hana.hanigerova komentáře u knih
Sběratel kostí mě zaujal už od první stránky a od té chvíle jsem se od něj nemohla odtrhnout! Hlavní hrdinové se mi moc líbili, i když Amélie Sachsová mi zezačátku trošku lezla na nervy. Jak příběh vraha, tak příběh vyšetřovatelů plynul velmi rychle. Ani chviličku jsem se nenudila a hltala jsem každé autorovo slovo. V knize chybí zdlouhavé popisy, což mi naprosto vyhovuje. Autor vysvětlí vše důležité a nezahlcuje čtenáře zbytečnými informacemi navíc. Vraha podle mě není až tak těžké uhodnout (úplně jednoduché ale taky ne). Malá výtka knize - je zde mnoho postav a mně chvilku trvalo, než jsem se zorientovala. Pár vět jsem si na začátku musela přečíst několikrát, abych věděla, kdo na koho mluví, zvlášť když se některé postavy jmenují podobně.
Pro mě jeden z nejlepších příběhů od Jane Austenové, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Je i zfilmovaný, což mě potěšilo a naštěstí jsem si nejdřív přečetla knihu, než jsem zjistila, že je i film.
Nádherná vánoční kniha, která je opravdovým pohlazením po duši. Všechny tři povídky jsou krásně napsané a moc mě bavily. Krásně se mezi sebou proplétají. Určitě ji vezmu do ruky znovu, až si budu chtít užít vánoční atmosféru. I když jsou poslední české zimy spíše blátivé, máte při čtení této knihy pocit, jako by kolem vás vše ztichlo, zahalilo se do sněhové pokrývky a přišly vánoce z vašich dětských let. Doporučuji ke knize ujídat cukroví, ohřát si svařák a užít si příjemné chvíle.
Šabach mi prostě nesedl, ale i tak ho musím stále zkoušet. No... ne, nic mi jeho povídky neříkají, jsou zvláštní, nevidím v nich nic, co by mě zaujalo. Ani se nedá říct, že by to byla jednohubka. Čte se mi to tak špatně, že se s knihou peru déle, než bych vzhledem k jejímu rozsahu čekala. V povídkách nevidím humor, napětí, myšlenku - žádnou přidanou hodnotu, kvůli které bych mohla knihu hodnotit lespoň o trochu lépe.
Prostě knižní porno. Nečekejte od toho nic víc a zklamáni nebudete :-) Jedná se jen o erotické povídky, bez jakékoliv "přidané hodnoty". A čtou se dobře, navíc je zajímavé, že jde o dílo z 19. století. Ovšem je to kniha jen na čtení v posteli, do MHD bych si s ní netroufla :-D Mně se tedy kniha líbila a klidně bych si časem něco podobného zase přečetla.
Knížka mě hluboce zasáhla. Vyprávění babičky Minky je dechberoucí a měla jsem kvůli němu několikrát noc plnou děsivých snů. Z jejích popisů života v židovském ghettu a zážitků z koncentračního tábora mrazí. I když člověk ví, nebo alespoň tuší, jak to za války fungovalo a jaká zvěrstva byla páchána (nejen) na Židech, dokud si nepřečte svědectví konkrétního člověka, prostě mu to nedochází. Jasně, jedná se o román, ne o životopis, ale přesto...
Zaujalo mne i dílo Minky, které mnohým ve čtení překáželo. Mně se líbilo a byla moc hezká jeho role v celém příběhu.
Co se mi nelíbilo a byla jsem z toho znechucená, bylo vyprávění nacisty. Je vůbec možné, že někdo takto uvažuje? Může být někdo taková zrůda a tak slepě věřit totalitnímu režimu a rasistickému přesvědčení. Opravdu mi z toho bylo až fyzicky zle a velmi špatně se mi to četlo.
Dále mi byla nepříjemná hlavní hrdinka. To byla tak hrozná povaha, vůbec jsem ji nechápala a to, co provedla na konci knihy mě přesvědčilo o tom, že je ještě horší, než jsem si myslela. A to jsem věřila, že se díky vývoji vlastního příběhu (nebudu popisovat konkrétně, abych nespoilerovala) projeví její pozitivnější stránky.
