fénix56 komentáře u knih

Další díl Písně ledu a ohně a další lahůdka. Přestože jsem si už zvykla, že pan Martin nechává zemřít všechny bez rozdílu, ať už je to padouch nebo hrdina (i když ty hrdiny častěji), Rudá svatba byla nářez....
Začíná se objevovat čím dál více rozdílů mezi knihou a seriálem, Nevadí mi to, líbí se mi knihy i seriál. Ale samozřejmě jsou knihy více propracované. Obdivuju pana Martina, jak do sebe všechno zapadá jako puzzle. Na nějaký sebemenší detail naváže o několik dílů později a všechno to sedí. A asi nejvíc hodnotím vykreslení jednotlivých charakterů. I u těch největších sket jde pochopit, proč se chovají, tak jak se chovají. Ale samozřejmě to nejde tolerovat.

5 27.04.2020

Příběh statkářky Batsheby, která musí být hodně silná, aby se zvládla postarat o zděděný statek, navzdory počasí, přírodě i lidem. Dá se ale říct, že vedení statku zvládá lépe než vztahy ke třem osudovým mužům. Přestože jí nejvíce pomáhá obětavý ovčák Oak Gabriel a má o ni zájem i bohatý statkář Boldwood, tak se Batsheba bláznivě zamiluje do seržanta Troye, který si její lásku vůbec nezaslouží.
Batsheba mne svým chováním notně rozčilovala, nechápala jsem, jak jinak schopná žena může takhle ztratit hlavu. Ale to se bohužel stává i v životě, nejen v knihách...
Za mne děj knihy zajímavý, ovšem styl odpovídá době napsání knihy, takže některé pasáže (hlavně rozhovory o ničem) jsem přeskakovala.

7 25.04.2020

Nejdříve jsem viděla pár dílů o Harrym Potterovi díky svému vnukovi (pětiletému). Protože ještě neumí číst, začala jsem mu Harryho číst a stal se ze mne stejný fanatik, jako je on. Mou nejoblíbenější postavou se stal Snape, největší strach jsem měla z Mozkomorů a samozřejmě z toho, jehož jméno se nesmí vyslovit....

17 25.04.2020

Nejdříve jsem od této spisovatelky četla knihu Slavík, která se mi líbila trochu více, nicméně i tato kniha se četla dobře.
V první třetině jde spíš o popis sžívání rodiny Allbrightových s přírodou, ve druhé třetině jde o vztahy v jejich rodině. Mně se více líbila první třetina, protože co se týká rodiny, kromě psychicky labilního a agresivního otce Ernta mně snad ještě více rozčiloval postoj submisivní matky Cory. Jejich dcera Leni poměry v rodině těžce snáší, stydí se za to. Vše se ještě víc zkomplikuje, když naváže vztah se spolužákem. Jenže to se opět nelíbí otci.
V poslední třetině nastane drsné finále, které má šťastný, ovšem ne moc uvěřitelný konec. A není mi jasná jedna věc, v mé knížce se despotický otec jmenuje Ernt, ne Ernst, jak tady už několikrát zaznělo.

7 24.04.2020

Všech pět dílů jsem přečetla již dvakrát, kromě toho jsem poslouchala audioknihu a seriál mám taky shlédnutý několikrát. Prostě jsem fanatik....
Objevuje se zde několik nových postav (Rudá kněžka, Davos a další), z některých stávajících se vyklubou pořádné skety (Theon) a vše je zakončeno strhujícím popisem Černovodské bitvy. Jediné, co mi trochu vadilo, byly až detailní popisy mučících praktik Vargo Houta a jeho kumpánů, ale to je můj problém, ne že by to pan Martin napsal špatně...

7 21.04.2020

Kniha o vile Tugendhat a jejích obyvatelích se docela dobře četla, ovšem body strhávám za spletité vztahové propletence, okořeněné lesbickou láskou. Prostě mi to tam připadalo jako nevhodná nástavba.

