genie komentáře u knih
Nemůžu si pomoct, ale opět je to u mě za plný počet ...
Knížka by se dala jednoduše charakterizovat CITÁTEM Z KNIHY: "Nemám v plánu tady zhebnout," dodal, "ale máme divný časy a někomu možná budou moje plány u prdele."
Jdu na poslední díl.
Autor tyhle romány evidentně umí. Pro mě to byla sázka na jistotu poté, co jsem přečetla román o Coco Chanel ... Marlene Dietrich byla podle všeho osoba plná rozporů ... Velké ambice, mnoho partnerů/ek, nestandardní vztahy v rámci rodiny, její aktivity během 2. světové války ...
Kniha začíná obdobím, kdy je M.D. 12 let a končí po druhé světové válce. Občas je to příběh "letem světem", ale vzhledem k tomu, co všechno M.D. zažila, bylo by nemožné nacpat do románu všechno.
Citát z knihy vyjadřující životní postoj M.D. : Kdy, když ne teď. Budu žít přítomností a s budoucností se vyrovnám, až nastane ... Opět doporučuji.
Nejde o pohádky v tom běžném pojetí, kdy dobro vítězí nad zlem, spíš naopak ... Přesto se to velmi dobře četlo. Každý příběh měl svou myšlenku.
Přistupovala jsem ke knize trochu skepticky, ale musím uznat, že se vyvedla ... Zaujal mě nejednoznačný charakter prokurátora Szackiho, onačejší (= prokurátorský) způsob vyšetřování, prostředí polské metropole, zápletka i rozuzlení ... a skvěle napsáno.
Stejně jako první díl, byl i tento dost akční, pořád se něco děje. Do mišmaše kultur přibylo pár dalších postav, z nichž Severus byl jistě nejzajímavější. Antonii jsem občas nechápala, ale když to tak autor chtěl ... Celkově bavilo.
Žádná akční ani standardní detektivka, jak si ji představuji, to není … Hned na začátku nám autor nabízí mrtvolu a zároveň podezřelého, duševně nemocného člověka, jemuž je věnována ½ knihy (rozhovory na psychiatrii, rozbor jeho duševního stavu apod.). Postupně vyplouvají na povrch nejasnosti v případu a čtenáři je jasné, že vrahem je někdo jiný (a čtenář ví, kdo to je). Autor v podstatě využívá žánr detektivky k tomu, aby sdělil něco jiného – pohybnosti o legislativním rámci péče o duševně nemocné, manipulace médií v souvislosti s případy, kdy je podezřelý z trestného činu či viník duševně nemocný, vč. navozování strachu lidí z duševně nemocných a přiblížení duše a myšlenek takto nemocných lidí. Nic z toho mu nemám za zlé, ale chvílemi dost „tlačil na pilu“.
Co na knize oceňuji: 1. je zasazena do reálného českého kontextu (odkazuje českou a unijní legislativu i na skutečné události podobného rázu v Uherském Hradišti – střelec v restauraci, nebo ve Žďáru na Sázavou – ubodání studenta ve škole, atd.); 2. popisy duševních pochodů psychicky nemocného, což nutí k zamyšlení i z druhého úhlu pohledu; 3. většina knihy je v dialozích.
Knížku bych charakterizovala dvěma slovy - slušný psycho, a to hned v několika rovinách - halucinace a činy "bláznivého" profesora, prožitky unesené Jennifer, myšlenky a motivace zvrácených únosců a webových "diváků".
Zajímavé, jak jeden takový pomatený stařík dokáže "utáhnout" v podstatě celou knihu, i když ani ostatní postavy, které mu sekundují, nejsou nezajímavé ...
Není to běžný životopis … Johnson celkem svérázně shrnuje to nejdůležitější, čím Churchill prošel, co ho mělo formovat a jeho vliv na běh dějin.
Všechny popsané události a Churchillovy činy Johnson zároveň hodnotí. Autor se ve výčtu událostí nevyhýbá ani Churchillovým pochybným krokům a rozhodnutím, což je fajn. Problém jsem ale měla s tím, že se je vzápětí snaží obhájit. Moc mi neseděla ani forma „vyprávění“ – samá metafora a košaté výrazy, sarkasmus, přeskakování mezi událostmi jednotlivých let.
Některé kapitoly mě bavily více (např. témata, která jsou aktuální v současnosti jako Churchillovo pojetí „Spojených států evropských“, vztahy se Spojenými státy nebo rozpad britských kolonií na Blízkém východě), jiné méně (třeba jeho záliba v malířství).
Knížka to není špatná, jen na můj vkus vyznívá dost subjektivně ...
Předchozí knihy jsem nečetla, první díl Milénia jsem jen viděla v televizi (skvělé!) a to mě možná navnadilo (i přes změnu autora) ... Rozjezd byl z mého pohledu velmi pomalý, druhá polovina knihy ušla. Přišlo mi to překombinované, vzdálené mně představitelné realitě, navíc mnoho různých postav mluvilo o tom, čemu jsem občas vůbec nerozuměla (příliš odbornosti ve vztahu k IT, security, matematice ...) - i když bych řekla, že se autor snažil. Každopádně očekávání detektivky (včetně rozuzlení) knížka nenaplnila. Dočetla jsem asi jen kvůli Augustovi ...
Úvod knížky mě neoslnil, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem ji neodložila. Skvělá zápletka, spoustu akce a sympatický hlavní hrdina.
