fénix56 komentáře u knih
Tato kniha se mi ze všech knih, které jsem od této spisovatelky četla, líbila nejméně. Hlavně kvůli první části, která je podána z pohledu Tea. Je napsána slangem a to mně strašně vadilo. Spíš snesu nářečí, ale takhle nespisovnou mluvu ne, rve mi to uši. No, při čtení asi spíš oči....
Ale protože jsme byla zvědavá, jak vše dopadne, odhodlala jsem se k dalšímu čtení. Pak už se to četlo dobře, pokud se tak dá nazvat depresívní čtení o matce uvíznuté v náboženské sektě a nemastném neslaném otci, který se v neděli odpoledne ztrácí neznámo kam.
Podrobný popis vzestupu syrské dívky na císařský trůn. Přiznám se, že Iulii Domnu jsem do přečtení této knihy nezaregistrovala. Přitom to byla možná nejmocnější žena na římském císařském trůnu.
Po smrti šíleného císaře Commoda se na trůnu krátkodobě vystřídají dva senátoři Petrinax a Iulianus. A pak začne válka mezi třemi správci, správcem Panonie Septimusem Severem, který je manželem Iulie, správcem Sýrie Nigerem a správcem Británie Albinusem. Vítězně z ní vyjde Severus, možná hlavně díky tomu, že mu radí Iulie. Nejdříve mu to vadí, ale když pozná že její strategie je úspěšná, začne ji naslouchat. Velkou roli hraje i to, že se oba navzájem velmi milují, což je záležitost u římských manželů velmi nezvyklá...
A když se Iulii splní sen o vybudování impéria, má ještě další sen, pokračování dynastie.
Potěšily mne doplňující poznámky od spisovatele, protože román je opravdu obsáhlý a podrobný, takže jsem se občas v množství postav trochu ztrácela. A některé pasáže, hlavně popisy bitev, byly až moc podrobné.
Myslím si, že spisovatelka skvěle vystihla náturu vesničanů. Žiju na dědině, takže to dovedu posoudit. Je tu celé panoptikum postav, od dobromyslných postaviček (třeba děda z první kapitoly) až po buranské týpky, jako třeba Laďa. Všichni tam na sebe všechno vědí a nejen o přítomnosti, ale i o daleké minulosti. A neváhají to použít proti bližnímu svému. Ne že by na vesnici byli horší lidé než ve městě, jen se všichni navzájem znají a vidí si "až do talíře".
Ráda čtu knihy od Douglase Murraye, protože nazývá věci pravým jmény. I když výraz "ráda čtu" není ten správný výraz. Číst si o tom, jak si Západ svými masochistickými tendencemi kope hrob, není lehké. Brát na sebe vinu za všechny hříchy světa je na pováženou. A bohužel dochází k neskutečným absurditám, jako je zavrhování takových velikánů, jako byl Shakespeare a dalších, u kterých se v jejich dílech hledají stopy po rasismu. A samozřejmě se tam najdou, podle hesla: kdo chce psa bít...
Mně knížka bavila. Návrat mladé ženy Elišky z Prahy na Moravu, mezi své blízké, své přátele a kamarádky i mezi bývalé lásky. Neobejde se to bez zklamání, ani bez jejich omylů. Hlavně ve vztahu k opačnému pohlaví. Ty hodné přehlíží, inklinuje spíš k těm problematickým.
Nářečí mi nevadilo, jsem z Moravy, i když severní. A taky z vesnice, kde je docela dost takových týpků, jako v této knize.
Nejsem na žádných sociálních sítích a nesnáším reality show. Tím pádem je můj pohled na tyto fenomény dnešní doby jasný. A ti lidé, kteří mají vstřícný přístup k těmto brain-washingovým zábavám, asi tuto knížku nebudou číst. Nebo spíš nebudou vůbec číst knihy.
De Vigan si vybírá bolavá témata, která mistrně zpracovává. Tato kniha začíná jako thriller, končí jako psychodrama. Díky matce, která si myslí, že vše dělá jen pro dobro svých dětí. A vůbec si neuvědomuje, že jim vlastně strašně ubližuje. Bohužel je takových matek v dnešní době víc než dost, nejdůležitější jsou pro ně lajky a jako vítaný bonus ještě peníze z reklam z kanálů a sítí, kde předvádí své děti.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla v tomto případě výborně namluvená, doplněná vhodným hudebním doprovodem.
Kromě příběhu o nešťastné lásce mne uchvátil nádherný, poetický jazyk. Hlavně v první části jsem se kochala. Druhá část byla depresívnější. A párkrát mi tam nesedělo slovo "revoluce", nešlo mi to k té knize ani k té době. Naopak motiv "zlomených křídel" přesně vystihoval děj.
