HanaNov komentáře u knih

Moje první příjemné setkání s Davidem Rakerem...
Když se to vezme kolem a kolem, tak ten příběh stojí absolutně na vodě, tohle je tak vycucané z prstu a naprosto nereálné, že to snad ani nemůže být myšleno jako kostra příběhu. Všechno, co je tu od samého počátku složitě vykonstruované, by se v reálu zřítilo jako domeček z karet už hned v okamžiku, kdy by ona neznámá žena přišla na stanici, ale buďme velkorysí a berme to s nadhledem:)
Příběh má spád, je to svižné vyprávění s mnoha zvraty, navíc psané čtivým stylem, David je sympaťák a mě to prostě (kupodivu) bavilo:)) Oceňuji střídání vypravěčů (Davida i pachatele), které dohromady nádherně spojí příběh a jeho motivaci.
I když mě to opravdu bavilo, víc jak 3* dát prostě nemůžu, protože příběh samotný je kompletně úplně mimo realitu.

9 30.06.2021

Když jsem přemýšlela, jak Hadrového panáka ohodnotit, nedokázala jsem si to v hlavě nějak utřídit. Nebylo to špatné - myšlenka, provedení vražd, postavy, to všechno bylo poměrně originální. Spád to taky mělo, čtivé to bylo, ale přesto mě to nijak zásadně neoslovilo. Rozčiloval mě nevyzpytatelný Wolf i podivně se chovající Baxterová. A vůbec nejvíc mě zklamal motiv a konečné rozuzlení, protože to už bylo ze sféry něčeho naprosto iracionálního a nevysvětlitelného, takový komplikovaný slepenec pohnutek, který mi moc nedával smysl.
Nicméně dalšímu dílu dám zřejmě šanci, protože by to mohlo jít zajímavým směrem..

9 05.01.2020

Wau, to byla zase jízda!! Užila jsem si to, tak jako všechny holleovky od Pentagramu dál. Pamatuji si, jak "divně" skončila předchozí kniha (svého času údajně poslední). To byl ale mistrný kousek, který parádně nachystal půdu pro velké pokračování. A já si půlku Žízně říkala, kdy už konečně do toho zapadne ta Aurora!
Líbí se mi, jak se všechny známé postavy vyvíjí, hlavně Harry, Ráchel a Oleg, ale i Truls a Kattrine, a tím se mění i můj náhled na ně. Harryho jsem fakt spíše trpěla, ale tady začíná být snad i sympatickou postavou, a velkého záporáka Trulse jsem nakonec skoro litovala. Trochu mě mátla postava hematologa, ale možná tam byl právě proto, aby se na něj čtenář zaměřil jako na podezřelého, a pak bum - vedle jak ta jedle. Každopádně ale co ten konec?! Jedeme dál?....

9 02.02.2019

Pro mě docela velké překvapení. Nic zvláštního jsem nečekala, ale nakonec mi kniha docela sedla a četla se úplně sama. Celou dobu mě napadalo srovnání s Hadrovým panákem, který mě z nějakého důvodu naprosto nebavil. Tohle byla jiná káva, postavy a jejich vztahy jsou zajímavé, příběh jako takový není špatný, v knize je několik překvapivých zvratů, navíc ni sedl styl vyprávění. Vytkla bych hodně slabou motivaci vraha, celkově to finální odhalení mě sice trochu překvapilo, ale nepřesvědčilo. A pak teda samozřejmě si zde nechybí určitá klišé (kdo dočetl ví)..

8 02.09.2023

Podzimní případ je taková klasická detektivka spočívající na jednom starém případu a staré dobré detektivní práci založené na vyptávání a intuici. Nečekejte hromady mrtvol, krev tu neteče proudem, ani se tu neodehrává žádná zběsilá akce nebo nervydrásající psychologická hra na kočku a na myš. Kniha vychází především z dobré psychologie postav a kvalitního vykreslení naoko přátelských vztahů a vazeb, v nichž se ale objevují trhliny a najevo tak vychází minulé křivdy a sváry. Hlavní hrdinka je sympatická osoba, která (jak jinak) řeší své osobní problémy, jinak by se na daném místě vůbec neocitla. Bavilo mě i střídání dvou časových rovin.

Co musím ocenit, je přehlednost dějové linky i celková uvěřitelnost jak příběhu samotného, tak závěrečného vysvětlení, které se i při tak "banálním" případu neobejde bez nečekaného překvapení. Co mě naopak trochu vadilo, byl hodně vlažný rozjezd - děj se začal hýbat až cca po 250. straně a já se tím rozvláčným začátkem musela hodně prokousávat, nicméně závěr byl skvělý! Pět hvězd nedávám i proto, že byl příběh lehce předvídatelný.

