Han-nah komentáře u knih
Tímto poutavě napsaným cestopisem čtenářům autorka přiblížila a okořenila zajímavým vyprávěním, postřehy o krajině, lidech, zvyklostech a hlavně její pěší cesty přes Kavkaz. Teď běží v TV reklama na něco "Proč?" a odpověď zní "Protože chci!!!" a to mi přesně sedí na Viktorku, cestovatelku, která jde za tím, po čem touží, s vytrvalostí a pokorou, vnímáním a podřízeností . Ví, že je jen malilinkatou součástí velikého celku a na své cestě přírodu svou přítomností neruší, ale je její součástí. Zajímavé jsou její postřehy ze života a kultury místních obyvatel.
Jsem moc ráda, že čtenáře seznámí se svými zážitky, postřehy i osobními myšlenkami. Kromě cest se věnuje i dobrovolnické činnosti na farmách nebo v uprchlických táborech. Obdivuji ji jako samostatnou ženu, která ví, co chce, co si zvolila. Co si budu vykládat, i kdybych byla mladá, nedala bych to.
Nahlédla jsem i na její web, který je uveden v knize , kde má popsány i další cesty, ale hlavně testovací oblečení , což určitě pomůže turistům.
Přeji jí hlavně zdraví a sílu.
Tak tento autobiografický příběh je velmi depresivní. Tolik naděje, bolesti a zmaru. Už jenom adopce je závažné rozhodnutí, ale dva Romy, to už je sázka do loterie.
Něco podobného se stalo v mém okolí. Hodně lidí tuto rodinu varovalo, ale stejně adoptovali dva Romy, malé, krásné, kudrnaté, milé a přišla puberta a konec. Tak, jak se říká "Geny nepřečůráš". Když je to vlastní, hledá se generačně, kdo byl v rodině černá ovce. I tady dávali rodiče jen to nej, lásku, materiální zabezpečení, ale zvrtlo se to, adopci zrušit nelze a s bolestí a nejednou i strachem čekáte, až nadobudou zletilosti a snad bude klid.
V knize bylo dost nudných pasáží, ale byla zde potřeba vydat ze svých pocitů vše, i když se některé fráze často opakovaly.
* jsem přidala s pokorou k adoptivním rodinám, kteří vychovávají cizí děti , ne pro peníze, ale z vlastní vůle. Ví, že je to nevratné v jakékoliv situaci, nečekají vděk, ale trochu vzájemné lásky, tolerance a poděkování.
"Vezmi si moje dítě", tak začíná tato kniha se zajímavým tématem a to jsou poporodní deprese některých maminek. Tady je to ambiciózní mladá žena Nicole, které se narodí holčička Quinn. Ale jsou tu poporodní deprese, úzkosti, beznaděj , neschopnost, vzpomínky na tragický moment z mládí. Zrada a využití jejího psychického stavu. Múže ji to dohnat k tomu, co udělala? Věří svým blízkým, ale netuší, jak se někdo snaží zneužít této její situace. K jakému činu jsou schopni takto psychicky zneužitelného člověka i ti úplně nejbližší dohnat svou manipulací a rádoby přátelstvím a zneužitím důvěry nejbližšího. Svým činem ale Nicole netuší, co vše spustí
Tady a teď, krátké kapitoly. A jak k tomu přijde Morgan? Vdova trápící se vinou svého manžela, k vůli něho je vyšetřovaná a pořád jakoby obviňovaná. Chce napravit křivdy, které spáchal její manžel a tolik touží po dítěti. A tyto dvě osud spojí. A to je malá Quinn.
Závěr trochu urychlený a trochu červená knihovna, ale člověk nikdy neví , co mu život přinese,
Moje hodnocení patří k průměru asi proto, že mi dělá problém velké množství postav a hlavně jsem se zasekávala při čtení švédských jmen. Ale to je moje slabost.
V knize se protíná přítomnost s minulostí, detektivní zápletka zajímavá, na povrch vycházejí velize zajímavé rodinné vazby a tajemství, která se snaží objasnit sympatický Patrik se svým týmem. V knize je větší prostor věnován i jeho těhotné ženě Erice, vztahy s vlezlými příbuznými a hlavně s její sestrou Annou. Těžko ji soudit, zda je tak nesympatická a nevděčná. Určitě si přečtu další knihu ze série.
