fénix56 komentáře u knih
Nejdříve jsem četla blog Ostravaka, pak knížku a film jsem bohužel neviděla. Vzhledem k tomu, že bydlím blízko Ostravy, nářečí mi nevadilo, ale chápu, že to není čtení pro každého. Mně by se asi taky špatně četla kniha psaná např. brněnským hantecem. Ale takhle to pro mne nepředstavovalo jazykovou bariéru a spousta příhod je nezapomenutelných.
Tato kniha u mne dlouho stála v knihovně a moc se mi do čtení nechtělo. Začala jsem ji číst až v rámci čtenářské výzvy, protože žádnou jinou knihu od asijského autora jsem tam neměla:-)
No, nebylo to úplně špatné, ale není to můj šálek čaje. Osudy falešného svatého muže jménem Radžu jsou sice spletité a zajímavé, ale zároveň některé pasáže zdlouhavé. Přitom začátek mne zaujal, ale pak se to nějak rozbředlo....
Knihu jsem po letech přelouskala kvůli čtenářské výzvě a jsem ráda, že jsem to udělala. I když to není jednoduché a lehce pochopitelné čtení, má své kouzlo a básnický styl K. H. Máchy je skvostný.
Historický román Královna ve stínu je strhujícím příběhem o Eleonoře Aquitánské. která zdědila po zemřelém otci území Aquitánie, proto ji toužila získat za manželku spousta mocných mužů. Nejdříve se to povedlo francouzskému králi Ludvíku VII, který však byl po obrovským vlivem církve, které se svobodomyslná Eleonora nezamlouvala, navíc porodila dvě dcery, takže manželství bylo na popud Ludvíka rozvedeno.
Dalším manželem se stal budoucí král Anglie, Jindřich Plantagenet. Manželství bylo zpočátku šťastné, Eleonora mu porodila několik dětí, z toho čtyři syny. Eleonořiným nejoblíbenějším byl druhorozený Richard, později zvaný Lví srdce, ale Jindřichův oblíbenec byl nejmladší Jan, později zvaný Jan Bezzemek. To, že každý stranil někomu jinému, vyvolalo mezi nimi spoustu hádek, navíc Jindřich podezříval Eleonoru, že otrávila jeho milenku Rosamundu. Uvěznil ji na dlouhých 15 let do vězení ve Winchestru, odkud se dostala až po jeho smrti.
Životní příběh Eleonory je příběhem silné, nezávislé ženy, která se nedá zlomit za žádných okolností.
Zpočátku mi nějakou dobu trvalo, než jsem si zvykla na to, že je příběh vyprávěn z pohledu Smrti. Mrazilo mne z toho. Ale pak jsem pochopila, že to má svou poetiku a smrt je vlastně nedílnou součástí života.
Další důležité vyznění knihy je v tom, že ve válce nebyla jen ta dobrá a špatná strana, ale vždy to bylo o lidech... I na té špatné straně byli lidé dobří, kteří to nakonec nejvíc odnesli.
A ještě jedna věc, která platí i v současnosti. Někteří lidé na první pohled působí nesympatickým dojmem, ale ve skutečnosti mají zlaté srdce, jako byla pěstounka malé Liesel.
Nádherná kniha, u které mne kromě neobvyklého děje zaujala atmosféra. Nemám ráda sáhodlouhé popisy prostředí, ale u čtení této knihy jsem si připadala, jako bych se ocitla v loveckém zámečku generála, hlavní postavy této knihy.
Příběh přátelství a lásky dvou mužů a jedné ženy je podáván netypickým způsobem, vlastně se svým způsobem vyřeší až po více než čtyřiceti letech. Určitě si od Sándora Máraie ještě něco přečtu.
Od Jarmily Loukotkové jsem četla asi všechny historické romány, ale tento mne nejvíc zaujal. Kromě vytříbeného slohu spisovatelky, napínavého děje (doba první punské války) a svérázných charakterů, jsou v knize popsány i dva rozlišné způsoby boje Římanů a Kartaginců. Disciplinovaní Římané v čele se sebejistým vojevůdcem Regulem, přezdívaným Králek, proti Kartagincům, kteří se vyžívají spíše v obchodě než v boji. Konec mne překvapil, ale vlastně překvapivý nebyl, když jsem se zapřemýšlela nad Regulovou povahou....
Do knihy jsem se dlouho nemohla začíst, vadilo mi prostředí, postavy i děj... Možná hrálo roli i to, že jsem knížku srovnávala s nádherným románem Ruty Sepetysové Sůl moře, kterou jsem četla jedním dechem.
Cestopisy od Mileny Holcové mám velmi ráda, sedí mi její styl psaní i to, že všechny země, které procestovala, popisuje netradičně. Spíš než popis památek jde o zážitky a setkávání s místními lidmi. A tím, že se dostane až do domácností "domorodců", dozvídáme se informace, které se jinde nemáme šance dozvědět:-) (viz název knihy)
Kniha americké spisovatelky Kristin Hannah se odehrává v malé francouzské vesnici za druhé světové války. Dvě sestry, kterým brzy zemřela matka a otec se o ně příliš nestaral, prožívají válku každá podle své povahy. Divoká Isabelle se okamžitě vrhne do odboje, opatrná Vianne dělá vše pro to, aby hlavně ochránila svou malou dceru Sophii. Osud je ale nakonec k oběma krutý.