Přehled českých panovníků s jejich stručným životopisem. Samozřejmě životopisy nejsou podrobné, po těch je třeba pátrat v obsáhlejších dílech, ale dobře poslouží k rychlému vyhledání, kdo kdy vládl a kdo byl čí syn nebo otec a podobně.
Já mám problém s tím, že když chci číst knížku s historickým tématem, chci si číst zejména o skutečných osobách známých z historie. V této knize se rozvíjí příběh Matouše Rozoumka, který se vyskytoval už ve Válce královen. Už tam mi vadilo, že je Matoušovi dán větší prostor než oběma znepřáteleným Eliškám, tady to bylo ještě markantnější.
Tak jako mnoho lidí i já jsem dříve Mašíny spíš odsuzovala, zabili nevinné lidi. Po přečtení této knihy jsem svůj názor radikálně změnila. Ano, některé činy byly kontroverzní, ale v celkovém kontextu už vyznívají trochu jinak, asi nešlo jednat ohleduplně..
Život v komunistické totalitě rozhodně nebyl snesitelný pro Mašíny, chápu jejich touhu po svobodě. Navíc v sobě mají geny plukovníka Mašína, který patřil mezi nejbojovnější a nejstatečnější postavy naší historie. I jejich babička Emma byla bojovnice. Vyhrabala se dna, začínala od nuly, podařilo se ji nashromáždit určitý majetek, o který samozřejmě po roce 1948 přišla.
A smekám před paní Mašínovou, vězněnou za nelidských podmínek v době, kdy umírala na rakovinu. Opravdu byly v té době mnohem horší tresty pro politické vězně a jejich blízké než pro masové vrahy.
Líbil se mi i styl psaní spisovatele. Bylo to o činech i o pocitech. Ani chvilku jsem se nenudila i přes velký počet stran.
Začalo to dobře, opravdu válkou královen. I když mám pocit, že spisovatel více fandil Elišce Přemyslovně. Okolnosti souboje mezi dvěma Eliškami jsou různými spisovateli popisovány různě, tak nevím, kde je vlastně pravda.
Postupně se v knize popisují hlavně půtky mezi Janem Lucemburským a českou šlechtou, do toho se občas připlete německá šlechta, případně církev. A samozřejmě ještě propukají hádky mezi českými šlechtici. Což mne nakonec trochu nudilo.
Navíc mám ráda, když se v knížkách o historii píše hlavně o skutečných postavách, proto mi tam vadil příběh Matouše Rozoumka .
Adina Mandlová rozhodně nebyla výkvět všech ctností. Proplouvá životem s heslem "carpe diem". Nesnáší nudu a k lepšímu životu využívá své přitažlivosti pro muže. No a když už se ji přestanou hodit, odkopne je.
Protože se pohybuje i mezi nacistickými pohlaváry, upadne v podezření, že je milenkou K. H. Franka. Adina to popírá, ale přesto na to po válce doplatí. Je pravděpodobné, že za tím je opravdu tehdejší bulvár. Ale když se Adina trochu otřepe, zase si jede po své linii. Další svatby, další milenci nebo manželé, další domovy po celé Evropě.
Rozhodně to nebyla nudná biografie. Kromě podrobného líčení pestrého života Adiny jsme se občas dozvěděli i střípky ze života jiných herců a hereček té doby.
Hodně obsáhlá kniha, popisující přerod vyjukané, naivní Marie Antoinetty v rozhazovačnou, marnivou královnu až po její tragický konec. S manželem dauphinem, pozdějším králem Ludvíkem XVI. si nerozuměli, dlouho nemohla otěhotnět (ne její vinou, ale za vinu se jí to víceméně dávalo).
Život u královského dvora je plný intrik, podrazů, nenávisti. Ovšem ani Marie Antoinetta nežije vzorným způsobem. Rozhazuje peníze plnými hrstmi, přezdívá se jí Madame Déficit. Marie Antonietta ani její manžel se nezajímali o svůj lid, státní pokladna zela prázdnotou a díky špatnému počasí hrozil hladomor. Vše spěje k revoluci. A Marie Antonietta i Ludvík XIV. skončí pod gilotinou.
Spisovatelka někdy zabředávala do hodně rozsáhlých popisů, i těch postav byla přehršel, ale celkově se kniha četla dobře, nenudila jsem se.
