fis.rena komentáře u knih
Prosté vyprávění skromného a vděčného člověka,od jeho samotného dětství až po úplný konec jeho života v době holocaustu,mi učarovalo. Je to jiné čtení,nebo na mě to alespoň tak působilo...pohled malého chlapce je velice dojemný. Šest let utrpení,které přežila téměř celá Leonova rodina díky panu Schindlerovi. Věta,která mi utkvěla a lépe nemůže být ani řečena,je :" Hrdina je obyčejná lidská bytost,která dělá tu nejlepší věc v té nejhorší době."
Příběh je velice čtivý,poutavý a bavil mě. Chvílemi jsem nemohla dát knihu z ruky,ale byly i chvíle,kdy mi pasáže přišly zbytečně zdlouhavé.
Psychický nátlak je silné téma a tady byl teda promyšlený až k neuvěření.
Je to opět sranda,oddech,ale už jsem nebyla tak "odvázaná" jako u prvního dílu.
Myslím,že toto dílko je přímo pro rodiče,které se obávají puberty svých dětí...mno,máme se jistě na co těšit :D já se teda uklidňuji tím,že mám dceru,ale mnozí teď jistě mávnou rukou s velkým úsměvem.
Čtení není veledílo,je to deník puboše,je to prča,je to oddech a pobaví v každém věku.
Když se mi dostala do rukou tato kniha od osoby,která je pro mě odjakživa velmi důležitá,nepostradatelná,bezesporu absolutně nenahraditelná a blízká a jsme,jak se říká, "na společné vlně",věděla jsem,že je to právě to,co teď potřebuji a hledám. Kdybych měla vypíchnout něco,co mě nejvíce zaujalo nebo něco,co mi nejvíce pomohlo,tak je to prostě a jednoduše Tajemství. Samozřejmě,že kniha nebude pro každého,jelikož každý z nás smýšlí ,žije jinak a má odlišné názory na bytí.
Nicméně...každý z nás je projektantem svého osudu,píšeme si svůj vlastní příběh a myšlenka je jedinou realitou.
Otevřete se a přečtěte si tuto knihu,změní vám pohled na svět.
Každý má nějaké své přesvědčení,víru či cítění v něco,někoho nebo jen prostě a jednoduše sám v sebe. Tato kniha zcela jistě splňuje vše,co nabízí.
Já jsem uchvácena...kniha je velmi citlivá,milá,plná porozumění a tolerance,která je zosobněná v Grétě. Chvílemi jsem se přistihla,jak podvědomě tlačím na Grétu,aby se už konečně zeptala Einara/Lili na tohle a támhleto a ona pořád nic a mně tekly nervy :D Velký obdiv patří hlavně Grétě za to,jaká je a díky lásce k Einarovi je ochotna podstoupit vše proto,aby byla Lili sama sebou a tím,čím chce být. Příběh je velice poutavý,zajímavý a lidský.
Tak mám takový smíšený pocit :D kniha se čte dobře,děj plyne,ale až na konec k samotnému rozuzlení je to trochu nuda. Řadím ji mezi ty knihy,na které za chvíli zapomenu,i když teď toužím po pokračování,jelikož je tu otevřený konec. Co budu povídat...kdyby to bylo napínavější s uzavřeným koncem,tak jsem naprosto spokojená.
Z úplného počátku čtení jsem si říkala "jo,dobrý,to půjde,vypadá to na tři hvězdy jasné",ale pak se to nějak prudce rozjelo z kopce a já musím říct,že humor je křečovitý,na pilu tlačený pomalu až do trapnosti. Cítila jsem pomalu až zoufalost vtlačit něco vtipného do každého odstavce a u mě se tedy tato metoda minula účinkem. Zhruba 80 stran do konce už jsem klepala nohou,nedočkavá blížícího se konce. Samozřejmě,že toto čtení se musí brát s rezervou a nadsázkou,ale některý popisovaný situace jsou opravdu na hlavu postavený,nereálný a prostě blbý. Úsměv doprovázený "heh" jsem měla na tváři zhruba 3x,a i když jsem rodič,od přečtení Deníku fotra mě toto dílko úplně odradilo,stejně jako stejnojmenné ukázky z knih,které kdysi v době,kdy byl "fotr" vydán,předčítali v rádiu jako bombu. Je to celé přehnané až k absurdnosti.
