evismaior komentáře u knih
80% - Knihy s odklápěcími okénky nás s dítkem baví už několik let, tuto o ponících a koních jsme ale ještě neznali. Druhy koní, části jejich těla, typ kroku, cvalu, péče o koně, to vše tam jednoduchou srozumitelnou formou je. Škoda jen, že se ty knížky nedělají nějak trvanlivější - při častém prohlížení se nezřídka nějaké to okénko utrhne...
80% - soubor odpovědí uznávaného českého psychologa na otázky rodičů, prarodičů, zkrátka všech, které trápilo něco ohledně jejich dětí, které vycházely časopisecky a následně z nich vznikla kniha. Asi bych si představovala řazení spíš podle jednotlivých témat, než podle toho, jak odpovědi postupně vznikaly podle zaslaných otázek, ale i tak je to čtení poutavé, je vidět, že pan profesor měl za léta praxe hluboký vhled, a to nejen do duše dětí, ale i jejich rodičů. Odpovědi píše s citem pro věc a přitom realisticky - jako někdo, kdo přesně věděl, jaký by měl být ideální stav, ale zároveň jak málo reálné je v praxi často toho stavu dosáhnout. Asi nezapomenu na jeho úvahu "hubené dítě = šťastné dítě", která mě přesvědčila, že vážně nemusím dítěti cpát jídlo doslova krku, že ono hlady neumře (samozřejmě pokud tam není nějaký zdravotní problém), že se mu prostě jenom zrovna jíst nechce a že to jinými slovy znamená, že nemá potřebu kompenzovat si jídlem nedostatek citového zázemí.
80% - Vztekloun, Měkoň a Květoň šli taťkovi Šmoulovi pro nové přesýpací hodiny, vlezli do kyvadlových hodin, které je omladily, a tak se z nich stala Prťata. A protože měli dobré srdce, rozhodli se smutné Šmoulince pořídit kamarádku. Příběh o tom, jak vznikla Sašetka, je povedený a formát malé knížky na jednorázové přečtení opět nezklamal.
70% - doma máme Šmouly v oblibě, takže jak se něco objeví v knihovně, dítko to hned tahá k výpůjční přepážce. Černí Šmoulové nakažení mouchou a kousající se mezi sebou sice nejsou tím nejlepším, čeho se čtenáři může ze Šmoulí říše dostat, ale příběh má vývoj a spád, jedná se sice o knížku ale při čtení jako bychom na Déčku koukali na další díl. A přečtení zhruba i stejnou dobu trvá - akorát na udržení pozornosti těch nejmenších čerstvých čtenářů. Není to zlý nápad vydávat to formou těchhle kapesních knížek.
70% - První dva filmy s Bridget Jonesovou jsou pro mě vždy vítanou oddychovkou a líbilo se mi vcelku i pokračování, které šlo do kin ve stejném roce (2016), kdy vyšla tato kniha. A nějak z toho nejsem moudrá - časově navazující kniha, kde už je Mark Darcy po smrti, vyšla již v roce 2014, takže tenhle těhotenský díl působí spíš jako dodatečná snaha autorky dopsat mezičlánek příběhu, který mezitím šel do kina, resp. napsat ho tak, jak by asi vypadal i film, kdyby v něm neodmítl hrát Hugh Grant. Na jednu stranu se mi postava představovaná Patrickem Dempseym hodně zamlouvala, na druhou stranu teď, po přečtení knihy, bych přece jen byla raději, kdyby i ve filmu zůstalo u osvědčených protihráčů Darcy vs. Cleaver. Jinak byl děj v podstatě totožný a to mi asi nejvíc vadilo - knihu jsem měla přečtenou za dvě hodiny, tedy za stejnou dobu, jako trval film - a ono to tak odpovídalo, protože to opravdu mělo spíš formát převyprávěného scénáře než plnohodnotné knihy, od které přece jen očekávám mnohem větší košatost příběhu a v případě Bridget Jonesové i spoustu vtípků, které se do filmu nevešly.
70% - Tahle kniha se mi pozdávala víc, než předchozí přečtená Jak být dobrým rodičem od stejné autorky, zejména proto, že jednotlivé aspekty výchovy a dětského chování jsou podrobněji rozebrány a obsahuje opravdu všehochuť témat. Přivítala bych však ještě mnohem podrobnější vhled do problematiky, více času věnovaného jednotlivým tématům, víc příkladů. Z knihy jsem si pár námětů na přemýšlení a zlepšení přístupu k dítěti odnesla (zejména to objímání při záchvatu vzteku dítěte určitě chci alespoň vyzkoušet, jaký to bude mít efekt), leč někdy jsem nad ní i dost nevěřícně vrtěla hlavou - např. když autorka jedním dechem odmítne plácnutí, pokud dítě i přes vysvětlování už podesáté dělá něco, co nesmí (a co je třeba nebezpečné) a vzápětí místo toho doporučí podpořit rodičovský nesouhlas tím, že dítětem zatřesu (!), ale pak ho hned zas obejmu, aby vědělo, že je stále milováno. No nevím, já být dítě, tak bych z takových vzájemně navazujících rozporných vstupů byla asi dost zmatená. No a ta poslední kapitola o tom, jak v dítěti probouzet vztah k andělům, modlitbě a kostelu, to už na mě vážně v psychologické příručce bylo moc.