Jsem moc ráda, že se ke mně dostala tato kniha. Mám totiž vnuka který spadá do této kategorie. A protože mu jde výborně matematika, musela jsem neustále čelit řečem, že je aspík, Rain Man, Sheldon a podobně. Přitom je nadaný i v jiných předmětech, jen psaní a výtvarná výchova není to pravé ořechové. Zároveň je velmi citlivý, má vysoce vyvinutý cit pro spravedlnost, obrovskou empatii.
Tuto knihu by si měli přečíst rodiče a prarodiče takových dětí a hlavně učitelé, aby odhadli, které děti do té kategorie patří. Ono to totiž na první pohled vypadá, že to tyto děti mají jednoduché, ale není tomu tak. O tomto typu dětí byla jedna epizoda v seriálu Ochránce, pod názvem Ahoj tati. Mimochodem výborně zpracovaná.
Je to tak trochu letem světem. Lépe řečenou českou minulostí. Při tak velkém počtu postav ani nejde detailně popsat konkrétní osoby. Ale jako návod k zevrubnějšímu prostudování života některých ženských hrdinek to určitě poslouží.
Uf.... Tak to byla síla. Sice jsme skoro všichni tušili, jak to se slavnou záchranou Západu pomocí imigrantů dopadne, ale dostali jsme to natvrdo naservírováno od člověka, který uprostřed toho všeho žije a hlavně má tu odvahu o tom napsat.
K nám se dostala jen část informací, víceméně skoro vždy jen začátek a pak se to nějak rozplynulo do ztracena. A jak by ne, ve dnešní hyperkorektní době. Jen aby se někomu neublížilo. A kdo měl odvahu se ozvat, byl v lepším případě obviněn z rasismu a případně vyhozen z práce. V horším buď musí žít pod policejní ochranou nebo už byl zlikvidován.
Zaplať pánbů za život ve střední Evropě, jenže je to jen otázka času, kdy se to převalí i sem...
"Především si měla uvědomit (Merkelová) základní věc - komu Evropa náleží. Ti, kdo věří, že celému světu, nám nevysvětlili, proč má být takový proces jednosměrný. Stěhování Evropanů do světa nazývají kolonialismem, stěhování světa k nám považují za spravedlivé a férové."
O vztahu Čechů a Poláků se říká, že Poláci nás mají rádi a my je moc nemusíme. A pan Szcygiel evidentně Čechy miluje. I když v knize některé vůbec nešetří. A vlastně tak je to správně. My k některým ikonám nekriticky vzhlížíme, on je dovede i kritizovat, ale docela shovívavě.
Snyder velice podrobně zkoumá prapříčiny některých světových konfliktů, v tomto případě jde hlavně o Rusko a Ukrajinu. Tyto neustále rozbroje eskalovaly nejdříve v roce 2014 a pak v roce 2022, což bylo až pár let po vydání této knihy. Tím se jen potvrdilo to, před čím Snyder varuje. Že se Putin svých vizí nevzdá.
Podrobně píše o směru, kterým se chce Rusko ubírat, tzv. eurasijský projekt. Zjednodušeně řečeno, sjednocení Ruska s Evropou, samozřejmě pod nadvládou Ruska. Putin se shlédl v názorech fašistického filozofa Iljina (a pokračuje v tom Dugin) a sám sebe vidí jako reinkarnaci dávného vládce Kyjevské Rusi Volodymyra. A v dnešní době dezinformací, populismu, kybernetické války má u části populace bohužel úspěch.
Asi první fantasy, kterou jsem před mnoha lety četla. Pak mi samozřejmě nemohl ujít film. A teď jsem si to zopakovala prostřednictvím audioknihy.
Fandila jsem malým hobitům na jejich strastiplné cestě s prstenem, na které se k nim přidávají další postavy, např. čaroděj Gandalf Šedý, Boromir, trpaslík Gimli, elf Legolas a hlavně můj oblíbenec Aragorn. Bála jsem se o ně, když je pronásledovali Černí jezdci.
Napínavá kniha psaná bohatým jazykem, jen mi trochu vadilo nekonečné žvatlání hobitů a taky spousta básniček, hlavně těch rozverných, ve kterých se hobité doslova vyžívali.
Kdysi jsem viděla film, který byl díky hlavním představitelům výborný. Kniha byla o poznání slabší, možná i proto, že ve filmu jdou díky hlasovým nuancím lépe zahrát fobie, které měl Albert z veřejných vystoupení a mikrofonu.
Ráda si čtu o britské královské rodině, ale tady je hlavní postavou spíše logoped Logue. Bohužel v tomto případě se mi více líbil film, u knihy jsem se občas nudila.