Garfi komentáře u knih

Jak popsat svět, který vznikl v geniální mysli mistra Tolkiena. Nenacházím slova jimiž bych vyjádřila velkolepost a nádheru tohoto díla. Kdo kdy nesnil aspoň na okamžik o ctihodných elfech, rozpustilých hobbitech, moudrých kouzelnících, Entech a houževnatých trpaslících.Kdo by netoužil vidět Středozem, Roklinku a Loth Lorien, Morii, Rohanské pláně a Bílý strom Minas Tirith na vlastní oči.... Právě Hobbit a trilogie Pána prstenů mě přivedla kdysi k žánru fantasy a dosud jsem nečetla lepší dílo, než je toto. Je úžasné s jakou lehkostí plyne děj a vyprávění o Frodovi a Prstenu moci, přičemž Tolkien si nemusí pomáhat berličkami, v podobě nekonečného násilí a sexu, kterých se tak snadno chápu dnešní, nezřídka velmi opěvovaní autoři fantasy (ehm Martin). První díl trilogie v nemž s pomalou, ale narůstající jistotou Frodo zjišťuje, jakéže to dědictví mu ponechal Bilbo Pytlík popisuje svízelnou cestu malých hobbitů z Kraje do Roklinky, kde vzniká Společenstvo až do chvíle, kdy Frodo zjišťuje, že cesta do Mordoru je souzena vykonat právě jen jemu a věrnému společníku Samvědovi.

15 29.10.2019

Jsem ráda, že se vrací Erika Fosterová, mám ji raději, než Kate Marshallovou, která neustále řeší, zda pít, či nepít. Detektivka je příjemně napínavá a v porovnání z Keplerovci, nebo Carterem ani nijak zásadně brutální. Knihu jsem "zhltla" za den a půl a těším se na další knihu a na to, kam život Eriku zavane.

12 10.03.2023

(SPOILER) Písečný muž, byla příjemná detektivka s atypickým padouchem. V této knize se superpadouch vrací a míra jeho schopností je už opravdu velmi, velmi přitažená za vlasy. Obzvláště část, kdy Jurek vypátrá Joonovu dceru, už připomíná akční film béčkové produkce a s realitou má pramálo společné.
Ponese-li se osud Jurka i nadále v této podobě, budou všechny jeho tělesné části postupně nahrazeny protézami a stane se z něj zřejmě Terminátor.

11 28.04.2022

Tuto knihu mám velmi ráda a četla jsem ji opakovaně. Ačkoliv mohou někomu připadat problémy života na slepičí farmě v odlehlé divočině, v dnešní době, poněkud neaktuální a úsměvné, já považuji vyprávění Betty za milé a plné humoru, byť mnohdy správně ironického. Doufám, že rodina Kettleyových, dáma ovívající se kloboukem v barvě hnoje a další perly z této knihy neupadnou v zapomnění.

11 24.10.2019

Celou sérii Harryho Pottera mám moc ráda, všechny knihy jsem četla několikrát. Vzpomínám si na nadšené očekávání každého nového dílu a jak jsem četla některé knihy "na tajňačku" pod peřinou s baterkou, protože jsem se nedokázala odtrhnout. Proto jsem pochopitelně zatoužila vstoupit ještě jednou do kouzelnického světa a zjistit, co dělají Harry, Ron a Hermiona v dospěláckém životě. Byla to neuvěřitelná chyba a byla bych nejraději úplně zapomněla, že jsem "Prokleté dítě" kdy četla, neboť formát scénáře je zde opravdu ten nejmenší problém. Jedná se o totální paskvil a změť variací na téma cestování časem v jakési telenovele v níž (SPOILER) Voldemort má dokonce dítě s Belatrix....Toto fakt ne...

Krásná a vtipná kniha, ačkoliv částečně pojednává o velmi smutných věcech. Obdivuju Betty s jakým humorem se vypořádala s celou řadou nečekaných životních překážek, včetně té nejhorší v podobě TBC. Čteno opakovaně.