I když tuto autorku českých detektivek nečtu dle vydání série, zaujala mě. Dovede perfektně psychologicky zpracovat své postavy a, popsat komplikované mezilidské vztahy, jak osobní, tak i pracovní a čtenáře udržuje v neustálém napětí až do konce, kdy se konečně dovíme, kdo je vrah. Příběh je zapracován do kolektivu v zajímavém prostředí psaní a natáčení nekonečného seriálu "Pavlač". Hlavní postava Anna je sice potvora, ale ... Je zde ale opět inspektor Bergman, který vše objasní.
Velmi zajímavé téma řeckých uprchlíků před občanskou válkou v Řecku v r. 1948, kdy se jich mnoho dostalo do Československa, kde našli druhý domov.
Ostrava a okolí a hlavně Krnov, kde je dosud jejich velká komunita je mi známa, navštívila jsem i nádhená místa v Řecku, proto mě tato , i když velice stroze napsaná kniha, uchvátila. Je napsána po desetiletích od r. 1948 až po rok 2018. Hlavní hrinka Sotiria a její kamarádka Koula se v deseti letech dostanou do , pro ně, odlišné, smutné země, kde má být jejich domov. Na nich a ostatních je přesně popsáno, jak zde vyrůstali, dospívali, ale také, jak se sžívali s jinou kulturou, zvyky a obyčeji a hlavně kuchyní, která je tak odlišná. Nejhorší je asi pro dospělé jazyková bariéra, děti to vnímají trochu jinak. Neopomenutelná je zde i politika, která , třeba v nevinné větě může uškodit a pak jsou zde výčitky třeba na celý život. Rok 1989, kolik z nich si položilo otázku, aby to nebylo tak, jak oni zažili.
- Jejich srdce je řecké, ale domov už každý z nich vnímá jinak. Někomu stačí vzpomínat, někdo se zajede podívat a někteří možná najdou odvahu se vrátit a zkusit v životě pokračovat nebo " jen zemřít", ale tam, kde jsem se narodil.
Příběh začíná netradičně v soudní síni s krutou obžalobou. Až následným čtením zjišťujeme, co se stalo. Příběh tří lékařek, které se ocitnou na svém prvním působišti v nemocnici, kam nastoupily. Jako ženy - lékařky nebyly moc uznávané, ostatní jim házejí klacky pod nohy a očekávají jakoukoliv chybu. Je to ale spojí a spolu vše prožívají. Čtenář se tak dovídá něco z jejich minulosti, jsou tu tajemství nechybí ale také starosti a hlavně láska.
Tak mě autorka svou prvotinou oslovila. Krásným naším jazykem vyprávěná rodinná sága těžkého života lidí od začátku 20. stol. Emilka se narodí jako čtvrtá dcera a hned po narození uslyšela větu " S holkou jsme nepočítali" . Jaký to bude mít vliv na její život s dalšími sourozenci, rodiči i prarodiči v malé vesnici v blízkosti Brna . Provází nás svým životem s radostmi i strastmi. Jak bylo v té době zvykem, bylo hodně dětí, ale také hodně smrti. Emilka je velmi svérazné dítě a má autoritu jen ve své milované babičce a jejich večerů pod lampou.
Život nakládá, kolik unesou. Krásně popsané lidské osudy s psychologickým rozborem mezilidských vztahů.
Více se mi líbila prní polovina knihy, ale myšlenkami jsem se při čtení vrátila do svého dětství. Moje babička Andělka se narodila taky v době narození Emilky a taky podobný osud. Vše ji vzali, ovdověla, podpálili ji dům, který znovu s péčí o své děti a podporou rodiny a sousedů znovu postavila a nezapomenu něžné pohlazení její mozolnatou rukou.
A jsou tu pro čtenáře opět známí obyvatelé v krásné přírodě vesničky Three Pines. A opět vražda? Nastupuje nám již známý inspektor Gamache se svým týmem. Zajímavá stopa jej zavádí i do bývalého Československa, zjišťuje , proč se tajemný poustevník skrýval v lese. Jeho srub byl nádherně vybavený , doplněný řezbářskými výtvory.
