Fuksinka komentáře u knih
Skvěle napsané. Velmi intimní a dojemné. Važně by mě nenapadlo, že mě budou bavit gayfanazie nějakeho "dědy".
Pokud chcete být překvapeni v příštích knihách, nečtete epilog!
Kniha se věnuje tématu stvoření života a inteligentních lidí. Vše zabalené standartně v akčním hávu. Já bych se jen ráda někdy dočkala toho, kdyby veškerá místa, která Gray navštíví, nebyla zničena. A kdyby na každičkém místě, které navštíví, nečekali padouši. Pak by to bylo napínavější.
Mě by vůbec nenapadlo číst knihu s takovým tématem, kdyby se nejednalo o pokračování Helenčiných příběhů. Nakonec jsem překvapivě spokojená. Je to smutné, osobní, milé a jemně kořeněné humorem.
PS: Návod pana ředitele je špičkový.
Já zřejmě nikdy nebudu fanouškem Gaimana. Nevím přesně, co mě na něm nesedí. Bezesporu má výborné nápady, ale to zpracování už je horší. Nedávno jsem dočetla komiks Sandman a byla jsem z něj nadšená, jenže komiks je uplně jiný druh literatury a žádné popisy fakt nepotřebuje. Možná mě nesedí to, jak Gaiman píše? Možná mi přijdou postavy málo vykreslené? Těžko říct.
U Nikdykde můžu s jistotou říct jen tolik: Nápad s Podlondýnem je skvělý. Mě ale vadila neurčitost tohoto světa. Světa, kde se může stát naprosto cokoliv. Zřejmě nějaká pravidla má, ale autor nás s nimi neseznámil. Nedokázal mě plně vtáhnout do děje a napevno mě připoutat k postavám. Vlastně mi to nepřišlo ani vtipné.
Maus neohromuje nádhernou kresbou, ale její nápaditostí a vtipností. Jistě by mohly být válečné hrůzy naturalisticky a barevně vyvedené, ale Maus to opravdu nepotřebuje. Nepotřebuje být laciný. Je velmi působivý i bez toho. Dostane vás nejen osudy otce, ale i jeho vztahem k synovi v pozdějším věku a synovými problémy a dilematy v "současnosti". Velmi působivé, velmi intimní a dojemné a přesto se nejedná o lacinou prvoplánovou citovou ždímačku.
Gaimanovy knihy mě zatím moc nezaujaly. V komiksu jsem v podstatě nováčkem. Musím ale říct, že tento vánoční dárek mě naprosto dostal. Báječné příběhy se skvělou atmosférou a naprosto geniální kresbou. Sandman je hrdina bez pláštěnky (naštěstí) a jeho svět je fascinující. Budu netrpělivě čekat na druhé vydání druhého dílu.
Jak se dá očekávat, některé povídky jsou skvělé, některé průměrné a některé příšerné. Nejlepší je, koupit si knihu s domněnkou, že se jedná o povídky od Lovecrafta, kouknout na skvělou obálku a nepodívat se pořádně (ani prodavačka si nevšimla). Přes to, jsem ji nevrátila, ale pochybuji, že se k ní ještě vrátím.
Nejlepší kniha o Steinovi a Barbaričovi. Proč? Vždyť je skvěle napsaná, stejně jako ostatní díly. Napínavá i vtipná, stejně jako ostatní díly. Jsou v ní Stein, Barbarič a Jaroš, stejně jako v ostatních dílech. Jaroš naštěstí trochu víc. Je to kvůli příběhu. Ono totiž není tak úplně jasné, kdo je tady ten padouch a na konci jsem si přála, aby tentokrát naše trojka aspoň trošku selhala. Tentokrát se rozebírá to jediné pravé náboženství a pronásledování těch, kteří ho nevyznávají. Tak schválně: komu budete (kromě naší trojky) fandit?
Četla jsem rozhovor s panem Bočkem v časopise a řekla jsem si, že by Aristokratka nebyl špatný vánoční dárek. Nevydržela jsem a nakoukla do ní a dopadlo to tak, že jsem ji přečetla za jeden večer a báječně se bavila. I já jsem se smála nahlas (spíš řechtala) a to několikrát. Samozřejmě to není žádná vysoká literatura, ani si na ni nehraje. Prostě zábavná oddechovka. Humor vám buď sedne, nebo ne. Nic jiného v tom není. Ve druhém díle ale bude muset přibýt trochu víc děje, protože i v tomto prvním, byť ne příliš dlouhém, se už ke konci autor opakoval.
A co mě zaujalo na panu Bočkovi? Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli si v tom rozhovoru (Reportér magazín 10/2016) dělá srandu, nebo mluví vážně. Ani po přečtení knihy si nejsem jistá, jestli se schválně stylizoval do Josefa, nebo Josefa psal podle sebe :D.
Pan Šulc udělal velkou věc pro osvětu o našich dějinách. Tento příběh zpracoval do velice čtivé, přehledné a zábavné formy. Postavy vykreslil i s jejich pravděpodobnými vlastnostmi a tím k nim čtenáře připoutal. Úchvatný román. Ikdyž víte, jak to dopadne, stejně držíte palce. Ja smekám před velkými i malými hrdiny našeho národa.
