Fifineek komentáře u knih
„Dospělé kamarádky spolu nechodí každé odpoledne ven, nečekají na sebe, když jdou do práce a nedělí se o svačiny. Nevídají se každý den, někdy se dokonce nepotkají celé týdny, ale vědí o sobě, a když je potřeba, pomůžou si.“
Příběh židovské rodiny z Valašského Meziříčí ve třech obdobích - těsně před 2. světovou válkou, během války a po válce. Vyprávění o tom, jaký byl život před válkou v malém městě na Valašsku, co si o válce mysleli obyvatelé města, jaké strasti museli prožít všichni včetně židů a jak mladá Hana kvůli milostnému poblouznění vystavila celou rodinu, včetně sebe, jisté smrti.
Romány z období holokaustu běžně nečtu, ale Hanu jsem si chtěl přečíst již delší dobu kvůli jejímu doslova výbornému hodnocení na internetu a místě zasazení - mé rodné město Valašské Meziříčí. Knihu jsem i několikrát viděl v povinné četbě, slyšel na ni mnoho kladných ohlasů a proto jsem od ní měl vysoké očekávání, které se maximálně naplnily! Byla to první kniha o holokaustu a zároveň první kniha od paní Mornštajnové, kterou jsem kdy četl a myslím si, že určitě ne poslední.
Děj je velmi čtivý, poutavý, chvílemi napínavý a přehledně rozdělený do jednotlivých kapitol. Tím, že se děj odehrává v mém rodném městě, tak jsem si různé místa mohl vybavit a lépe odhadnout vzdálenost mezi dvěma body. Co mě trošku mrzelo bylo to, že ač se většina děje odehrává na Valašsku, v knize nezazněl od postav žádný valašský dialekt. Každopádně knihu budu doporučovat kde jen můžu a snad se někdy vrhnu i na další knihy této autorky!
„Můj talent převyšovalo pouze mé ego.“
Byli bychom bláhoví, kdybychom si mysleli, že existuje pouze jeden vesmír, náš vesmír. Paralelních vesmírů existuje spousta a každý má své vlastní planety, stvoření, druhy magie a pravidla. Každý z těchto vesmírů má také svého nejvyššího čaroděje a ty začal někdo systematicky vraždit. Čím více zabitých nejvyšších čarodějů je, tím menší mají ostatní čarodějové moc. A tento úbytek moci znatelně pocítí i Stephen Strange, nejvyšší čaroděj naší Země. Podaří se mu vraha najít a vraždění čarodějů zastavit? Co když vraha najde, ale zjistí, že je mnohem silnější než on sám?
Můj první komiks ze světa Marvelu. Už bylo na čase! Určitě nejsem první ani poslední, který se o postavu Doctora Strange začal víc zajímat po filmu “Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství“ a nelituju toho. Tento komiks se mi hodně líbil - jak už jeho zápletka, tak forma vyprávění i kresba. Vůbec jsem nevěděl co od komiksu čekat a proto jsem byl mile překvapen a už teď se těším na další díl!
Jediné co bych komiksu vytknul bylo přeložení jména Doctor Strange v jedné pasáži jako “doktor podivností” a tento překlad se mi opravdu příčí. Každopádně tento překlad se objevil v komiksu pouze jednou, takže předpokládám, že šlo o “překlep“.
Jaký je rozdíl mezi formálním a neformálním e-mailem? Jak by mělo vypadat tělo e-mailu? Jaký pozdrav a rozloučení použít? Jaké uvozovky se mají správně používat a jak je napsat? Tohle vše a mnohem víc vám kniha vysvětlí a obsah jednotlivých kapitol si můžete procvičit v krátkém cvičení s několika příklady. V knize jsou také vzorové e-maily, slovníček pojmů a klávesové zkratky pro jednotlivé znaky jako např. pomlčka nebo krát.
