hana.hanigerova komentáře u knih

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem letos četla :-) Je to taková pohádka, která pohladí, potěší, ale taky občas vynerví. Místy mi hodně připomínala Deníky Princezny. Ona tam ve skutečnosti až taková podobnost není, ale několikrát jsem si na ně při čtení vzpomněla. Z příběhu jsem nadšená natolik, že bych mu přála filmové zpracování!
Dlouho se mě drží čtecí krize, ale tato kniha mě z ní okamžitě vytrhla a měla jsem ji přečtenou za pár dní. Okamžitě jsem si musela sehnat další díly, abych zjistila jak bude příběh pokračovat.

2 29.12.2017

maara: Ježišmarja to jsou plky... Člověk by mohl psát bez chyb minimálně proto, aby se mu dalo rozumět. Viz váš komentář.

2 20.05.2017

Výborná kniha, bavila mě od začátku až dokonce. Je směsicí knih Poslední dopis od tvé lásky (Jojo Moyes) a Reverendova žena (Katherine Webb), dokonce bych řekla, že se jimi autorka hooodně inspirovala, což mi chvílemi trošičku vadilo. I tak ale musím ocenit skvělý příběh, který příjemně plyne a nikde se nezadrhává, dobře vykreslené postavy a krásné prolnutí životů dvou (částečně tří) generací, které dělí dlouhá časová propast. Jediné, co mi přišlo trošku "odfláknuté", byl konec.
Knihu moc doporučuji, především ženám. Myslím si, že je velmi nedoceněná a upřímně doufám, že mnoho dalších čtenářek potěší tak, jako potěšila mě.

2 27.01.2017

Tato kniha mě moc mile překvapila svou nádhernou vazbou a kvalitním papírem, na kterém je vytisknutá. Je přesně tím, co teď potřebujeme. Recepty vypadají velmi chutně a zároveň zdravě a jsou doprovázeny překrásnými fotografiemi, takže hned máte chuť se pustit do vaření. Pan Pohlreich opět nezklamal. Knížku jsem koupila jako dárek, určitě ale podle ní i já budu vařit.

2 30.12.2016

Jsem moc nadšená, kniha se mi velice líbila. Je to vlastě taková útlá učebnice se základními informacemi o famfrpálu a je napsaná čtivě a velice uvěřitelně. Chtěla jsem ji ocenit pěti hvězdičkami, ale ke konci knihy se mi zdálo, že autorka už vaří z vody a některé věci nesedí.

2 27.12.2016

Výborná kniha a skvěle vymyšlený příběh. Ale ten konec!!! No zůstala jsem zírat s otevřenou pusou a budu to muset rozdýchávat velmi dlouho. Brzy si musím spravit chuť filmem. I přesto má kniha ode mne 5*, protože tak zajímavý a poutavý příběh jsem dlouho nečetla.

2 19.12.2016

Nádherný příběh, u které se ani na chviličku nenudíte a musíte číst dál a dál! Přála bych knize více čtenářů a lepší anotaci. Rozhodně si to zaslouží, pro mě se jedná o geniální dílo.

2 11.05.2016

Další kniha od Meg Cabotové, která mě nadchla. Je už pravidlem, že mě tato autorka nikdy nezklame. Kniha je psaná v e-mailech, deníkových zápiscích jídelních lístcích, apod. Takže to není klasické vyprávění hlavního hrdiny, nebo nezávislého vypravěče. Popisy a pohled do myšlenek a emocí hrdinů zde chybí, respektive dozvídáme se ho pouze z jejich vlastních slov.
Kniha je jednoduchá na přečtení, jedná se o takovou jednohubku na jeden večer. Příběh není složitý, konec se dá očekávat, přesto mě tato autorka baví a po jejích knihách s nadšením sahám ve chvílích, kdy je toho na mě moc.

2 03.05.2016

Zachránila to druhá část, a tak má ode mě kniha alespoň dvě hvězdičky. Bojovala jsem s ní ale velice dlouho a celá první část mě absolutně nebavila a neustále jsem se do ní nutila. Za mě prostě kniha, která mi vůbec nic nedala a nemůžu ji doporučit dál. Mám ale v plánu si ji přečíst v originálu a zjistit, jestli se nějaký smysl příběhu nemohl ztratit v překladu.

