fes komentáře u knih
Dlouho jsem přemýšlel a hledal, co znamená ten "zuřivý", "fanatický" a "militantní" ateista, až na Dawkinsovi jsem to pochopil: to je prostě ten, který má takové argumenty, na jaké věřící nemají relevantní odpovědi, a tak neumějí reagovat slušně - začnou pak používat urážky ad hominem. A nemusí jít o žádné apriorní fanatiky, on se totiž fanatikem stává doslova každý věřící, pokud ho argumenty přivedou k zoufale beznadějné neschopnosti se s nimi vypořádat. I v tom Dawkins nás všechny poučil, aniž možná tušil, jak při četbě této jeho knihy věřící vysvlečou svou "etiku" do naha.
Pro mne velice překvapivá, až děsivá zjištění, např.:
- jak obrovský, pravděpodobně dominantní vliv na region mají nejrůznější evropské neziskovky, nevládní organizace a 'lidskoprávní' nadace, v praxi živené obzvláště tučně německou vládou, dále Švédy, Nory a zdroji EU (tedy i nás), které obrovskými penězi podporují Palestince jak co se týče živobytí, tak - a to hlavně - každodenní protiizraelské propagandy.
- jak názorově nejednotný je dnešní izraelský národ, přestože je ze všech stran obklíčen arabsko-muslimskou nenávistí; kolik fanaticky levicově smýšlejících Židů pomlouvá a v podstatě nesmyslně nenávidí sami sebe.
Jak v knize říká izraelská manželka jednoho takového 'antižidovského Žida':
"Být v naší době lidskoprávním aktivistou znamená především osobní stylizaci, nikoliv filozofii, je to trendy, je to móda. Lidskoprávní aktivista nehledá fakta a ani logiku; jde mu o dress code, "cool" oblečení, o jazyk, dikci, způsoby a jistý typ vyjadřování." (s. 229)
Hrome, tak ono je to tam nakonec stejné jako u nás? I tam to válcuje EU ovládaná neomarxisty typu Merkelové spol.?
Děs běs.
Povídky na prvý pohled bez ambicí, určené k "pouhé" zábavě, a přesto si troufnu tvrdit, že tohle JE Literatura.
Už jsem nakoupil další autorovy tituly.
Těší mne, jak tato kniha stále ještě vzbuzuje emoce i v takové malé zemičce jako je ta naše. Vlastně je v tomto úspěšnější než kdejaká beletrie. Koneckonců proto je beznadějně vyprodaná a v antikvariátech se občas ukáže za vpravdě "nekřesťanské" cifry. :) Víc takových knih a příště ve větším nákladu, zvláště věřící je čtou ve velkém!
Ve skutečnosti kniha bez děje, bez vtipu, beze nápadu, jen totální dosebezahledění.
'... Zeptala jsem se ho. On mi odpověděl. Proč jsem se ho ptala? Stejně jsem věděla, co řekne. A on to řekl. A příště řekne zase. Ale stejně se ho znovu zeptám. Musím se ho ptát. A pak jsem zavolala mámě.' (Parafráze)
Bych zabil...
Pro laiky jakým jsem já, studenty a vůbec zájemce o poslední poznatky o vesmíru ideální kniha. Navíc psaná lehce, ba místy i s humorem, stejně jako autorovy četné přednášky, besedy či rozhovory na YouTube. Plný počet hvězd - vždyť kdo jiný by si je zasloužil, než astrofyzik...
Nevím, existuje-li podrobnější a objektivnější popis situace v Německu zasypaném imigranty, ale pochybuji o tom.
Vyznění knihy, která je vlastně sbírkou reportáží a rozhovorů, je jasné:
1) Důvod, proč Němci ve své zemi vítají imigranty, je jednoznačný - komplex ze zodpovědnosti za světové války. Takřka v každé rodině je nějaký předek nebo příbuzný, který se podílel na hitlerovském Německu a to se dodnes trpce dotýká i svědomí jejich dětí a vnoučat. Fanaticky se tudíž bojí označení za fašisty či nacisty, a vehementně se snaží světu i sobě samým dokázat, že dnešní Němci jsou hodní, milí a soucitní humanisté.
2) Přesto jsou Němci ve své podstatě stále rasisty, nesnášejícími Židy. To mají společné s imigranty (z nichž je naprostá většina muslimů, jejichž nenávist k Židů je nabíledni).
3) Rozumní lidé mezi Němci, odmítající dnešní krizovou a pokryteckou situaci, se bojí projevit, neb kdo tak učiní, je okamžitě pranýřován jak spoluobčany, tak, a to je horší, i úřady, může přijít o zaměstnání a být i jinak diskriminován.