Jelikož s e-mailem pracuji denně a Červenou propisku na sociálních sítích sleduji, knihu jsem nemohl přehlédnout! Je hezky zpracovaná, rozčleněná do přehledných kapitol a hlavně stručná. Na každou moji otázku jsem v knize našel odpověď, což mě potěšilo. Také mě potěšilo, že autorky knihy na konci zmínily to, jak jsem celou knihu bral - po přečtení knihy nemusí být každý náš e-mail perfektní, ale jde o to, abychom věděli, že nějaké pravidla existují a uměli s nimi pracovat. Knihu budu mít vždy po ruce a věřím tomu, že do ní budu muset občas nahlédnout.
„Všechno, co plave, jde potopit.“
V polovině 19. století postihla svět katastrofa, která způsobila zaplavení kontinentů a změnila tak jeho dosavadní fungování. Tuto pohromu následně nazvali Velká bouře.
Děj knihy se odehrává téměř 100 let po Velké bouři a je zasazen do Česko-slovenského království, které se stalo velmocí s državami a koloniemi po celém světě. Společně s tím má také značné množství lodí, letadel a schopných lidí na svých místech.
Po knize jsem pokukoval několik let a když jsem se dozvěděl o jejím dotisku, tak jsem si ho nemohl nechat ujít. Do knihy jsem se začetl a měl od ní značné očekávání, které se naplnily. V knize nechybí aktuální mapka světa a několik dalších příloh jako např. seznam jednotlivých států s jejich historií nebo soupis vojenské techniky jednotlivých států. Co se týče postav, tak těch na mě bylo ze začátku poměrně dost, ale nakonec jsem se v nich jakž takž zorientoval. Série má v tuto chvíli 5 dílů a nemůžu se dočkat až se pustím do dalšího!
Česko-slovenské Království je oficiálně ve válce s carským Ruskem a invaze do Švédska se blíží. Rusko spřádá plány, jak Čechy co nejvíce ochromit a chtějí pro to využít neutrální Island. Na Islandu operuje český agent, který podezřelou aktivitu sleduje a Český král mezitím domlouvá spojence za mořem.
Jak dopadne nevyhnutelný námořní střet mezi českým a ruským námořnictvem, které již také disponuje letadlovými loděmi pod velením Nikitina? Podaří se Čechům osvobodit Švédsko?
Druhý díl série jsem přečetl téměř jedním dechem. Velká část první poloviny byla o plánování, domlouvání a moc akce se zde neobjevilo. Ale tohle všechno vynahradila druhá polovina knihy, kde to bylo doslova z akce do akce - námořní bitvy, letadlové bitvy i pozemní boj ve Švédsku.
Co mě v knize nejvíc pobavilo byl moment, kdy si čeští letci dovedli v Jížní Africe pštrosa na loď, pojmenovali ho Václav a doufali, že ho neobjeví námořník Boleslav.
Kniha se mi opravdu líbila a těším se, až se vrhnu na pokračování!
„Jen nejsilnější mají právo na existenci.“
Na naši planetu zaútočí mimozemšťané, což rozpoutá krátkou ale krutou válku. Díky naší odvaze a odhodlání se mimozemšťané rozhodli, že naši planetu nevyhladí ale začlení do Společenství a zotročí.
Jedním z otroků, který byl převezen na malou těžební planetku na druhé straně vesmíru je kapitán František Moravec, analytik pro Bezpečnostní informační službu. Na této planetce se stane kápem a zároveň pracuje na přísně tajné operaci Thümmel, o které ví jen pár jedinců. Jeho úkolem je planetku opustit, kontaktovat Společenství a probrat s nimi možnosti zrušení našeho otroctví.
V poslední době jsem neměl štěstí na výběr knih a proto jsem se rozhodl sáhnout po něčem z Fantastické Epochy. Výběru vůbec nelituju, protože jsem se do knihy začetl okamžitě a přečetl ji téměř na jeden zátah.
Nový svět – nebo spíše vesmír – jsem si ihned oblíbil včetně jeho fungování, pravidel, druhů a všeho kolem. Postavy mi také hned sedly a dokázal jsem se mezi nimi bez problému orientovat.
Při čem jsem se v knize občas ztrácel byly různé rasy postav - v prvním díle se setkáme s více než deseti různými druhy a každý je naprosto odlišný a má jiný počet končetin a stavbu těla.