8 10.02.2020

Já jsem se v tom popravdě úplně ztratila...

Kniha má dobrý nápad, to se musí nechat! A v konečném důsledku uznávám, že kdyby děj nebyl veden tak složitě a "maskovaně", aby čtenář alespoň tušil, na čem je, tak by to bylo skvělé!
Hned od začátku mi trochu vadily pasáže psané ve stylu scénáře. Na to už jsem v jedné knize z divadelního prostředí narazila a taky mi to vadilo. Ale to by nebylo tak podstatné, to je můj problém, protože jako celek se to četlo moc dobře. Nicméně tím, jak se autor opakovaně snažil čtenáře zmást, aby opravdu až do konce nebylo zřejmé, kdo je kdo, a jak to všechno ve skutečnosti je, tak to nakonec byl takový zmatek, že jsem se v tom přestala orientovat. Prostě té "falešnosti" a nepravdivosti bylo na můj vkus až moc. Děj "přehráváním" a neustálým pozměňováním charakterů trošku ztrácel na dynamice a konečné rozuzlení mi pak trochu skřípalo, nedávalo smysl. Očekávám, že se v tom lehce ztratil i sám autor:)
Ale jako nápad to bylo moc zajímavé, i čtivé to bylo, akorát bych uvítala větší čtenářskou jistotu v charakterech postav i v tom, co je realita a co ne.

8 29.01.2020

Jako... Šla jsem do toho a vůbec jsem si podle anotace nedokázala představit, o čem to asi tak bude... A překvapení!!
Tahle knížka je totiž úplně jiná, netuctová, řekla bych. Moc se mi líbilo spojení s dotazníkovými otázkami a především pak paralelní vyprávění dvou hlavních hrdinek, čímž jsou vlastně dva příběhy krásně propojené. Je zajímavé sledovat stejné scény, ale rozdílné reakce a odlišné směřování postav, jejich myšlení a vztahů. Srovnání s 50 odstíny šedi nedokážu posoudit, nečetla jsem. Z mého pohledu toto není kniha primárně o sexu, takže nemám problém, to, co tam bylo popsáno, je dnes už v každé druhé knížce, takže bych to asi vůbec neřešila.

Autorův styl je svěží, moc dobře se čte a pro mě skoro každá kapitolka přinesla nějaké překvapení. Ale hlavně poslední třetina knihy mě dostala do kolen!! V okamžiku, kdy se vše postupně rozplete a odhalí se motivy a činy, příčiny a důsledky, tak až teprve pak čtenář konečně pochopí, o čem kniha doopravdy je.

Ta přede mnou je kniha o LŽI a jejích důsledcích a já mohu jen doporučit.

8 21.10.2019

Po těch dvou předchozích peckách, kterými mě Khaled Hosseini doslova odrovnal, byl toto jen vlahý odvar a mírné zklamání.
Děj se odvíjel úplně jinak, než by čtenáře po přečtení anotace napadlo, a jak nad tím přemýšlím, kniha vlastně tak trochu byla o něčem jiném, než slibovala. To by samo o sobě nebylo úplně na škodu, kdybych se do příběhu dokázala začíst, kdybych knihou žila podobně jako příběhem Marjam a Lajly nebo Hasana a Amíra. A to mi v tomto případě prostě nešlo. Pořád jsem čekala, kdy to přijde, kdy mě děj pohltí tak, jako tomu bylo u předchozích dvou titulů. Bohužel se tak nestalo, a to pravděpodobně proto, že Hosseini roztříštil dějovou linku na spoustu malých dílků. Ani to by mi tak nevadilo, leč tady už to bylo opravdu přes čáru a příběhu to podle mě jenom uškodilo. Skoro každá kapitola přináší úplně nový příběh, kousek jakéhosi děje bez začátku a bez konce, vytrženého z kontextu, s novými neznámými postavami. Návaznost na hlavní dějovou linku se úplně vytrácí. Navíc kupříkladu v případě Roši jsem vůbec nepochopila vztah k hlavnímu příběhu dvou sourozenců. Na druhé straně i to bych byla schopná tolerovat, kdyby se ovšem příběhy nakonec spojily v jeden celek, kdyby se všechny souvislosti propojily. To se v tomto případě nestalo a pro mě některé dílčí epizody zůstaly otevřené, s neobjasněnými souvislostmi a nejasným významem pro hlavní dějovou linku.
Nemůžu říct, že by kniha přinášela špatný příběh, to v žádném případě! Myslím si ale, že téma je poněkud nešťastně vyřešené a čtenáři nepřehledně "naservírované" a hlavně - první kapitola slibuje příběh o dvou sourozencích, jejichž osudy čtenář chce sledovat (proto si knihu vybral), ale v kapitolách následujících je místo toho doslova zmítán mezi dílčími epizodami, jejichž význam tak úplně zřetelně nechápe. V hlavě mu po celou dobu neustále probíhá myšlenka, co se tedy vlastně děje s oněmi sourozenci? K úvodnímu příběhu se k velkému zklamání dostane až v úplném závěru, a to je opravdu trochu málo.

