fénix56 komentáře u knih

Tuto knihu jsem si při čtení často představovala jako film. Něco jako western, ale ne v krajině rozžhavené sluncem, jak jsme zvyklí, nýbrž v mrazivé, zasněžené krajině. Je tu i detektivní pátrání po vrahovi, ale rovněž psychologické sondy do duší obyvatel tohoto drsného kraje. Jsou to lidé, kteří toho moc nenamluví, kteří své složité nitro se spoustou ukrytých tajemství skrývají. Nicméně i pro lásku se tam nejde místo, i když málokdy to skončí šťastně.
Kniha mne zaujala, příběh byl nezvyklý, četla jsem to jedním dechem. Jen konec mne mírně zklamal z toho důvodu, že některé vedlejší linie vyzněly do ztracena. Ale byla to jen drobná vada na kráse, která celkový dojem z knihy nezkazila.

7 26.09.2020

Moje první kniha od této autorky. Čekala jsem od ní trochu víc... Líčení různých výletů bylo občas prošpikováno nějakým vtipným postřehem, ale bohužel bylo víc takového nemastného neslaného popisování stylem: šla jsem tam, viděla jsem to nebo ono atd.

2 14.09.2020

Ke knížce jsem se vrátila kvůli splnění čtenářské výzvy. Nepatří však k mým nejoblíbenějším od paní Frýbové. Tato knížka potvrzuje to, že někteří spisovatelé píší pořád stejnou knihu (Den jako stvořený..., Noc jako stvořená... atd.).

1 04.09.2020

Je to moje již několikátá kniha od Ivanky Deváté. Mám ráda její styl psaní, knížky jsou vtipné, osvěžující, zábavné. Jen v této knížce bylo kvůli receptům míň prostoru na její postřehy s typickým nadhledem.

3 01.09.2020

Kdyby se daly hodnotit dvě části této knihy zvlášť, dala bych linii z koncentračního tábora za plný počet hvězdiček, ale nějak mne neuchvátila linie z poválečného období.
Nejsilnější okamžik z celé knihy byla samozřejmě "Sophiina volba". Jako žena si vůbec nedovedu představit, že bych něco podobného měla řešit. Asi bych se s tím, podobně jako Sophie, nikdy nesrovnala.

11 26.08.2020

Byla to třetí kniha od S. Japrisota, kterou jsem četla. Past na Popelku a Vražedné léto se mi líbily mnohem víc. Námět knížky byl neotřelý, zajímavý. Mathilda pátrá po osudu svého snoubence, o kterém je přesvědčena, že žije, přestože dostala úřední zprávu, že padl v zákopech. Vychází z nesrovnalostí v pěti dopisech na rozloučenou od odsouzených k smrti za pokus o sebezmrzačení. Děj je ovšem překomplikovaný. Kdybych neviděla dříve film, asi bych se v knize těžko orientovala.

3 24.08.2020

Tuto knihu jsem kdysi dávno četla jako dítě, teď ji čtu svému vnukovi. Pohádky jsou sice některé dost drsné, ale co to je proti pohádkám bratří Grimmů. Moje nejoblíbenější pohádka je o malé mořské víle, v této knize má název Mořská ženka. A kromě pohádek jsou v tomto vydání úžasné ilustrace od Jiřího Trnky.

10 22.08.2020

Můj pocit z této knihy napsalo přede mnou už několik čtenářů: nádherný, ale velice smutný příběh. Prostě v určitých situacích neexistuje správné řešení. Co je dobré pro jednoho, druhému těžce ublíží....
Podle knihy byl natočen i film a myslím si, že byl natočen stejně poutavě, jako kniha, což se stává málokdy.

9 19.08.2020

Nejvíce se mne dotkla první povídka, poněvadž jsem něco podobného zažila ve své rodině. Spisovatelka perfektně popsala typ psychopata manipulátora. Všichni jedou podle stejného vzorce, který se jim vyplácí. A v momentě, kdy objeví bytost s nízkým sebevědomím, vědí, co na tyto osoby platí. Naštěstí to hlavní postava Kristýna i díky psychoterapiím poznala, i když ne bez následků....

6 06.08.2020

Souhlasím s komentářem "tsal", taky se mi nejvíc líbí první část trilogie, poněvadž popisování nešťastné lásky Soamese k Ireně mně z celé knihy přijde nejzajímavější. Soames, na první pohled obrovský suchar bez špetky citu a empatie Irenu vášnivě miluje. Ona to bere tak, že to je z jeho strany jen pocit vlastnictví. Ano, Soames opravdu rád něco vlastní, ale přesto mám pocit, že v jeho vztahu k Ireně jde u něho o víc než jen o vlastnictví. I když by se to dalo nazvat spíše vášeň než láska.
Ságu rodu Forysthů jsem viděla i jako seriál, nejdříve někdy na konci šedesátých let a novější zhruba před dvaceti léty a troufám si říct, že se oba seriály povedly.

