grimik komentáře u knih
Krásné, poetické a dojemné, leč zde má zásluhu za notnou část hodnocení sama Len Howardová, její život a dílo a nedokážu Ptačí domek vnímat jen pohledem na kvalitu textu. Autorka má určitě plus za téma a oživení velké ptačí osobnosti, přiblížení ptačího světa těm, kteří by si přímo nenašli cestu k poznání inteligence ptáků (jakože i jiných živých tvorů) a za práci se sbíráním materiálu, kterého nebylo mnoho, ale kapitoly, kde vypráví o malé Len a jejím životě, jsou psané spíš nemastně neslaně, zmateně, vůbec jsem se neorientoval, kdo komu co říká a odkud se které úvahy berou. Zato kapitoly "Hvězda", to bylo pohlazení po duši. Takže...ptáčci jsou úžasní, Len byla úžasná osobnost, kniha ve mě vyvolala velké emoce.
Moje noční můra v thrillerech a detektivkách se dočkala zhmotnění i u Chrise Cartera a rovnou za to snižuji hodnocení na 3, ačkoliv jinak jde o celkem dobře napsaný thriller. Je mi líto, ale pokud nejde o sci-fi nebo fantasy, tak blábolení o mimosmyslovém vnímání a paranormálních aktivitách, které na rozdíl od reálného světa v této knize skutečně fungují i mimo hlavu média :))))) , prostě nezkousnu. Tím si to u mě rozhází jakýkoliv autor. Budu doufat, že si tím Carter definitivně vybral svou slabou chvilku a v dalších dílech žádný Vlasta Plamínek nebude otravovat, však mám koupeno ještě dalších 8 dílů.
Jinak jak jsem psal výše, ostatní kvality srovnatelné s jedničkou. Téměř jako přes kopírák. Což mi zatím (teprv 2. díl) vůbec nevadí, ale v budoucnu bych kvůli tomu mohl celou sérii předčasně ukončit.
Příběh mladé německé dívky, žijící v omámení národním socialismem, která se zamiluje skrze sílu slov do mladého němce - nepřítele říše, vězně v koncentračním táboře Sachsenhausen. Příběh, kde nereálnost a nesmyslnost mnoha událostí z pohledu reality doby není důležitá, neboť jde o příběh lásky, kde válka a koncentrační tábor jsou jen koloritem zesilujícím emotivnost. A příběh je to moc hezký a moc mě dojal, mnohé zvraty jsem opravdu nepředpokládal. Knihu jsem zhltl jako jednohubku na dva večery, tedy spíš dvě jednohubky. :) Jako lovestory je to pecka, jako kniha obecně, se vším, co k tomu patří, jde o lehký nadprůměr. Čili dávám mezi a to 4*.
Čekal jsem survival, boj o přežití, gradující napětí a překvapivý zvrat nebo aspoň toho běsnícího záporáka, zkrátka něco z toho, co vyplývalo z anotace. Dostal jsem ale dobrodružné sjíždění řeky, popis přírody, desítky stran o sbírání borůvek a chytání čudel v potocích, jeden zpackaný zločin a jednu neschopnost se domluvit, kvůli čemuž přeci jen někdo umře, příběh kde nic nepřekvapí, nic se nestane, napětí negraduje, délka už tak krátké knihy je natahována flashbacky hlavních postav do své minulosti a ještě to autor utne o dvě kapitoly dřív a nazdar. No, otevřelo mi to ústa v němém úžasu. Tak nazdar u dalších špatných knih.
Inteligentní a dobře napsaný, politicky motivovaný thriller. A pak, že to bez absurdit, pošahaných psychoušů, jejichž motivace k činům jsou až komické a za vlasy přitažené změti náhod a wtf zvratů, nejde. Jde a jde to vážně fajnově. Příběh je vykonstruován uvěřitelně, politické motivace lze uznat. Samotná politika a tudíž pasáže z politického prostředí, kde bych se nudil při čtení popisováním nějakého politického pozadí, zde prakticky vůbec nejsou, politika je zde opravdu jen na pozadí, coby nosná kostra děje a dává postavám motivaci k činům, ale autor do jí nevěnuje a nezabředává do ní, čili výtkám v tomto směru nerozumím. Thriller se mi líbil, bavil, rychle se četl, určitě tedy budu v sérii, pokud bude vycházet, pokračovat. Podrobněji bych hodnotil víc než 4, ale méně než 5. Možná za normálních okolností bych zaokrouhlil dolů, na 4, ale protože podle mého kniha patří jednoznačně do červených čísel, budu jí maličko, ale jen maličko nadržovat a zkusím jí tam pomoci.
Z jedné třetiny jde v podstatě o detektivku z právnického prostředí, odehrávající se v roce 2004. V rámci té je nám vyprávěn velmi silný příběh Bena Solomona z doby před a během druhé světové války. R.H. Balson vystavěl svůj román na pevných pilířích faktických reálií tohoto období dějin, kterých se drží do nejmenších detailů a které poskytují smyšlenému, ale mnoha reálnými osudy inspirovanému příběhu, neochvějnou oporu a jeho reálnou, surovou podobu. Opravdu chytne za srdce nejen tento, uvnitř knihy vyprávěný, defacto stěžejní příběh, ale stejně tak i celý soudní proces který následuje, skvěle se čte, udržuje čtenáře v napětí, až vyústí ve smutný a zároveň dobrý konec. Proces proti nacistické zrůdě, unikající spravedlnosti až do současnosti. Skvělá prvotina autora.