V knize byla zmínka i o podobné operaci, která by měla probíhat na opačné straně vesmíru – operace Valkýra, jsem zvědavý, jestli bude nějak více rozebrána v dalších dílech. Na závěr bych chtěl jen sdělit, že mojí oblíbenkyní je přerostlá ještěrka Aga! Běžím si koupit další díly!
„Nejsme mírní, jsme pružní. Tam, kde se překalená ocel zlomí, pružná čepel se jen prohne a nabere sílu k dalšímu úderu.“
Vlastní klan Děti noci, pekelní psi, mithrilové zbraně, cigarety s duhovým kouřem, nespočet nových super schopností a vlastní hrad. Přesně tohle a mnohem víc je 2. díl série Hraju, abych žil.
Gleb se v Jiném světě ani nestačil zorientovat a už je hlavním hráčem několika vysokých her mocných klanů.
Podaří se Glebovi všechen ten nápor ustát a stát si za vlastními zájmy?
Děj druhého dílu byl krásně prolínaný událostmi z reálného světa a to jak zpravodajskými tak i osobními. Autor tohle prolínání v prvním díle pouze nakousnul, proto mě to ve druhém díle mile překvapilo. Kniha byla opět psaná velmi čtivě a nového obsahu bylo opravdu spousta!
Ovšem zase ten text… Ze všech těch chybějících písmenek bych byl schopný si uvařit písmenkovou polívku…
„Zatímco on spí, já leveluju.“
Hlavní hrdina Gleb je třicetiletý ajťák, kterému doktoři dávají poslední měsíc života. Gleb je vše, ale rozhodně ne odhodlaný zemřít. Zjišťuje si alternativy dalšího života a nejvíce se mu zalíbí fenomén vtažení - hraní hry bez přestávky vás natolik pohltí, že se sami stanete součástí herního světa a vaše tělo v realitě upadne do kómatu. Bohužel po vtažení již není cesty zpět…
Gleb si nakonfiguruje svoji postavu, zvolí si jméno Laith (v elfštině Dítě noci) a vrhá se do nepříjemných nástrah herního světa, který má být jeho nadějí na nový a dlouhý život.
Jiný svět je moje vůbec první LitRPG, které jsem četl. Vrátil jsem se k němu po 3 letech a bylo stejně dobré, jak jsem si ho pamatoval - za což jsem velice rád. Gleb byl pro mě již od začátku sympaťák, který nejprve jednal, až pak myslel. Kniha je plná akce a dobrodružství, Gleb má neustálý přístup k zajímavým momentům, vzácným předmětům a dechberoucím úkolům - a je to vlastně špatně? Bavilo by vás číst si o nudném expení bez jakéhokoliv dobrodružství? No mě rozhodně ne…
Co bych knize vytknul je pár překlepů a určitě to, že nás v první polovině navnadí na části přísně tajných informací a různých experimentů, které následně zmizí kdoví kam.
I přesto se ale ihned vrhám na druhý díl a těším se na další Glebova dobrodružství!
„Nikdy nesmíme brát ukončování života jako samozřejmost. Je to břemeno, nikoli radost. Je to privilegium, nikoli zábava.“
Citra Teranovová se stala Ctihodnou smrtkou Anastázií, která své oběti kosí neobvyklou metodou. Z Rowana Damische se stal neoficiální smrtka Lucifer, který zmrtvuje smrtky Nového řádu bez možnosti oživení. Kromě této dvojce dostane vlastní příběhovou linku i Greyson Tolliver, který se chce stát Nimbovým zástupcem, bohužel Nimbus s ním má své vlastní plány. Také se seznámíme s knihovnicí Munirou, bývalou učednicí na smrtku, ze které si smrtka Faraday udělá svou asistentku a vydávají se spolu hledat legendární Zemi Šlofíků.
