Gi-Gi komentáře u knih
Kdyz mi kamaradka knihu pujcovala, definovala ji jako: budes se bat do lesa. Do lesa se asi bat nebudu. Ne ze by nebyla mysticka, stradidelna a tajemna, ale nejak mi to nesedlo. Autor skvele popsal les I jeho povahu, temnotu. Zaroven vykreslil I dubovy srub. Nicmene tady musim rict, ze bych cekala hlubsi popis jako S tak C. Proc, co se stalo v lese, pocity S jeste sly, ale C? Napad s le skvely, les, ktery pamatuje a ma svou dusi. Musim priznat, ze mam radsi pribehy s vice pozitivnimi postavami ( nemusi to prezit, ale I tak). Pochmurnost mi z toho cisi. Nejspis to bylo zamerem, pak tedy klobouk dolu. Za me za tri, I za tezkopadnost cteni.
musím dát za pravdu některým čtenářům, že se tam hodně přeskakovalo, nicméně mi to nepřišlo na závadu a v ději jsem se vyznala. Děj mě spíš děsil, dá-li se to tak napsat. ne ten děj, ale čeho jsme schopní (ted myslím to negativní) a pořád nechápu, jak to někdo může popírat... na druhou stranu nelze neobdivovat lidskou vůli k životu
asi můžu říct, že mě tahle knížka dostala, i jsem si zaslzela. nečekala jsem konec, což je taky dobře, ale vlastně byl super. Jubilee mi byla sympatická, v celé knížce se propojovala touha k někomu patřit, což je to, o čem v poslední době dost přemýšlím...
už vím, proč podobné knihy nečtu, nějak mě to neláká, před panem Smoljakem klobouk dolů, mám ráda jeho věci ať už divadelní nebo články atd., ale tohle zpracování mě opravdu nenadchlo.
Vlastne nevim, jak hodnotit. Libilo se mi to, ale "urvana" z toho nejsem. Tak asi tak
Tak me to tak strasne nezaujalo a nebavilo... mnohem vic me bavil naznaceny pribeh childove... za me bida
Ke knize mne přivedl jeden kanadský seriál, který zmiňoval určité pasáže knihy. A musím přiznat, že mne z té knihy také nejvíc oslovila. Zpověď Tvora a jeho proslov k Viktorovi. Klobouk dolů před autorkou, na to,že jí bylo 16 nebo 18, prostě málo, téma, které je aktuální ještě teď a mám pocit, že čím dál víc, a když vezmete ještě dobu, ve které to psala...
děkuji autorce....
pratchett, na kterého dopadají smutky tohoto světa, ale stále skvělý,
Ach jo, prvnich 100 stran o prezentaci, poslednich 100 stran o prezentaci, mezitim mizerny lov symbolu (fakt jich bylo malo). Kdyz si zamenite jmena postav tak si prectete andele a dalsi langdonoviny. Cist se to da, ne ze ne, proto to ma ode me ty dve hvezdicky. Ale jinak uz je to fakt ohrany...
Tak tady skladam poklonu autorovi, je dustojnym nastupcem, vcetne pomalejsiho rozjezdu a akcniho konce. Za me dobry
Dalsi z velice silnych knih. Dokazala, co si umanula. A ve sve podstate, o ni nikdo neuci. Mozna ji znaji medici, ale dost pochybuju. Ten zivot, vulgarne receno: ta zenska mela koule.
Tak tohle je jedina knizka od jiraska, ktera se da cist a kterou miluju. I ten jazyk cesky, ktery by me normalne asi odradil, tam proste patri. Vivat academia!
Mam autorku rada, pise az s prapodivnou lehkosti. Nebo se to s lehkosti cte? Co se odehrava v hlave Zuzky, je prilis realne a postupne se topi. Ale jak z toho ven? Byl by vztah Matuse k Natce jiny, kdyby byla jeho?
Tak teda husty, silny pribeh, bude mi v hlave vezet dlouho. Delo se to a nemeli bychom na to zapominat. Verim, ze spousta se snazila zapomenout, a to na obou stranach, ale mu bychom nemeli.
tak jsem pořád nevěděla, jak se k tomu postavit, 1 část knihy se mi líbila z pohledu dětské fantazie, popisu amerického Jihu, Bubu Radleye, ale když jsem si přečetla záložku knihy o drsném procesu atd., nechápala jsem a čekala, kdy to přijde. Druhá část už se týkala procesu, tam mě neuvěřitelně oslovila postava Atika, nadhled v tom období a místě - prostě neuvěřitelný, ale pořád mi tam něco chybělo. Možná mi to trvá delší dobu, ale v určitou chvíli mi došlo, že to vlastně nemůže být hlubší, vypráví to Čipera, té je na konci 8 na začátku 6. Autorka zvládla i ten popis jakoby prohlubovat s přibývajícím věkem vypravěčky. z pohledu dítěte ten příběh byl takhle prostý a vlastně je prostý pořád i z pohledu dospělého - strach, sobectví, nenávist, někde je jí víc, někde míň, objeví se ve vlnách a větším objemu a je jedno o co nebo koho se jedná - ať to byli černoši v dobách minulých (někde i přítomných), židé nebo...
tak já Vám nevím, jako četlo se to dobře, není sporu, ale přišla jsem si na konci o něco obraná. Od začátku všichni víme, jak to dopadne, 80 % stran je o souboji mezi nimi, ona si teda jeho chování fakt nezasloužila, on je zraněný a natvrdlý, ale on ji pošle někam a pak si během 15 minut vyříkají celý svět a vše je růžové? Přišlo mi to prostě utnuté, vadil mi ten rychlý růžový konec na 20 stránkách, včetně řešení/neřešení padoucha - na to jak paní spisovatelka se vyžívala v popisu erotických scén - jedna snad byla delší než ten konec, nepřišlo mi to úplně fér. Takže za mě body dolů pro nedůstojný konec
klasická Deveraux, zaujala mě postava Jamieho - ve smyslu otevření tématu, které je asi ve spoustě zemí tabu, syndromů z války si vozí i naši vojáci, jak se k nim postavit....
jak jsem z komentářů vyčetla a teď to potvrzuji, rozmazlený spratek to je, bude jí chvíli trvat, než se dostane tam, kam by se měla dostat, otázka je, kdo to určuje...
jinak čtivé a sérii to ostudu nedělá
Tak o proti Černému lvu to byla "stará dobrá Deveraux", klasická oddechovka, u které se nemusí přemýšlet, ale říkající, že na té Lásce potvoře asi něco je.