eviah komentáře u knih
Příjemná krátká oddechovka, tři hvězdy bych dala za příběh, ale nakonec dávám čtyři, protože psaní dialektem bylo vynikající a dodalo to celému příběhu autentičnost.
Moje srdcová záležitost a za mě rozhodně nejlepší kniha od tohoto autora.
Vítejte v Klímově Stupidii, Velké Nesmyslii a Malé Skotáčtině...společnost vám budou dělat mravenec Všislav, slepý had a jejich „moč ohnivého draka“ (= rum). Karikatura velkých dobyvatelů, vypočítavých politiků a zkorumpovaných režimů. Z úst hlavních protagonistů zaznívá Klímův filozofický "systém" a pod všemi srandičkami skrývá se téma války a moci.
Myslím, že toto dílo má i v dnešní době stále co říci. Čtenáře, který si jej přečte jen zřídka neosloví. Ani mi nepřišlo, že by popisných pasáží bylo nějak moc, zprvu může dělat problém styl, jakým je kniha napsána, ale po cca dvou až třech stránkách už není problém. Mně se tento starší styl psaní nakonec i líbil. Příjemně strávené dva večery s Karolinou Světlou.
Byl to boj, ale došla jsem až do konce:)..a nakonec to stálo za to.
Moje první setkání s francouzským novým románem. Útlá knížka, kterou přečtete "na posezení". Jedná se o dílo, které je rozhodně odlišné od ostatních,ale pokud přistoupíte na autorovu "hru" může být celkem zábavnou záležitostí.
Skvělé antiutopistické dílo tohoto nedoceněného autora. Přestože byla tato kniha napsána před více než devadesáti lety(!), má stále co říci a je rozhodně nadčasová.
Kniha je skvěle promyšlená a četla jsem ji "jedním dechem". Nevšední, akční, se skvělým nápadem i zápletkou. Pamuk nechává čtenáře vyhodnocovat, přemýšlet, pracovat s informacemi...
Norské dřevo se od všech Murakamiho knih odlišuje. Především asi tím, že všechny prvky jsou reálné a nejsou zde taková překvapení, jako v dalších jeho knihách. Z toho, co doposud Murakami napsal, mi Norské dřevo přijde nejslabším článkem - tím ovšem nechci říci, že nestojí za přečtení.:)
První kniha, kterou jsem od Murakamiho četla. Řekla bych, že i jeho nejlepší kniha celkově.Nevšední, neotřelá..zkrátka skvělý zážitek. Nebudu zde opakovat, co už v předchozích komentářích zaznělo. Rozhodně se k této knize budu ráda vracet.
Hlavní hrdina opravdu dokáže čtenáři lézt na nervy (stejně jako postavám v jeho okolí). Nebavily mě snad jen mnohdy zdlouhavé Ignáciovy deníkové záznamy. Celkově zajímavá kniha, avšak neřekla bych, že něco převratného. Dobré na odreagování, určitě se u některých částí pobavíte.