f.enjoy6 komentáře u knih

Kniha je skoro 20 let stará a jak v Česku, tak i v Americe se toho od té doby hrozně moc změnilo, ale bylo ohromně zajímavé si přečíst dojmy Američana, který se do ČR přistěhoval na začátku 90.let a přibližuje reálie, své zkušenosti a dobré i špatné stránky obou zemí. Zajímalo by mě, jak by autor hodnotil oba státy dnes a jak se v jeho očích změnili Češi, česká společnost a život v Česku.

01.12.2024

Kdysi jsem si přečetl Gottland, který mi přišel velmi zdařilý a volné pokračování mě dlouhou dobu lákalo. Autor líčí českou realitu, život v Česku a různé zajímavustky ze života slavných nebývale čtivě a plné detailů, u kterých mnohdy s uznáním kývu, kolik práce si autor musel dát, aby je dohledal a v takhle pěkné formě přepsal. Nejvíce na mě posloužily části o víře (a odpovědi různých Čechů na to, kde se v nich bere dobro), Davidu Černému (a jeho svérázu) a poslední kapitola o pojetí smrti a pohřbů v české kotlině (některé pasáže mi přišly skoro až neuvěřitelně syrové a bizarní, že by si na to člověk snad dal i panáka...). Autor odvedl pořádný kus práce a jeho hluboký zájem o Česko a schopnost ho dát takto do slov mi je velmi sympatický.

"Nemyslet na peníze - jedině tak lze stvořit něco hodnotného."

Otázky od věřících z Polska
„Pokud tě zklamou všichni lidé, ke komu se obrátíš?“
Milan: K sobě samému. Nemám žádnou vyšší autoritu. Mám jen sebe, takže to je daleko těžší. Kdybych byl nevěrný své dívce, měl bych pocit, že jsem zhřešil, ale vyrovnat bych se s tím musel sám. Musel bych žít s tou vinou, nemůžu si dát rozhřešení. A to je náročný úkol.

Ondřej: Byl jsem kdysi nemocný a měl jsem ruce a dlaně plné ran. Nemohl jsem najít smysluplnou práci, rok jsem nosil rukavice. Abych se uživil, překládal jsem doma dialogové listiny filmů. Cítil jsem se jako malomocný. Jel jsem do Prachovských skal, abych si našel místo, kde skoncuju se životem. Byl tak nádherný den jako dnes. Lezl jsem sám po skalách a najednou mě napadlo: „Je tu příliš krásně, než abych to nechtěl znovu spatřit.“ Lékařka viděla, že jsem na tom špatně, a objednala mě k psychoterapeutce. Vešel jsem dovnitř, v zatemněném pokoji seděla usmívající se paní. Zvedla oči od počítače a já poznal, že je nevidomá. Bylo mi trapné, že za ní jdu. Znal jsem takovou polskou
písničku: „Člověk není sám, náhle potká druhého a pochopí, že jeho peklo je rájem…“ Myslím, že ateista může čerpat sílu jak z lidí, tak z přírody.

2 15.10.2024

Mezi všemi současnými českými osobnostmi je jen pár lidí, které by pro mě osobně byly morální autoritou. Jednou z nich je ale i pan Vácha, jehož názory mi jsou blízké a jeho znalosti a sečtělost obdivuhodné. V této knize se dotýká mnohých témat, ale forma rozhovoru mi vzhledem k omezeným možnostem jít do hloubky úplně neseděla, protože pan Vácha je zrovna ten typ člověka, který vám dokáže se svým rozhledem dát odpovědi naprosto jiných rozměrů. Úplně mi neseděla ani role novinářky, její otázky a komentáře... Přesto ale knihu doporučuji k přečtení, za to určitě stojí!

"Přesto není jiné cesty, jak se stát dospělým odpovědným člověkem než cesta Hamletova, cesta, na které vezmu život do svých rukou. Dospělým se člověk stane teprve ve chvíli, kdy umí přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Ano, i s tím rizikem, že se občas rozhodne špatně."

"Svého bližního mohu milovat jen do té míry, do jaké mám úctu sám k sobě, vážit druhého si mohu jen pokud si vážím sebe samého! Je to provokativní říct, že pravá láska začíná sebeláskou. Ale tak nějak to je. A ještě horší to je s odpouštěním. Odpouštíme kdekomu a cokoli, nebo se o to aspoň snažíme. Ale jak opět a hezky říká Jung, hladové sytit, navštěvovat nemocnice a oblékat nahé, to by nám šlo. Co ale jestli ten nejhladovější žebrák a nejodpornější ze zločinců, se skrývá v mé vlastní duši? A co se mnou bude, když mu nepodám ani tu číši studené vody?