3 17.04.2020

Druhá světová válka se chýlí ke konci. Z Pobaltských republik utíkají tisíce uprchlíků před sovětskou armádou. Jediná cesta za svobodou vede přes moře. Tři uprchlíci, Litevka Joana, Polka Emília a Němec Florian se snaží dostat na loď. Každý z nich skrývá nějaké tajemství, která postupně vycházejí najevo. Po strastiplné cestě se jim podaří dostat na loď Wilhelm Gustloff, kde se seznámí s Němcem Alfrédem.
Zasvěcení vědí, jak to s lodí Gustloff dopadlo. Torpédovala ji sovětská ponorka, loď se potopila a zahynulo na ní přibližně devět tisíc lidí, převážně civilistů a hlavně dětí.....
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla.

17 17.04.2020

Útlá knížečka, přesto nabitá dějem. Po dvou kapitolách jsem si myslela, že knížku odložím, protože jsem špatně snášela brutální scény ze života zvěře ve volné přírodě. Ve filmových dokumentech to vždy vypadá, že napadnuté zvíře ve vteřině zemře a netrápí se, což bohužel není většinou pravda. Pak jsem se "pochlapila" a přečetla knížku až do konce. A zjistila jsem i jiné věci, např. že některá zvířata mají i smysl pro humor. A hlavně, že život v divočině je tvrdý, ale krásný.

2 04.04.2020

Smutné, depresivní, ale přesto nádherné jsou Wolkerovy balady. Za mne jednoznačně vyhrává Balada o námořníkovi. Epický příběh o osudových chybách námořníka, ať už nevědomých nebo vědomých nakonec končí malým světýlkem naděje. Světýlkem na majáku, které možná zachrání jiné lidi. Dodnes si ještě vybavuji Nedělní chvilku poezie, kde tuto báseň nádherně recitoval Vladimír Kratina.

3 02.04.2020

Když tak přemýšlím, jak knihu ohodnotit, za mně si ji musím rozdělit na dvě části: na část popisující příběh vesnice, které hrozí zbourání kvůli stavbě elektrárny a na část popisující rodinné a kamarádské vztahy hlavní hrdinky Hany.
Takže první část hodnotím třemi hvězdičkami, nějak jsem se nedovedla plně soustředit na boj Hany a jejich přátel s větrnými mlýny, protože bylo jasné jak boj dopadne. Přestože jsem jako člověk, žijící celý život v jedné vsi, chápala obavy vesničanů z přesídlení do města, nějak mne tato část neoslovila.
Ovšem soukromý život Hany, nevyřčené věci z minulosti jejich blízkých, tvrdý otec, submisivní matka, nejasnosti v životě bratra, životní kotrmelce její i jejich kamarádek, to už byly věci, která jsem doslova hltala. Takže tato část je za pět hvězdiček. Celkem tedy za čtyři.

8 01.04.2020

Na knihu jsem se moc těšila, zaujala mne svým názvem, tématem, obálkou.... Ano, cesta za sněžnými ptáky přes půl zeměkoule byla zajímavá, napínavá, ovšem také moc zdlouhavá. I když styl psaní byl vytříbený, přece jen jsem některé pasáže přeskakovala. Nejvíce mne bavila linie Waylanda.

2 28.03.2020

Kniha o tom, že nic není černobílé. A že válku vždy odnášejí ti nevinní, ať už na jedné nebo na druhé straně. K tomu příběh Gerty, která už od útlého věku neměla jednoduchý život, navíc zkomplikovaný tím, že vlastně nikam nebyla zařaditelná. Němci ji brali jako Češku a Češi jako Němku.

9 26.03.2020

Myslím si, že k četbě této knihy se musí dospět. Jako dítě jsem to brala jako "divnou" pohádku. Jako dospělá jsem začala přicházet na to, že to vlastně žádná pohádka není, ale je v ní spousta moudrých postřehů a poučení pro život.
Často se ke knížce vracím, pořád v ní nacházím ještě něco nového. Bohužel v závěru knihy pro slzy nemůžu číst....

