Haku komentáře u knih
Upřímně obdivuji ty, kteří dokázali knihu přečíst na jeden zátah. Já nikdy nezvládl víc než jeden příběh. Bylo to dechberoucí ... ale zároveň naprosto emočně vyčerpávající. Během čtení se ve mně hromadilo tolik emocí, hněvu a opovržení nad lidmi, jejichž situaci jsem si dodnes nedokázal ani představit a následné pochopení jejich činů mě ohromilo a častokrát vehnalo slzy do očí. Se spoustou rozhodnutí uprchlíků nesouhlasím, ale zároveň nemohu odhadnout, jak bych se v dané situaci sám zachoval a jestli by útěk od rodiny a mých milovaných nebyl vlastně jediná možnost. Nikdy bych si však nedokázal odpustit fakt, že jsem je svým odchodem odsoudil k smrti či práci v dolech (z knihy vyplývá, že si to často nedokážou odpustit ani sami uprchlíci).
Kniha je psaná čtivě a četba jednotlivých lidských osudů rychle utíká. Každý příběh je jedinečný a myslím, že se Nině Špitálníkové povedla skvělá sonda do života téměr všech severokorejských socioekonomických a věkových vrstev.
Nejvíc (a zároveň paradoxně i nejmíň) se mi líbil úplně poslední rozhovor. Manžel a syn paní O Mi-ran zůstanou za své skutky ještě dlouho v mé mysli a srdci.
Svědectví o životě v KLDR jednoznačně doporučuji přečíst každému, ať už se o tuto zemi zajímá či nikoliv. Po přečtení mohu říci, že nejsem stejným člověkem, jakým jsem býval.. a to je vlastně ta největší poklona, jakou mohu knize složit.
PS. Ilustrace Myokardu skvěle podtrhují toto úchvatné vyprávění. Mám doma na zdi pověšený jejich print z Hithitu a je naprosto parádní!