"Srtelníci vědí velmi dobře, že čas života je omezený a že nemůžeme ztrácet čas, hádat se o první místa a další malichernosti. Musíme žít, smrt je to, co dává životu smysl. Život je omezený, od této chvíle do chvíle smrti Marka Váchy je to ohraničená úsečka, kterou musím nějak využít. To dává životu šťávu."

4 27.06.2024

Po letech jsem si knížku opět s chutí přečetl (tentokrát v originále) a nezklamala. Super zápletka, nečekané rozuzlení a hlavně, na pozadí příběhu je ohromná spousta myšlenek, které nutí člověka k zamyšlení.

Pro zajímavost, tohle je obálka z originálního vydání, která se mi líbí mnohem, mnohem víc:
https://www.amazon.co.jp/%E3%82%A4%E3%83%B3-%E3%82%B6%E3%83%BB%E3%83%9F%E3%82%BD%E3%82%B9%E3%83%BC%E3%83%97-%E6%9D%91%E4%B8%8A-%E9%BE%8D/dp/4643970995

1 21.02.2024

Na Podvolení jsem se dost těšit, po skvělých Elementárních částicích či Platformě jsem si říkal, že mě čeká další parádní jízda, ale trochu chyba lávka. Politika a veškeré společenské změny (na které jsem byl hodně zvědavý) stojí poněkud v pozadí, místo toho se nám dostává do bohatosti typický houellebecqův životem unuděný hrdina jehož výstřelky a myšlenkové pochody stojí mnohdy za to, ale předlouhlé pasáže o jeho literární lásce, Huysmansovi, byly na mě až příliš. Sečteno, podtrženo, kniha mi nenabídla nic moc nového, co bych neašel v ostatních Houellebecqových knihách a ani zpracování na mě moc nezapůsobilo... Což ovšem neznamená, že se netěším, že si přečtu další Houellebecqovy knihy.

6 09.01.2024

Knihu jsem si přečetl z nostalgie asi po deseti letech jako vzpomínku na doby, kdy jsme s bráchou na doporučení babičky Remarqua hodně četli, moc se nám líbil a Noc v Lisabonu patřila mezi naše TOP. Tahle knížka má téměř vše, co od knížky očekávám - hloubku, poselství, zajímavý děj a náboj. Kniha je doslova prošpikovaná myšlenkami, o kterých by člověk mohl hloubat hodiny. O hvězdičku níže dávám za některé dialogy, které mi přišly až moc přitažené za vlasy a nemohl jsem si představit, že někdo takhle opravdu komunikuje.

Jako celek je to ale moc dobré čtení, které vás na samotném konci pohltí, citově vyždíme a vyplivne s mnoha nevyřčenými odpověďmi.

Cist na kazde strance o hruzach lidi, kteri si prozili doslova a do pismene peklo na zemi uplne nedavam. Knihu nechavam nedoctenou... Zpetne si rikam, ze je skoda, ze se clovek nesetka s uryvkem a nejakymi ukoly k analyze textu v hodinach dejepisu. Urcite by to utkvelo cloveku v pameti...

Kniha je dost čtivá a člověk chce rychle zjistit, jak to celé dopadne se čtveřicí opuštěných dětí... Obsah je ale velmi znepokojivý, kniha ve mně rezonuje a nevím, co si o tom všem pomyslet... Určitě ale doporučuji.

Poměrně šikovná učebnice anglické výslovnosti zaměřující se na britskou standardní výslovnost, tzn. BBC English/RP. Výhodou knihy je, že je napsána srozumitelně a zjednodušeně a obsahuje řadu nahrávek (kterých by ale mohlo být více; některá cvičení kde stojí angličtina a čeština v kontrastu jsou bez nahrávek, takže si člověk nemůže poslechnout rozdíl). Nevýhodou také je to, že nahrávky jsou na CD (kdo má dnes na notebooku CD/DVD mechaniku...). Celkově ale doporučuji všem studentům a učitelům, kteří chtějí zapracovat na své výslovnosti a proniknout trochu hlouběji do anglické výslovnosti. Zájemcům o americkou angličtinu doporučuji učebnici Mastering the American Accent.