4) Úřady, policie i média doloženě a na příkaz lžou o zločinech imigrantů (tj. tají je nebo přímo popírají), šíří účelové fámy a zkreslují informace v jejich prospěch.
5) Azylanti dostávají od německé vlády 400 Euro na hlavu (čtyřčlenná rodina 1600 euro) měsíčně, k tomu zdarma (!) byty a stravu, nájem neplatí. Novinářům či komukoliv z veřejnosti shodně opakují naučenou větu "Němci jsou hodní, mají nás rádi, líbí se nám tu" (komu by ne, za takových podmínek!). Čekatelé na azyl dostávají "jen" 320-380 Euro, bydlí v izolovaných a hlídaných hromadných ubytovnách, musejí jíst, co jim předloží; jejich situace není vůbec růžová, většina jich by se chtěla vrátit zpět, nebo, ještě lépe, oblbnout německou blondýnu, která by si je vzala a domestifikovala.
Závěrem aspoň dvě citace:
"Zas a znovu jsem šokován, opět se setkávám s tím samým jevem, že evropští milovníci uprchlíků jsou zároveň ryzí rasisti."
"Takhle tedy uvažují politicky korektní lidé. Jsou to, řečeno stručně, zasraný rasisti."
I na zdejších komentářích, blížících se debatě (což by zde mimochodem být nemělo, od toho existuje ke každé knize Diskuse), je zřetelné, že právě tato kniha se stala významnější, než patrně i sám autor předpokládal. Nikdy nekončící, nicméně v posledních staletích obzvláště účinný boj lidstva za racionalitu, byť již dávno pomatenost lidských mozků zdecimovaných náboženskými pověrami odeslal do patřičných mezí, stále ještě potřebuje podporu, již představuje i tato Dawkinsnova kniha, vedle jeho dalších, vědu popularizujících titulů. Občas to v diskusích vypadá, že knihu čtou více věřící než nevěřící (což je dobře), neboť je přečasto vytáčí do obrátek fanatických výroků, zřetelně odrážejících neschopnost validních argumentů proti jejím tezím. Dobrá práce, pane autore!
Kniha vynikající, čtivá, faktická a skvěle vyargumentovaná. Více takových.
Vytváření specifického "vnitřního světa" románu a jeho postav jde autorovi asi ze všeho nejvíc, a to ať se odehrává v Čechách nebo kde jinde ve světě, ba třeba i mimo něj; díky tomu zůstává v čtenáři i nějakou dobu po přečtení bytostný pocit déjà vu: 'já tam přece taky byl'. To mne na kotletích příbězích bavilo dosud asi nejvíc.
(Vůbec pocit po přečtení jakékoliv knihy je pro mne určující, zda byla dobrá, nezávisle na tom, zda šlo o oddechovku nebo literaturu "vážnou".)
Jinak ale... Akční scény jako bych už četl (klapka: "Vykradeno" po šesté), erotické i přímo pornoscény působí jako poněkud "povinné" až trapácké ( = rádoby chlapácké, ale místo toho trapné), opravdu kvalitních hlášek stále méně. Polské vlezdopeněženkovství mě pak přestalo bavit už dříve, tady ještě o level víc. Stává se z toho úlitebný kus masa, přežvýkaný jak byznys káže - to by nevadilo, kdyby se z něj na úkor toho nevytratil nejen nápad, ale i radost z úleťácké tvorby, u konzumenta (mne) pak četby. Tak "jen" za tři. Tři je pořád hodně - nadprůměr, ovládám-li základní počty -, jen se bojím, že máme nakročeno ke dvěma...
Knihu jsem vyslechl v audio podobě (pro můj vkus ne příliš kvalitní), a to jediné mne přimělo ji strávit celou, četbu bych pravděpodobně nezvládl. Prvotní pocit byl, že autor byl snad placen od počtu stran, a proto tak rád plýtvá mým časem; řada informací je obecně známých, řada se jich opakuje, příklady a popisy výzkumů (někdy dosti sporných, mimochodem) zbytečně roztahané a nudné. Skutečně by se kniha dala zkrátit do třetinové nebo snad ještě hustší podoby, aby řekla vše. A pokud by mělo jít o příručku, která má skutečně zdravotně člověku pomoci, stačila by tak na padesát stran. Asi i ta nezajímavá rozvláčnost napomohla depresivnímu a celkově negativnímu vyznění knihy.
A jsem rád, že to není jen můj osobní pocit.
Příjemná odpočinková četba.
Nonstop nepatrný úsměv a sympatie ke všem postavám, ač většina jsou pomatení hajzlíci.