2 30.03.2016

Knížka mě zaujala svým originálním zpracováním. Líbí se mi formát, papír i krásné a vtipné ilustrace od Jana Hofmana. Obsahově se mi taky moc líbila - byla to taková milá oddechovka. Ale na druhou stranu musím říct, že úplně nechápu, za co dostala (rsp. blog) cenu Magnesia Litera. Ale co já vím, zase tolik blogů, zaměřených jen a pouze na život (ne na kosmetiku, knihy, cestování, atd..) neznám, takže možná ve srovnáním s ostatními je tenhle blog nadprůměrný. Určitě knihu doporučuji, ale myslím si, že tři hvězdičky v hodnocení bohatě stačí.

2 20.02.2016

Opravdu skvělý příběh, ale počítejte s tím, že nejde o žádné oddychové čtení a dá vám pořádně zabrat. Kniha mi připadala poutavá, ačkoliv jsem od začátku věděla, jak to dopadne. Jednotlivé zápletky ale byly velmi zajímavé. Kvůli detailům příběhu a "vyšetřování" mi stálo za to (i při jasném konci) si knihu přečíst.. Po přečtení této knihy jsem si ale musela na uklidnění přečíst několik kousků červené knihovny. K druhému a třetímu dílu trilogie jsem se ještě nedostala, ačkoliv už je to velmi dlouho, co jsem tuto knihu četla.

2 11.07.2014

Tuto útlou knížku jsem četla 3 roky. Respektive před 3 lety jsem ji naštvaně odložila a nyní jsem se rozhodla ji dočíst, abych ji mohla ohodnotit s čistým svědomím. A ano, dojmy zůstaly stejné.

Pro začátek bych chtěla říct, že chápu s jakým záměrem byla kniha vydána. Sama se snažím bojovat proti tomu, aby si lidé brali psy od množitelů a šířím osvětu. Přesto bych byla raději, kdyby taková kniha vůbec vydána nebyla. Obsah je totiž naprosto strašný a já nejen zastáncem toho, že účel světí prostředky.

Jako odstrašující příklady jsou vybrány naprosto děsivé a těžko uvěřitelné příběhy. To je první věc, které se měla autorka vyvarovat, protože to pro neznalé čtenáře zní jako přehánění a sotva si představí, že něco takového může potkat i je.

Ve svém projevu je autorka velmi hrubá, místy až hysterická. Takovým způsobem se nemůže snažit neznalé přesvědčovat, protože to akorát vytvoří protitlak a ti, kdo s ní souhlasit nechtějí, se zabejčí.

Ve snahách zdrojovat a argumentovat se objevuje mnoho nesmyslů a argumentačních faulů. Především ve chvíli, kdy se autorka pouští také do chovatelů a veterinářů. Nejenže se jedná o naprostou snůšku nesmyslů, kdy je zcela evidentní, že chovatelské práci autorka nerozumí. Navíc háže většinu chovatelů do pytle s množiteli a mluví o nich, jako o lidech, kteří tím, že chovají štěňata, si naplňují svou touhu po zisku. Napadání z její strany se následně nevyhnou ani veterináři ani Státní veterinární správa. A já se docela divím, že ji doposud nikdo neobvinil z pomluvy.

Jedno z vyjádření, které mě nenechala chladnou je "Kvalitní a prověřené chovatelské stanice je samozřejmě možné najít i zde v České republice, několik je jich také na Slovensku. Nicméně je to jako hledat jehlu v kupce sena." To je opravdu neskutečně absurdní. Co si asi řekne neznalý člověk, který si chce pořídit štěňátko? Že nemůže věřit ani chovatelům, posléze zjistí, že ani veterinářům. Protože všem jde o peníze, všichni podvádí, lžou, jdou si vzájemně na ruku a týrají psy. Prostě tato kniha je snůškou výhružek, hysterie, přehánění a než aby více pomohla, tak spíše škodí těm, kdo opravdu chovají s láskou. Kvalitní štěně sehnat lze a není to až taková raketová věda, jak z toho autorka dělá. Stačí základní informovanost. Také pozor na to, jak spoléhá na zahraniční chovy a domnívá se, že za hranicemi ČR je vše mnohem růžovější. To už je jen plesnivá třešnička na shnilém dortu. V tuto chvíli se stává z knihy naprosté Sci-Fi.

Historička Magdalena Sedlická působící na Masarykově ústavu a archivu Akademie věd ČR vydala knihu, pojednávající o přístupu k Židům v poválečném Československu. Autorka se ve své publikaci zaměřuje především na situaci v českých zemích, o něco méně rozpracovává stav na území Slovenska. Pro komparaci přístupů a událostí si vybrala popis situací v Maďarsku a v Polsku. Podrobně rozebírá, jaký rozdíl do vnímání různých skupin židovských obyvatel vnášela jejich mateřská řeč. Věnuje se tomu, jak československá společnost vnímala účast Židů v druhé světové válce, složitosti obnovování občanství, důrazu na údaje ze sčítání lidu roku 1930 a individuálnímu přístupu úředníků při vyřizování byrokratických záležitostí.

