hana.hanigerova komentáře u knih
Tak tahle série, to je absolutní pecka! Všechny tři knihy měly mou plnou pozornost. Hltala jsem každé slovo a žádné mi nepřišlo zbytečné. Autorka má skvěle a do detailů promyšlený svět a perfektně zvládnutou psychologii postav. Vše jsem jí věřila, Prythian jsem si zamilovala a prožívala jsem příběh naplno. Stresovala jsem se, nadávala, rozplývala... prostě autorka mě měla naprosto v hrsti. Každou knihu jsem přečetla za týden, což na mě bylo poměrně rychlé, vzhledem k jejich rozsahu. Kdyby to šlo, nejraději bych nedělala nic jiného, než se zachumlala do křesla a jen četla, četla, četla...
POZOR, SPOILERY
SJM je každým dílem lepší a lepší. V tomto nám odkrývá zase víc ze svého skvěle promyšleného světa. Prohlubuje lásku a pouto mezi Rhysandem a Feyre a zamotává vztahy ostatních. Příběh měl opět mou plnou pozornost a nutil mě číst dál a dál. Kdyby to šlo, nejradši bych se do Prythianu přenesla, i když je nejen plný kouzel, ale taky nebezpečí a zla. Co hodnotím velmi kladně, je fakt, že se válce nebyla věnována půlka knihy. Toho jsem se trošku bála, ale naštěstí zbytečně. Jediné, co autorce vytknu, je fakt, že Rhysand a Feyre (a jejich nejbližší) měli při válce až příliš velké štěstí a někdy to bylo trošku na hraně pravděpodobnosti. I tak jsem ale byla velmi dojatá a husí kůži mám ještě teď, když si na některé situace v knize vzpomenu.
Nemůžu ani uvěřit, že jsem zavřela poslední díl série s Heather a Cooperem! Klidně bych knihy s těmito hlavními hrdiny četla donekonečna. Jsem nadšená z toho, jak se vyvinul jejich vztah. Miluju Heather, její život, který není pozlátko, ale přesto ji tak naplňuje. Jsem nadšená z toho, jak autorka ukazuje, že nepotřebujete k životu neomezené bankovní konto, vysokou pozici a kompletní rodinu k tomu, abyste byli šťastní. K naplňujícímu životu stačí práce, kterou milujete, přátelé, kteří vás podrží a partner, s nímž si rozumíte. Pro někoho je to málo a přitom jsou tyto věci vlastně to nejlepší, co vás v životě může potkat. To považuji za poslání, které autorka do těchto románů s detektivní zápletkou zakomponovala.
Užila jsem si každý jeden díl série, ani jeden z nich mě nezklamal a na Heather si vždy ráda vzpomenu a časem se k ní určitě vrátím. Ano, série má i negativa. V prvních dílech jako by autorka ještě nebyla tolik vypsaná a občasné opakování blbostí hlavní hrdinkou odvádělo pozornost od zajímavějších a důležitějších částí příběhu. Zároveň mi vadilo, jak se v knihách autorka neustále vracela k ději z předešlých dílů a vysvětlovala co se děje. Jednou je to série, tak ať to lidi čtou za sebou. A pokud si někdo vytáhne jednu knihu, aniž by četl ty předchozí, tak je to jeho problém. Tyto vysvětlující pasáže bych úplně vyškrtla.
Po letech jsem si knihu znovu přečetla a musím dokonce zvýšit hodnocení na 4*. Meg Cabot je prostě přesně moje krevní skupina a "dvorní autorka". Její knihy miluju a snad žádná mne nezklamala. Příběh skvěle postavený, s možnými vrahy se seznamujeme až postupně, takže takřka až dokonce není možné zjistit, kdo je vrah. Moc se mi líbí prostředí americké vysoké školy a navíc v New Yorku. Je osvěžující, když je vysokoškolský život popisován ze strany pracovníka a ne studentů. Jediné, co mi trošku leze na nervy, je ta nevyrovnanost Heather. Na jednu stranu je v ní sebevědomá tvrdohlavá žena, která si jde prostě za svým, ať už se jí v tom kdokoliv snaží zabránit. A na druhou stranu je to ale i holka bez špetky sebeúcty, které jako by přišlo úplně v pohodě, že jí matka zdrhla se všemi jejími penězi, navíc se nechá některými lidmi poměrně snadno manipulovat. Toto mě dost mrzí, někdy by prostě Heather měla být rozhodnější a jistější. A to ani nemluvím o tom, že její práci nikdy nikdo pořádně nedocení a ocenění se tentokrát dočká její šéf Tom, který toho ve skutečnosti v té složité situaci zase tolik neudělal. To mě štve neskutečně! Ale dávám šanci dalším dílům, třeba se osud Heather nakonec zvrátí a bude oceněna za všechny ty vyřešené vraždy a svou práci nad rámec povinností.