Autorka krásnými slovy popisuje nádhernou přírodu Kanady, její vraždy jsou jakoby nenásilné, bez krvavých scén, ale mají hluboký podtext a to vyzařuje z obálky, která je opět nádherná a název "Hladový duch" a ten je v každém z nás. Někdo hladoví po lásce, porozumění, další po penězích , majetku a mamonu. Co z toho dovedlo někoho k vraždě. Na to inspektor samozřejmě přijde a pro to název knihy . Bažení po něčem vede někdy až k tomu nejhoršímu.
Od této knihy jsem asi očekávala víc. Autorka zde sice hezky popisuje sen čínských přistěhovalců do Ameriky, ale jejich život není tak snadný. Jak zapadne jejich vzhled, mluva, kultura i tradice. Jedna rodina pomáhá druhé, někteří se uzavírají jen v čínské komunitě a jsou schopni zajistit svou rodinu? Zde se popisuje rodina roztroušená v Nizozemí i v Americe, která si navzájem pomáhá, ale pomoc může být také jen zištná a jaké tajemství vyjde napovrch a proč hledají Sylvii?
Už jenom ta magická obálka evokuje zvláštní chvění při čtení této knihy ze série, která se dá číst samostatně, ale je lepší poznávat postavy postupně. Je zřejné, že autorka má pořád něco v záloze.
V tomto díle je skvělý děj, který je zaměřen na úkladnou vinu kolegyně Gretchen. Na čem všem je postavena důvěra, kterou Josie vkládá do vyšetřování. Josie s podporou týmu a dokonce i šéfa, ze kterého se klube člověk, který ukazuje i své dobré "já", pátrá po tajemství z minulosti Gretchenina života, aby se podařilo ji obhájit. Přeze všechno, co sama zažila, pořád má víru pro pomoc druhým.
Více se rozvíjí vztah s kolegou Noahem. Už se těším na další příběhy.
Škoda, že na obalech knih ze série není nějaké upozorněění. Tak jsem začala touto knihou, ale to snad nevadí a každá kniha ze série je ucelená a má uzavřený děj.
Zde je zajímavá detektivní zápletka, ale nechybí zde ani romantika.
Určitě se podívám i na předešlé knihy této zajímavé autorky.
Děj této knihy je sice fikce, ale děj 2. sv. války, její krutost, tragédie, ponižující "život", bolest a smrt , které se děly v koncentračních táborech , to lidé v této válce prožívali.
Některé pasáže, no ...trochu moc, ale je tu i láska a naděje v něco lepšího. A to je láska německého důstojníka k malé holčičce , které chce pomoci.
Náhodně vybraná kniha povídek o obyvatelích malého městečka v Illinois. Jejich osudy, životy, tadosti i trápení se v povídkách prolínají. Musela jsem se při čtení hodně soustředit a číst pomalu, abych si dala konkrétní obyvatele nějak dohromady.
Možná jsem četla tuto knihu pro mě v nevhodnou dobu, je to první kniha této autorky. určitě ale vyhledám její další knihy.
Opět díky výzvě jsem sáhla po oblíbené knize , kterou mám od r. 1981, vydání Melantricha a ráda se k ní vracím. Krásná, útlá kniha a kolik si z ní při čtení je možno načerpat.
Ač klasika, tento příběh nešťastné, tragické lásky stal v 19. tém století vtáhne čtenáře do děje. Mladá pařížská vydržovaná žena - kurtizána, je nazývána Dámou s kaméliemi, kterými je vždy ozdobena při návštěvě do divadla. Květy kamélie jsou zde trochu podružné, ale výstižné.
Tento příběh jsou hlavně city, vášeň, láska, provázená bolestí a snaha žít . Tyto city provází každého a kdykoliv.