Krásná, dojemná kniha, ke které se budu vracet, i když už budu vědět, jak to dopadne. Válka semele všechny....
Od Marty Davouze jsem nejdříve četla knihy o Bretani a ty se mi četly lépe. Tato byla moc pesimistická, bylo to takové vyřizování účtů, i když určitě napsané pravdivě.
Na této knize je zajímavý hlavně popis mentality kmene Tuaregů, která je pro nás dost nepochopitelná. Připomínalo mi to podobnou knihu, Jezdci od J. Kessla, která se odehrávala v Afgánistánu. U obou knih jsem měla pocit, že čtu o dávné minulosti, ale šlo vlastně o současnost.
Vždycky jsem tvrdila, že číst fantasy by mne nebavilo. Odříkaného největší kus. Do ságy Hra o trůny jsem se zcela ponořila, všech pět dílů jsem přečetla už několikrát. A samozřejmě jsem sledovala i seriál. Jenže seriál se v určitých liniích začal s knihou rozcházet. Tak mi jen zbývá doufat, že pan Martin tu svou sérii knih dopíše.
Stejně před spisovatelem smekám. Vytvořil propracované dílo, kdy záleží na každém detailu, svérázné charaktery, které se ovšem díky bouřlivým událostem mohou měnit. Jediným, ale jen malinkým mínusem, bylo občasné vyjmenovávaní spousty šlechtických rodů, včetně erbů, které nebyly pro děj důležité. Ale to se dalo přeskočit:-)
Kdysi hoooodně dávno, jsem nejdříve viděla film Past na Popelku. Pak jsem někde v antikvariátu narazila i na knihu, kterou jsem si bez váhání koupila. Od Sébastiena Japrisota jsem četla více knih, ale tato byla první a možná i nejlepší. Rozhodně byla jedinečná dějem. Když už jsem byla přesvědčena, že vím, jestli je hlavní postava vražedkyně nebo zavražděná, bylo v další kapitole zase všechno jinak, vlastně až do konce knihy.
Přestože čtu knihy s historickými tématy velice ráda, o ruské historii jsem toho bohužel moc nečetla. Takže jsem se s očekáváním pustila do čtení. Téma bylo zajímavé: špehování carevny a jejich blízkých chudou dívenkou, která se díky svému donášení dostává v hierarchii dvora stále výše. Jenže zajímavý obsah vyloženě pokazilo neuvěřitelné množství pravopisných chyb. Podle mne jich byly desítky....
Toto je asi jediná kniha, která se mi líbí méně než film. Film Anglický pacient považuji za jeden z mých nejoblíbenějších filmů, ale knížka mne místy nudila. Námět vynikající, ale zpracování bylo pro mne poutavější ve filmové podobě.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale asi jsem měla velké očekávání a to může být příčinou částečného zklamání. Téma knihy bylo zajímavé, vše bylo i dobře napsané, jen některé kapitoly jsem četla s nadšením a některé mne nezaujaly.
Kniha nabízí možný průběh pomsty synů slavného Ragnara Lodbroka, který zemřel na hadí uštknutí v northumbrijském vězení. Vše je vyprávěno z pohledu mladého chlapce, kterého zachrání před oprátkou vikingští bojovníci.
Postavy synů byly autentické, kromě nich se zde vyskytovali i fiktivní hrdinové. Příběh byl zajíavý a docela dobře se četl, jen mne trochu rušilo, že jsem před čtením knihy viděla seriál Vikingové a tam měli Lodbrokovi synové jiné povahové rysy. Samozřejmě, seriál i kniha jsou fikce, jakou povahu synové i jejich otec ve skutečnosti měli, už dnes nikdo nezjistí....
Podle této knihy byl natočen film Želary, a mysím si, že velice dobře. Vyjímečný a zajímavý příběh, krásná příroda, svérázné charaktery drsných horalů. Ale přestože je kniha nádherná, o trošičku víc se mi líbila kniha Želary.
V knize je několik povídek o osudech obyvatel horské vesničky Želary v období první republiky. Barvité a lyrické popisy krajiny se střídají s popisem krutosti přírody a neidealizovaných vesnických lidí. Je zde spousta svérazných postav (svérázná kořenářka Lucka Vojničová, zručná Žeňa, v mladí vysmívaná kvůli leváctví a koktání, sirotek Vratislav Lipka, všemi nenáviděný, ale milovaný jeho malou kamarádkou Helenkou, Vratislavova matka Lenka, znásilněná, neprozradivši otce svého dítěte, těžce nemocný Vilém, považovaný za otce Vratislava, nešťastný inženýr Šelda, stále vzpomínající na svou lásku Pavlínu...
Zamlženost a nejasnost některých příběhů je vyřešena v poslední kapitole. Vše do sebe zapadá a propojí se v ucelený příběh.
Jedna z nejhezčích knih, které jsem četla... Smekám před spisovatelkou, která ji napsala ve svých osmdesáti letech.