20 25.03.2020

Dočetla jsem poslední díl trilogie o Eleonoře Akvitánské, která překonala mé očekávání. Podrobně nás seznamuje s životem Eleonory (Alienor) od doby, kdy se stala dědičkou Akvitánie až do její smrti. Knížka vychází z historických faktů, popisuje osud nesmírně silné ženy, jakou Eleanor byla v době, kdy ženy byly brány jen jako nástroj k rození dětí. Ano, taky takto byla brána. S prvním manželem, francouzským králem Ludvíkem měla "jen" dvě dcery. Po rozvodu si vzala pozdějšího krále Jindřicha II., se kterým měla osm dětí. Ale vždy se snažila být jeho rovnocennou partnerkou, čímž narazila kosa na kámen. Kromě celoživotního soupeření s prchlivým panovníkem musela pochovat šest ze svých osmi dětí, které s ním měla. Včetně nejmilovanějšího Richarda.
Jediné, co mi na této trilogii malinko vadilo, byla konverzace v moderním duchu, představovala bych si trochu archaičtější mluvu na tu dobu. Ale je to jen detail, možná to bylo jen překladem.

7 22.03.2020

Ani jsem netušila, jak se s vyprávěním čerstvé anglické důchodkyně ztotožním. Marie Sharpová se rozhodně nenudí (ani já) a začne si psát deník ( na to tedy nemám čas). Užívá si podzimu života, miluje svého vnoučka a zároveň má své starosti, problémy a obavy (opět jako já).

4 11.03.2020

Dá se říct, že jsem od Agathy Christie nečetla nic, co by mne nezaujalo. Pro mne je to královna detektivního žánru. Deset malých černoušků jsem zhlédla jako film, četla jako knihu a poslouchala jako audioknihu a přestože jsem tím pádem věděla, kdo je vrah, vůbec mně to nevadilo a napjatě jsem sledovala celý příběh znovu a znovu.

28 12.02.2020

Když jsem si přečetla začátek knihy, myslela jsem, že budu číst humoristický román. Občas se však objevila věta, která nasvědčovala, že se z toho vyvine spíše drama. A taky že vyvinulo. Vše nasvědčovalo tomu, že introvertní podivínka Eleanor zažila něco hrůzného, což je příčinou její neobvyklé povahy.
Knížku jsem četla jedním dechem, zvědavá, jestli se s traumatem z dětství dovede Eleanor vypořádat a držela jsem jí při tom palce....

14 06.02.2020

Mne knížka moc nezaujala, nemám ráda mysteriózní příběhy a bohužel mi vadila linie s nemocí dítěte, takovému čtení se pokud možno vyhýbám. A nakonec konec - nekonec….

5 04.02.2020

Druhý díl trilogie o Eleonoře Akvitánské se mi líbil snad ještě více než první. Tyto knihy jsem si koupila, poněvadž mne osud silné, nepoddajné královny vždy zajímal. Byla jsem příjemně překvapena, že to nebyla ani červená knihovna ani nudné čtení o ničem.

Ve druhém dílu se musela Eleanor vyrovnat s Jindřichovou prudkou, dominantní povahou, s jeho zálety, k tomu rodit jedno dítě za druhým, a to vše v době, která nepřála inteligentním a schopným ženám, jakou Eleanor byla. Vím z historie, jak to všechno dopadlo, ale už se těším až si přečtu třetí díl...

6 05.01.2020

Tuto knihu jsem si nedříve vzala do vlaku na čtení, kvůli menšímu formátu (aby vlezla do tašky:-). Pak jsem zjistila, že ji nemůžu číst někde, kde je více lidí, kvůli mým výbuchům smíchu a následným pohoršeným pohledům z okolí...

Neuvěřitelný "hrdina", který prochází různými funkcemi, jen aby se ho zbavili, neuvěřitelné historky (návštěva bordelu, rozbíjení protéz o krb apod.) Když si chci zlepšit náladu, sáhnu po této knížce.

27 28.12.2019