Pro tuto knihu s opravdovým příběhem je 5* málo. Při čtení mrazí a člověk si tu hrůzu, bolest a ponížení vůbec nedovede představit. Krutý psychopat unesl Michell a dvě další dívky, které věznil a týral po mnoho let. Ty muka a týrání, které musely snášet, jejich duševní síla a touha utéct. Michell drží při životě myšlenky na syna, kterého by chtěla ještě vidět a obejmout. Psychické následky tohoto zvěrstva jim zanechají psychické i fyzické následky na celý život. Všímejme si okolí a pomáhejme potřebným.
Opravdu až za nějaký čas se odvážím podívat i na filmové zpracování.
Maloměstským životem v Jilemnici nás provází svérazná Štěpka, dcera stavitele Kiliána. Jako panské dítě neměla moc kamarádů, až na Pavla a Jana. Vyrůstala, snila, trápila se, že je tlustá, nehezká a přehlížená. Autor zde velice výstižně , psychologicky vystihl její tragikomický život. Štěpka se touží vdát, mít děti. Když si konečně vezme Pavla, zjistí, že to není tak, jak snila. Urputnost a vzdor z ní udělá pracovitého dříče na statku, s vidinou, že bude líp.
Iva Janžurová mi sedla do vyjádření Štěpky hlavně uměním mimiky a řečí těla, aniž promluví, vyjádří vše a to samé Petr Čepek. V dobrém i ve zlém až do konce. Se slovy " Co není, může být" se vrhá do dalších dní. Ve filmu na závěr veze jeptiška dítě a Štěpa /I.J./ se s ním přes sklo mazlí. Tak u této scény mi tekly slzy. Tolik citu, lásky a zmařených nadějí. Ale život pokračuje......
Velmi zajímavý styl humoru popisuje pobyt novinářky Michaely s jejím cholerickým, komunisticky založeným dědou. Tři týdny na Kubě a co vše se dá zažít. To pozná čtenář z různých , až bizarních historek, které je potkaly. Poznáte život a mentalitu místních, jejich přístup k cizincům. Holt, dvojí metr. Neopominetelný je i vztah vnučky s dědou, kterého, ač se musí někdy z hluboka nadechnout, bere takového, jaký je.
Kniha stojí za přečtení, ale hlavně k zamyšlení o životě Adama od narození, až do doby jeho 30 ti let a jeho lhostejné rodiny. Narodil se na Štědrý den, ale asi ne, těm správným rodičům, kteří nezvládali své rodičovství a raději holdovali alkoholu a hospodě. Babičky a dědové taky nic moc, ale ujala se ho prababička, která se s velkým úsilím a láskou o něj starala do 9ti let.
Ještě, že sudičky mu daly do vínku výtvarný talent, pracovitost i krásu. Těžce se prokousává svým dětstvím až do dospělosti. Je pracovitý, ale důvěřivý, citově a finančně zneužitelný. Toho využijí opět jeho praví rodiče. Jemu nezbývá a před svými třicátými narozeninami odjíždí do ciziny - opět sám, ale s velkou vírou a nadějí.
Knihu hodnotím 3+ a připadá mi, že někdy méně je více. Autorka se určitě na zpracování tohoto tématu velice dobře připravovala, protože jde do důsledku v hledání podkladů z historie pro dané téma . Vesnice Bílá Voda v pohraničí a klášter v období 50. let v komunistickém režimu, kdy sem byly odsunuty řádové sestry z různých míst a mezi nimi i mladá řeholnice Evarista. A rok 2007 , kdy se sem přijde léčit, schovat se před světem a svými démony Lena. Jelikož nepatří k řádu, dostává za úkol udělat pořádek v pracovně a tím se dostává k různým dokladům, deníkům, zápisům, i velmi starým a začíná odkrývat minulost. Osudy lidí, krutý život řádových sester, které nemají zastání ani u vyšší církevní mocnosti,ale i jejich boj o zachování kláštera a víry. Katolická víra je svá a ženy zde mají přesné zařazení a hlavně na rozdíl od ostatního náboženství je založeno na celibátu a hromadění majetku a jeho vlastnictví.
Škoda, že místo věcných faktů, které se dají kdekoliv dohledat zde autorka nepopsala více o životě řeholnic v celém tomto období, o nesvobodě, ponižování žen ale i o jejich velké naději.