Kniha se mi líbila a musím říct,že byla snad nejlepší z těch dosud přečtených,ve kterých čtenáři znají vraha. U thrillerů mám ráda zjišťovat kdo to provedl i proč,ale tady mi to tedy nechybělo,jelikož se pořád něco dělo a kniha je velice čtivá. Wonderland mě zklamal,ale teď si u mě Jennifer zvedla svou knižní laťku.
Vždy,když čtu další novou knihu na téma holocaust,dozvím se něco nového. "Svědkové" nejsou vyjímkou. Je pravda,že jsem četla knihu,kde vše po svém popisuje Schlomo Venezia a i další publikace o lidech,kteří byli v knize zmíněni,ale to jí samotné na ničem neubírá. Naopak jsem nahlédla do dění z vícero pohledů. Doporučila bych knihu těm,kteří začínají se čtením na toto téma,jelikož je zde všechno pěkně vysvětleno. Jsou tu k dispozici seznamy vězňů sonderkommanda (kdo,co,kde dělal),seznam SS nasazených v krematoriích a následky "jejich práce" po válce,fotografie i mapy,poznámky autorů a mně osobně se líbilo vyjádření manželek dvou přeživších vězňů ze zvláštního komanda. Neváhejte,přečtěte si tuto publikaci,stojí to za to a poté se pusťte do čtení "V pekle plynových komor",kde vše popisuje již zmíněný Schlomo Venezia a nebo "Útěk z tábora smrti",kde je vše z pohledu Ericha Kulky.
Noční lov mě bavil víc než Dívka v ledu,ale opět velice jednoduché,ač čtivé čtení,u kterého se nálepka bestseller zase objevila omylem. V tuto chvíli očekávám od dalšího dílu pohyby osudů u detektivů,a doufám,že to bude pohyb vpřed.
Přítelkyně smrti byla lepší,měla větší spád. Dům smrti je také dobrý,ale chvílemi jsem si říkala,že se Blumová zbláznila,když mnohdy jednala tak,jak jednala,přelétala v názorech na různé lidi tak rychle,že pak nic nepřekvapilo. Bylo to chvílemi zdlouhavé,hlavně opakováním se pasáží z dílu prvního. Pro ty,kteří čtou s větším odstupem a nepamatují si :D,je to jistě příjemné osvěžení děje,ale pro mě,ač to čtu s větším odstupem,to bylo rušivé a zbytečné.
Já vám nevím,no...první knížka od Karin a i přes tak kladné ohlasy zde,se mi to nikterak zvlášť nelíbilo. Je to zřejmě tím,že většina čte celou její sérii nebo tím,že mi to skutečně přijde praštěný?
SPOILER:
Detektiv,který neumí číst a nerozezná levou a pravou stranu? I přes RTG a MR není v těle ženy vidět 11 pytlů na odpadky? Hloupost...
KONEC SPOILERU
Děj je zbytečně roztahaný a dalo se z toho vytřískat mnohem víc. Kde je rozepsání praktik a dění ve sklepě? Kde je to napětí z boje o život?
Tato kniha je jak vyprávění ze života detektivů a nic víc.
Ještě mi tu leží Kriminálník,ale že by se mi do něj chtělo...
