Grohlinka komentáře u knih

Vždycky mě dokáže šokovat, kolik utrpení je člověk schopen snést

Nejlepší a nejvěrohodnější svědectví o ,,životě v Severní Koreji. Tragický příběh jednoho z milionu. Celá kniha je prodchnuta tragédií a beznadějí, přesto mi konec přišel nejsmutnější.

,,O tom, zda se narodíš, sám nerozhoduješ, prostě tu najednou jsi. Někteří lidé prohlašují, že to, kdy a kde se narodíš, určuje tvůj osud, ale s tím ať jdou upřímně řečeno do háje, o tom totiž něco vím. Já jsem se nenarodil jednou, nýbrž pětkrát, a pětkrát jsem došel ke stejnému ponaučení, že občas musí člověk ve svém životě tenhle takzvaný osud vzít pod krkem a zakroutit jím

4 02.06.2023

Já se neskutečně bavila od začátku do konce.

Líbil se mi popis Hyperboreje, výborně popsané vztahy mezi jednotlivými vrstvami, originální nápady, cestování po kanálech za pomocí želviček? Ano, prosím!

Postavy jsou velmi dobře napsané, sympatické a věrohodné, vývoj vztahů mezi postavami také.

Skvěle fantasy s detektivní zápletkou a propracovanou politikou.

6 26.05.2023

Originální. Gay postapokalyptický román? Žádný jiný neznám, ale pokud někdy něco podobného vyjde, ráda si to opět zakoupím, protože to bylo vážně dobré.

Neskutečné dobře vyvážený příběh, kdy se setkáváme s hrůzami, s jakými se běžně setkáváme v postapokalyptických příbězích, ale zároveň je to milá romantická knížka o dvou klucích. Super oddechovka, ráda si ji zase někdy přečtu.

3 19.05.2023

Příběh je pohádkový a začíná tam, kde většina pohádek končí. Líbila se mi nadsázka a lehkost s jakou je kniha psaná, kdy si nejednou dělá legraci sama ze sebe a z různých situací, se kterými se můžeme ve většině pohádek setkat.

Těžko hodnotit, protože nejsem úplně cílová skupina, ale osobně bych uvítala více romantických chvilek, protože o tom primárně celá kniha byla, nebo alespoň měla být. Vytknout by se knize dala spousta věcí, ale jako jo, když přivřu obě oči, tak je to fajn feel good gay romance v poměrně originálním kabátku.

3 13.05.2023

Kdysi dávno jsem hodně četla Kinga, vlastně jsem měla období, kdy jsem nečetla nic jiného a s čistým svědomím můžu teď říct, že spousta věcí se změnila, ale mé pocity z Kingových knih nikoliv, je to jako návrat domů a je to zatraceně dobrý a uspokojivý návrat.

Vývoj postav, psychologii davu a osob v krizových situacích King prostě umí jako málokdo. A o tom to vlastně celé je. Zdá se to snadné, když to někdo umí. Ty, které máte nenávidět, nenávidíte, ty, které máte mít rádi, tak ty skutečně rádi máte a hlavně, vše dává smysl a červík hlodá, ano, takhle nějak by to skutečně mohlo vypadat.

,,Idea je jako rýma: dřív nebo později se jí vždycky někdo nakazí.

,,Litovat špatného je lepší než nic, ale sebevětší následné pokání nikdy nemůže odčinit radost, kterou člověk při svém destruktivní činu prožíval, ať už šlo o upalování mravenců nebo střílení vězňů.

18 11.05.2023

Les v domě, kniha, která pojímá závažné téma strašně nešťastně a neoriginálně. Z jakéhosi pro mě nepochopitelného důvodu se jedná u českých spisovatelek o poměrně častý motiv, většina ostatních ho ale zvládla podstatně lépe.

Je smutné, že události, které se v knize odehrály nejsou asi až tak ojedinělé, jak by si jeden myslel. Přesto je poměrně těžké soucítit s vypravěčkou, když ona sama žádný soucit nemá. Na druhou stranu asi nikdo neočekává, že by po prodělaných strastech měla být úplně v pořádku, a to bez jakékoli odborné pomoci. Příběh je protknutý zlem, beznadějí a ještě jednou zlem, a to je právě ten problém, všichni jsou krutí, sobečtí a zároveň jaksi hloupě naivní a díky tomu je celý příběh poměrně nerealistický a celkově je mi zatěžko mu uvěřit, .

Nejvíce mi na knize vadí špatné poselství. Jedním z ústředních motivů je falešné obvinění a zničení života tří lidí, dvou chlapců a jejich matky, což vrhá špatné světlo na vyšetřovatele, psychology a zejména oběti. O konci knihy se asi netřeba zmiňovat, byl zcela absurdní.

25 01.05.2023

Kniha mi sedla do nálady, neměla jsem žádná velká očekávání, takže jsem více než spokojena, a to i přes to, že se nejedná o horor.