V první části publikace se dočteme o rozdílu mezi očekáváními navrátivších se Židů z války a tvrdou realitou, která je v poválečném Československu (potažmo v Polsku a v Maďarsku) čekala. Autorka zde popisuje snahy o obnovu židovské komunity, změnu v přístupu státu k menšinám oproti tendencím za první republiky. Věnuje napětí ve společnosti, přetrvávajícím antisemitským postojům a vnímání role Židů ve válečném období. Popisuje paradox stavění německy mluvících Židů na stejnou úroveň s veškerým německým obyvatelstvem. Druhá část pojednává o přístupu k integraci do majoritní společnosti, nebo naopak vysídlení Židů z Československa. O způsobu vyřizování občanství, roli židovských organizací a mezinárodního obrazu Československa, stejně jako konkrétního přístupu administrativních pracovníků na jednotlivých úřadech. Srovnává přístup k různým skupinám židovského obyvatelstva dle jejich mateřského jazyka či národní příslušnosti, ke které se hlásili při sčítání lidu v předválečném období. Třetí část navazuje rozborem problematiky židovské národnosti a snahy o úplnou asimilaci, nebo naopak vysídlení židovských občanů. V této části se autorka již více věnuje osobním svědectvím dotčených Židů a konkrétním vyjádřením zahraničního tisku. Také plánům zahraničních a mezinárodních organizací na přijímání židovských imigrantů a rozdělení státu Palestina. Vysidlování, především násilné, se týkalo také Židů původem z Podkarpatské Rusi, kterou po válce obsadil Sovětský svaz. Téma optantů, do jejichž setrvání v Československu úředníci Sovětského svazu zasahovali, rozebírá autorka ve čtvrté části publikace. Pátá a závěrečná část se věnuje vyostřené situaci v poválečném Slovensku, kde Židé čelili lživým obviněním a útokům z řad společnosti i ozbrojených složek. Je zde popisován rozdílný přístup k restitucím a nárokům na rodinný majetek mezi Slovenskem a českými zeměmi. Také chování slovenských občanů je připodobňováno k násilnostem v Polsku a v Maďarsku. Ve srovnání s přístupem obyvatel českých zemí popisuje autorka přetrvávající výrazné fašistické a antisemitské tendence ve slovenské společnosti a obavy místní židovské komunity z jejich budoucnosti. Četné útoky na Židy, rabování, protesty a vraždy, které nakonec vedly k hromadné emigraci ze Slovenska – především do nově vzniklého Státu Izrael.

Situaci Židů za druhé světové války se věnuje jak mnoho publikací literatury odborné, tak i populárně naučné a beletristické. Jedná se o oblíbené téma pro spisovatele, filmaře, dokumentaristy, a především pro čtenáře a diváky. Netoliko autorů se však věnuje poválečnému období, které pro židovské obyvatelstvo střední Evropy (a další minority) zdaleka neznamenalo úlevu a konec utrpení. Autorka si vybrala toto méně probádané téma a velmi kvalitně uchopila jeho zpracování. Umně zkombinovala historická fakta s archivovanými svědectvími, čímž nám přiblížila tíži za války nejvíce perzekuované skupiny lidí, která si ani po skončení válečného teroru nemohla oddechnout. A neočekávané komplikace, které těmto lidem překazily snahu navrátit se do „normálního života“. Jako nejvíce postižené skupiny židovských přeživších si autorka definovala „německé Židy“, židovské optanty z Podkarpatské Rusi a německy mluvící jedince hlásící se k židovské národnosti dle již zmíněného sčítání lidu z roku 1930 – výrazným kritériem pro hodnocení jednotlivců byl jimi používaný jazyk. V Československu zakořeněná nevole vůči Němcům se odrazila i ve vnímání německých Židů, kteří se tak dostali do o poznání těžší situace v poválečné době a hrozilo jim, že budou přiřazeni do vlny vysidlování Němců z Československa. Autorka tak poukazuje na paradox poválečné doby, kdy se oběti nacistické ideologie ve vnímání společnosti dostaly na úroveň jejich (i domnělých) trýznitelů. Kniha kvalitně vykresluje úzkost, která doprovázela poválečnou tragickou a často téměř bezvýchodnou situaci židovského obyvatelstva. Složitost byrokracie potřebné k vyřízení navrácení československého občanství, mnohdy nemožnost domoci se navrácení majetku a závislost na vůli individuálního rozhodnutí úředníků, kteří neměli jednotné pokyny, podle nichž by žádosti vyřizovali.