8 20.11.2013

Geniální, skvěle napsané, brilantní, avšak šokující, neuvěřitelné, děsivě mrazivé!!.... Dočetla jsem se slzami (což se mi stává opravdu zřídka) a ještě teď (po dvou dnech) mi hlava víří otázkami. Neustále zpětně probírám příběh a jeho zákruty, divím se, nechápu, snad se mi ani nechce věřit. Je tohle opravdu ten stejný svět, ve kterém žiju já? Je tohle v civilizaci jednadvacátého století vůbec možné?
Dva příběhy, dva obrazy diametrálně odlišných životů, které se nakonec přece jenom střetnou. Jejich výchova a názory nemohly být rozdílnější, přesto k sobě našly díky společnému utrpení cestu - jedna našla dceru, kterou nikdy neměla, a druhá matku, jejíž lásku nikdy nepoznala.
Charaktery jsou dokonale vykreslené, vztahy, reálie, zvyky, styl života, to vše doslova vystupuje ze stránek, jak je to opravdové. Děj se sice rozbíhá pomaleji, než tomu bylo u Lovce draků, ale pak najednou už nejde přestat číst...
Pro mě naprosto šokující svou smutnou a krutou pravdou, doporučuju všem skoro jako povinnou četbu. Jednu větu ze své hlavy asi nikdy nevymažu: "...A bylo to naposledy, co Marjam ve svém životě někoho uposlechla..."

8 30.08.2013

Tématika symbolů a šifer má vždycky co říct a je sama o sobě tajemná, záhadná a čtenářsky přitažlivá, proto si myslím, že pokud šikovný autor nezaváhá a tento potenciál vhodně využije, musí vzniknout výborná detektivka. A to se v Pentagramu skutečně podařilo.
Pentagram je postavený na několika základních bodech, které dohromady tvoří delikátní koktejl napětí, které čtenáře nenechá vydechnout až do závěrečného (a zcela překvapivého) rozuzlení. V první řadě je to kontroverzní hlavní hrdina, který není jednoznačně kladnou postavou. A i když je tenhle detektiv alespoň ze začáku naprosto nesympatický, stejně se nakonec přistihnete, že mu spolu s ubíhajícím dějem fandíte víc a víc. Za druhé je to zmiňovaná práce s mystikou a symboly, třetím pilířem je pak skvěle prokreslená psychologie postav, s nimiž je poměrně snadné se ztotožnit a vžít se do jejich jednání. Čtvrtým stavebním kamenem je geniální práce s časovou posloupností - autor se na několika místech naprosto bez přípravy a jakéhokoli upozornění vrací k dějům, které se již staly, čímž vzniká vynikající matoucí disproporce, protože čtenář si myslí, že vložená událost se děje v reálném čase. Posledním pátým elementem, který přispívá k funkčnosti zvoleného mixu, je autorova vynalézavá hra se čtenářem, který se hned na několika místech nechá lehce "napálit", když si v hlavě sestaví obraz, který by podle indicií v textu měl následovat, psychicky se na takový vývoj událostí připravuje a autor nakonec děj vede úplně jiným směrem.
Pentagram považuji za jednu z nejlepších napínavých knih, které jsem v poslední době četla.