Konečně můžu po druhém přečtení napsat komentář. Lord Mord je první kniha, kterou jsem od Urbana četla a díky ní jsem se do jeho knih zamilovala. Baví mě ty jeho mírně absurdní, více či méně zvrhlé příběhy se skvělou atmosférou. V Urbanových knihách se většinou stává architektura skoro samostatnou postavou, kolem které se točí veškerý děj. Zároveň tvoří i neopakovatelnou atmosféru. V Lordovi se nejedná o konkrétní budovu, ale o celou starou Prahu. Prahu takovou, jakou už ji nikdy neuvidíme a díky Adimu a jeho přátelům se můžeme projít jejími uličkami. Zároveň se otřeme i o politickou situaci konce 18. století. Dobu, kdy Češi stále snili o vlastním státě.
Grafická úprava knihy je úchvatná.
Podle očekávání se jedná o další zábavný brak u kterého vypnete a jen si užíváte. Honičky, hlášky a sex zde samozřejmě nechybí. Mě ale Frantův svět megie moc nechytnul. Potřebovala bych asi víc propracovaná pravidla možností magie. V porovnání se staršími kotletovkami je rozhodně horší a v ramci žánru průměr.
Velmi se mi ulevilo, že mi kniha přišla stejně kouzelná, jako v dětství. Doporučuji všem dětem a rodičům.
Komentář obsahuje spoiler! Jedna se o typickou Sigmu, ktera ničím nevyčnívá nad ostatní knihy série a dokonce částečně opakuje Podzemní říši. Vadilo mě příliš zamilovaných dvojic a také to, že se skoro všichni zachránili. Dle mě rozhodně mírný pokles kvality, ale stále skvělá zábava.
O stupeň lepší, než druhý díl u kterého jsem měla pocit, jako když pejsek a kočička vařili dort.
Postavy zde vstávají z mrtvých častěji než bratři Winchesterovi ze Supernatural. Mají zvrácenější choutky, než hrdinové Františka Kotlety. (Už jste se někdy udělali při vzpomínce jak někomu pomazáváte čerstvě useknutý pahýl ruky svou krví?) Občas jsou duševně (i neduševně) rozervaní jako hrdinové ze seriálu Esmeralda. (Naštěstí Erin ubrala na svých citových výlevech) Konec je tak přeslazený, že vám trnou zuby. Tenhle žánr musí být maximálně vypilovaný a promyšlený, nebo se nebrat moc vážně a používat humor a ironii. Krev bohužel nemá ani jedno. Proto mi bylo trapně za autory, že tohle napsali a za mě, že jsem to přečetla.
Dočetli jste až sem a říkáte si, proč ta husa dala 3*, když tady celou dobu tu knížku tak shazuje? No proč: já jsem se totiž královsky bavila. Pamatujete si béčkový akční filmy z 90. let? Tak jsem se bavila přesně tak, jako bych sledovala např. Univerzálního vojáka. Prostě je to tak blbý, až je to dobrý ;).
Jamesi s tou bábou už prosím nic nepiš.
Rozhodně jsem nečekala, že tato kniha bude detektivní román. Nejsem odborník na detektivky, ale děj mi přišel trochu rozvleklý a naivní. Jako detektivku bych to hodnotila průměrem. Ovšem, já jsem si knihu koupila s tím, že se jedná o populárně naučnou literaturu. Musím uznat, že tento účel splnila bez výhrad. Bavila jsem se a bankovní systém je zde vysvětlený tak, že pochopit musí snad každý. Vtipná, jednoduchá a poučná kniha.
Nadšení jako u prvního Metra se nekoná, ale rozhodně nemohu říct, že by se mi "Třicetčtyřka"nelíbila. Příběh byl zajímavý a postavy mely rozhodně potenciál. Potenciál, který nebyl uplně využitý. Hunterova postava je to nejzajímavější z celé knihy, ale my se o ní bohužel dozvíme pouze to, co vidí Saša a Homér. Jistě to byl záměr, ale já jsem trošku zklamaná. Z krátkého nahlédnutí do ostatních stanic jsem byla chvilkama zmatená. Těžko jsem se orientovala, kde vlastně jsem a v jaké fázi nákazy jsou její obyvatelé. Kdo tam vlastně velí a kde že je ten Arťom.
Naštěstí atmosféra, napětí i filozofie zůstaly, tak mohu být spokojená.
Výtka překladateli za občasné velmi krkolomné výrazy.
Já jsem kdysi měla povídek Sherlocka Holmese přečtených stohy, ale kdo si je má všechny pamatovat, že? Tenkrát mi bylo "náct". Po shlédnutí seriálu BBC Sherlock, jsem se k nim vrátila a musím uznat, že stále mají své kouzlo a navíc mi pak neuniknou perfektní narážky a vtipy v seriálu. Myslím, že spousta fanynek Cumberbatche a Martina, které by jinak ani nenapadlo tohle číst, už má přečteno skoro všechno o SH. Stačí se mrknout na nějaké forum a na komentáře zde. Tomu říkám super kulturní počin. Bravo BBC!