Knížka má relativně rozvláčné tempo. S Marcem na scéně jako by se svět a děj vždycky zpomalil, ale z mého pohledu to na čtivosti neubralo.
Všechny hlavní hrdiny, ať už pomateného Marca nebo děvku Katherine, samozřejmě včetně "ochlasty a detektiva" Jaye Michaela, jsem si oblíbila, i když dokonalostí zrovna neoplývají ... Rozuzlení zajímavé, i když při té celkové rozvláčnosti mi přišlo děsně rychlé. Celkově ale příjemné čtení.
Tři časové linie příběhu, v němž téměř nikdo není bez viny. Tři linie, z nichž ty dvě starší na mě působily věrohodněji. Současnost je z většiny vyprávěná pohledem radikálky, která je s historickými událostmi osobně propojená … Autor její myšlenky vyjadřuje možná zbytečně drsně a vulgárně.
Oceňuji, že autor v doslovu doplnil informace o tom, co je skutečné a co už ne … Dobrá kniha, rozhodně vede k zamyšlení.
Autor kombinuje samotné vyprávění pamětníka „dánské občanské války“ a "speciální" příběhy, které s hlavním dějem vždycky nějak myšlenkově souvisí … Ty zvláštní příběhy s podtextem (nejvíc asi život rajčete, poustevník na statku a příběh feny s čínskými páníčky) mě možná zaujaly víc než samotné vyprávění o válce.
Román je pro mě taková avantgarda, rozhodně nic tradičního = mix absurdit, násilí, vulgarit, sexu, sentimentu i úsměvných chvil … přesto mi to jako celek dává smysluplné 4*.
Knížka je taková, jak se píše v její anotaci ... samotný deník Lídy Horské není literárním dílem, ale osobním vyjádřením mladé ženy - motocyklové nadšenkyně, které nás autentickým jazykem plným "moto hantýrky" uvádí do tehdejší doby mezi motocyklové "šílence", mezi kterými holka musela být za "podivínku". Knížka je doplněná o široký poznámkový aparát, který přibližuje a vysvětluje celkový kontext informací podaných v deníku.
Kromě motocyklového nadšení knížka ukazuje vášeň pro trampování, která s cestováním po cestách/necestách šla "ruku v ruce", a taky vášeň pro fotografování. Ty černobílé fotky zachycující Lídu, její přátele a tehdejší "motoživot" jsou skutečně půvabné a zanechaly ve mně hluboký dojem.
Myslím, že autor připravil své pratetě krásnou vzpomínku.
O autorce nic nevím (ani na webu jsem o ní nic nenašla), ale žádná spisovatelka to není a česky taky neumí. Tolik chyb jsem v žádné jiné knížce neviděla - shoda přísudku s podmětem jakoby neexistovala, chyby v interpunkci a jiné gramatické hrubky jen na několika desítkách stran. A ty chyby deklasovaly již tak slabší dílo …
Celé vyprávění vyznívá dost jednoduše, "naivně" a povrchně, jako by nucené nasazení v Reichu byla vlastně brnkačka. I když tu k několika tragickým událostem dojde, píše o tom autorka jakoby nic - „asi se to stát muselo“, „pánbůh to chtěl“ a „v nebi jim je dobře“ … Dialogy postav a zejména hlavních hrdinek jsou jak "ve třetí třídě základní školy".
Pokud to měla být pocta těm, co nepřežili válku (nebo vzpomínka na ně), tak myslím, že se nepovedla. Ve srovnání s „tematicky podobnými“ knížkami, které jsem četla („Krycí jméno Verity“, nebo „Děti, které přežily Mengeleho“), bylo tohle jak sloh 15tiletého dítěte (podobný způsob psaní si vybavuji ze slohů na gymnáziu).
Oceňuji "myšlenku" knihy – přátelství, včetně slov, která zazněla (bohužel až) na posledních 2 stranách knihy, ale jinak je mi líto, že jsem za tu knížku zaplatila ...
Nechci být zlá, takže za (snad) dobrý úmysl dávám 2 hvězdy.
Přiznám se, že mě román moc nenadchl ... Prostě červená knihovna s bezchybnou hlavní hrdinkou. Knížka mi v určité části začala být dlouhá a překombinovaná. Do posledních kapitol jsem se musela nutit a to se nestává často :-(.
Kniha má opět od začátku až do konce spád, nicméně téma "biblických démonů" mi zcela nesedlo ... Jo, a už zase skoro umřely (myslím tím Rizzoli & Isles).
Knížka, kde jsou v krátkých odstavcích shrnuty a zjednodušeny poznatky, o kterých jsem si přečetla v předchozí knize (Jak prokouknout druhé lidi). Tohle je skutečně "jen" příručka, na předchozí se mi krom detailnějšího popisu líbily vzorové fotky určitých gest ... Ale i tak dobré pro zopakování rozpoznávání nepohody, nejistoty apod. druhých (není to jen o lhaní).
Pokud uznám, že muži vnímají svět jinak než my, ženy, a když si přečtu, o čem má kniha být, nemůže (resp. neměl by) mě její obsah a forma příliš překvapit ... Autor píše věcně, místy je to "syrové a vulgární", ale není to nic, co by se nedalo snést ... Zas tak moc sexu v té knize není. Najdou se i citlivá slova - třeba ve vztahu k osobní tragédii Billyho a Diany ...
Za sebe říkám, že už jsem četla lepší knížky, ale zklamaná z této četby nejsem.