10 24.10.2019

Oproti Temným hlubinám je autor očividně opět ve formě a kniha je velmi napínavá a čtivá. Děj je popisován také z pohledu vraha, což je zajímavé a nijak mi nevadí, že je tím pádem známý prakticky od začátku. Co mi opět vadilo, bylo Eričino "cpaní se" do vyšetřování jinému týmu a pak mě trochu děsilo, zda se něco nestane psovi, jelikož výskyt psa v knize obvykle znamená průšvih a jeho brzký konec. Za to, že se fence nic nestalo, má autor u mne pochvalu.

8 20.01.2020

Komentář obsahuje spoilery.
Opravdu jsem fanouškem Potterovské série, ale tento díl považuji za naprosto nejslabší ze všech sedmi knih. První polovině v zásadě asi nic nevytýkám, byť ji tady někteří popisují jako rozvláčnou a bez děje. Druhá polovina relikvií mi oproti tomu připadala tak trochu, jako by autorka chtěla mít už honem honem všechno z krku. Velmi výrazně zde nekoresponduje to, jak byly viteály z předešlého dílu, medailonek a i prsten chráněny velmi černou magií a i takový kouzelník, jako byl Brumbál měl co dělat, aby si s těmi kouzly poradil. Ostatní viteály se zničeho nic různě povalují všude možně, v zásadě chráněny jen obyčejnými opatřeními u Gringotových, nebo naopak vůbec žádnými (diadém). Za totální zkrat považuji výpravu Rona a Hermiony do Tajemné komnaty pro zuby baziliška, wtf, co to jako má být? Ve druhém díle se řeší, že Harry jediný od dob Salazara Zmijozela umí mluvit s hady a najednou Ron v sedmém díle prostě otevře komnatu, protože to od Harryho odkoukal???To je fakt krpa jak blázen. Naštvala mě také zbytečná smrt Dobbyho a samozřejmě Severuse a Lupina s Tonksovou. Co se mi naopak zamlouvá je příběh tří bratří a relikvií smrti. Zbytečná mi připadá sonda do života Albuse Brumbála, raději bych si ho ponechala v mysli jako Nejvyššího divotvorce a Nejhlavněšího hlavouna, bez chyb...

8 29.10.2019

Tuto knihu máme doma v tzv "salátovém vydání", protože jako děti jsme nutili rodiče aby nám z ní předčítali znova a znova. Když jsem pak byla starší a potřebovala zahnat jakýkoliv splín, sama jsem knihu brala do ruky četla své nejoblíbenější pohádky. Před dvěma lety jsem si koupila knihu novu, protože jsem jednoduše chtěla, aby byla součástí mé knihovny. Za všechny pohádky jmenuju své nejoblíbenější Zapomenutý čert, O princezně Jasněnce, Jak princezna hádala až prohádala a samozřejmě nejkrásnější a nejsmutněší pohádku ze všech Zlaté kapradí. Je mi nesmírně líto, že právě těchto pohádek se chopil pan Troška a řadu z nich zprznil k nepoznání....

8 29.10.2019

První díl celé ságy o Harrym, který je ještě děcky naivní a seznamuje s kouzelnickým světem nás mudly. Právě ty první výlety a objevování kouzelnického světa byly nejhezčí. Četla jsem všechny knihy o Potterovi několikrát a je pravda, že existují dokonalejší fantasy díla, například z pera mistra Tolkiena, avšak s Harrym jsou spojeny také vzpomínky na to, jak jsem hltala knihy a četla je na "tajňačku" pod dekou za svitu baterky, jak jsem s radostným očekáváním vyhlížela každý nový díl.

8 23.10.2019

Moje první kniha autory a opravdu naprostá ztráta času. Zlobím se na sebe, že jsem si takovou slátaninu koupila a ještě víc, že jsem ji četla.

