grimik komentáře u knih

Poněkud netradičně nezačnu chválou, ani kritikou, ale vyjádřením obav. Obav z toho, aby příští kniha Veroniky Opatřilové, která píše jazykem, který je dokonale sladěn s vlnovou délkou mého Já, a prostě se při čtení nesu na stejných vibracích pramenících z jejích vět, nebyla opět tak podobná těm předchozím knihám. Nevím, zda bych to i pak byl ještě schopen vnímat nekriticky.
Píseň L. je totiž velmi podobná předchozí knize Počkej na moře, ačkoliv zasazena v jiných dobových kulisách. Je zde příliš mnoho shod, od velmi podobných až totožných charakterů postav, přes některé motivy prostředí, základních principů děje - např.upřednostnění toho, co se odehrává v myslích postav, před tím jak komunikují navenek, po podobné vzorce vývoje děje.

Ale...
... ale Píseň L. je vážně skvělá kniha, je to balada o sblížení, skutečném poutu, přijetí sebe sama, věčnosti a nezávislosti lásky na těle. I zde je precizně zvolena forma vypravování pro důraz na citlivost a emoce. Líbilo se mi, že autorka vcelku věrohodně dokázala zasadit děj do specifické historické doby, aniž by se musela dotýkat a popřípadě i chybovat ohledně historických faktů, což by absolutní většině čtenářů vůbec nevadilo, ale u mě by to mohl být problém. I přesto, že se autorka reáliím prakticky nevěnuje (a kniha hlavně nemá být o tom), i tak jsem na pár sporných detailů narazil, ale dalo se to přehlédnout. To jsem ale vůbec psát nechtěl. Důležité je, že celý příběh je tak citlivě napsán a tak krásně se to čte, že nebýt nutnosti věnovat se i jiným činnostem, knihu bych neodložil, dokud by nebyla přečtena na jeden zátah. Propojení linek je famózní a určitě nejsem sám, kdo nad linkou Vincenta a Laily bude ještě dlouho přemýšlet. :)

Skvělé ******

8 14.03.2024

Každý potřebuje přítele, jaký je Bob. Mám velké štěstí, že jsem nejednoho takového našel.

8 19.01.2024

Vánoční dárek, který na pohled působil rozpaky. Na straně jedné hovínková, nevzhledná obálka, dostupnost knihy pouze v měkké vazbě, nulová reklama vydavatele a knihkupců. Na straně druhé anotace, která zněla velmi slibně.

A můj verdikt: Geniální! Začíná se stávat pravidlem, že vždy na začátku roku přečtu něco, co se dostane v mém srdci i žebříčku mých nejmilejších knih, hodně, hodně vysoko.
Všechen můj hněv je skvěle napsaná kniha a také brilantně přeložená, řekl bych.
Navíc nabízí příběh, v němž je opravdu všechno...já vlastně nevím, co víc napsat. Paradoxně, u těch nejlepších knih ztrácím slova často. Hodně lidí pode mnou ale napsalo vše za mě.
Tuto knihu rozhodně doporučuji.

8 09.01.2024

Nikdy jsem neviděl celý film, někdy v dávné minulosti jsem ho tak nějak proskákal a nejen, že mě nezaujal, i na mě některé scény působily komicky. Nikdy jsem nečetl horory. Nikdy jsem také nečetl Kinga. Toto je teprve druhá Kingova kniha, kterou jsem přečetl. První byl nový Ústav. Myslím, že rukopis Kinga je znát, ať jde o knihu přes 40 let starou nebo horkou novinku. A jsem asi rád, že jsem film vlastně celý neviděl, protože to, co v knize jest působivé, si neumím na plátně moc představit, že by vyvolalo stejný efekt. V rámci žánru musím autorovi uznat opravdové kvality a musím hodnotit za plné. Myslím, že si ještě pár knížek od Kinga zkusím.

8 23.01.2021

Už mám Nesba vážně dost. Přízrak má ambice být jiný, být lepší. Narušuje stále stejnou příběhovou osnovu , jaké se držela řada předchozích dílů a která už byla vážně nudná, avšak Nesbo je tak neschopný vystavět nečekané zvraty a eskalaci napětí na reálných a smysluplných základech, že musí víc a víc využívat naprosto nesmyslné situace a absurdně vykonstruované přehnanosti. Bez toho je přitom příběh jednoduchý, až místy vágní. Přesto, díky změněné osnově jiný a pro mě akceptovatelný. Bohužel. Dál v sérii jdu již s neutuchajícím odporem a stále více jsem přesvědčen o tom, že je autor nespravedlivě nadhodnocován.

