeldovou očima jiné ženy, která jí nějak posuzuje, ale my víme svoje...