Hana_Marie komentáře u knih
Velice depresivní kniha, jakoby nikdo nikdy nemohl být v životě šťastný nebo alespoň spokojený. Co tím autorka chtěla říct? Že nemá smysl se o nic snažit, protože stejně nakonec budeme osamělí a nešťastní?
Kniha mi velice připomínala Tanizakiho Deník bláznivého starce. Atmosférou, hlavní postavou, střetem tradičního a moderního pojetí japonské rodiny... A obě stojí za přečtení!
Napínavý děj a nečekané rozuzlení. Doporučuju i islandské filmové zpracování od Baltasara Kormákura (česky Severní blata, v originále Mýrin), nejlépe v původním znění. V McDrive jedině vařenou ovčí hlavu!
Zajímavý příběh na pozadí historických událostí, o kterých já osobně nic moc nevím a příliš jim nerozumím. Příležitost něco si přečíst o izraelsko-palestinském konfliktu.
Výpočtové a technické pasáže byly nudnější (navíc mi přišlo, že nikdy nepočítal s žádnými odchylkami či ztrátami), ale věřím, že technicky založeným lidem se právě tohle mohlo líbit.
Víc než milostný příběh mě oslovilo Aronovo nazírání na svět, Boha a vůbec lidskou existenci. Zajímavý byl postoj Židů, kteří v roce 1939 odmítali opustit Varšavu, protože do poslední chvíle nechtěli uvěřit tomu, že by Hitler mohl Polsko opravdu napadnout. Naděje umírá poslední - zuby nehty se držíme toho, čemu chceme věřit.
Pro mě na čtení docela náročná kniha, rozhodně se nečetla "jedním dechem". Ale na druhou stranu velice zajímavá sonda do turecké/muslimské mentality. Ač napsáno v roce 2002, i v současné době v souvislosti s uprchlickou krizí poměrně aktuální téma (náboženský vs. sekulární stát).
V porovnání s prvním dílem (Muži, kteří nenávidí ženy) sice slabší, ale pořád velmi čtivé.