Takže shrnuto - Vypravěčka je skvělá kniha, některé příběhy mě silně zasáhly, jiné mi lezly na nervy a konec, ten mě naprosto dostal!
Prostě milé a hezké :-) Krásně zpracované, s hezkým příběhem. Pro děcka v pubertálním věku úplně ideální. Nečekejte však nic převratného, jen oddechové "čtení" :-)
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla! Hned na prvních stránkách jsem se našla takřka v každé slově a příběh mě tak okamžitě chytl a pohltil. Moc mi vyhovovaly krátké kapitoly, díky kterým se kniha čte svižně. Líbil se mi charakter obou hlavních postav, i když babička Milada mi v druhé části knihy tak trošku lezla na nervy. Od dámy v letech bych úplně nečekala, že se bude chovat jako puberťačka. Co by mě velice zajímalo je, jestli je příběh v knize odrazem autorčina života, nebo je zcela smyšlený... :-)
Mám smíšené pocity... Příběh jsem si celkem ráda a relativně rychle přečetla, ale i přesto jsem ho často odložila, protože mě to někdy nebavilo. Rozhodně to není kniha, kterou bych začala číst a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Sophie a Neil mi neuvěřitelně lezli na nervy, chovali se šíleně. Z komunikace mezi Jillian a Caroline mi přišlo, že se stane bůh ví co a vlastně žádná bomba nepřišla. Vztah mezi Nabíječem a Caroline nebyl na horské dráze. Prostě zažívali změny a občas měli malé problémy, které nebylo tak těžké vyřešit. Takže dle anotace jsem čekala NĚCO a přišla nuda a stereotyp. Vlastně jsem četla o takovém obyčejném vztahu dvou lidí, který okořeňovalo jen to, že mají prachy. Normálně mi takové knížky nevadí, ale zde jsem prostě měla jiná očekávání.
Každopádně dávám tři hvězdičky, autorky způsob psaní se mi pořád líbí a vrhám se na další knihu série.
Tahle knížka je tak fantastická, že to ani slovy vyjádřit nejde. Je krátká, skladná, nevýrazná a přečtete ji během dvou hodin, rychločtenáři i dřív. Ale ona má tolik co nabídnout! K přečtení této knihy ale musí být ten správný čas a nesmíte mít přehnaná očekávání. Byla napsaná s jasným poselstvím a i přes svou "jednoduchost" dokáže dodat člověku v nouzi neskutečnou životní sílu. Během čtení jsem si několikrát pobrečela, ale byly to slzy štěstí. Uvědomila jsem si, jak moc je život pomíjivý, jak důležitá je rodina a přátelé a jakými malichernostmi se zabýváme, jak se utápíme ve smutku, v minulosti, ve strachu z budoucnosti a jak si nedokážeme užívat přítomnost a žít svůj život tak, jak bychom chtěli. Tohle vše, a ještě víc, vám Poppy během chviličky připomene, ale nenásilnou formou, jemně - tak, abyste si na to přišli vlastně sami.
Bohužel za mě naprosto strašná kniha :-/ Jeden bod dávám pouze za autorčin jazyk. Kniha je psaná velmi pěknou češtinou, ale obsah je opravdu strašný. Zbývá mi posledních pár stránek, pak se vrhnu na psaní recenze. Odkaz sem potom dám a komentář doplním.
Ze druhého dílu série jsem byla ještě víc nadšená, než z prvního. Může to být taky díky prostředí, ve kterém se odehrával. Především město elfů pro mě bylo naprosto úžasné v mých představách, tuto část příběhu jsem měla nejraději. Líbila se mi také proměna, kterou Eragon procházel.
Knihu jsem četla dvakrát. Poprvé jsem nezvládla přelouskat velmi nudný začátek. Po pár letech jsem se ke knize vrátila a byla jsem ráda, že jsem ten úvod zvládla, protože příběh opravdu stál za to! Paolini mě do svého příběhu úplně zatáhl a já jsem nežila ničím jiným, než představami o krásné krajině a dracích. Těšila jsem se domů ze školy, až budu moct zase číst.