Druhý díl se mi líbil o něco víc než díl předchozí. I když se jedná o stejný svět, stejné postavy a stejnou dobu, tak se opět dozvídáme spousty nových věcí o životě a historii jednotlivých smrtek, historii Cechu smrtek, tradicích v jiných světových regionech, nezvedencích, tónistech a hlavně Nimbovi (jak samotný název napovídá)! Nad čím jsem se musel v knize pousmát byla přítomnost mladého smrtky, který si jako svého historického patrona vybral Jima Morrisna a svou róbu si nechal udělat z džínoviny. To se mi fakt líbilo! Dost jsem se divil tomu, že jsem v celé knize nenašel téměř žádné chyby nebo překlepy v textu. Netuším co se stalo, ale v závěru knihy jich bylo tolik, že se mi tomu nechtělo vůbec věřit. Čemu se mi taky vůbec nechtělo věřit byly poslední kapitoly, ve kterých se mi tajil dech a každou stránku jsem si neskutečně užíval! Druhý díl jsem si neskutečně užil a nemůžu se dočkat, až se pustím do třetího dílu!
„Konec lidského života býval v rukou přírody. Ale my jsme jí ho ukradli. Teď máme monopol na smrt my. My jsme jejím výhradním distributorem.“
Rowan a Citra. Dva dospívající lidé, kteří se narodili do světa bez nemocí, bez chudoby a hlavně bez přirozené smrti. Lidstvo s pomocí umělé inteligence ukončilo Věk smrtelnosti a zajistilo všem na planetě věčný život. Ovšem nastal problém s populačním růstem a bylo potřeba jej nějak zbrzdit. A právě díky tomu vznikl cech Smrtek. Smrtky jsou expertky v používání všech zbraní. Smrtky lidi nezabíjí, smrtky kosí. Pokosení od smrtky je nezvratné. Poslední, co před svou smrtí uslyšíte je vaše jméno a věta “Byl jste vybrán k pokosení”...
Smrtku jsem již jednou četl a okamžitě jsem si ji oblíbil, včetně jejího autora. Jelikož nedávno vycházel finální díl této trilogie, rozhodl jsem se pro rereading a ničeho nelituju. Kniha má naprosto vše, co od dobré knihy očekávám. Čtivost, napětí, osobité charaktery a námět, nad kterým by se čtenář měl zamyslet! Vše, co se v knize objevilo, mělo nějaký důvod. Okamžitě se pouštím do 2. dílu a nemůžu se dočkat 3.! Vůbec by mi nevadilo, kdyby se někdo rozhodl natočit seriál z tohoto světa a věřím, že by byl zajímavý i pro neznalce této série!
„Život v protektorátu je stejný jako některé potraviny dovezené z Říše – s omezenou dobou trvanlivosti.“
Zajímalo vás někdy jak by vypadala Evropa a zbytek světa, kdyby Německo vyhrálo 2. světovou válku? Co vše by se pod nadvládou Hitlera změnilo? Říše od Romana Bureše vám zajisté na některé z vašich otázek odpoví.
Příběh je rozdělen do dvou části, přičemž ta první začíná na území Ruska, které je zpustošeno chemickými, biologickými a atomovými zbraněmi. Celé Rusko je od Evropy odděleno monstrózní zdí, kterou nechal vybudovat Adolf Hitler a nese po něm název Hitlerův val. Pro mnohé prostě Zeď. Hlavním hrdinou první části je mladý Alexandr, který žije za Zdí a díky radioaktivním částicím všude kolem se narodil s telekinetickými schopnostmi. Americká zpravodajská služba však o takto nadaných jedincích ví a ve spolupráci s vojáky SEALS je vykupuje a přepravuje do Ameriky, kde s nimi mají své vlastní plány.
Část druhá se odehrává dvě dekády před částí první a ukazuje život českého učitele historie z Lidic. Po úmrtí Adolfa Hitlera po něm převzal nadvládu Reinhard Heydrich, který nenávidí Čechy a rozhodl se jejich zbytky z území Čech a Moravy vysídlit do Ostlandu. Zde jsou sice zákony mírnější, ale práce je tady mnohem tvrdší. Proto hlavnímu hrdinovi nezbývá nic jiného než sklopit uši a jít s davem. A nebo ne?