Knížku jsem právě přečetla podruhé a jsem z ní evidentně ještě nadšenější, než po prním čtení. (Původně jsem hodnotila jen třemi hvězdičkami.) Ač to není až tak dlouho, co jsem ji četla (ok, pár let, ale ne zas tak moc), tak jsem si vůbec nepamatovala, jak to dopadne. Ano, znala jsem námět, cca jsem tušila, co se bude v celé knize dít, ale kdo je vrah, to mi úplně vypadlo. Což teda hodnotím velmi pozitivně, protože jinak bych zase až tak nadšená nebyla, to je jasné :-)
Meg Cabot je prostě moje krevní skupina a její knihy mě nikdy nezklamou. Kniha se četla velmi lehce a příběh příjemně plynul, bez větších zádrhelů. Jediné, co mě trošičku otravovalo bylo, jak vždycky Heather přemýšlela o tom, co jí chce Cooper říct. No vážně, to jí to prostě nemohl říct rovnou, bez těch jejích potrhlých myšlenkových pochodů? :-D
Těším se na zbytek série, kterou hodlám přečíst na jeden zátah, když už ji mám konečně kompletní :-)
Ke knize mám spoustu výhrad. Příběh není ničím zvláštní, je velmi předvídatelný a začátek je rozvleklý. Nedochází k žádnému velkému zvratu a konec je zase naopak velmi rychlý. Chování hlavního hrdiny mi připadá dost zvláštní. Najednou se zamiluje do Jamie, což se dalo očekávat, ale ty emoce z knihy prostě necítím. Celé je to takové nijaké. Kniha na mě působí trošku jako Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, i když tam je těch zvratů o něco víc.
Ač jsem Nezapomenutelnou cestu právě strhala, tak se mi přece i líbila. Velmi dobře se četla - zhltla jsem ji za den a půl - a ač ji přirovnávám ke Greenovi, Sparks má přeci jen jazyk vytříbenější. Jamie byla velmi zajímavá a inspirativní postava. Na konci jsem si pobrečela, i když jsem byla přesvědčená o tom, že když vím jak skončí, tak plakat nebudu.
A jak píše Týna níže, to "víte jak to myslím" mi taky dost lezlo na nervy.
Závěrečný díl série, který nepřináší nic nového, jen zakončuje načaté příběhy. Neurazí, nenadchne. Příběh byl velice krátký, a tak příjemně plnul - bez zbytečných okolků. Jen mne mrzí, že nebyl dán větší prostor všem párům série.
Mám opět rozporuplné pocity... Knížka se mi líbila, především to, jak se dvě dějové linie navzájem prolínaly, až se spojily úplně. Přečetla jsem ji velice rychle a konec mě hodně překvapil. I přesto mě však nezaujala natolik, abych jí dala víc jak ***. Rozhodně ji ale doporučuji, především vám, co máte rádi téma duchů, případně detektivky, protože i nějaká ta detektivní zápletka se tam objeví (vlastně je o ní celá jedna dějová linie). Nemyslím si ale, že by zasloužila takovou pozornost, která kolem ní je. WOW efekt se nedostavil, snad jen v posledním odstavci, to už ale celou knihu nezachrání. I tak mám chuť si přečíst další knihy od této autorky a jsem zvědavá, jestli mě nějaká zaujme víc.
Úžasná kniha pro všechny nastávající maminky, ale i pro ty, co těhotenství zatím jen plánují, nebo se o něj prostě zajímají. Já osobně plánuji dítě až za několik let a knížka pro mě tedy zatím není moc aktuální, ale jsem naprosto NADŠENÁ autorčiným stylem a ke knížce se budu ráda vracet. Kniha se čte jedním dechem a každý si v ní najde to, co ho zajímá. Já jsem se při čtení na těhotenství začala těšit, i když je mi naprosto jasné, že nemusí být růžové a mohu ho víc protrpět, než si ho užít. Ani autorka se s tímto faktem nijak netají a to je další věc, která se mi na ní líbí - nemaže čtenářkám "med kolem pusy" :-)
Tato kniha mě dostala! Bohužel ne formou, ale příběhem, který psal sám život. Adele je fascinující žena - je vlastně člověk z lidu, a její talent ji "vystřelil" až do výšin. Ačkoliv nejsem její velký fanoušek, tak musím uznat, že mě její životní příběh zaujal. Především díky tomu, že já sama jsem se od malička věnovala zpěvu a bohužel jsem ho po nástupu na VŠ "pověsila na hřebík". Když jsem si knihu četla, dost mě to mrzelo a říkala jsem si, že se k tomu musím vrátit. Musím zase začít zpívat!