Vývoj příběhu mě trochu zklamal, i přesto je poslední díl trilogie neméně poutavý, jako oba předchozí. Hned po dočtení se mi po hlavních hrdinech stýská.
Kolik krásy a bolesti je možné dát do jednoho příběhu. A je to vlastně jedno a totéž. Bolest a láska jako jedno. Pukání srdcí pro štěstí i zoufalství zároveň. Je to krásný příběh, plný radosti, smutku, ale i naděje. "Měsíční paprsky v srdci a v úsměvu slunce." Tento citát příběh v knize naprosto dokonale vystihuje. Trošku jsem se bála, co se mnou udělá a jak se budu po dočtení cítit. Občas mě některé knihy zasáhnou natolik, že jsem ještě měsíce ve velmi špatném rozpoložení. Ale tentokrát ne. Naopak si myslím, že mi pomohla - připomněla mi, že pro mě je to nejdůlěžitější na světě hluboká láska. "Navždy a věčně. A moje srdce málem puklo."
Pro mě je tato kniha skvostem. Cestování miluju, ale ne takové to tupé - vyfotit se u památek, dát to na Instagram a jet zase domů. Miluju komunikovat s místními, dozvídat se více o zdejší historii, toulat se zapadlými uličkami a poznávat místa, která nejsou tak "profláknutá". Couchsurfing v Rusku mi přesně tento typ zážitků zprostředkovává, a tak mohu být jen nadšená. Navíc musím uznat, že nakladatelství Kazda si s překladem neskutečně pohrálo a doplnilo knihu o několik důležitých upřesňujících poznámek. Autor mě naprosto dostal a inspiroval k tomu, abych se taky tímto způsobem někam vydala. A já už pomaličku plánuji kam to bude. Jediné, co mě trošku mrzí je, že knihy tohoto žánru čtu pomalu a mnohokrát se musím v textu vracet zpět. Chci, aby mi totiž neunikl ani jeden jediný detail a díky tomu, že občas myšlenkami vypnu a čtu, ale nevnímám, si musím některé věty přečíst několikrát.
Autor mě nadchnul natolik, že jeho v ČR nově vydanou knihu Couchsurfing v Íránu si musím jít co nejdříve koupit. Jeho Couchsurfing v Číně tu snad bude vydán brzy :-)
Tak tahle série, to je absolutní pecka! Všechny tři knihy měly mou plnou pozornost. Hltala jsem každé slovo a žádné mi nepřišlo zbytečné. Autorka má skvěle a do detailů promyšlený svět a perfektně zvládnutou psychologii postav. Vše jsem jí věřila, Prythian jsem si zamilovala a prožívala jsem příběh naplno. Stresovala jsem se, nadávala, rozplývala... prostě autorka mě měla naprosto v hrsti. Každou knihu jsem přečetla za týden, což na mě bylo poměrně rychlé, vzhledem k jejich rozsahu. Kdyby to šlo, nejraději bych nedělala nic jiného, než se zachumlala do křesla a jen četla, četla, četla...
POZOR, SPOILERY
Tamlin mi v tomto díle začal velmi brzy lézt na nervy. Nesnášela jsem ho za to, jak se k Feyre choval, jak ji držel pod zámkem a jen ji zneužíval. Ale i Feyre jsem nechápala, že si toto nechá líbit a už vůbec jsem nerozumněla tomu, proč na ni má takový vliv velekněžka (na jejíž jméno si teď nemohu vzpomenout). Poté, co mi v prvním díle Rhysand strašně lezl na nervy, jsem byla šťastná, že se zde karty otočily a on Feyre zachránil ze zlaté klece, stejně jako z jejích sebedestruktivních myšlenek. Druhý díl se mi tak líbil ještě víc než první. Jediné, co bych ocenila by bylo, kdyby se dali Feyre a Rhysand dohromady mnohem dřív ???? Jsou spolu prostě báječní a tvoří naprosto výjimečnou dvojici. Po zvratu na konci jsem se musela okamžitě vrhnout na další díl! ????