Vytknout musím autorce fakt, že se v některých částech textu opakuje, aniž by to bylo nutné a přínosné pro dané téma. Navracení se k určitým faktům, aby mohla snáze navázat další částí textu je pro pochopení kontextu jistě potřebné. Ne však, když se interpretace těchto údajů takřka slovo od slova opakují. K lepší orientaci v židovských výrazech by dopomohl slovník pojmů. Knihu doplňuje obrazová příloha, která přibližuje čtenáři témata jednotlivých kapitol. Vybrané historické dokumenty jsou příklady potřebných listin k doložení loajality Československu, články i svědectví z protižidovských událostí a jiné. Autorka otevřela téma, které by si do budoucna zasloužilo ještě větší pozornost z řad odborné i laické veřejnosti. A jak sama v závěru zdůrazňuje, především situace na Slovensku by vydala na samostatnou vědeckou práci a zasloužila by si podrobnější zpracování. Věřím, že tato kniha může být impulsem pro další historiky, aby rozpracovali téma vnímání menšin v poválečném období. Téma, které se silně prolíná do moderní doby a stále zůstává aktuální.

1 06.12.2021

Druhý díl série Krev na sněhu se mi líbil o něco víc, než první, byť hodnotím stejně. Odehrával se v zajímavějším prostředí a byl opět plný zvratů a naprosto šílených (někdy nechutných) událostí. Postava hlavního hrdiny byla mnohem uvěřitelnější, než v dílu prvním. Bylo tak pro mne jednodušší s ním sympatizovat. Stále je to však ze severské krimi spíše slabší dílo. Jako jednohubka opět dostačující.

1 22.01.2020

Jo Nesbo prostě umí psát velmi čtivé knihy. To mu nemohu upřít. Ale ne vždy se povede příběh, který dává smysl. S čím jsem měla největší problém, to byla postava hlavního hrdiny. Na jednu stranu hloupý a poměrně jednoduchý chlapík, který byl skoro negramotný, na druhou stranu inteligentní, neustále filozoficky smýšlející o životě. Protiřečím si? Ano, protože toto mi hlava moc nebrala. Podobně jako u Jozefa Kariky zde pozoruji snahu, mít hlavního hrdinu za každou cenu téměř geniálního a zároveň psychicky narušeného. A to mi prostě připadá nedůvěryhodné. Každopádně by mne zajímalo, co k tomu oba autory vede.

Příběh byl někdy až přehnaně nepravděpodobný, ale fajn, plný zvratů a s povedeným závěrem. Četlo se to dobře, jako jednohubka to kvalitou postačí, a tak jsou tři hvězdičky, myslím, plně odpovídající.

1 22.01.2020

Skvělá kniha, velmi čtivá a napínavá. Nejvíc mne děsily části, kde měla matka výpadky paměti. Rozuzlení poměrně jednoduché, avšak pro mě nepředvídatelné. Čekala jsem možná něco trošku zajímavějšího. Za ten konec jsem také ubrala jednu hvězdičku z hodnocení. Protože jak byla kniha skvělá a utíkala velmi rychle, konec byl už velmi natahovaný. Poté, co jsme se dozvěděli, kde tedy Billy je a jak to s ním dopadlo, považovala autorka za nutné z toho vyvodit spoustu poučení. I popis toho, co se dělo poté byl takový nijaký. Nechala bych to buď zcela otevřené, nebo bych osud rodiny uzavřela úplně. Takto mi to přišlo naprosto zbytečné a bez posledních třeba 10 stran bych se obešla.

Knihu hodnotím velmi vysoce. Původně jsem myslela, že ode mne získá 100% hodnocení, ale už ke konci jsem si říkala, že se mi do toho úplně nechce, ale nenapadlo mne nic, za co jí tu jednu hvězdu strhnout. Tak právě díky tomu natahovanému konci jsem konečně měla důvod.

! POZOR MOŽNÝ SPOILER !

Musím říct, že mě velmi pobavilo to, jak moc se liší anotace na Databázi knih od obsahu. Z ní máte pocit, že celá záhada se točí kolem matky. Ale v knize tomu od první do poslední strany naprosto nic nenasvědčuje. Ano, náznaky tam jsou. Ale kromě nich je celý zbytek vyprávění postaven tak, že je jasné, že se jí to absolutně netýká. Takže být vámi, nečtu text na obálce knihy ani anotaci. Byli byste z toho naprosto zbytečně zmatení a příběhu to jedině uškodí.