O knize jsem věděl dlouhou dobu, ale dostal jsem se k ní až na začátku tohoto roku. Od autora jsem již něco málo přečetl a díky tomu jsem věděl do čeho jdu - a nepletl jsem se! Kniha mě vtáhla hned na začátku, akce postupně eskalovala až byl najednou konec první části! Druhá část tolik akční sice nebyla, ale vzato jsem byl v neustálém napětí, kdy se něco semele. Dále knize nechybí originální hlášky, výborné postavy a neskutečně dobře popsaná atmosféra v celé Říši! Hned při otevření knihy jsem si všiml, že na začátku nechybí jednoduchá mapka a po dočtení jsem zjistil, že na konci je krásný přehled všech událostí, které se staly během války a po válce.
Říši od Romana Bureše doporučuji všem milovníkům fantastiky, dystopií a historie!
„Pokud se dá problém vyřešit penězi, pak to není skutečný problém, ale výdaj.“
Poté, co se Amra stal Temným panovníkem ho čeká neúprosný souboj mezi jeho armádou a armádou hráčů. Amra chce tento souboj za každou cenu vyhrát a proto mu nezbývá nic jiného, než využít všech svých skrytých zbraní, vychytralosti, nápadů jeho sestry a hlavně cenných kontaktů, kterých má za dobu svého hraní opravdu spoustu. Jak tento souboj dopadne? A jakým směrem se po souboji bude ubírat Timothyho reálný život?
Tak je tu finální díl další skvělé LitRPG série. Za mě, se jedná o důstojné zakončení, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby autor věnoval finální bitvě samostatnou knihu, podobně jak to udělal Mahaněnko u Cesty šamana. Nejvíce se mi líbilo celé plánování bitvy, domlouvání spojenců a řešení problémů v reálném životě. Nevím, jestli to tak působí pouze na mě, ale právě u Temného bylinkáře mi nejvíce sedlo propojení herního světa se světem reálným a na části z reálu jsem se vždy těšil a užíval si je. Co mě u celé série zamrzelo bylo Amrovo upírství a kontakt s dalšími upíry ve Světě bez hranic. Komunikovali spolu pouze prostřednictvím dopisů a dárků a nedozvěděl jsem se, kdo za tyto upíry hrál a nějaké jejich backstory. Kdyby byla kniha o různé události více rozvinutá, vůbec bych se nezlobil. Na konec bych chtěl vytknout opět chyby v textu, kterých bylo snad více, než ve všech třech předešlých dílech dohromady.
Sérii jsem si oblíbil a třeba se dočkáme i nějakých doplňujících povídek z tohoto světa.
Alex dostal na své čtrnácté narozeniny kapsli pro virtuální realitu, podobně jako všichni jeho vrstevníci s lepším sociálním statusem. Jenže ho hraní her nebaví a brzy o něj ztratí zájem, protože jeho snem je dostat se na univerzitu a stát se vesmírným průvodcem. Jeho plány se kvůli jistým událostem zkomplikují a zjišťuje, že aby v životě něco dokázal, bude se muset vrátit do světa Disgardia.
Jooo, tak tohle se mi dějově dost líbilo! Alex se už od začátku příběhu vyvíjí, začíná se ve světě Disgardia orientovat a poznává lidi, které by bez hraní nikdy v životě nepoznal. Nechybí ani milostná zápletka mezi náctiletými (jelikož se jedná o Young Adult), která je vykreslena celkem realisticky a hlavně nic přehnaného. A tady končí klady. Teď už jen věci, které se mi moc nelíbily. V první řadě to je rozhodn+ ten strašný strojový sloh bez špetky emocí. Potom je to neustálé zmiňování strejdy Nicka, který se v knize ani neobjeví a Alex pouze opakuje jeho suché hlášky. Taky byla v knize jediná zmínka o “křečkovi” v souvislosti s penězma. V jiných LitRPG to funguje normálně, protože autor s tímto křečkem pracuje, ale tady byl zmíněný pouze jednou a konec. Nebo to byl účel? A na závěr... Může mi sakra někdo vysvětlit, proč překladatel přeložil výraz World of Warcraft na “Svět válečného umění”?! Jaký to má smysl? Tohle mě ke konci knihy opravdu vytočilo...
Teď už nám jen zbývá se modlit za to, abychom se dočkali dalších dílů!