A nebojte se, vše dopadne pohádkově dobře, i ten osud zasáhne tak, jak si čtenář potajmu přeje.
Prvoplánově zideologizovaný pohled na dějiny. Odporné. Z hlediska poznání bezvýznamné. Odpad.
Nikoliv kniha vědecká, nýbrž kniha vědce, kniha esejů, vynikající, čtivá, faktická a skvěle vyargumentovaná. Více takových.
Tvrdí-li autor, že "zachování antického dědictví, kulturní i hospodářský rozmach a nakonec celková humanizace společnosti jsou jen těžko představitelné bez přínosu křesťanství a působení katolické církve" pak knihu není opravdu nutno ani brát do ruky. I jen zběžně orientovaný čtenář bez ideologických předsudků zná historické skutečnosti, které dosvědčují pravý opak.
Mimochodem autorem je relativně mladý (*1972) konvertita ke katolicismu a po desetiletí editor katolického "Magazínu latinské mše", což hovoří za vše. Jde o bezvýznamnou ideologickou agitku oslavující katolickou církev.
Literárně velmi dobrá sonda do pudů a myšlení soběstředné sexuálně zvrhlé - nebo nemocné? - pedofilky.
Druhoplánově poodhaluje mentalitu i další postav.
Snad většina textu popisná a nudící, dojde-li k akci, samá erotika, ovšem bez nápadu a bez originality; člověk lehko získá pocit, že autor snad má s touto oblastí svého života osobní problémy, a ty si řeší tak, že se z nich vypisuje. Neustálé připomínky pohrobků socialistické pakultury nejsou také nijak originální, vtipné ještě méně, spíše trapné. K tomu všemu prokopávání se do zadele Polákům (kteří snad vydají polskou verzi i tohoto dílu, a jejichž kupní potenciál je pochopitelně zajímavý), to mi taky nešmakuje.
Jediné, co mne bavilo, byly některé hlášky (nejvíc asi ta krutě adresná, ale velmi trefná, dle níž "profesor Hnízdil prokázal, že pravidelné máchání rukou nahoru a dolů zvyšuje objem plic" a "teprve pak ho odvezli definitivně do blázince"), ale jestli to stačí na "dobrý román", to asi ne. Za mne určitě ne.
Tenhle Underground rozhodně není čtenářskou "revolucí", je úpadkem i od prvního slabého dílu; spíš by se měl jmenovat "Underground: Dekadence", není-li to již v plánu pro díl třetí.
Velmi dobře vedený rozhovor, kterým jeho autor zkušeně přivedl protagonistu, aby od-Kryl svou psýchu, a to pouhý rok před jeho nečekanou smrtí. KK je v něm takový, jakého jak si pamatujeme : permanentně naštvaný téměř na vše i na všechny, spravedlivě i nespravedlivě pranýřující, moralizující, často si odporující a nesmířený se světem, naivní, v lecčems až hloupoučký, přitom miloučký a náš - i když si to v posledních letech sám nemyslel. I v takto prozaickém vyprávění je zjevné, že jeho mysl byla myslí přecitlivělého a ublíženého poety typu 'urvu si srdce', a není divu, že ho osudově zradilo v tak mladém věku. Už za živa byl a navždycky zůstane tu a tam nedoceněnou, tu a tam přeceňovanou, ale přeci legendou českého folkového protestu vůči komunistické zvůli, která zvláště za oněch dob dávala českému (on by chtěl slyšet, že československému) národu naději.
Jedna z těch zbytečných knih, jimiž se autor pokouší vydělat povrchním shromážděním všem snadno dostupných a tisíckrát již zopakovaných informací. Nic by na světě nechybělo, kdyby takové knihy nevznikaly, snad by i bylo lépe.
Skoro se stydím, že jako mužskej tuhle autorku baštím, ale furt dobrý.
Dobře se čte, má humor, i když občas hraničí s humorem černým, je to zábavné a rychle to odsejpá. Chlap je u ní vždycky ten špatnej, vždycky vydělává méně než ona, a vždy je zapotřebí mu to připomínat - kromě těch, o kterých sní v posteli - a ona oběť, ale v tý lehkosti a humoru to člověk bere taky trošku s humorem. Jako smutnější si ale dovolím postřeh, že pokud se tak, jak naznačují její knihy, chovala i ke svým partnerům, fakt to s ní neměli snadný a dovedu si představit... no, radši napíšu jen to, že někdy jako by člověk o vlastní neštěstí usiloval.
Je to má čtvrtá Mony a časem se určitě chystám na další.
Jen si mezi tím dám zase něco chlapštějšího. ;)