genie komentáře u knih
Tři časové linie příběhu, v němž téměř nikdo není bez viny. Tři linie, z nichž ty dvě starší na mě působily věrohodněji. Současnost je z většiny vyprávěná pohledem radikálky, která je s historickými událostmi osobně propojená … Autor její myšlenky vyjadřuje možná zbytečně drsně a vulgárně.
Oceňuji, že autor v doslovu doplnil informace o tom, co je skutečné a co už ne … Dobrá kniha, rozhodně vede k zamyšlení.
Krásný příběh z rudolfínské Prahy, ve kterém se setkávají osudy mnoha známých historických postav ... odvyprávěné skvělým "starosvětským" poetickým stylem ...
Není to typ knížky, který bych mohla číst často … Naprosté psycho s prvky tajemna a hororu, které splnilo svůj cíl - pocity úzkosti mě provázely celou dobu čtení (což tedy naštěstí nebylo moc dlouho). Přes dvě stě stran vyprávění o celkem strastiplných životech 4 „přátel“, provázené tajemnými okolnostmi v místě "pobytu" v syrovém a drsném prostředí islandské krajiny … A konec příběhu? Byl jednou z alternativ, o které jsem brzy začala přemýšlet …
Autor se s tím nepáře. Hned od začátku nás vtahuje do děje, v němž se setkávají postavy z několika rozličných historických období, světů a kultur. Nebyla jsem přehnaně optimistická v tom, jak to společně zafunguje, ale byla jsem příjemně překvapená … Chvílemi mi to sice přišlo „poťouchlé“ (třeba ten ušišlaný rozhovor Toni s Luciem), ale celkově to bylo velmi dobré a akční čtení.
Knihu jsem nebyla schopná přečíst na jeden zátah, ale za cca tři týdny, během nichž jsem přečetla dalších šest knih. Přesto si velmi cením toho, že mě M.D. svým svěžím humorem, nadsázkou a sebeironií dokázala odpoutat cestami do i z práce od divokých pracovních myšlenek. Prostě skvělé počtení (hlavně do MHD)!
Autor kombinuje samotné vyprávění pamětníka „dánské občanské války“ a "speciální" příběhy, které s hlavním dějem vždycky nějak myšlenkově souvisí … Ty zvláštní příběhy s podtextem (nejvíc asi život rajčete, poustevník na statku a příběh feny s čínskými páníčky) mě možná zaujaly víc než samotné vyprávění o válce.
Román je pro mě taková avantgarda, rozhodně nic tradičního = mix absurdit, násilí, vulgarit, sexu, sentimentu i úsměvných chvil … přesto mi to jako celek dává smysluplné 4*.
Čtivě sepsaná knížka o smrti a jejích "způsobech" v New Yorku očima soudní patoložky. Místy morbidní až děsivé, nicméně vždy přijatelně a lidsky podávané. Tematické dělení kapitol, včetně jedné věnované 11.9.2001 (ta byla fakt silná). Vlastně se to četlo jak "detektivka".
Knížka je taková, jak se píše v její anotaci ... samotný deník Lídy Horské není literárním dílem, ale osobním vyjádřením mladé ženy - motocyklové nadšenkyně, které nás autentickým jazykem plným "moto hantýrky" uvádí do tehdejší doby mezi motocyklové "šílence", mezi kterými holka musela být za "podivínku". Knížka je doplněná o široký poznámkový aparát, který přibližuje a vysvětluje celkový kontext informací podaných v deníku.
Kromě motocyklového nadšení knížka ukazuje vášeň pro trampování, která s cestováním po cestách/necestách šla "ruku v ruce", a taky vášeň pro fotografování. Ty černobílé fotky zachycující Lídu, její přátele a tehdejší "motoživot" jsou skutečně půvabné a zanechaly ve mně hluboký dojem.
Myslím, že autor připravil své pratetě krásnou vzpomínku.
O autorce nic nevím (ani na webu jsem o ní nic nenašla), ale žádná spisovatelka to není a česky taky neumí. Tolik chyb jsem v žádné jiné knížce neviděla - shoda přísudku s podmětem jakoby neexistovala, chyby v interpunkci a jiné gramatické hrubky jen na několika desítkách stran. A ty chyby deklasovaly již tak slabší dílo …
Celé vyprávění vyznívá dost jednoduše, "naivně" a povrchně, jako by nucené nasazení v Reichu byla vlastně brnkačka. I když tu k několika tragickým událostem dojde, píše o tom autorka jakoby nic - „asi se to stát muselo“, „pánbůh to chtěl“ a „v nebi jim je dobře“ … Dialogy postav a zejména hlavních hrdinek jsou jak "ve třetí třídě základní školy".
Pokud to měla být pocta těm, co nepřežili válku (nebo vzpomínka na ně), tak myslím, že se nepovedla. Ve srovnání s „tematicky podobnými“ knížkami, které jsem četla („Krycí jméno Verity“, nebo „Děti, které přežily Mengeleho“), bylo tohle jak sloh 15tiletého dítěte (podobný způsob psaní si vybavuji ze slohů na gymnáziu).
Oceňuji "myšlenku" knihy – přátelství, včetně slov, která zazněla (bohužel až) na posledních 2 stranách knihy, ale jinak je mi líto, že jsem za tu knížku zaplatila ...
Nechci být zlá, takže za (snad) dobrý úmysl dávám 2 hvězdy.