„Idea šťastné náhody je nelogická.“
V předešlých dílech byli vždy hlavní hrdinové kluk a holka – v tomto díle to nebude výjimkou. Tentokrát to bude zaměstnanec BeiTechu, technik Rhys Lindstrom a původní obyvatelka Kerenzy IV, lékařská praktikantka Asha Grantová. Poté, co se našim předešlým hrdinům podařilo zachránit celý vesmír (vlastně vesmíry dva), se s epickým plánem vracejí zachránit obyvatele Kerenzy IV., na které to všechno začalo...
Znáte ten pocit, kdy si u sérií říkáte, že tento díl nebude tak super jako ten předchozí? Tak u Akta Illuminae se toho opravdu bát nemusíte, fakt ne! Po předešlých dvou dílech jsem už věděl do čeho jdu a čtení jsem si užíval od začátku až do konce. Opět nechyběla akce, humor, hlášky, láska a samozřejmě SPIRO. Byl to opravdu krásný závěr celé série a nemůžu se dočkat toho, až si dám rereading, protože mě tenhle styl rozhodně neomrzí!
Bohužel lituji toho, že jsem celou sérii nepřečetl najednou a nejlépe na jeden zátah. Protože Akta Illuminae si to fakt zaslouží!
„Dozvím se, co potřebuju, vezmu si, co chci, budu pamatovat na ty, kdo mi pomohli, a ostatní zničím.“
Co když se probudíte v nemocnici, nevzpomínáte si, co se vám stalo, natož kdo vlastně jste? Jediné co se vám vybavuje je slovo Amber, ale co nebo kdo ten Amber vlastně je? Později to ale zjistíte. Amber je jediný pravý svět. A vy jste jeden z jeho princů.
Knihu mi před lety kdosi doporučil a od té doby jsem ji měl v seznamu přání. Nedávno jsem si ji tedy pořídil a neočekával jsem od ní teda nic extra i přes její hodnocení na internetu. Začátek se mi dost líbil, ale potom jsem se ke čtení musel nutit. Od poloviny se začala objevovat akce, intriky a plánování a v tomto duchu se kniha nesla až do konce. Postavy byly sympatické a bylo jich tak akorát, svět byl zajímavý a některé hlášky jsem si zamiloval! Rozhodně mám v plánu si dokoupit další díly a v sérii pokračovat!
„Drakobijec z Dussu a slovutný bard z Údolí splétající skvělé písně o jeho hrdinských činech – to bude žrádlo!“
Příběh o bývalém otrokovi Cuchenanovi, který po smrti svého pána odešel, a začínajícím básníkovi Minangarovi z Údolí, kterému nikdo z vesnice nevěří, že by se z něj mohl stát opravdový básník. Co svět nechtěl, tihle dva se seznámí a začnou spolu cestovat. Zatímco odvážný Cuchenan plní královy rozkazy a vyhrává epické souboje, tak sukničkář Minangar vysedává po hostincích a ve volných chvílích o něm spřádá epické básně.
Píseň oceli je autorčin knižní debut. Je to taky zároveň první kniha, kterou jsem od autorky četl a neskutečně jsem si to užil! Styl psaní mi opravdu sedl, kapitolky nebyly dlouhé a mezi postavami jsem se neztrácel. Co mi ale fakt vadilo, byl počet chyb... tolik chyb jsem nikdy v knize od Epochy neviděl. Nejčastěji to byly překlepy, chybějící písmenka nebo opakující se slova. Ale i přesto jsem si knihu užil a všem fanouškům klasické fantasy ji můžu jedině doporučit!
A jen tak mimochodem, taky vám duo Cuchenana a Minangara, tak moc připomíná duo Geralta a Marigolda ze Zaklínače?
„451 stupňů Fahrenheita - teplota, při níž se papír vznítí a hoří...“
Požárníci kloužou po lesklé tyči, nastupují do vozidla a vyráží k případu. Na helmě mají symbolicky číslo 451, na rameni znak salamandra a na hrudi lesknoucí odznak s Fénixem. Dorazí k domu na konci ulice, vystoupí z vozidla ale nezačínají hasit. Mají v plánu pravý opak. Zapalovat. Ptáte se co? Přeci tu nejhorší věc na světě - knihy. Vlastnictví knih je trestným činem a svobodné myšlení je nepřípustné.
