fismil komentáře u knih

Hluboká úcta vojákovi.

Byli jsme učeni, kdo je dobrý, kdo špatný. Kdo bojoval na té správné straně, kdo na té špatné. Přehlíželi jsme ty, kteří bojovali, protože se jich na jejich názor nikdo neptal. Snad lze ještě připomenout české (a slovenské) vojáky bojující za císaře pána. V této válce mohl i Němec bojovat nebo jít do trestního praporu, do koncentračního tábora a s ním i jeho rodina. Jak vidět, bylo to i u jiných porobených národů. Jenom se o tom mnoho nehovoří. Proč?! Tito vojáci byli zrádci? Pak to byli i naši dědové za C+K (Rakouska-Uherska).
Jen voják, či člověk, který prožil něco velmi těžkého --- nejen únavou těla, ale i strastmi duše, nerozhodnost, neznalost, zoufalství a bezmoc --- může posuzovat život jiného. Zapomínáme, že vojáci byli hrdinové --- zbabělci a neschopní či neochotní řešit věci mírově byli jejich vládci. A nezapomínejme: Nebude-li mocných a jejich touhy po penězích, nebude válek.