8 27.12.2019

Docela pěkný čtení v rámci letní oddechovky a mého "čtecího restartu" :)). Tedy až na pár věcí, které mi přišly hodně málo pravděpodobné. Povedený závěr, ale Míši mi bylo upřímně líto. Jednohubka, která v hlavě dlouho nezůstane.

7 22.08.2022

Uznávám, že jsem k předešlým dvěma dílům byl poněkud kritický, a to zejména u druhého, ale šlo fakticky jen o čistě subjektivní důvody (první si opravdu víc nezaslouží). Ale třetí díl - Goldstein, ten už považuji za vážně výborný. Autor se vypsal (leč víceméně ignoruje popisy postav), nezabředává do stereotypního popisu pohybu postav ulici po ulici (v Mokré rybě mi to chvílemi přišlo jak výpis itineráře z GPS zařízení), kniha doslova dýchá atmosférou meziválečného Německa, kdy pomalu nabíral na síle národní socialismus, více dějových linek je přehledných a žádná nepokulhává za jinou. Konečně se série stává víc než obyčejnou detektivkou, ale i společenským, dobovým románem. Navíc linka Gereon-Charlie, ta sama dost táhne už od prvního dílu. Za mě opravdu super, i když jsem tento díl nečetl, ale poslouchal pouze jako audio "knihu", což rozhodně za čtení nepovažuji a trochu se stydím za opovážlivost, hodnotit knihu z poslechu. Dalším dílem budu pokračovat už opět poctivě.

7 07.09.2021

Tak tedy, s Našeptávačem jsem to měl jako na houpačce. Skvělé pasáže střídaly pasáže zmatečné, autor chtěl na začátku sdělit příliš drobných příběhových linek najednou a šel na to podle mě zbrkle a neurovnaně, postavy mi splývaly i přesto, že jich nebylo mnoho, chyběla mi jejich výraznější identita. Po pár kapitolách už kniha dostala správný spád a vše vypadalo, že bude v pořádku, začínala se objevovat místa, kde nešlo přestat číst, jak moc jsem potřeboval vědět, co se stane dál. No jo, ale najednou mi došlo, že se vše dokola opakuje, že autor nedává vyšetřovatelům žádnou šanci nějak skutečně pokročit, že celý příběh neustále, v repetitivních cyklech, buduje jejich protihráč. Říkal jsem si, že takto to nemůže Donato Carrisi stavět donekonečna, přeci musí ustoupit, jinak se stane jedna ze dvou věcí: a) buď se příběh bude odvíjet hloupě, jako v Loutkovém divadle, kde detektiv vlastně nevyšetřil nic a vrah dokonal úplně vše, co chtěl a odhalil se sám, nebo b) že do hry vstoupí zvrat vycucaný z prstu. A ejhle, on to "B" vážně udělal, posunul vyšetřování dál ad absurdum via paranormální schopnosti senzibilky. Navíc v míře, jaké tihle hádači z vody nejsou vůbec schopni, protože princip tohoto sebepřesvědčení spočívá v tom, vychrlit tolik možností co je napadnou, aby se alespoň jednou z nich náhodně trefili. Výborně. To je opravdu takový problém vystavět děj na racionální a funkční policejní práci? To si autor myslí, že je opravdu čtenářstvo již tak zmlsané, že potřebuje i z detektivky nebo thrilleru dělat sci-fi a vkládat tam div ne Marvel heroes? Nejen, že vzhledem k dalšímu vývoji byla tahle absurdní vsuvka s "Jolandou" naprosto zbytečná, ale i ta změť zvratů a podmínek, které následovaly ve "finále" a které musely vyjít aby se vše událo jak Našeptávač plánoval, to samo o sobě je prakticky nemyslitelné. Bylo to nelogické a překombinované. Kniha mě v tomto velice zklamala, protože co nemohu autorovi upřít je, že píše pěkně a dobře se to čte, ovšem pro příště ho rozhodně vynechám, protože pokud budu chtít čáry máry fuk, sáhnu po fantasy.
EDIT: Jo, ještě mě pobavilo, že skoro všichni z vyšetřovacího týmu byli vlastně solidní psychouši vhodní k léčení a ne k nošení odznaku. Včetně Mili. Vlastně, včetně všech pachatelů celkově úplně nesmyslně vysoká koncentrace labilních jedinců nebo psychopatů.