Knihu jsem si koupil již před delší dobou, protože mě její námět zaujal. Když jsem se rozhodoval, co budu dál číst, tak mi 451 stupňů Fahrenheita padlo do oka. Upřímně jsem moc nevěděl o čem to je, ale ve výsledku se mi to celkem dost líbilo. Bylo tam pár částí, které mě nudily a některé věci jsem nechápal, ale ve finále je to fajn kniha se stále aktuálním námětem. Takže pokud jste 451 stupňů Fahrenheita ještě nečetli, tak za mě určitě doporučuji!
„Válka by nebyla tak zlá, jen kdyby měl člověk více spánku.“
Hlavní postavy jsou dvacetiletí studenti gymnázia, kteří se na popud svého učitele přihlásili do armády. Teprve až tam zjistí, že válka není ani zdaleka taková, jakou si ji představovali a ztratí všechny iluze. V armádě naráží na Katczu, který se stanem vedoucím jejich skupinky a učí je užitečným věcem, které je ve škole nikdo nenaučil.
Opět další úžasná kniha na kterou jsem se opravdu těšil a nemám slov. V knize je opravdu dokonale ukázaný vývoj mladíků, kteří ztratí veškeré iluze a již se nedokážou začlenit do společnosti jako dřív. Ti z vás, kteří mají možnost si knihu přečíst, tak si ji určitě přečtěte a nebudete litovat.
Velký lov skončil neúspěchem pro všechny ostatní hráče, ale úspěchem pro Timothyho - dokázal si udržet svoji wyvernu. Šéf si ho pozve na kobereček a jasně mu dá najevo, aby opět začal dělat obsah pro své diváky zajímavým, jinak se může se svou prací testera rozloučit. Timothy se proto rozhodne udělat výpravu přes poušť až k řece Styx a následně k jejímu prameni. Chcete vědět, jaké nástrahy si na něj tento svět připravil? Povede se mu vůbec dostat dál, než jen k řece mrtvých?
Tento díl se mi, co se týká děje, opět opravdu líbil, ale dost věcí mi přišlo hrozně uspěchaných a kdyby se autorovi chtělo, mohl by je klidně více rozvést. Dále jsem nebyl spokojen s tím, jak moc se hlavnímu hrdinovi daří a že neustále naráží na jedinečná stvoření a dostává jedinečné úkoly, přičemž obě tyto věci by měly být extrémně vzácné a jak bylo psáno přímo v knize - získávalo je jen minimální množství hráčů, ale náš hlavní hrdina jich získal a objevil již desítky. Chápu, že děj má čtenáře bavit a neustále by se mělo něco dít, ale mě osobně nebaví číst jen o tom, jak se hlavnímu hrdinovi podaří vše na co sáhne. A může mi někdo říct, kam zmizela Kira?
Na závěr bych pouze dodal, že tohle je první příspěvek, který nezačíná citátem, protože tato série je na citáty opravdu chudá.
„Kdo jiný než podvodník může doufat, že zabije boha?“
Kellen Argos. Cesta nekonečných hvězd. Osmnáctiletý divotvůrce, psanec, Argosan, obchodní partner, ale hlavně osoba se srdcem na správném místě. Má za úkol zabít nově vytvořeného boha a tím zabránit všem nadcházejícím válkám na kontinentu. S jeho úkolem mu budou pomáhat staří známí, se kterými se Kellen za celý svůj život dosud setkal. Dokáže Kellen zabít boha a zabránit tak válčení? Myslím, že byste to měli co nejdříve zjistit!
Poslední díl úžasné série Divotvůrce. Jednou to přijít muselo, ale nečekal jsem, že to bude tak náhle. V knize bylo opravdu vše a ještě o něco víc, co byste od posledního dílu čekali. Autor po celou dobu posledního dílu rekapituloval předchozí díly a vyzdvihoval klíčové okamžiky každého dílu. Dva pytlíky s prášky, slabě jiskřící dechový pásek, jediné slovo a spoustu originálních triků v rukávu. To je to, co mě na celé sérii bavili nejvíc. Jsem neskutečně vděčný, že jsem něco takového mohl číst, děkuji!