genie komentáře u knih
Souhlasím s některými z komentářů, že první půlka byla trochu pomalejší a rozvláčná, ale jakmile jsem došla do poloviny, "věci" se daly rychle do pohybu a začalo to být skutečně strhující.
Zasazení události do celkového historického a politického kontextu včetně následného vlivu na dění v SSSR je opravdu dobré. Kniha obsahuje spoustu technických detailů a jmen - přiznávám, že jsem se v tom občas ztrácela. Místy kostrbaté, ale celkově působivé.
Čtivé, svižné, napínavé, "geniální" detektiv, "skoro-geniální vrah", konec se mi zdál trochu překombinovaný, ale Carterův styl se mi líbí.
Skvěle napsané … Hovorová čeština klouže na jazyku jak po másle a děj odsýpá. Kdyby popisovaná "realita" nebyla tak zoufalá, smála bych se od začátku až do konce. Doporučuji.
Díky přečteným předchozím dílům jsem měla vysoká očekávání. Knížka nezklamala - svižný děj, zajímavá zápletka, dialogy, vztahy mezi hrdiny.
Kniha se mi líbila, svižné hned od začátku, nicméně některé scény v druhé půlce poněkud zdlouhavé. Vyústění rychlé, ale překvapivé. Další díl mě zajímá.
No, dočetla jsem, ale byl to boj … Když jsem s Joonou začínala, byla jsem celkem nadšená, ale to kam se to časem zvrtlo, je na mě už přehnané … Pozor trochu SPOILER!
... neskutečný "jatka", "handicapovaný, leč absolutně všehoschopný" Jurek, naopak opět neschopná policie (mj. "dvoumetrová zdravotní sestra s širokým krkem" na místě plném policajtů zcela bez povšimnutí?) a různé jiné podivnosti ...
Obávám se, že další vývoj a díl už mě nezajímá ...
Nápadité, čtivé a svižné, jen to melodrama na konci mi nesedlo.
Tak trochu dekadentní hlavní hrdinka i další obyvatelé a život ve městě Wind Gap.… Ta osobní linie celého příběhu se mi líbila (postupné odkrytí Camillina podivného dětství a vztahů s matkou). Krátká a poměrně svižná knížka.
Není nad to vrátit se občas při čtení detektivek do českých krajů, kde jsou způsoby a motivy vražd trochu prozaičtější než na severu.
Slušná detektivka a sympatický (zcela normální) nadporučík Mráček. Knížka nemá moc stránek, rychle se čte … K mému potěšení je kniha "ochuzena" o detailní popisy prostředí či rodinného zázemí a historie všech postav apod. Nenajdete tu překombinovanost, ale prostě jen přímočaré vyšetřování, které vedou kompetentní policajti … příjemná změna.
Přiznávám, že jsem dvakrát přemýšlela o tom, že knihu odložím … Přesto nakonec hodnotím 4*, a to hlavně díky 2. polovině knížky, skvělému pisatelskému stylu a vykreslení postav, které mě nenechaly chladnou.
Velmi zaujal "chladnokrevný filosof" Michal … A ten konec - Finis coronat opus.
Od začátku je vám jasné, jakým směrem se vše bude ubírat a jak to asi skončí, přesto vás zajímá, jak se k tomu konci hrdinové knížky doberou ... klidné, úsměvné a moudré. Fajn čtení ...
Chápu, že tyhle kriminálky je třeba brát s jistou nadsázkou, ale tohle bylo chvílemi až příliš absurdní a překombinované ... Mimo jiné - nechápala jsem averzi policajtů vůči Joonovi, který tu hrál navíc pouze vedlejší roli, protože tu hlavní měl (už zase) Hypnotizér, potom ta prapodivná (ne)schopnost policie, ani mi není moc jasné, jak vrah (vzhledem k tomu, kdo to byl) beze stopy dostal videa na web ... našlo by se toho víc. Jsem zklamaná ...
Velmi vděčný a zajímavý námět, svižný a nekomplikovaný styl psaní. Postav není v knize moc a tak není těžké během vyprávění hádat vraha ... jen ten motiv byl pro mě nečekaný. Dost se mi líbilo zakončení knihy ...
Velmi dobrá česká detektivka se zajímavými charaktery, které mě bavily. Dějové linie věnované psychologii postav a jejich motivaci a protkávající průběh vyšetřování nebyly bůhvíjak rozvláčné, ani rušivé. Naopak - jakoby autorka znala míru a u žádné z postav nezabředávala do zbytečných detailů. Žádné dlouhé popisy, dobré dialogy. Dějově to rychle odsýpalo. Rovněž oceňuji, že rozuzlení (motiv) nebylo skandální, nýbrž velice "přízemní". Doufám, že další Bergmanovy případy budou stejně dobře napsané.
Jestli pro mě bylo v rámci čtenářské výzvy něco skutečnou výzvou, pak to bylo tohle dílo. Atmosféra kliniky, politické prostředí a osudy hrdinů - velmi působivé.
Pokud pomineme "soudružské" pozdravy, jde v podstatě o nadčasové povídky vypovídající víc než o "mimozemšťanech" spíše o lidech a jejich charakterech a slabostech, navíc sepsané vtipnou formou.
Knížku jsem četla před 30 lety, vrátila jsem se k ní díky čtenářské výzvě a jsem za to ráda ...
Pozor, citát z knihy: „Královny jsem měla raději. Ctnostné panny si očividně libovaly v utrpení, kdežto královny prostě dělaly, co bylo potřeba.“ Tuhle myšlenku Gabrielle „Coco“ Chanel autor prohodil z počátku románu a v podstatě tak o Coco řekl vše.
Byla nejen talentovaná, ale i ambiciózní a svérázná. Tyhle vlastnosti jí předurčily k úspěchu, o kterém před sto lety mohla snít málokterá žena pocházející z nuzných poměrů jako Coco. Skvěle dokázala využívat příležitosti a okolnosti, kterým byla v životě vystavena … S muži to lehké neměla, ale uměla je využít stejně jako oni ji. Ta ženská byla plná životní energie … Jak jinak by se s cigaretou neustále v ústech a s užíváním léků/drog dožila skoro devadesát? Coco prostě prožila život „královny“.
Román sice začíná a končí momentem návratu k módě v Paříži v roce 1954, ale jinak živě popisuje očima hlavní postavy vše podstatné, co se odehrálo během 50 let jejího života (od chvíle, kdy jí zemřela matka, do konce 2. světové války). Za mě určitě doporučuji ...
Všechno v knížce skvěle funguje - postavy, děj, prostředí, atmosféra a hlavně ten vygradovaný konec. Četlo se s naprostou lehkostí a zároveň napjatým očekáváním, které bylo nadmíru splněno.