Téma sériových vrahů mě zajímá už dlouho, takže příběh Teda Bundyho mi byl znám ještě před začátkem čtení. Byla jsem zvědavá, co se o Tedovi dozvím nového, ale žádné velké překvapení se bohužel nekonalo, a to i přes to, že autorka svou knihu mnohokrát revidovala, přepisovala a přidávala nové poznatky. V zásadě se jedná o popis Tedova života, postupně mizejících obětí, práce vyšetřovatelů a následných soudních procesů. Do toho všeho autorka vkládá své zvláštně naivní komentáře (které mi vůbec nesedí k životopisu autorky uvedeném na konci knihy) o tom, kolikrát si s Tedm psala, volala a co mu posílala do vězení. Přičemž vychází najevo, že sice s Bundym chvíli pracovala, ale ten také na dlouhá období mizel z jejího života a tedy se nejednalo o nijak extrémně pevné a dlouhé přátelství. Autorčinu fascinace Bundym bych označila za nezdravou a byť se snaží na několika místech knihy tvrdit, že jeho činy odsuzuje, je schopna v další kapitole spekulovat zda opravdu musí zemřít a zda by nebylo lepší zavřít jej na psychiatrii, jen proto, aby zůstal na živu,což obhajuje vědeckým zkoumáním jeho mysli. Zcela regulérně popisuje, že se bojí o Bundyho život a v další části knihy čiší lítost z toho, že jí Ted vrací její dopisy z vězení. Co dalšího mě překvapuje (pokud se mýlím, ať mě klidně někdo opraví) že i přes pečlivý popis toho, co Bundy svým obětem prováděl, autorka zmiňuje jeho nejodpornější charkteristiku a sice nekrofilii, až v samotném závěru knihy a to pouze jednou, či dvěma větami. Zda si takový člověk zaslouží, aby na něj někdo vzpomínal jako na citlivého kámoše z krizové linky, nechť posoudí ostatní čtenáři sami. Sama za sebe bych spíše, než tuto knihu doporučila videorozhovor s Bundym, který byl natočen pár hodin, před jeho popravou(a sama autorka se o něm zmiňuje), v němž lze vidět mistrovský herecký výkon psychopata. Přesto v tomto rozhovoru probleskne pravá Bundyho tvář a to ve chvíli, kdy na sekundu zvedne oči k reportérovi ve chvíli, kdy se ho na konci ptá na jednu z dívek,kterou zavraždil,ten pohled mluví za vše a nemusí se o něm číst 600 stran...

7 17.09.2022

Příjemná detektivka se zajímavou zápletkou. Vraha jsem si tipla hned na začátku a uhodla, ale vůbec mi to nevadilo. Vrchní detektiv je sympaticky obyčejný, kouří, je netrpělivý a rozhodně se nejedná o supermana, jako v některých jiných severských detektivkách. I práce policie mi přišla vcelku reálně popsaná. Vyšetřování se týká dětí, ale autor se nijak nevyžívá v šokujících popisech mrtvol, jako například Keplerovci.
Kdo mi obrovský lezl na nervy, byla Mia, neustále v lihu, nebo sjetá práškama.

7 28.05.2022

Po "Kanibalovi", který mně opravdu chytil, jsem začala číst autorovy předchozí knihy a musím uznat, že Dívka v ledu je opět čtivou záležitostí. Erika mi tedy není moc sympatická, ale Bryndza píše tak, že i přesto mě její další osudy budou i nadále zajímat. Co mne trochu rozčiluje, je boj Eriky s nadřízenými, nějak moc nechápu, proč jí přidělují případ a pak její vyšetřování neustále maří a zakazují. Jinak vraha jsem si tipla někde v polovině knihy a kupodivu se trefila.

7 13.01.2020

Poutavé vyprávění, které přibližuje nelehkou práci patologa laikům, kteří pod vlivem nejrůzněších detektivek a kriminálek, nemají šajnu, co je vlastně hlavní nápní práce takového lékaře. Příběh je pravda postarší a například zápletka s Rh faktorem by dnes již těžko obstála, ale přesto je vykreslený velmi realisticky a mohu jej jen doporučit.

