fruitbueno komentáře u knih
Zajímavé téma, které mě však svým zpracováním nijak nezaujalo. Příběh byl předvídatelný, naprosto průhledně čitelný a tím pádem trochu nudný...
Z knihy mám velmi rozporuplné dojmy. Začnu těmi negativními: jak již zde bylo zmíněno, kniha takto formálně vypravená do světa je na ostudu. Překlepy, gramatické chyby, nedůslednost - opravdu hanba. Více se rozpisovat nemá smysl, zmiňovali to jiní a jen bych se opakovala. Kniha by rozhodně zasloužila větší zájem editora, takto ji to zbytečně snižuje. Škoda. Ambice víc než velké. A to pozitivní - jednotlivé příběhy byly moc pěkné. Zachytit těžký život na vesnici se autorce podařilo bez patosu a přehnaných emocí, za což jí tleskám. Soustředění na ženské hrdinky mi přišlo vhod a je hrozně smutné celé to poselství knížky: ať je doba jakákoli (první válka, druhá válka, komunistický útlak i současnost), vždycky se lidé chtějí mít líp, chtějí žít jinak, lépe. A i když se mění vnější podmínky, ta vnitřní lidská nespokojenost je asi přítomná napořád...
Pohled pod pokličku (či pod čepici) dvojky, která šla proti všem a udělala něco megazáslužného. Respekt. P.S. Škvorečtí jsou vtipní!
Převyprávění na jedničku. Máte-li volných deset minut, neváhejte :) Navíc oceňuju krásnou českou výpravu knihy s nádhernými ilustracemi.
Na autorce je sympatické, jak umí sama sebe shodit, okomentovat a s odstupem nahlížet i poměrně nemilé či nepříjemné věci. Četba oddechová, rychlá, ale bohužel i taková trochu bez dojmů...
Bavila jsem se, příběh prožívala a hrdince fandila...
Bez mučení přiznávám, že jsem zvládla pouze první tři povídky. Mi bylo z toho pseudokonzumního světa, neosobního, až nepříjemně odtažitého vyprávění tak ouzko, že to nešlo dočíst... Mimochodem - poznámka na okraj: opravdu je nutné PŘEKLÁDAT SLOVENSKÉ AUTORY DO ČEŠTINY? Boha jeho, zastavte svět, odpoví-li někdo, že slovensky nerozumí...
Na autorčině textu je mi sympatická skromnost, s níž kniha vystupuje. Bavilo mě prolínání časových rovin (i paralelní osudy hlavních ženských hrdinek), bavil mě i dialekt a celkově mám z četby pozitivní dojmy. Palec hore dávám i "snovým pasážím", pasážím, které jsem si cvičně pojmenovala "maniodepresivní" a doporučuji knihu přečíst všem, kteří si o sobě myslí, že jsou melancholici (neurotici, poloblázni atd.). Projít totiž dějiny českého (a československého) státu intenzivně subjektivníma očima několika generací, nespadnout při tom do kýče, nudy a šedi - to se podaří málokdy.
Kniha se velice dobře (a sama) čte, ale asi mě nějak nenadchla... Ale navždycky ji budu mít spojenou s prima dovolenou ve Skandinávii :) zabrala přesně jedno a půl sezení v autobusu!
Tak nevím. Kniha má určitě řadu kladů, řadu dobově autentických plusových bodů, které ale nejsem s to posoudit, pochválit a ocenit. Což o to, umně vyprávěné příběhy s vypravěčem sympaticky nepatetickým se dobře četly. Ale mi to tak nějak celkově nesedlo... Viz komentáře k jiným Haklovým knihám.
Bolestná sonda v duši nebohého Oblomova mě svým způsobem docela zasáhla. Sledovat hnijícího, zevlícího a prostě lautrnicnedělajícího člověka mi bylo až protivné. Přišel do toho nečekaný cit k Olze, který ale přebila zase ta zevla a bolestné nic. Mi se román líbil, o to víc se budu snažit nikdy neupadnout k oblomovštině - ostatně se svým životním stylem k tomu mám megadaleko. Naštěstí. Nuda občasná je hnus a nuda celoživotní, programová, cílená? Škoda slov...
Atmosféra mě pohltila, na druhou stranu mi něco nepředstavitelně vadilo - a neumím popsat co! Každopádně tuhle "alternativní" románovou knížku dějepisu doporučuju ke čtení, protože mrazit v zádech vás i po těch letech bude dozajista.
Bez váhání plná palba, zejména za to grandiózní finále, při kterém jsem skoro nedýchala a dočetla ho za necelé dvě hodiny. Počátek knihy trochu rozvláčný (hodně, hodně, fakt HODNĚ vedlejších postav, jmen, které tvoří gulášoidní dojem), ale ten závěr to vyrovnal na jedničku. Jsem nadšená a konečně se můžu vrhnout na filmy. Doporučuju, čte se to samo!
Osmnáctkrát a stále poprvé - mohl by znít podtitul této sbírečky kraťoučkých povídek. Utkvěla mi (i po té době) v paměti ta s nezvěstnou kuchařkou. Ale zas musím ocenit um autorky, která umí na ploše dvou tří stran vyčarovat zázraky. Klobouk dolů.
Co jiného si mohl slizácký hostitel přát, než aby ho někdo zabil? Hercule Poirot (i se svými pomocníky z řad policie) zase famozní!
Na konci jsem brečela, což nebývá zvykem... Spolehlivě rozplakat mě umí jen Babička Boženy Němcové, nyní už i Jozova Hanule Eliška a spol.
Venkovská sonda do duší, myslí a skoro i těl želarských obyvatel. Trochu mi vadila ta roztříštěnost souboru, než jsem se zorientovala, kdo je kdo, měla jsem problém a nechápala jsem vztahy, vazby, unikaly mi jména... Až ke konci se to jakž takž ustavilo a výsledkem je prima oddechová četba autorky, za kterou píše život...
Překvapivě dobrá, svižná a čtivá detektivka. Atmosféra vzdáleného severu má své kouzlo a já se nemůžu v knihovně dočkat dalších pokračování. Mimochodem, postava Lisbeth je super!
Já mám asi s touto tvorbou problém: ono je vidět, že ten autor je šikovný, umí, zná, vyzná se, jenže mě odrazuje ten stereotyp, vlastně jedno jediné žité schéma (ožrat se-s někým se vyspat-ožrat se-nejíst-někam jet-tam se ožrat atd.) a razance, s jakou je to čtenáři předsouváno. Chápu, že jde o určitou životní etapu, o obraz doby, ale asi jsem na to ocenit to moc mladá. Nebo moc normální.