Neměla jsem od knih paní Třeštíkové moc velká očekávání a o to více mne překvapily. Začala jsem Veselím, které mi teda sedlo jak zadek na hrnec. Hlavní hrdinka je mi velice blízká v tom, co prožívá. Její návrat do rodného města, to, že začala nový život úplně od nuly a nechala vše za sebou, to vše je jako by někdo psal o mně. Ne, já se zatím nikam nevracím a neměním radikálně svůj život, ale ty myšlenky se mi honí hlavou pořád. Návrat ke staré lásce, potřeba uznání, učení se novým věcem... V čem mi však byla naprosto cizí, je její chování k mužům. Jak může čekat lásku a zdravý vztah žena, která si sama mužů neváží? Stejně tak mi občas lezla na nervy tím, jak sebou nechala manipulovat svou matkou a nedokázala si pořádně stát za svým.
Kniha se četla velmi lehce, zároveň jsem se od ní prostě nedokázala odtrhnout. Příběh ve vesnickém prostředí mi byl moc příjemný a nářečí v přímé řeči mi ani trochu nevadilo. Eliška mi byla blízká, zároveň mi občas lezla na nervy a jindy mi jí zase bylo líto. Tak nějak to mám i sama se sebou :-D Celkově hodnotím knihu velmi, velmi kladně, je pro mě překvapením roku 2018 a nalákala mě na další díla autorky!
Knížka je fajn, několikrát jsem se zasmála nahlas, což se mi u čtení často nestává. Četla se dobře, svižně, navíc je krásně ilustrovaná a vázaná. Obsahově jsem z ní však zase až tak nadšená nebyla. Příběhy z Karolíny života mi připadaly až absurdně přitažené za vlasy a nepravděpodobné. Věřím tomu, že se jim denně dějou komické situace s jejich hospodářstvím, i tomu, že jsou "potrhlá" rodina a veselá kopa. Ale nevěřím, že je vše, co je v knize napsáno stoprocentní pravdou a vědomí, že nevím co je ještě pravda a co už je lež, je mi nepříjemné.
Kniha je graficky krásně zpracovaná, dobře napsaná, bez chyb, bez hrubek, z tohoto ohledu výborně dotažená. Líbila se mi, je čtivá a psaná tak autenticky, že jsem si prakticky na každé stránce musela opakovat, že to píše majitel a ne pes. Ano, jakkoliv hloupě ti zní, bylo to tak. Protože to myšlení psů (alespoň tak, jak si ho představujeme), je v této knize vystiženo velmi přesně. O situacích, které jsou tak typické, a zažívám je s těmi našimi chlupáči taky, ani nemluvím.
ALE... Ano, je tady velké ale. V knize se neustále opakují zvolání "To nepochopíš," "Rozumíš," "Chápeš" a "Logicky, že jo." To mi neuvěřitelně lezlo na nervy, protože to bylo velmi časté. Já jsem se u nich vždycky zasekla a musela jsem si znovu "rozpohybovat" myšlenky, abych mohla ve čtení pokračovat. Jenže ono se to kolikrát na jedné stránce objevilo i pětkrát. Vrchol všeho byl, když se na dvou řádcích objevilo jedno zvolání dvakrát. Nebo pak situace, kdy do jednoho odstavce autorka nacpala ta zvolání úplně všechna. Chápu, že pokud jsou články vydávány zvlášť formou blogu, tak to asi čtenářům tolik nevadí. Ale pokud se blog vydává knižně, měly by se tyto věci poupravit. Ne, prostě tohle na mě bylo moc a ten jinak příjemný zážitek z knihy mi to hodně kazilo. Což se odrazilo i na mém hodnocení.
Ač jsem ve vyprávění Dextera viděla velmi často i své psy a mnoho těch situací zažívám také, nemůžu si pomoct, ale z knížky jsem nabyla dojmu, že Dexter je pěkně rozmazlený a neposlušný pes a venku bych ho teda potkat nechtěla. Panička na mě zase působí jako velmi otevřená žena, která má jakousi nutkavou potřebu do vyprávění neustále cpát detaily z intimního života s jejím přítelem. Dozvěděla jsem se o nich věci, které jsem opravdu vědět nechtěla a ničemu by nevadilo, kdyby byly v knize tyto věci vynechány.
Ač mám ke knize výhrady, přesto se moc těším na pokračování a případný další díl si určitě opět koupím.