S hrůzou vzpomínám na svá léta strávená na ZŠ a částečně i gymplu, kde ty hodiny byly často nudné, plné memorování hloupostí a hlavně stresu a tlaků ze všech možných stran. Zpětně viděno, asi ani učitelé často sami nevěděli, co a proč dělají...

Nekonečné přepisování výkladu z tabule; dějepisářka a její pětačtyřicetiminutové zaklínání hadů při převypravování textu učebnice; matikář, který rád kdykoliv ukazovákem na někoho ukázal a strhával body za neznalost vzorců a definic, čímž docílil naprostého napětí po celou dobu výuky; hodiny chemie bez pokusů či smysluplných laborek, jen memorování vzorců a pročítání učebnice; neustálé testování a zkoušení; exkurze do cukrovaru, při které musel člověk vyplnit XY pracovních listů (které nakonec jen přepisoval z internetu pak doma, protože během exkurze dané informace nezazněly)...

Pan Čapek na mě působí v mnohém jako až moc velký optimista, ale jeho zapálení pro věc a myšlenka, že učitel by škola měla být kreativní, zajímavá a hlavně, že by v žákovi měla vzbudit zájem o další vědění se mi líbí.

Jako začínající učitel se ke knize budu vracet a snad i přebírat to, co považuji za nejpřínosnější.

2 04.03.2023

Skripta jsem si pořídil na oprášení znalostí a také s očekáváním, že budou alespoň částečně tak hezky napsaná jako autorčin průvodce "Jak komunikovat s Japonci aneb nebuďme xenofobní" napsaný o nějaký ten rok později.

Skripta bohužel kloužou hrozně po povrchu, což by možná ani nevadilo, ale výběr informací mi přišel zvláštní, měl jsem dojem, že ke každé kapitole jsou vybrané informace, které jsou nepodstatné a nezajímavé, doprovázené dlouhými seznamy jmen lidí a děl, aniž by byly doplněny bližšími informacemi. Jediné co stojí za to je seznam literatury za každou kapitolou, který může posloužit jako dobrý odrazový můstek k dalšímu studiu.

1 28.02.2023

Krajina s nábytkem. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Ten film má šmrnc, dobré herecké obsazení, skvělý humor, je hudebně extrémně chytlavý a k tomu všemu má i hloubku. Většinou bývá film horší než knížka, v tomto případě je to naopak. Obě díla se v lecčem liší a je to ku prospěchu věci (např. že filmový Klouček je hudebník, čímž se režisér vyhnul nudné části, kdy se jako čerstvý absolvent vydává knižní Klouček jakožto redaktor do železáren...). Kniha je také dost popisná, obsahuje minimum dialogů, které by děj posouvaly kupředu. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl, obsahuje pár dobrých, hlubokých pasáží a člověk tuší, do jaké míry se knižní předloha a film liší.

2 16.02.2023

Kinkakudži, neboli Zlatý pavilon, místo, které jsem měl možnost před třemi roky vidět. Když se na něj přes jezírko díváte, vidíte dokonalost samu usazenou v krásné scenerii. Vlastně je škoda, že se člověk běžně nedostane blíž či dovnitř a neustále kolem vás cvaká někdo telefonem a seká jednu fotku za druhou... Zlatý pavilon a jeho okolí jsou magické, ale určitě v Japonsku nejsou mým top místem. Určité myšlenkové pochody hlavního hrdiny ale chápu...

Tím to ale do značné míry končí, postupně zjišťuji, že si s Mišimou nerozumíme. Nebo ano, ale velmi, velmi málo. Četné popisy, metafory, myšlenky mi jsou velmi cizí, mnohdy naprosto nesrozumitelné. Autor má osobitý styl, ale pak se člověk přistihne, že něčemu nerozumí a přečte si to znovu. A znovu. A stejně nic. Jedná se o velmi hezký text, ale pro mě možná příliš poetický, každopádně velmi nedostupný a těžko stravitelný.

05.10.2022

Výbor jedenácti detektivních/záhadných či jinak zašmodrchaných příběhů. U některých jsem si říkal, že jsou až moc přitažené za vlasy, ale proč ne. :-) Jako oddychovka dobré...