Při čtení knihy jsem měla hned chuť si pustit její písně - poslouchat, nechat se unášet jejím příběhem a zamýšlet se nad tím vlastním. Člověk si uvědomí, že všichni máme stejné možnosti. Každý z nás se narodí s nějakým talentem a je pouze na nás, jak s ním naložíme a jestli se prosadíme. Ani rodinné bohatství a dobré jméno nemusí být vždy zárukou úspěchu (a určitě ne kvality).
Aneb "Když to máš, tak to ukaž!"
Co se mi na knize nelíbí, je to, že se v textu neustále objevovalo, že se stane to a to. Přišlo mi to prostě zbytečné. Nevím, proč bych si o tom měla číst, když je to součástí příběhu a stejně se o tom bude psát v další kapitole. Autor se mě snaží nalákat k tomu, abych četla dál? Asi. Ale mě to akorát otrávilo.
Poprvé píšu komentář k nedočtené knize, ale vážně musím... Kniha je jedním slovem příšerná. Když bych se měla rozepsat, tak vlastně ani nevím o čem. Autorka tedy nejspíš píše sama o sobě, na začátku píše o tom, co bylo před jejím dnešním životem (nějaké ty lásky ze střední, z vysoké, pak práce, manžel...) a pak začíná samotný aktuální příběh o tom, co zažívá se svými dětmi a nervózním manželem, že chce začít podnikat, aby mohla zase přispět něčím do rodinného rozpočtu. A ten příběh je tak MOC nudný a nedá se číst. Co je zajímavého na tom, číst si o někom, kdo žije stejně tuctový život jako miliony dalších lidí? Absolutně NIC, ještě ke všemu je to relativně tlustá kniha (na to, jaká je to nuda). Takže bohužel hodnotím, aniž bych dočetla, protože to se vážně nedá... Třeba se mi podaří se ke knize dostat znovu, dočíst ji a napsat recenzi, ale to jedině, pokud ji do té doby neprodám.
Nejdřív jsem dala 4 hvězdičky, ale zpětně jsem musela jednu ubrat, protože pokud jsem dala druhému dílu 4, tenhle musí mít míň. Ano, je to bohužel tak - jak mě druhý díl série nabudil, tak mě tento trošku zklamal. Postavy (hlavně mužské) mi střídavě lezly na nervy, vůbec jsem nevěděla, jak chci, aby to dopadlo a celkově to bylo hodně zamotané.
Ne že by se mi ta kniha vyloženě nelíbila, to určitě ne, četla jsem ji ráda a celkem rychle, ale už to nebylo ono. Každopádně jsem byla velmi spokojená s Lizziiným kariérním vývojem. O tom jsem četla moc ráda, vztahy už mě tolik nezajímaly.
Skvělá kniha, i když se mi jeden příběh příliš nelíbil. Byl strašně smutný a negativní, ačkoliv anotace slibovala trošku něco jiného. A samozřejmě bylo od začátku jasné, jak dopadne.
Druhý příběh se mi naopak líbil moc! Byl opravdu napínavý a dooooufala jsem celou dobu, že dopadne tak, jak si přeji! A naštěstí to tak dopadlo, hurá :-)
Co mě ale na knize naštvalo, bylo obrovské množství hrubek a překlepů!!! Po nějaké době už jsem je začala propiskou opravovat.
Já nevím... mám z této knížky celkem smíšené pocity, Začátek mě naštval (jako asi každého, víc nebudu prozrazovat) a pak už jsem knihu četla s nechutí. Po nějaké době se mi začala celkem líbit. Bridget se už nejevila tak hloupá jako v předešlých knihách a díky dětem je i zodpovědnější. Ale prostě tomu něco chybělo - příběh neměl šmrnc.
Opět další výborná kniha od autora Dana Browna. Sice mi toto téma není úplně blízké (raději mám jeho díla, která souvisejí s historií), ale přesto jsem knihu přečetla za dva dny a nebyla jsem schopná se od ní odtrhnout. Škoda je, že už Brown není tak nepředvídatelný, jak tomu bylo u knihy Šifra mistra Leonarda, nebo Andělé a démoni. Od začátku jsem bohužel tušila, jak to dopadne...
