genie komentáře u knih
Od knížky jsem si mnoho slibovala ... a dostala jsem ještě víc. Krásný a pro mě velmi silný příběh překrásně a velmi čtivě odvyprávěný. Doporučuji.
Náročné téma ke čtení, velmi naturálně popisováno ... víc než jako detektivku jsem děj vnímala jako psychologické drama. Kromě samotného případu pedofilie mě děsily i "psycho" nálady jedné z hlavních hrdinek - Leny.
Rozhodla jsem se udělat si přestávku od T. Gerritsen a vyzkoušet zase jiné autor(k)y detektivek ... S tímhle dílem jsem určitě chybu neudělala, i když souhlasím s některými názory, že místy šlo o dost brutální záležitost. Styl psaní mě oslovil, mělo to spád, moc se mi líbily dialogy ... Určitě si přečtu další autorčiny knihy.
Přiznám se, že mě román moc nenadchl ... Prostě červená knihovna s bezchybnou hlavní hrdinkou. Knížka mi v určité části začala být dlouhá a překombinovaná. Do posledních kapitol jsem se musela nutit a to se nestává často :-(.
Kniha má opět od začátku až do konce spád, nicméně téma "biblických démonů" mi zcela nesedlo ... Jo, a už zase skoro umřely (myslím tím Rizzoli & Isles).
Forma psaní mě moc nenadchla, spousta metafor, humoru jsem si nevšimla ... na styl psaní jsem si prvních několik příběhů musela zvykat. Tematicky zajímavé, ale na mě příliš popisné.
Knížka opět čtivě napsaná, jen ta zápletka (obchod s bílým masem a politika) pro mě byla z nějakého důvodu "náročná" (myšleno depresivní). V kapitolách, kde promlouvala Mila, jsem skoro nedýchala ...
Trochu mě začíná rozčilovat, že v každé knize (minimálně tedy v 1.-5.) jsou do případu přímo nějak zapleteny hlavní hrdinky (skoro zavražděny, využití skrze exmanžela, porod ...) ... Kolik jsou schopné toho vydržet, aniž by je to mentálně postihlo? Ubírá mi to na reálnosti postav ... Ale v sérii jistě pokračuji.
Knížka, kde jsou v krátkých odstavcích shrnuty a zjednodušeny poznatky, o kterých jsem si přečetla v předchozí knize (Jak prokouknout druhé lidi). Tohle je skutečně "jen" příručka, na předchozí se mi krom detailnějšího popisu líbily vzorové fotky určitých gest ... Ale i tak dobré pro zopakování rozpoznávání nepohody, nejistoty apod. druhých (není to jen o lhaní).
Četla jsem vydání z r. 2014, nakl. Indeart ... Gautierovo dílo popisuje velmi květnatě Baudelairovu osobnost a celkem detailně rozebírá a interpretuje jeho dílo, největší část zabírají známé Květy zla, něco málo je tu o vlivu E.A. Poea a dalších umělců na "prokletého" básníka, něco o hašiši a opiu ...
Tato obdivná esej je květnatým (jak jsem se již zmínila) dílem, "češtinářsky" poplatným době jeho vzniku/překladu, takže asi nebude pro každého čtenáře klasické beletrie. V dobách mých vysokoškolských studií, kdy byly podobné knihy mým denním chlebem, bych dala 4*, ale tentokrát jsem od knihy čekala něco trochu jiného, takže jen 3*.
Pokud uznám, že muži vnímají svět jinak než my, ženy, a když si přečtu, o čem má kniha být, nemůže (resp. neměl by) mě její obsah a forma příliš překvapit ... Autor píše věcně, místy je to "syrové a vulgární", ale není to nic, co by se nedalo snést ... Zas tak moc sexu v té knize není. Najdou se i citlivá slova - třeba ve vztahu k osobní tragédii Billyho a Diany ...
Za sebe říkám, že už jsem četla lepší knížky, ale zklamaná z této četby nejsem.
Moje druhá knížka od autorky (po Lásce na zavolanou) ... Není to náročné čtení, naopak taková (občas překombinovaná) oddychovka, kterou je jen třeba brát s nadhledem. Je tam pár úsměvných momentů, pěkné romantické chvilky s Natem. Ale že bych hlavní hrdinku chápala? Jakože ...To asi ne ... Ale možná to je tím, že už mi je přes 30 ...
Po zklamání s Hříšnicí jsem si zpravila chuť ... opět dobře napsaná a rychle plynoucí detektivka ...
Zápletka zajímavá, její rozplétání mě ale trochu zklamalo ... velkou část knihy zabraly milostné a osobní starosti hlavních protagonistek ... Chápu, že se detailům jejich osobního života nelze vyhýbat, když je jim věnována celá série, ale měla jsem pocit, že vlastně ani nečtu detektivku ... ***
Jednoznačně skvělá detektivka - styl psaní mě v podstatě uchvátil, žádná nadbytečná slova nebo předlouhé popisy čehokoliv, neustále se něco dělo ... jen s menšími "pozastaveními", když přišly na řadu "poetické" myšlenky vraha. Určitě si od autorky přečtu další díla ...
Knížky autora jsem četla tak trochu "naruby" - nejdřív se mi dostalo do rukou Tajemství morové jeskyně. Právě proto, že mě "morová jeskyně" tak nadchla, jala jsem se přečíst starší autorova díla Tajemství chrámové hory a Tajemství svaté krve ...
Bohužel "svatá krev" už mi tak nesedla. Možná proto, že pro mě nabírá příliš "fantaskního" charakteru (na předchozích dvou knížkách jsem si cenila hlavně toho, že si z velké části vystačily "bez kouzel" jen s historickými fakty, mýty a vědou). Navíc se mi konec neskutečně táhl - biblické monology, někdy zdlouhavé popisy Chrámové hory apod. ... Asi si dám na chvíli s podobnou tematikou "voraz".
Další (pro mě druhá) skvělá kniha autora, která se četla jedním dechem. Zase zajímavá zápletka, která se obešla bez “kouzel“, jen s historickými fakty a mýty a vědou.
Velmi mě zaujala myšlenka, že Izrael zakládá své nároky na palestinské území na "upraveném" Starém zákoně ... Dokonce ani politické pletichy, ze kterých se člověku zvedá žaludek v běžném životě, mi nijak nezkazily dobrý pocit z knížky ...
Co všechno se dá považovat za štěstí a spokojený život? A jaká je cena za to, že máme možnost prožít emoce a za to, jak vnímáme svět kolem sebe? Tuhle filozofickou myšlenku autor rozvíjí skvěle a s neuvěřitelnou lehkostí ...
Pomalejší rozjezd pokračování šílené story Nicka Twispa, s nástupem Carlotty však šílenosti nabraly opět na obrátkách :-) ...