1 23.09.2022

Jsou lidé, věci a knihy, které vám nějakým způsobem naprosto změní život a Norské dřevo je právě jednou z těch knih. Pamatuju si, ještě když jsem byl na střední, jak se začínalo o Murakamim mluvit a mně nějakým způsobem ten název "Norské dřevo" štymoval. A nikdy nezapomenu, jak po prvním přečtení ve mně kniha rezonovala a takové ty pěkné myšlenky si zapsal do diáře. Norské dřevo, spolu ještě s filmem Ztraceno v překladu, ve mně probudily zájem o Japonsko, jeho kulturu i jazyk a touhu porozumět tomuto pro mě do té doby celkem cizímu, neznámému, ale velmi přitažlivému světu. Toto zaujetí mě doprovázelo i nadále, takže studovat japonštinu i na vysoké byla jasná volba. Nadšení (ale i částečné vystřízlivění) pokračuje dál i po celkem dlouhé době strávené v autorově rodné zemi a já i po nynějším druhém přečtení Norskho dřeva nepřestávám být vděčný za to, co všechno do mého života přinesli zdánlivě obyčejný Tóru, tajemná Naoko, praštěná Midori a neobyčejná Reiko. Osudová kniha.

24 03.11.2021

Úžasná publikace pro všechny pokročilé japonštináře, kteří chtějí proniknout hlouběji do hovorové japonštiny. Obzvlášť dobré jsou pasáže věnující se gramatickým vazbám a jejich rozdílným podobám, funkcím a výslovnosti v hovorovém jazyce. Špatné nejsou ani pasáže věnující se slovní zásobě, ale vhledem k tomu, jak rychle mnohá módní slova zastarávají, tak není úplně spolehnutí na to, že jsou stále aktuální a používaná, proto je lepší o mnohém tak nějak tušit, ale raději nepoužívat.

3 22.09.2021

Kromě samotného příběhu se mi hrozně líbil překlad, který mnohde působí zastaralým dojmem, ale o to pro člověka snazší se do knihy ponořit a nasát dobovou atmosféru. Vzhledem k tomu, jaký je hlavní hrdina jelimánek, tak kniha obsahuje bezpočet vtipných momentů (např. jak Botčanovi spadly peníze do žumpy) a člověk se u ní dost nasměje.

5 16.09.2021

Na knihu jsem narazil úplně náhodou na Facebooku na jedné čtenářské skupině a jako někdo, kdo v Asii nějakou dobu strávil mě zaujalo, že u nás, tedy spíše ve slovenštině, něco takového vyšlo. Knížku jsem si zakoupil a měl ji jako letní, oddychové čtení, neboť je napsána poměrně jednoduchým a srozumitelným jazykem (pro mě možná první, druhá příležitost, kdy jsem v životě četl knihu slovensky!), autor popisuje své dojmy z randění a života v Asii, své zkušenosti s ženami z převážně JV Asie atd. Prvních sto stránek bylo zajímavých, další stovka už mi přišla poměrně ohraná (protože "hlavní hrdina" pouze jen randí a hledá lásku svého života přes různé seznamky) a pak mě to zase chytlo až do konce (posledních sto stránek mi přišlo nejlepších, autor dochází k určitým závěrům ohledně vztahů). Kniha samotná je asi na tři hvězdičky, jednu dávám navíc za zpracování, líbily se mi použité fotografie, měly zvláštní atmosféru. Kniha jinak nepřináší nic nového (pokud by autor nepsal, kde se nachází, tak bych skoro ani neuhodl, že se to odehrává v Asii) v době, kdy Tinder a jiné seznamky frčí i v Česku.

4 18.06.2021

Nejsem úplně příznivcem detektivek, ale hledal jsem něco krátkého a nenáročného na zkouškové, což tato kniha splnila. Děj je poměrně napínavý a jak to u detektivek bývá, pořádně zašmodrchaný, milovníci tohoto žánru (a Japonska) budou určitě spokojení. :-)

2 08.05.2021

(SPOILER) Pokud bych si měl vybrat, mezi naším peklem a tím japonským, vybral bych si jednoznačně to druhé (i když mi je jasné, že národností mi jsou brány do japonského pekla uzavřené), oželel bych i to, že se zde nepodává pivo vychlazené. :-) Autor má neuvěřitelnou představivost a v jeho pekle se čtenář cítí poměrně dobře (žádné kotle, ve kterých by se člověk smažil), oceňuji i to, že autor není jen sarkastický a "nezlehčuje závažné téma", ale i se snaží donutit čtenáře k zamyšlení. Je opravdu to všechno, co s veškerou vážností a důležitostí děláme, opravdu tak podstatné?...

Občas se mi pro množství postav a nejednotícímu prvku pletly různé dějové linky dohromady, ale stálo to celkově za to!

9 13.02.2021