7 01.11.2020

Tak toto byla jízda. Jeden den jsem začal číst a hned druhý den dočetl. Napětí, spád děje, čtivost maximální. Hlavní postava sympaťanda. Jenže v půlce přišel ten nelogický moment, který by se prostě nemohl stát snad v žádném takovém zařízení na světě (nechci spoilovat, ale nad sirotčincem se musí pozastavit asi každý). A od té chvíle nemělo vyšetřování už takový šmrnc, jakoby autorka nedokazala uřídit ten nekontrolovatelně rozjetý vlak, a že byl rozjetý skvěle. Celé to vyeskalovalo v estrádu s úplně labilním zločincem, který, ačkoliv byl celé roky absolutně disciplinovaný a jednal čistě promyšleně, najednou se choval jako dement, co se neuměl ani v nejmenším ovládat, okořeněné naprosto trapnou a komickou motivací ke všem těm činům, co páchal. I tak jde ale na poli krimi/thrillerů o hodně nadstandardní čtení a už se těším na další případ.

7 26.06.2020

Příběh, ze kterého mrazí, zvláště proto, že jde o příběh skutečný. Kniha není v pravém slova smyslu románem, balancuje na hraně literatury faktu, jelikož předlohou jí byl deník a paměti Gustava a jeho synů, množství encyklopedických dat, historických pramenů, a žádné smyšlené postavy a děj zde nenalezneme. Musela to být mravenčí práce, dát celý příběh dohromady navzdory mnoha hluchým místům na časové ose. Ačkoliv jde vlastně o vyprávění skutečného příběhu a je zde oproti románové beletrii třeba výrazně méně přímé řeči, kniha je velmi čtivě a citlivě napsaná. Tu hrůzu bez příkras si ale ponesete ještě dlouho v sobě.

7 31.03.2020

Dovolím si tvrdit, že jde o nejlepší díl celé série a asi jediný, který, pakliže nejste přímo fanoušky HH, stojí za přečtení.

7 27.12.2019

Kniha je hodně poplatná době vzniku a je těžké ji nějak hodnotit dnešním pohledem, proto tak nečiním. Zajímavá biologická fikce. Jinak jde o takové to klasické dílo ruské literatury. Hodně psychologie, avšak primárně založeno na jejich všudypřítomném politickém blábolení, ze kterého dodnes nevymysleli, jaký ze dvou nejhorších možných přístupů k světu je lepší.

Celkem fajn krimi. Rozhodně mnohem lepší než Hypnotizér.

6 24.01.2023

Alija, či po válce Alija Bet, označení pro ilegální migraci židů do Palestiny, později Izraele, která byla v rozporu s migračním omezením Velké Británie - mandátním správcem Palestiny (strach z povstání Arabů, kterým se příval Židů do Palestiny nelíbil). V souvislosti s touto migrací bylo dotčeno tisíce lidských osudů. Navíc v přímém spojení s Československem, protože právě od nás stovky Židů tímto způsobem migrovaly. Známé je třeba potopení lodi Patria v Haifském přístavu roku 1940, kdy vyhaslo přes 250 lidských životů, z toho mnoho Čechoslováků.
Kniha Poslední bratr nám líčí události související s jinou lodí, lodí Atlantic, na jejiž palubě plulo cca 1500, zejména Československých Židů a která nebyla do Palestiny vpuštěna. Namísto toho byla posádka donucena doplout i s pasažéry až na Mauricius, další Britskou državu, kde všechny uvěznili v tamním vězení.
Tolik k reáliím a nyní ke knize, která je od začátku do konce velice teskná a silně emotivní. Vyprávěna je očima malého chlapce, resp. retrospektivně starcem, který vzpomíná na dobu, kdy byl malý chlapec. Na dobu, kdy se shodou okolností seznámil s jiným malým chlapcem, Židem Davidem z Prahy, již téměř 5 let uvězněným ve vězení v Beau Bessin a již tak smutný děj spěje k ještě smutnějšímu závěru.
Narozdíl od podobným způsobem líčené knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu, zde nedochází k absurdnímu a nemístnému ohýbání reality ve prospěch hloupě vymyšleného příběhu (hloupým myslím příběh v knize Chlapec v pruhovaném pyžamu, kde si autor vymyslel úplnou slátaninu a pak zneuctil Osvětim tak směšným vylíčením, až hanba), také dětské vnímání reality kolem nich zde není směšné a přehnaně až nereálně naivní, další chyba neskutečně přeceněné, již zmíněné knihy Johna Boyna.
Poslední bratr je jiná liga, tohle byla čirá krása a zároveň opravdové emoce z jejího čtení.
Kniha vhodná pro teenagery stejně jako pro seniory.