3 08.07.2020

Líbilo se mi komentování stejné situace z pohledu muže i ženy. Perfektně je tak vidět rozdíl v myšlenkových pochodech obou pohlaví. Samozřejmě, že Dominik Landsman hodně využívá nadsázky, tak jako i v ostatních svých knihách. Ale mně ta nadsázka nevadí, naopak. Rozhodně se při čtení těchto knih bavím víc než při nějakých českých romantických filmových komediích.

10 03.07.2020

Na knížku jsem se moc těšila, protože jsem kdysi v jedné malé anglické vesnici byla na krátkém pobytu. Ale nesplnila moje očekávání. Občas se mi některé momenty líbily, ale kolem nich byla spousta takové popisovací "vaty" (byla jsem tam a tam, řekla jsem to a ono....)

1 01.07.2020

Nejdříve jsem viděla film, pak jsem si přečetla knihu. Přestože dle mých zkušeností kniha většinou vysoce předčí film, toto je výjimka. Kniha i film, přestože jsou v lecčems rozdílné, jsou vynikající. Téma je otřesné, pátrání po zmizelé malé holčičce. Ale když příběh končí, přejete si, aby vlastně ve skutečnosti skončil špatně. Někdy jsou důležitější jiné věci než zákon....

8 27.06.2020

Přestože skoro celá kniha je o zoufalé snaze dvou lidí, Bena a Ashley, dostat se po nehodě letadla ven ze zasněžených hor, nenudila jsem se. A i když některé pasáže mohou působit nerealisticky, věřím, že když jde člověku o život, je schopný učinit nemožné. Jako např. v případě nehody ragbyového mužstva v Andách (kterou připomněl i hlavní hrdina Ben).
O minulosti Bena se dozvídáme hlavně v hovorech na záznamníku, sám je v tomto směru skoupý na slovo. Dobře se mi četl jak popis strastiplné cesty, tak retrospektivy z Benova života. Jediné, za co ubírám hvězdičku, byl na můj vkus moc patetický konec.

10 27.06.2020

Poněvadž ráda maluji na hedvábí, knížka byla pro mne přínosem. Byly zde popsány i techniky, které jsem neznala (sluneční šablony, sítotisk atd.) Zrovna malování pomocí slunečních šablon (použila jsem kapradiny) mělo velký úspěch.

1 22.06.2020

Kniha vypráví skutečný příběh autorky, která se přestěhovala se svým manželem Bobem do hor na severozápadě USA, kde si založili slepičí farmu. Betty, zvyklá na život v civilizaci, musela najednou žít v místech, kde nebyla ani elektřina ani vodovod, starat se o tisíce slepic, malou dcerku a manžela, který jí rozhodně nepomáhal a jen ji podceňoval. K nejbližším sousedům je to hodně hodin chůze, navíc jsou všichni zdejší lidé velmi svérázní.
Betty má však velký dar, smysl pro humor, s pomocí kterého vše zvládá a ještě o tom dovede zábavně psát.

12 04.06.2020

Nejdříve mi vadilo, že jsem se dost dobře neorientovala v postavách, hlavně v těch, jichž se týkalo genealogické pátrání hlavního hrdiny. Nicméně se to skládalo jako detektivka, gradovalo to až do konce, kdy vyšla najevo známá pravda, že krása je pomíjivá, ale lidská zloba a mstivost nikoliv.
Kromě děje se mi líbila i dobře popsaná atmosféra horkého, úmorného léta....

10 27.05.2020

V knize bylo napětí, láska, taky je zde popsán i netradiční pohled na Němce, nebyli všichni jen zlí fašisté. Hlavní hrdinka Franka udělala oblouk od obdivu k národním socialistům až po odboj v organizaci Bílá růže. Jen její vztah s Johnem na mne působil dost studeně, přes všechno, co jeden pro druhého udělali. A hvězdičku dolů dávám i za ne moc pravděpodobný konec.

7 19.05.2020

Hlavní postava si mé sympatie rozhodně nezískala, ale zajímalo mne, jak se situace vyvine. Byly tam nečekané zvraty, napětí, ovšem překomplikovaný závěr mi dojem z celé knihy poněkud pokazil.

6 12.05.2020

Knížku jsem přečetla jedním dechem... Hlavnímu hrdinovi jeho přítulnost k alkoholu poznamenala celý život. Ať už v práci nebo v jeho soukromí. Následují další úlety i pády a přesto z něj mám pocit, že pokud bych si na chirurgii mohla zvolit svého lékaře, bude to on. Protože přes všechny jeho slabosti v osobním životě, je v něm větší lidství než v ostatních jeho kolezích.
Zpočátku mi ale dost vadilo používání slangu. Naštěstí děj byl natolik poutavý, že jsem si časem zvykla a přestala to vnímat.

17 10.05.2020