Mallory a Adrian mi byli velice sympatičtí, vcítit se do hlavní hrdinky, i přes její minulost, není nijak obtížné. Líbil se mi konec a oceňuji neotřelé začlenění obrázků, což knize dodává zcela jiný rozměr.

3 28.04.2023

Mám trošku problém s původem této knihy, ale povznesu se a přiznám se, že v rámci žánru mi to přišlo fakt dobré.

Milá oddechovka, která je postavená na humoru (fakt jsem se i zasmála) a sympatických hrdinech. Hlavní hrdinka je nezvykle sebekritická a není jako většina hrdinek YA knížek, úplně blbá, autorka se nesnaží nás trapně přesvědčit o dokonalosti Olivy, jo, říkám jí oliva. Knížku si už před sebou nebudu obhajovat ani nic podobného, prostě dobrá oddechovka a hotovo.

6 14.04.2023

,,Žít v sedle!
,,Zemřít na mazlovi!

J. French se nemusí obávat, Šedí bastardi nejsou příšernou ohavností, naopak, jsou roztomilým kříženým dítkem k pomilování.

,,Hledej ty nejsilnější stoupence a nalezneš nejzarputilejší z budoucích nepřátel.

5 06.04.2023

,,Když stojí nad propastí a shlíží do ní, odpovídá mu temnota. Když ale dosáhne dna a vzhlédne, odpoví mu světlo.

Já jsem spokojena, zdaleka jsem nečekala tolik. Jako velké plus hodnotím lokalitu, kde se příběh odehrává, přeci jen to mám za humny a na řopíky se musím jet podívat.

Petr mi byl sympatický, jen mě zaujalo, jak často se jeho svět točí okolo poprsí žen, zajímalo by mě, jestli je to fakt běžné, ale knihu psala žena, tak možná ňadrům přikládá příliš velký význam, a taky různým stavům varlat.

Mystický příběh, okořeněný slovanskou mytologií se mi líbil. Trošku ke konci mi přišlo, že zbytečně chvátá vzhledem k tempu celé knihy. Jednání lidí ve vesnici, tak zvaných přátel bylo nechutné a neomluvitelné, bojím se, ze by takhle mohlo vše probíhat i ve skutečnosti, bohužel. Kriminalisté, tady jsem trošku skřípala zuby, předpojatí a nekompetentní zabedněnci. Uvítala bych epilog.

Autorka a korektor by se rozhodně měli naučit, jak správně oslovujeme. Hodně mi to vadilo a vytrhávalo z rozhovorů.

Kniha ze mě nějaké emoce vykřesala, na konci jsem se fakt bála o Imbuse. Díky němu a Orlickým horám hodnotím o hvězdu výš, než bych jinak hodnotila.

12 30.03.2023

,,Nikdo nevypadá tak, jaký je uvnitř ve skutečnosti. Ty tak nevypadáš. Ani já ne. Lidé jsou mnohem komplikovanější. Platí to o všech."

Jedna z nejhezčích knih, co jsem četla, ilustrace jsou krásné. Při čtení mi místy nebylo dobře, hlavní postava mi byla sympatická a Hemstockovy holky byly skvělé, člověk se s nimi skutečně cítil tak nějak v bezpečí. Rozhodne si od Neila Gaimana hodlám přečíst další knihy.

,,Netvoři jsou různí. Někteří z nich jsou tvorové, kterých se lidé bojí. Někteří jsou tvorové, kteří vypadají jako tvorové, jichž se lidé kdysi dávno báli. Někteří netvoři jsou tvorové, jichž by se lidé měli bát, ale nebojí se."

13 25.03.2023

Rváč a Potápěč se mi líbili víc. Je mi trošku zatěžko a s mírným červenáním se přiznávám, že jsem se místy ztrácela. Možná kdyby rodokmen byl hned na začátku, bylo by to pro mě stravitelnější, pořád se ale jedná o zajímavý komiks.

5 23.03.2023

Tak už se tedy nebudeme
za nocí toulávat

Přestože se již zub času na této knize podepsal, jedná se bezesporu o nadčasové dílo.

Žel, mám s ním několik trablů. Hlavní postava, Bill, je nezajímavá a jaksi plochá, tudíž jsem se o něj nijak nestrachovala ani nezajímala. Vzhledem k tomu, že má být tahounem celého příběhu, přestože sám pohlíží na události s jakýmsi odstupem, místy hraničící s netečností, je pro mě celkem obtížné vplout zcela do děje a nechat se jím pohltit.

Trifidi a kometa, co vlastně nebyla kometou, celé mi to přišlo jaksi přehnané a nedotažené. Stejně jako spousta dalších věcí, jako náhodné potkávání osob na poměrně rozlehlém sektoru.