Je to už pár let, co jsem tuto knihu četla (myslím, že 4) a stále jsem se neodhodlala k přečtení posledního dílu série. Tento díl se mně osobně z prvních tří líbil nejméně, ale opět je to kvůli tomu, v jakém prostředí se odehrával, takže jde čistě o můj subjektivní názor. Na druhou stranu byl příběh opravdu napínavý, Paolini čtenáře v této knize trošku trápí a nutí nás číst dál a dál. Knihu jsem četla celkem čtvrt roku, protože jsem ji nechtěla vůbec dočíst a opustit ten "dračí svět".
Velice příjemné počtení! Především se mi líbí, že jde o příběh ze života. A navíc se možná podívám do Keni, po této knížce jsem naprosto natěšená! :-)
Knihu a seriál nemůžete vůbec srovnávat. Tvoří je naprosto jiní lidé. Ti, co vytvořili seriál se knihou pouze nechali oslovit, a udělali ho tak, aby byl lidem bližší. Knížka je oddechová, skvělá, a ukazuje nám zase úplně jiný svět, který je pro nás nepochopitelný.
Fajn jednohubka, kterou jsem prostě musela mít, když jsem ji viděla v knihovně, a přečetla jsem ji za jeden den. Rodinu Třeštíků (celou) sleduji a zajímá mě jejich práce. Od Michaela Třeštíka jsem si dlouho plánovala něco přečíst a kniha Ledaže se spletu "vyhrála" prvenství. Škoda, že mi nedošlo, že půjde z většinové části pouze o sbírku jeho "fejsbukových statusů". Sice jsou vtipné, trefné a vždy se u nich pobavím, ale v knize to pro mě tak dobře nefunguje. Zvlášť, když jsou řazené chronologicky (alespoň to na mě tak působí) a tematicky na sebe vůbec nenavazují, ačkoliv se občas vrací k něčemu, co napsal už dříve. Také je z textu znát, že komunikuje se svými pravidelnými čtenáři. Tím spíš si myslím, že by knize pomohla grafická úprava - něco ve stylu Deníku fejsbukové matky. Na druhou stranu mi je jasné, že by v tu chvíli kniha trochu poklesla na úrovni a měla by úplně jiný formát.
Co se mi na knize hodně líbilo, byly delší kapitoly, kde pan Třeštík buď vypráví zážitky z minulost, nebo se zamýšlí nad různými tématy. Ty mé hodnocení celé knihy rozhodně vylepšují. Ale abych nebyla z větší části jen kritická, je fakt, že autorovy glosy jsou velmi vtipné a když jsem si konečně zvykla na styl, jakým je kniha napsána, několikrát jsem se od srdce zasmála.
Pan Třeštík má smysl pro humor, který je mi velmi blízký, a já se moc těším, že si přečtu nějakou další jeho knihu. Snad už nesloženou ze statusů. (Má takovou vůbec?)
Kniha, která mě vytáhla ze zacyklenosti, sebelítosti a zoufalství. Poté, co se mi úplně nedařilo ve škole, jsem začala s prací, která mě sice moc baví, ale prostě... nebyla úplně mým cílem a čekala bych OD SEBE něco víc. Takže jsem se najednou utápěla ve starostech, vytvářela si zbytečný stres, na práci i na sobě hledala jen chyby a nevěděla, co se sebou dál. Kniha Hrdina se mi stala berličkou, okamžitě mi pomohla vrátit mou havu do pozitivního módu a úplně mi obrátila pohled na vše, co aktuáně dělám a co mě čeká. Zase se raduji z maličkostí, na své práci vidím hlavně to dobré, jsem produktivní, odpočívám, nestresuji se zbytečně a těším se na překážky, které mě čekají a na to, co se díky nim naučím.
Jediné, co bych knize, nebo spíš autorce, vytkla je, že se skládá především z citací vybraných osobností. Autorka sama do ní zase tolik myšlenek nevložila, nebo víceméně zopakovala, co už bylo řečeno, jen svými slovy. Navíc mě mrzí množství chyb, které by se v knize vyskytovat neměly, zvlášť když je jinak zpracování tak krásné a precizní. Díky těmto výtkám jednu hvězdičku z hodnocení ubírám. Nic to však nemění na faktu, že mě kniha Hrdina v danou chvíli zachránila. Navíc příběhy vybraných "hrdinů" byly velmi inspirující.