60% - Pro někoho, kdo tématu rozumí, to asi bude celkem zbytečná brožura, pro jiného, který je zatím literaturou o výchově nepolíben, to zas je jen taková sbírka tezí - občas jsem si připadala, jako kdybych si pročítala nějaký sborníček citátů, kdy mezi jednotlivými tvrzeními není dost prostoru na zamyšlení. S lecčíms se dá souhlasit, mě se líbil hlavně motiv - když někomu dítě ublíží, nejen že se mu omluví, ale ještě pro toho druhého udělá nějaký dobrý skutek.
65% - Některé pohádky byly docela vtipné, poučné a dalo se o nich s dítkem dobře debatovat (svátek Pepy Pátka) - zejména se mu líbily ty "kontrolní otázky" (jak jsme to nazvali), na konci každého příběhu, které vždy prověřily, jestli dával pozor. Nad některými pohádkami jsem ale i já měla zdvižené obočí jednak zvoleným tématem a jeho zpracováním (chlapec převlečený za Zorra se setká s ekologicky naladěnými mimozemšťany hledajícími tučňáky...??) a jednak tím, že postrádaly významnější zápletku a uplynuly tak nějak odnikud nikam (viz např. pohádka o pravěku, kterou můžeme využít jako logopedické cvičení, z děje ale syna nezaujalo nic moc).
90% - Tedy nejdřív jsem k tomuto počinu byla dost skeptická - proč vůbec plýtvat papírem na pár stránek příběhu o malém vombatovi, který se nemůže vykadit a chodí mu radit různá zvířátka, jak to má udělat? Jako vážně? No ale... Za to překvapení, kdy jsem si na konci přečetla, že vombat je australské zvíře kadící krychlové bobky, zasmála jsem se, řkouc "no, jasně, to si dobře autorka vymyslela", načež jsem otevřela wikipedii a s úžasem zjistila, že je to pravda, za to tedy fakt musím hodnotit vysoko:-D A syn už je drobet větší, tak ho ani tasmánský čert nevystrašil...
90% - "Zlatá kniha" je zjevně nějakou delší verzí a košatějším převyprávěním filmového příběhu, než kniha Hledá se Nemo, kterou jsem měla v ruce předtím. A hodně to tomu provedení prospělo - krásné obrázky, které připomenou film, délka akorát, v příběhu nic nechybí. Ale filmové zpracování je zkrátka lepší a člověk se neubrání vzpomínkám na všechny vtípky, které so do knihy nevešly, a i kdyby se tam vešly, prostě by tak nevyzněly.
90% - no a konečně rozuzlení ve třetí knize nesmyslně rozděleného českého vydání. Mám tuhle knihu moc ráda a jsem šťastná, že ji někdo slušně přeložil do češtiny (znám anglický originál, tak vím, že překlad je vážně slušný výkon), ale ta třísvazková verze je fakt děs. Co taky už komentovat ve třetí části, kde se Margaret konečně rozbřeskne v hlavě (a ano i panu Thorntonovi) a dají to dohromady? Achjo, milostné zápletky založené na tom, že si lidi něco nevyříkali, ty nemám moc ráda, jenže North and south je prostě moje srdcovka (tedy až na ty dlouhosáhlé úvahy o víře, to už i ty úvahy o dělnících a stávkách jsou zábavnější). Takže asi moje největší srdcovka je stejně seriál BBC, který mě k téhle knížce přivedl:-)
80% - hledá se Nemo je filmová pohádková klasika a tahle knížka ten animák stručným způsobem s mnoha obrázky v krátkosti rekapituluje tak, že si ji zvládne přečíst samo i dítě, které je poměrně čerstvým čtenářem. Osobně mi to ale připadalo trochu jako shrnutí toho filmu, je to hodně dobrý nápad i pojetí, ale věřím, že děti by to snesly i delší.
90% - mohlo to být delší! Tak tohle se nám hodně líbilo - a přečetl si to jak syn s tatínkem, tak nakonec i maminka a všichni se dozvěděli hodně nových informací. Styl "podívej se pod okénko" nezklamal ani tady, kde jsme nahlédli do vnitřností velké zaoceánské výletní lodi, na můstek nebo třeba do doku. Moc pěkně udělané!