Anotace naláká na chlapíka,který evidentně žije vícero životů,a alespoň tedy já jsem očekávala jakousi honbu za pravdou,nebo pravdu,která si najde s ohrožením života Morgan. Ale bohužel,četla jsem knihu o psech,kteří údajně zabili onoho obšourníka,pak o jejich uzavření do klecí,přemisťování sem a tam a boj o to,co s nimi bude nebo nebude a proč. A na konci...jejda...proběhla zmínka o tom,kdo vlastně zabil chlapíka a proč. Kniha je plná zbytečně dlouhých psychologických pasáží s vysvětlováním,které podává Morgan v oboru,a proto mi přišlo dost praštěný,že právě ona,taková znalá všeho,se stane obětí právě svého studovaného a na inetu vyhledáváného subjektu. Nebavilo mě to,kniha mě zaujala jen ve chvíli,kdy se na pár stranách hovořilo o dvou dogách vycvičených k útoku.
Po přečtení Pulzu,který u mě nedopadl dobře, jsem si od pana Lutze dala oddech "dvě knížky" a pustila se do Skládačky. A dopadlo to ještě hůř,než Pulz :/ OPĚT 414 stran,ve kterých se vlastně nic neděje...vraha známe od jeho dětství a jeho činy se stále dokola opakují a opakují a nic. OPĚT byla Quinnova Paerl ta,po které vrah touží a OPĚT se to neobešlo bez narážek na její prsa,což mi přijde už hodně únavný a prostě blbý a OPĚT to byl doktor Nift...
Podobizna vraha obletěla pomalu svět a jemu na skrytí stačí starý hadry a dokonce si létá letadlem,chodí si do podniků na snídaně...ach ouvej.
Čtení je víceméně nudné,nepřekvapivé,stále podle stejného vzorce se stejným průběhem a s touhle knížkou jsem se díky tomu všemu "prskala" pěkně dlouho. Očekávala jsem na konci něco,co mě donutí ohodnotit ten čas a neuvěřitelně zbytečný počet stran nějak lépe,ale nestalo se tak. Předvídatelné a jasnojasné,až mi nezbývá nic,než jen kroutit hlavou.
A jsem si skálopevně jistá,že v celé sérii o Quinnovi a jeho partě je to pořád prašť jako uhoď,stejně jako ve dvou knihách,které jsem od něj četla.
Velice příjemné čtení,kde se mi tajil dech,kroutila jsem hlavou nad tím,čeho je člověk schopen v podání Gordona...ta ubohost.
SPOILER:
Jill jsem velice fandila a jediné,co mě mrzí je to,že se nekonal návrat či návštěva u Létající kozy. To jsem očekávala a těšila se na to a bohužel.
KONEC SPOILERU
Jak já si Stuartem, po čtení knihy od Lutze, spravila chuť...
Jatka,smrad a kusy mrtvých...co víc dodávat?
První setkání s panem Lutzem a po Skládačce,která mi ještě doma leží,bude poslední. Knížka má kolem 400 stránek a vlastně se nic neděje až na pár totožných jemných popisů vrahovy techniky zabíjení. Quinnova parta mi přišla jak skupina vysloužilců,kteří si vyplňují volný čas čmucháním kolem policie.
Děj mě nevtáhl ani nijak neupoutal a dočetla jsem proto,abych se dozvěděla výsledek,který byl šmahem vyřešen ve třech posledních kapitolách. Ani mě nebavilo pátrat,kdo a proč to všechno dělá,abych si svou dedukci na konci úspěšně či neúspěšně potvrdila.
Pan Lutz je nazýván "mistrem svého oboru",ale já tápu z jakého důvodu to tak je.
Tak čtení tohoto dílka byla pro mě velká pohoda bez jakéhokoliv napětí a s úplným klidem doporučím jako oddechovku i přesto,že se jedná o detektivku. Detektiv inspektor Steelová a její hlášky mě zbouraly,takže jsem nedočkavě čekala kde a co zase zahlásí,až se objeví. Více vyšetřovaných případů nenásilně zapadaly do děje a bylo to osvěžující.