Četla se sama, jedním dechem, za jeden den. Uvěřitelný příběh, sympatické, dobře vykreslené postavy a napínavá zápletka.
"Tajemství hor spočívá v tom, že hory prostě jsou - tak jako jsem i já. Jenže hory existují prostě, což já nedokážu. Hory nemají nějaký 'smysl', protože onen smysl je přímo jejich podstatou, hory prostě jsou. Úplně ve mně zvoní život, hory zvoní, a jestliže to slyším, znamená to, že je nám ono zvonění společné."
Další úsporné, přitom tak výstižné vyprávění Paola Cognettiho z hor. Tentokrát nikoliv román, nikoliv pouze inspirace ve vlastním životě,
ale přímo cestopis z jeho cesty po Nepálu ve stopách autora knihy Sněžný levhart, Petera Matthiessena, která Cognettiho cestou doprovázela.
Za mě velmi příjemné čtení, duchovní dotek a realistické vtažení do světa těsně pod pětitisicovými vrcholy, který ještě nebyl úplně přejet rozpínající se moderní, technickou civilizací.
Někdy před 30 lety jsem litoval, že nemám v knihovničce Pratchetta a záviděl těm, kteří o Zeměploše básnili. No a můj (značně opožděný) vstup do světa na zádech obří želvy byl....utrpení. Vtipnost to nezachrání a kniha samotná je namísto uceleného románu spíš jen slátaninou náhodných výjevů a dějství v....já ani nevím v čem. Nepochopil jsme co, proč a jak navazuje, kam spěje, co je cílem, po opuštění Ankh Morporku jeden velký chaos do kterého se přilévají stále další postavy a předchozí zas nenávratně mizí. Celou knihu jsem poslouchal 3x dokola a nespočetněkrát jsem se vracel v kapitolách zpět. Stejně jsem se ztrácel v tom, kam zas "děj" preskočil a co k tomu vedlo a kde se zas vzalo co se vzalo. Jsem z toho tak otrávený, že další díly mažu a už to nechci vidět. Dva první díly jsem si i koupil v papírové podobě do knihovny, no, půjdou na bazar. Tohle jsem nečekal.
Završil to můj pokus o pochopení formou shlédnutí filmové podoby, z které se vyklubala trapná, nekoukatelná a hnusná televizní inscenace z níž jsem vydržel asi 15 minut, takže ani tímto způsobem jsem si nepomohl.
Milý a tuze pěkný soubor obecných, známých i méně známých mouder.
Musím říct, že mezi žánrově podobnými tituly, co jsem za poslední dobu četl, patří Poslední lež k tomu lepšímu...nebo ne, nepatří. Je to stejný slabý podprůměr. I tuto knihu jsem nabyl spíše náhodou, v akci knihkupectví, kdy jsem zkrátka musel nabrat 6 knih, abych zaplatil jen jednu. Nebo tak nějak. Zkrátka jsem netušil do čeho jdu, neznal autora, nečetl anotaci ani recenze a vše, co jsem o knize věděl, že to bude thriller, soudě podle označení na obálce. :)))
Autor má celkem příjemný, na tento žánr i slovně celkem bohatý jazyk a v kombinaci s dobrým slohem v Poslední lži dokazuje, že umí na více než 400 stranách udržet napětí, pozornost čtenáře a čtivost na slušné úrovni, přesto by to mohl zkrátit, protože od počátku je děj spíše unylý a zdlouhavý, a ve dvou částech jsem si už už říkal, že by se fakt mohlo něco stát, jinak usnu nudou. I tak jsem ale byl zvědavý, co se tenkrát (v příběhu) stalo a knihu nehodlal odložit, vlastně jsem ji přečetl za dva dny. Vzhledem k zasazení, postavám a tím, co mezi sebou postavy řešily, bych řekl, že autor své knihy cílí spíše na čtenářky něžného pohlaví. Děj mi hodně připomínal různé ty filmové horory o vystrašené skupině teenagerů. A bohužel, z děje nakonec nevzešlo vůbec nic.
Poslední lež, to není žádný běs online, za nímž se žene v závodě o čas a další vyhaslé životy, sympatický detektiv, FBI nebo špičkový tým vyšetřovatelů v čele s odborníkem na masové vrahy.
Celá záhada se zde odehrála dávno v minulosti a na stopě jí je mladá dívka, která při tom tenkrát byla, přičemž na cestě za rozlousknutím svého traumatu, bojuje sama se sebou, a se závojem lží, do kterého je zahalena. Velké finále mě docela zklamalo, protože mi došlo, že už se z toho nic šokujícího neuvaří, a že i zde budou veškeré motivace k činům takové facepalmové, za to definitivní konec - a pro mě takové malé finále, tomu dal přeci jen lepší korunu na hlavu a to je super. Jinak prostě nic moc podprůměr.
