G-Rea
komentáře u knih
Revolver v kabelce – Životy Vladimira Nabokova
Monika Zgustová
"Umělec má udělat vše, aby lidé uvěřili, že nikdy nežil." Vždy se znovu utvrzuji v pravdivosti těchto slov, které napsal Gustav Flaubert, a ke kterým se odkazuje také Milan Kundera, což rozhodně není náhoda.
Čtenáři zde hodnotí román spisovatelky Moniky Zgustové, daleko víc se však rozepisují o jeho tématu - životě Vladimira Nabokova - než o knize samotné. Je samozřejmě jasné, proč tomu tak je: Nabokov je vynikající spisovatel, velká postava světové literatury a zvědavost na jeho osobní život je tak celkem pochopitelná. Já se však připojuji k názoru Flaubertově a Kunderově - prostě z toho jednoduchého důvodu, že pohled na umělcovu tvorbu skrze jeho "lidský rozměr" je vždy (více, či méně) zkreslující. Z tohoto hlediska je strohá faktografie umělcova života přijatelná. Avšak životopisnou literaturu typu románu Revolver v kabelce, kde si autor přivlastní umělce jako člověka, šťourá se v jeho citlivých osobních záležitostech, kde často i volně fabuluje (aby to bylo ještě zajímavější), vidím jako parazitující na velkém uměleckém jméně a tím, v samotném důsledku, naprosto zbytečnou. Vždyť všechno důležité o sobě i o svém pohledu na svět, nám již sdělil Nabokov sám. A pokud si někdo myslí, že to snad umí lépe, není to poněkud arogantní?
Rozvod po čínsku
Frédéric Lenormand
Také se divím sama sobě, že si ještě občas nějakého "nového soudce Ti" přečtu ( s tím rozdílem, že je pro jistotu nekupuju, ale půjčím si v knihovně).
Asi má člověk pocit, že potřebuje něco hodně odpočinkového, ale ve finále ho lajdácky vykalkulované výrobky pana Lenormanda spíše rozladí. Nakladatelé píší, že zná dobře reálie, já však nevím, co si s nimi mám počít a autor zřejmě taky ne........
Kniha smíchu a zapomnění
Milan Kundera
Jsem ráda, že vyšla v Atlantisu. Konečně si ji můžu, po letech, znovu přečíst!
Čtyři klíče: Velká vlaková loupež
Michael Crichton
Michael Crichton patří mezi těch několik bestsellerových autorů, kteří jsou zároveň i dobrými spisovateli. Jeho příběhy nemají hluchá místa a působí maximálně věrohodně. Čtyři klíče se vymykají tématům, kterými se autor obvykle zabývá, to jim však nijak neubírá na zajímavosti, naopak se domnívám, že patří k jeho nejlepším dílům. Než jsem si je přečetla, tak jsem o viktoriánské Anglii věděla pouze to, co jsem vyčetla z děl jejích současníků a tak pro mě byl tento úplně jiný, věcný pohled na tehdejší život, zvyklosti a názory velkým překvapením. Člověk si najednou uvědomí, že by v této době, která vlastně není časově zase tak příliš vzdálená, zřejmě nebyl vůbec schopen fungovat.
Samotný příběh vlakové loupeže má skvělý spád a je dobře logicky vystavěný. Několik epizod mě zaujalo natolik, že si je stále živě pamatuju. Jen namátkou: nápad, jak využít tehdejší všeobecnou hrůzu z předčasného pohřbu, k úspěšné realizaci plánu loupeže. Tehdejší naprostá neznalost důsledků veliké rychlosti: Piercovi se málem stala osudnou a pro nás je zpočátku překvapivá, než si uvědomíme, že byla v té době vlastně logická.
Také film je vynikající, nezaostává za knihou, což není u filmů podle literární předlohy zase tak časté. Lepšího Pierce než je O´Connery, si nedovedu představit.
Pestré povídky I
Anton Pavlovič Čechov
Tato edice ruské literatury byla ve své době vynikajícím počinem nakladatelství. Mám z ní asi tři knihy, z nichž jedna je další výbor Čechovových povídek s názvem "Opožděné květy". Povídky jsou výborně přeložené a myslím, že některé už v českém překladu od té doby znovu nevyšly.
Učebnice o Čechovovi říkají, že je "mistr zkratky". Je to možná klišé, ale v tomhle případě naprosto pravdivé................ Čechov je prostě Mistr.
Kniha smíchu a zapomnění
Milan Kundera
Kniha smíchu a zapomnění je skvělá, jedna z Kunderových nejlepších. Škoda, že ji není snadné získat, spíš je to skoro nemožné.
Četla jsem ji před mnoha lety v cizině, v tomto samizdatovém vydání ( česky zřejmě jiné neexistuje). Byl to jeden z mých nejkrásnějších čtenářských zážitků. Jen si to představte: pláž, šumění moře a Kniha smíchu a zapomnění. Co si člověk může přát lepšího?
Teď už to bohudíky není pravda, kniha znovu vyšla, znovu jsem si jí mohla přečíst a bylo to opět krásné, i když trochu jiné.......
Přestupní stanice
Ellery Queen
Ze zvědavosti jsem si přečetla tuhle knihu, nalezenou v knihobudce. Velké zklamání, ani ne tak dějem který je průměrný, jako spíš stylem a jazykem. Už dlouho jsem nečetla něco tak hloupě šroubovaného, s ambicemi bůhví na co. Snad na "drsný sentiment"? Trapně vpašované milostné pasáže jsou k nepřečkání a zbytečná komplikovanost dialogů zpomaluje děj natolik, že se v něm čtenář místy ztrácí. Kdyby tohle napsal zaátečník tak budiž, ale tak známé jméno? Nechápu.....