80% - jako všechny detektivky s Lincolnem Rhymem je i tahle napsaná velmi čtivě, vlastně jsem dosud nenarazila na díl, který by byl slabší co do tématu i zápletky. Zde bylo zajímavé, že se vlastně paralelně rozjely dva případy - ten první s Hodinářem řešil především Rhyme, ten druhý se zkorumpovanými policajty Sachsová. Bylo předvídatelné, že se tyhle dvě linky nakonec propojí, i když jsem nevěděla jak - jenom že to bude jistě tradičně deaverovsky překombinované - no a v tom jsem se nemýlila. Po dočtení ve mně přetrvával pocit, že si to pachatel na můj vkus sám dost znesnadnil vymýšlením dalších a dalších krytí pravého směřování svojí kriminální činnosti, že kdyby prostě šel a rovnou udělal to, co zamýšlel, tak by snad musel mít větší šanci na úspěch. Samozřejmě jsem ale opět zvědavá na další díly.
90% - naše první setkání se Šmouly ve formě knihy a musím konstatovat, že i když zrovna tohle nebyl ten nejhvězdnější příběh z modré šmoulí vesnice, sklidil doma velký úspěch. Bylo to akorát dlouhé na udržení pozornosti, text byl čtivý a vhodně doplněný trefnými obrázky, zápletka dobře popsaná, nebylo nutné si nic domýšlet, takže měl čtenář pocit, jako by sledoval Šmouly v televizi.
70% - Knížka, ze které přímo čpí, že ji napsal člověk, který pak léta představoval doktora House. Hlavní hrdina je podobným způsobem sarkastický, až občas dost na ránu, někdy mi přišlo, že už autor s tím vtipem trochu tlačí na pilu. Ale čte se to docela dobře, pokud si tedy odmyslím všechny ty věcí, co se mi nezdály moc pravděpodobné - na to, čím Thomas Lang v životě prošel, mi přišlo, že byl, co se obchodu se zbraněmi týče, podivuhodně naivní a stejně tak jsem se nedokázala zbavit pocitu, že ti, kteří ho vydíráním donutili účastnit se připravované akce, museli být hodně zoufalí, když k tomu nutili někoho, kdo se k celé věci v podstatě jenom připletl, namísto toho, aby si najali někoho, komu budou moci víc věřit. Jako oddechovka nicméně ucházející.
80% - tématika vesmíru ve spojení s odklápěcími okénky asi zvídavé dítě nemůže zklamat. Hezky udělané, hlavně ten rozebírací skafandr:-)
65% - a to ještě jenom pro tu nostalgii za někdejší Bridget Jonesovou. Tohle bylo o poznání slabší než předchozí díly - kde jsem s třicetněcoletou Bridget souzněla, tak padesátiletá Bridget je většinu knihy doslova na pěst - pět let od smrti Marka sedí pořád doma, píše (nebo spíš občas myslí na to, že by měla psát) pochybný scénář, ve skutečnosti tráví čas sledováním počtu followerů na Twitteru (kam ale nepřispívá zjevně ničím, proč by ji normální člověk sledoval), psaním smsek (a to i na jednáních o scénáři) a brouzdnáním po seznamkách a svých fantaziích o chlapech, k čemuž jí povětšinou pouhou kulisu tvoří její dvě malé děti odložené u televize/videoher. Byla jsem zvyklá na to, že Bridget pracovala, sice dost šíleným způsobem, ale prostě chodila do práce jako normální lidi. Teď nedělá nic, jen když chůva zrovna nemůže, tak (většinou pozdě) vyzvedne děti ze školy. A tímto úmorným stylem se nesou tři čtvrtiny knihy. V poslední čtvrtině se naštěstí konečně dočkáme více prostoru pro chlapa, který Bridget miluje takovou, jaká je (ono to jinak fakt nejde), vrátí ji zpět do reality, odkryje bolavá místa, no a to jsem si ke konci i poplakala, i když jsem si musela odmyslet tu obvyklou zápletku "On někoho má! Aha, tak teda nemá." Jenže pročíst se k tomu nebylo vůbec lehké.
80% - Další knížka s okénky, které jsou tak vděčné zejména pro předškolní děti. Tahle navíc ještě dokáže nadchnout pro vědu, vědce, objevy, pokusy - na dospělého to sice při čtení působí trochu jako "každý pes jiná ves" (od všeho trochu, dohromady nic), ale děti zaujmout dozajista dokáže.
90 % - pěkně udělané - jako základ se to dalo použít i pro předškoláka, ale ten už se pak nechytal - počítám, že víc to využijí děti, které se chystají na učení se zlomků - když dojde na dvanáctiny, sčítání a dělení zlomků, procenta, desetiny, setiny - už to začalo být na to, jak je to dětsky pestré docela komplikované. Ale v první, druhé třídě už by to mohl šikovný školák pobrat a forma podání je opravdu zábavná a názorná.