EDIT: pokud někoho víc zajímá Alija bet, chce vědět víc o tom, jak nelehké to měli Židé v Evropě po 2. Světové válce (což moc lidí neví, jelikož obecně se má za to, že koncem války pro ně vše špatné také skončilo) a s čím se potýkali ve své touze dostat se do zaslíbené země, vřele doporučuji knihu Nebe, na němž nesvítily hvězdy.

6 28.12.2022

Surová a sugestivní výpověď o životě německých dětí z Východního Pruska, v letech těsně po skončení války. Tedy v době,, kdy zůstaly uvězněni v prostředí které je ignorovalo a nenávidělo, kde neměly místo a kde se staly nežádoucím odpadem ve své rodné vlasti. Odosobněný způsob vyprávění ještě zvyšuje pocit marnosti a zmaru. Kniha, ve které není takřka nic dobrého, přesto je krásná.

6 14.05.2021

Kniha je opravdu pěkná, snadno a rychle se čte. Je psána takovým jednoduchým slohem, od autora jsem nic jiného nečetl, ale zřejmě zde budou jeho limity, takže knihu čtenář zhltne opravdu jedna dvě a možná právě proto tomu chybí taková ta třešnička na dortu, na jakou čtenář nezapomene, kus pořádné dramatičnosti. Detail, ten co se člověku dostane doslova pod kůži. Ale každopádně jde o dojemný příběh z maličko jiné strany Osvětimských hrůz a je zvláštní, že o postavě Helene Hannemann, poměrně výrazné osobě dějin Osvětimi, ten český internet z vod informačních zarytě mlčí, jakoby ani neexistovala.

6 27.12.2019

Na to, aby mě kniha zasáhla na 100%, jak bych od tématu očekával, protože jde o opravdu dojemný a silný příběh, je psána až příliš jednoduše a dětsky (ano, chápu, že je psána očima malého dítěte), je však také příliš krátká, zkratkovitá a nezabývá se nijak barvitým vykreslováním míst, postav, událostí, zkrátka člověka nepozře tak úplně do příběhu. Navíc je naivita malého Bruna až příliš vykonstruovaná a neuvěřitelná, a prostředí v mnoha faktorech podléhá potřebám knihy a je v zásadním rozchodu s realitou. Až tak moc, že knížka působí jako parodie. To, jak se v knize věci dějí, je totální blbost a přijde mi sprosté si něco tak vážného překrucovat pro potřebu autorova nedomyšleného příběhu. Tohle Boyne přepískl, Chlapec v pruhovaném pyžamu je hloupá slátanina a hodnocení této knihy je asi ten největší úlet na Databázi knih.

6 27.12.2019

Knihu jsem četl někdy v první polovině devadesátek. Bylo mi +- 15. Stále mám v paměti, jak mě knížka bavila a jak originální a vtipná mi přišla. Některé zápisky z deníku mám v hlavě dodnes. :)

Po dost dobré Paganiniho smlouvě přišel pád střemhlav dolů. Nic moc, hodně nic moc.

5 08.02.2023

Nádherné čtení! Doerr nám opět přináší další literární fascinaci, v níž se nám snaží sdělit mnohem víc než příběhy samotné. Tak jako v předešlých románech, i v Městu v oblacích apeluje přímo i nepřímo v mnoha náznacích na to, co je v životě skutečně důležité a celý román je zároveň poctou knihám jako takovým. Napříč všemi dějovými linkami, které, leč vzdálené od sebe relativně dlouhou dobou několika staletí, jsou přesto všechny vzájemně propojené, upozorňuje Doerr na fakt, že jsou to právě knihy, které nám z generace na generaci přenášejí veškerou moudrost a vědění lidstva a obsah každé, i sebestarší a čert ví kde zapadlé knihy, může změnit naši budoucnost i nás samotné.

5 17.10.2022