Milá a úsměvná knížka, ovšem nedokážu se zbavit pocitu, že se mi líbila hlavně proto, že je pro mě filmové zpracování Saturnina kultovní záležitostí a všechno, co jsem četla, jsem si v hlavě přehrávala právě s filmovými protagonisty ...
Pozor, citát z knihy: „Královny jsem měla raději. Ctnostné panny si očividně libovaly v utrpení, kdežto královny prostě dělaly, co bylo potřeba.“ Tuhle myšlenku Gabrielle „Coco“ Chanel autor prohodil z počátku románu a v podstatě tak o Coco řekl vše.
Byla nejen talentovaná, ale i ambiciózní a svérázná. Tyhle vlastnosti jí předurčily k úspěchu, o kterém před sto lety mohla snít málokterá žena pocházející z nuzných poměrů jako Coco. Skvěle dokázala využívat příležitosti a okolnosti, kterým byla v životě vystavena … S muži to lehké neměla, ale uměla je využít stejně jako oni ji. Ta ženská byla plná životní energie … Jak jinak by se s cigaretou neustále v ústech a s užíváním léků/drog dožila skoro devadesát? Coco prostě prožila život „královny“.
Román sice začíná a končí momentem návratu k módě v Paříži v roce 1954, ale jinak živě popisuje očima hlavní postavy vše podstatné, co se odehrálo během 50 let jejího života (od chvíle, kdy jí zemřela matka, do konce 2. světové války). Za mě určitě doporučuji ...
Nepamatuji, kdy naposled jsem četla tak dlouhou knihu ... Určitě nenapíšu víc, než už tu bylo napsáno přede mnou, každopádně ani jedné přečtené stránky jsem nelitovala, žádný z "exkurzů" mimo to hlavní téma knihy mi nepřišel navíc. King je skvělý vypravěč. Konec nebyl happy-end, byl prostě takový, jaký měl být. Skvělý román ...
Mrazivý (doslova i do písmene) příběh zasazený do opuštěného sektářského obydlí, které by muselo nahánět hrůzu každému normálnímu člověku … První půlka knížky byla velmi napínavá a měla grády, druhá půlka sklouzla do "standardní" roviny vyšetřování, které skončilo nečekaným rozuzlením. I samotný úplný konec mě (trochu nečekaně) potěšil.
Tentokrát autorce odpouštím, že do té hrůzy už zase zapletla jednu z hlavních hrdinek. Jak to ty holky dělají, že to všechno zvládají ...
Knížku jsem si koupila s tím, že jí dám šanci a zkusím si přečíst něco "jiného" ... Bohužel, teď můžu jen konstatovat, že jsem udělala chybu - měla jsem si předem zjistit víc o žánru magického realismu ...
Děj (pokud se tomu tak dá říkat) se neskutečně táhl. Mladí, krásní a úspěšní hrdinové v podstatě řešili jen vzájemné vztahy, dojmy, city, pocity a taky to, co si oblečou, jak se učešou nebo ostříhají vousy ... Ačkoliv nemohu autorce upřít skvělý jazyk, odcházím od knihy s pocitem, že byla vlastně o ničem. Bohužel ani posledních pár desítek stran, kde se skutečně začalo něco "dít", mě nepřesvědčilo o tom, že mám v této pentalogii(?) pokračovat. Nicméně, chápu a věřím, že si tohle dílo své nadšené čtenáře najde (jak už zdejší hodnocení napovídá).
Další autorčina oddechovka s hlavní hrdinkou, která naštěstí nebyla tak potrhlá jak "Bohyně v domácnosti". Trocha humoru, trocha dojetí, bohužel však "přiblblé" tajemství milovaného muže.
Pár zajímavých (teď už přes 20 let starých) statistik, metod FBI, názorů renomovaných psychiatrů a informací o nejvýznamnějších sériových vrazích, a pak hrůzná sonda do několika zvrácených "lidských" duší. Varování v podtitulu "jen pro ocelové žaludky" neberte na lehkou váhu ...
Na tuhle knížku bych asi nepřišla nebýt čtenářské výzvy a mé zvědavosti, jaké že knihy nabízí počáteční písmeno mého křestního jména kromě knih o Einsteinovi nebo ekonomii ...
Kniha má dobrou konspirační zápletku a děj probíhající v několika zajímavých liniích, autorův styl mi zcela vyhovoval. O církvi, ukřižování Krista a Templářích už jsem něco načetla, v téhle knize však dostali trochu jiné role než obvykle, což pro mě bylo novum, stejně jako nadpřirozené vize, démoni a vtělení. Suma sumárum, knížka byla tajemná, místy hororová, zajímavá a čtivá.
Skvělé vyprávění o tom, jak se z neznámých daytonských hochů Wrightů staly světoznámé celebrity "pronásledované paparazzi" ... Wilbur a Orwille, oba neuvěřitelně trpěliví, zanícení, inteligentní a odvážní, byli dokonalým týmem ... Autor se věnuje zejména prvnímu desetiletí 20. století, od počátečních pokusů o létání na písečných dunách u Kitty Hawku v Severní Karolíně až po jejich megaúspěchy v Le Mans, Washingtonu nebo New Yorku. Ačkoliv toho o letadlech, letectví či jeho historii mnoho nevím (nebo možná právě proto?), kniha mě moc bavila.
S povídkami mám občas problém - totiž, když už se do toho začtu a začíná mě to bavit, povídka skončí ... a pak znovu a znovu. Ale tohle bylo dobré a skutečně "geniální" ...