gogoš komentáře u knih

Je zajímavé, jak jsme jako čtenáři různí. Někomu se Král vůbec nelíbil, někdo řekne no dobrý. A pak jsou lidé, kteří jsou z Krále na větvi, mezi ty patřím i já. Krále jsem poprvé četl v 87r. A to velice zvláštním způsobem. Přepisovali jsme ji na koleji plzeňské techniky na stroji. Přesněji na asi 3-4 strojích, takže každý dostal "kus" a vytvářel pomocí průklepáků (papír A4 o nízké gramáži, čili tenký) a kopíráků asi 10 kopii najednou. Byl sem jeden z přepisujících a až za 2 týdny od přečtení jednotlivých stránek, které jsem přepisoval já osobně, jsem se dostal k vlastnímu kompletnímu výtisku. Kniha měla na rozdíl od jiné Hrabalovy prózy nějaké problémy s tzv.indexem, nebyla ani v knihovnách, bolševikovi se nelíbila. Mne ovšem naprosto uchvátila, četl jsem ji snad 10x, po revoluci ovšem už v běžné tištěné podobě. Těžkopádná složitá souvětí jsem nikdy při četbě nevnímal, stavba knihy je taková, že člověk musí vědět co bude dál, byť tuší, že hl.protagonista není žádné dítě štěstěny Podle mne jsou tam fantastické nezapomenutelně silné odstavce. Vůbec i stavba celého románu je u Hrabala ojedinělá, v žádné další jeho próze jsem se s ní již nesetkal. Podle mého osobního názoru Hrabal jako mistrný vypravěč spojil dohromady několik vyslechnutých lidských příběhů, které mohou být i skutečné. Ale to je další příběh, který si autor odnesl sebou na věčnost. ...A film? Ach bože...slabý odvar, po všech těch letech čekání, než se dohodne Menzel s Kachyňou, kdo Krále natočí,...takové zklamání. A zrovna u Menzla, který jinak Hrabala uměl.