1 16.09.2019

Tak tento příběh se mi nelíbil natolik, že ani nevím, jak mám své konečné dojmy interpretovat. Hlavní hrdinka mi přišla jako psychicky narušená žena, která od mládí vzhlížela ke své matce a snažila se jí rovnat. Zároveň však byla ovlivněná chováním vznětlivého a násilnického otce a některé z jeho emocí přebírala. Takže se v ní odehrává velký rozpor. Kniha se sice četla celkem dobře, ale zároveň byla velmi náročná. Přechody z přítomnosti do minulosti někdy nedávaly smysl a musela jsem spoustu vět a odstavců číst znovu. Celkově na mě kniha udělala velmi negativní dojem a dočítala jsem ji jen s nechutí. Pokud takto fungují rodiny v Itálii (jak je zobecněně napsáno v anotaci), tak mi jich je fakt líto.

Podotýkám, že nesrovnávám s Geniální přítelkyní. Tíživá láska je první kniha, kterou jsem od autorky četla.

1 09.09.2019

Opět skvělá kniha, tato autorka mi prostě naprosto sedne. Moc ráda si čtu příběhy ze život na Manhattanu a tyto jsou navíc velmi hořko-sladké. Nečekejte přeslazený románek s americkým koncem, spoustu peněz, romantiky a zábavy. Toho se v této knize opravdu nedočkáte. Zato zde najdete smrt, nenávist, intriky, bohatsví (které vás ale zkazí), psychické problémy, manipulaci, nevěru... no myslím, že dál už vyjmenovávat nemusím, je toho až dost.

Candace Bushnell píše přesně tím stylem, který mě nutí číst dál a dál, až 440 stran dlouhou knihu přelouskám, ani nevím jak. I přesto, že byla tato kniha "nabušena" velmi náročnými tématy, četla se mi velmi dobře a s lehkostí. Nezapůsobila na mě tak, že by mě psychicky vycucala, což oceňuji. Naopak pro mě byla takovým pohlazením, protože jsem si říkala, že když máte "všechno" může vás to naprosto zničit. A asi je lepší, když si naopak člověk projde "dnem" a má všeho tak střídmě, protože pak si života a všeho kolem sebe váží mnohem víc.

Ale nebojte se, není celá kniha pouze tak "temná", jak to z mého komentáře nejspíš vyzní. Dočkáte se i pár happy endů, které vás nejspíš potěší. :-)

Pro mě je to báječná kniha, už asi 5. od této autorky a moc se těším na další!

1 30.08.2019

Mám z knihy trošku rozporuplné pocity. Na jednu stranu to bylo zajímavé a zpočátku i celkem napínavé čtení. Na druhou stranu příliš ponuré a depresivní. Ten úzkostný strach ze smrti a pomíjivosti, který z knihy cítím, jsem zrovna nepotřebovala. Po dočtení jsem byla velmi rozhozená a ty nepříjemné pocity se mě držely prakticky doteď (tzn dva měsíce). Navíc se mi nelíbilo, jak byla prezentována Georgova matka. Její povaha mi přišla nesnesitelná a vůbec mi to k ní nesedělo. Kniha se však četla dobře a námět byl zajímavý, proto je mé hodnocení poměrně vysoké.

1 13.08.2019

Příjemný návrat do Prythianu. Jednohubka, která neurazí, ale ani nijak moc nenadchne. Hlavně první polovina mi přišla vyloženě nudná. Nepochopila jsem, proč se autorka stále vrací k vysvětlování toho, co proběhlo v předešlých dílech, když to víme. A číst tuto knihu samostatně nemá smysl, stejně by ji nikdo nepochopil. Takže za mě tam byla půlka textu zbytečná. Navíc se mi velmi špatně četlo, jak těžce se hrdinové vyrovnávají s tím, co jim válka vzala. Chápu, musí to být strašné, asi si ani nedovedu předsavit jak moc. Ale pořád dokola si o tom číst mě nebaví. Nemluvě o tom, jak strašně mě vytáčí Feyřiny sestry - Nesta především. I přes spíše negativní hodnocení mě kniha dokázala několikrát rozbrečet a autorka celkově umí s mými emocemi pořádně zamávat. Proto ji hodnotím * * *.

1 15.04.2019