Je mi líto nepřečtených knih a tak čas od času přečtu i to, co mi přistane v ruce omylem. Jako třeba tato kniha, kterou mi přibalili do objednávky jako dárek zdarma. Zkusil jsem to, ale jde o absolutně nečitelný brak. Snůška vůbec spolu nesouvisejících kapitol o ničem. Kniha plná sexismu, sexu, pojetí žen jako kusu masa, chlastu a fetu. Je to blábol, pro který je škoda sebemenšího kousku papíru.
Kniha asi cílí do kategorie romány pro ženy, ale nevadilo mi to, četla se velice dobře a byla zábavná i pro mě. A ano, Grábl nebyl nepodobný mnoha mužským stereotypům. Stejně jako jeho žena těm ženským. Je to takový krátkočasový vhled do jednoho obyčejného života, jednoho obyčejného člověka, jakých je kolem fůry. Který bojuje se svou minulostí, svými kostlivci ve skříni, svou nedokonalostí, svými kvalitami a svým okolím stále stejnými kartami, jaké měl vždy rozdány. Kniha se mi na jednu stranu líbila tak, že bych byl schopen pokračovat stále dál ve čtení, kdyby se příběh dál rozvíjel, nicméně si uvědomuji, že skončila vlastně tak akorát, než si čtenář uvědomí, že nic nového nepřináší, stále stejný sled akcí a reakcí....skončilo by to brzy zatuchlou nudou a v případě opravdového zvratu by asi utrpěla už tak lehce pokulhávající motivace postav-charakterově jen stroze popsaných. Tak nějak si po dočtení uvědomuji, že tomu něco chybí-ať už jde právě o to, jakou péči věnuje autorka postavám, jejich charakterům a motivacím, nebo o slohovou stránku, kde mě přímo bily do očí některé pasáže, kde třeba chybělo více přímé řeči, protože bez ní ta situace nebyla prakticky reálná. Neumím si představit, že se tak odehraje. Takže fajn, shrnu to: kniha skvělá, hovorová, jazykově živá a tudíž skvěle čtivá. :))) Leč kvalit literárních navrch by si zasloužila.
Jako reportážní kniha přeci jen poměrně chudé, jak textem, tak obrazově. Dovedl bych si to představit o kapánek víc reportážní. Oběma ženám ale patří obrovský respekt za odvahu a díky přínosné zpravodajství z tohoto regionu.
Po tragicky upadající kvalitě předchozích knih, je pro mě Policie již nečekanou vzpruhou. Nejtemnější a zatím i nejlepší díl série HH.
Emotivní příběh, který je rozsahem a stylem psaní spíše povídkou/krátkou novelou. Psán prostým jazykem, bez metafor a nepříliš rozvitými větami, staví čtenáře před, z pohledu filozofie klasické, v životě však neunesitelně těžké dilema, které nemá správné řešení, a které autor zrcadlí v podobě situací, do nichž náboženští radikálové dostávají své stoupence i oběti zároveň. Rozhodně pěkná povídka, která stojí za přečtení a bavila mě, ale úplně mne neoslovila. Naopak, skvělé téma by si zasloužilo opravdu románové pojetí. Kdyby to byla povídka, bylo by to za *****, ale kniha je prezentována jako román a tady je to někde mezi *** a ****, nemohu se úplně rozhodnout.
Poslední část to hodně zachránila. Do té doby jsem neměl ucelenou představu, jak může skončit nikam nespějící bl...., eh, totiž kniha.
Nějak k této knize nevím, co napsat. Tématicky mi je určitě blízká. Linka Davida i hodně dobrá, oproti tomu dějová linie Signe trochu nezáživná, ale jako celek se to vyvažovalo. Co mi ale vadilo je, že kniha tak nějak spěje od nikud nikam, nemá cíl, na konci prostě vyšumí tak náhodně, jako jsme na náhodných místech do dějů uvrženi. Pod určitým úhlem pohledu jsou i 3* moc.
Jednoduchá sci-fi jednohubka, která měla na to být skvělou povídkou, ale rozhodně neměla potenciál na skvělý sci-fi román na více než 300 stranách. To ji sraží do úplného průměru, ne-li lehce pod. V tomto rozsahu je to zdlouhavé, střední pasáž jakési "roadmovie" je až zoufale nudná. Akce, v kontrastu se snahou o nějakou hlubší myšlenku, popisována doslova tím nejjednodušším způsobem. Ale jak píši, jednoduchá sci-fi jednohubka, která se dá skousnout za jeden až dva večery a rozhodně nijak nezatíží mozek nějakým přemýšlením, to by zde bylo úplně zbytečné. Jen by to mohlo být... ještě kratší, no.
Spolu s Chlapcem, který následoval svého otce do Osvětimi, je tato kniha (přes nový, nehezky upravený název) nejsilnější možnou výpovědí, jakou si je možné na téma Osvětim přečíst.
Psáno jako román, a to povedený a čtivý (leč neskutečně drastický) přesto jde, na to nezapomínejme, o přímé svědectví, tedy literaturu faktu.