Co mi asi vadilo nejvíc je bezstarostné plození potomků, sakra to se nikdo ani trochu z těch lidí nezamyslel nad tím, co jejich děti čeká? Rozumím jejich důležitosti pro budoucnost lidstva, přesto mi nepřišlo v pořadku, s jakou lehkostí tam bylo toto téma zapracováno.

Přestože je z knihy cítit, že je poplatná své době, spousta myšlenek v ní je zajímavých a chápu, že si za roky své existence dokázala najit velké množství obdivovatelů, pro mě zůstává spíše jen další odšktrnutou povinnou četbou, která ve mě nezanechala hlubší stopu.

10 22.03.2023

Oceňuji kresbu, Lemire umí nádherně vykreslit atmosféru, chlad a zima Vás obklopí, stejně jako jakási nostalgie, ale zároveň i naděje na druhou šanci. Jen ten konec

8 20.03.2023

Asi mi došla slova. Co taky říct? Snad jen, doufám, že bych byla ta hodná, že bych si byla schopna uchovat lidskost i na konci světa. Vždycky si tuhle otázku kladu u podobných knih, tady možná víc než jindy.

,,Den šťastný sám o sobě. Právě tato hodina. Další už nebude. Další je právě teď. Vše vznešené a krásné, co si člověk bere k srdci, pochází z bolesti. Zrodilo se ze žalu a popela.

,,Konečně byla jasná křehkost úplně všeho. Dávné problémy vyřešily nicota a noc. V posledních chvílích už jde všechno stranou. Světla zhasnou a všechno zmizí. Rozhlédni se kolem sebe. Věčnost je hodně dlouhá doba. Jenže chlapec věděl svoje: že věčnost není doba vůbec žádná.

,,Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout

26 19.03.2023

Tahle kniha stojí a padá na postavách, které jsou zvláštní a zajímavé, stejně jako jejich světy. Osobně bych uvítala, kdyby obojí dostalo větší prostor, mnohem větší, ráda bych se dozvěděla víc. Oceňuji, že byla naťuknuta důležitá témata, jako přijeti sebe sama i ostatních takoví, jací jsou.

Veliká škoda, ze další díly nejsou přeložené, uchýlím se k originálu, a třeba jednou se dočkáme překladu, jako se některé děti dočkaly znovuotevření svých brán.

5 17.03.2023

,,Tvá zářnost mi zanechala celý svět, a přece si připadám oloupena; nevadilo by mi být posedlá Tvými hvězdami prokletým duchem, , jen kdyby mne naučil, kterak se obejít beze spánku.

Pustina zvaná mír je ještě lepši, hlubší, krásnější a dojemnější než Vzpomínka zvaná Říše.

Mahit Dzmarová, Trojí Posidonie a nově i Devaterá Ibiška se zařadily mezi mé nejoblíbenější ženské postavy. Kdo si však získal mé srdce je Osmerý Protijed, jak já jen doufám, že vznikne další kniha z pera Arkady Martine!

Ke skvěle vybudovanému světu ze Vzpomínky zvané Říše se přidává téma prvního kontaktu. Kniha je akčnější, postavy jsou neskutečně dobře napsané a vztahy mezi nimi se prohlubují s každou otočenou stránkou.

Pro mě je to kniha o hledání sama sebe, o hledání místa na světě. O morálních hodnotách a důležitosti morálního kompasu, zásadovosti, ale také jisté tvrdohlavosti a držení se svých ideálů. Hloubka a krása této knihy mi vzala dech.

Zde na konci svých let / též složím tělo své / a nechám paměť odletět / v končiny neznámé?
Kde naši stanici / ukotví piloti, / kraj mrtvých ve tmě zářící, / kraj živé paměti?
Až tělo odložím, / co se mnou bude dál? / svou věčnou paměť propůjčím, / abych ji zachoval.
Až se zas probudím, / stanicí povolán, / nástupce svého slávu zřím / a vůkol hvězdný lán!

3 14.03.2023

Roztomilost sama, zasmála jsem se, na druhou stranu by tématu možná slušela podoba novely, dokážu si vztah vlkodlaka a upírky představit malinko propracovanější a delší, založené na vtipných momentech. Ale možná by to ztratilo své kouzlo

6 11.03.2023

,,Až bude po všem, konečně ti dojde, že nejsi ani hvězda vlastního příběhu.

Co!? No to snad ne :-(

2 10.03.2023

Vlny se bouří a slunce rudě začlo plát,
čas zavřít oči a pro dnešek jít už spát.

Moře se vzdouvá a vítr burácí,
s tebou po boku však kuráž neztrácím.

Proudy nás unáší daleko od země,
bát se však netřeba, za ruku chyť se mě.

Komorní melancholické drama otevírající mnoho citlivých témat. O vztahu otce a syna, o pocitu samoty a odtržení od světa, reality, společnosti, o sebeobviňování, o zodpovědnosti a nesplněných slibech. Vše doplněno až neuvěřitelnou černobílou kresbou, která ždímá emoce každičkým tahem pera, tužky.

8 10.03.2023