7 29.10.2019

Překvapuje mě vysoké hodnocení této knihy. Je pravda, že To byla první Kingova kniha, po které jsem sáhla a nyní uvažuju, zda je to stylem Kingova psaní, nebo volbou titulu, ale je to jedna z mála knih, které jsem v životě nedočetla. Začnu asi tím, že jsem se do knihy nemohla vůbec začíst, několikrát jsem začínala a ani postupně se to příliš nelepšilo, občas jsem měla nutkání sáhodlouhé pasáže "o ničem" přeskakovat. Druhá věc je, že kniha, ač z žánru hororu mě děsila pouze naprostou nechutností autora, až jsem začínala uvažovat, zda je King psychicky v pořádku a nemá nějakou patologickou úchylku (či několik). Přiznám se otevřeně, že po naturalistických popisech týrání zvířat, jsem tuto knihu zavřela a s pevným předsevzetím, že už by ji nikdo nikdy neměl otevřít odnesla do kontejneru na papír....

Kniha je tradičně dobře napsaná, ale že by to bylo něco, z čeho padnu na zadek, to se asi nedá říct. Chápu, že "boj s alkoholem" k postavě Kate patří, ale jestliže autor sám napíše, že má za sebou Kate x let abstinence, tak mi její nutkavé zastávky v baru, kdy se skoro napije, připadají spíš otravné a zbytečné, než přínosné. Jediná chvíle, kdy bych chápala, že sáhne po lahvi, je moment, kdy její syn při skype hovoru vysloví to podivné přání a tam se kupodivu nenapije. Jinak vraha jsem si absolutně netipla, bylo to překvapení, za což má pan Bryndza plus. Zajímavý je také příběh unesené dívky, které jsem držela palce.

6 29.12.2020

(SPOILER) Knihu jsem přečetla za den. Má všechny atributy klasického "Cartera" a je určitě lepší, než předchozí detektivka, ale trpí určitými neduhy. Jak zde již bylo zmíněno, příběh je trochu moc natahovaný. Závěr přitažený za vlasy(vrah ovládá kravmagu, suprově střílí, celá situace v letadle atd). Rovněž motiv vraha, šikana na střední není nijak originální motiv, byť ho Carter pojal neotřele. Jinak nevím, zda Carter nezapomněl na jednu ze svých vlastních knih, ve kterých vrah přednášel online smrt obětí, když v Genesis detektivové neustále žásnou a tvrdí, že horší videa, než ta co vrah posílá pozůstalým nikdy neviděli... Motiv vraha je pochopitelný, až mi skoro bylo líto, že nestihl vše, co zamýšlel...

5 12.03.2023

Sova se mi líbila o něco méně, než V lese visí anděl. Celá ta zápletka s pachatelem v peří mi přišla poněkud přitažená za vlasy a jeho motiv pak, vzhledem k životnímu příběhu, zvláštní. Jak už zmínili mnozí přede mnou, vynechala bych ze zápletky rodinné příslušníky. Mia mi opět lezla na nervy, ale asi je obdivuhodně odolná, když dokáže spolykat tubu prášků a ještě hodnou chvíli konverzuje, než je jde vyhodit na wc, aby se zase mohla vložit do vyšetřování. Ale ruku na srdce, bez Mii by to nebylo ono.

5 31.05.2022

(SPOILER) Jurek je zvláštní typ zabijáka a asi se celkem "Keplerovcům" povedlo inovovat prototyp charakteristického sériového vraha, protože Jurek rozehrává svou hru jen proto, aby trýznil pozůstalé obětí, což je určitě zajímavý nápad. Kniha má spád, děj rychle plyne. Co se týká umístění Sagy na psychiatrické oddělení, tak pochybuji, že by se běžně do zařízení pro extréně nebezpečné psychopaty umisťovaly ženy společně s muži, kdyžtak ať mě někdo opraví. Naopak úchylného doktora si celkem dokážu představit a svůj konec si zasloužil.

5 28.04.2022