8 13.08.2013

(SPOILER) Tak tohle je pro mě opravdu obrovské překvapení! Je to za delší dobu asi nejlepší kniha, jakou jsem měla v ruce, a od první strany jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Přitom jsem po ní sáhla spíš z nouze, nevěděla jsem, co mám čekat, autorku jsem neznala. A pak.... absolutní PARÁDA.....
Příběh je prostě skvělý - fascinující, otřesný, překvapivý, přitom tak uvěřitelný, pravdivý, skutečný. Protože toto se prostě děje, i když nad tím sebevíc přivíráme oči. A to je i důvod, proč čtenáře zasáhne na nejcitlivějších místech. Je vidět, že autorka se ve svém povolání s oběťmi (i vůdci) sekt setkala, protože to, jakým způsobem příběh podala, je naprosto geniální. Postavy jsou všechny naprosto živé, reálné, hmatatelné, až skoro vystupují ze stránek jako reálné bytosti.
Příběh je vyprávěn ze tří pohledů, přitom nejzajímavější je právě ten nejméně zúčastněný - Meredith - protože je nezaujatý a věcný. Vlastně u všech ostatních postav (Scott, Kate, Abbi) jsem se neustále pozastavovala nad jejich jednáním, protože reagují pouze citově, jediná Meredith pudové a často zkratkovité jednání vyvažovala svou racionalitou a odstupem. Postava Raye - to se nedá ani popsat, jak výstižně je vykreslená. A informace, které se čtenář dozví na posledních stranách, to je jako facka všemu (nejen pro Kate, které především patřila).

7 15.08.2022

Tak tohle jsem vážně nečekala!

Popravdě - moc se mi do toho nechtělo, ale jak jsem přečetla prvních pár stran, už jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Takhle čtenářsky přitažlivý styl jsem teda dlouho neviděla. Je to totiž skvěle nadávkované, zvraty přichází nečekaně a s železnou pravidelností a vždy úplně mění úhel pohledu. Každý má nějaké tajemství, nikdo není úplně bez viny. Ohromně mě bavily postřehy a myšlenkové pochody detektiva Rasbacha. A tak se z tuctového námětu o únosu dítěte stane opravdu dobře namixovaný koktejl, který vás prostě vtáhne a nepustí. Co na tom, že je to už opravdu dost překombinované a neuvěřitelné, když se to prostě strašně dobře čte?
A jako ten konec, WAU! Poslední strana to úplně rozsekala!

7 15.11.2019

Mě prostě tenhle styl baví, takže jsem ochotná i leccos neřešit a drobné nesrovnalosti odpustit. Nejnovější kniha Kate Morton asi úplně nepřekvapí, ale je to osvěžující a spletité, takže se určitě nebudete nudit.
Knihy Kate Morton jsou v zásadě všechny zasazené do jednoho mustru - střídání časových rovin, proplétání minulosti se současností, postupné skládání střípků příběhu a úplně nakonec překvapení. Ani Hodinářova dcera není jiná a opět to skvěle funguje! Nicméně oproti předchozím knihám mi Hodinářova dcera přijde mnohem komplikovanější, rafinovanější a tím pádem i náročnější na orientaci. Časových rovin je podstatně více a vyznat se v postavách a jejich propletení je opravdu oříšek (zábavný oříšek!). Opravdu originální je vypravěčka celého příběhu, to se jen tak nevídá a musím říct, že to je moc povedený nápad. Zrovna tak fakt, že osou příběhu je dům, to je taky hodně nevšední a podle mě vydařené. Překvapení v závěru a rozuzlení složitého spletence mi opět vzalo dech..
Hodinářovu dceru vřele doporučuji, pro čtenáře Kate Morton je to jasná volba, nicméně jednu hvězdičku v konečném účtu ubírám kvůli až moc náhodnému (nebo účelovému?) propletení tolika různých lidí, že to působí až nemožně a neuvěřitelně.

7 02.11.2019

Zajímavé a poutavé počtení, nádherně vystavěné do oblouku, který se na konci elegantně uzavře. Nabízí se srovnání s Hanou Aleny Mornštajnové a v tomto ohledu byla pro mě Mornštajnová uvěřitelnější a víc mi vyhovoval její vypravěčský styl.

Zvuk slunečních hodin je netradičně poskládaná kniha, která vrství několik časových rovin a několik vypravěčských pohledů. Tím, že mezi vypravěči a časy přechází v rámci jedné kapitoly bez varování, musím říct, že jsem se občas trochu ztrácela v tom, kde jsem a čí příběh zrovna prožívám. Spojení příběhu s Indií a indickými reáliemi je hodně originální, tím spíš že se prolíná vlastně celým příběhem.
V konečném hodnocení nicméně ubírám jednu hvězdu. Na příběhu je poměrně hodně znát, že nevychází ze žádných konkrétních historických materiálů, vzpomínek nebo deníků, od nichž by se děj odvíjel. Některé popisované situace v souvislostech, jež jsou obecně známé, jsou (byly) prakticky nemožné a líčení některých scén působí jako téměř dokonalé popsání filmových sekvencí nebo fotografií (např. scéna z plynové komory). Zároveň se mi zdálo, jako by se autorka snažila v rámci vyvolání autenticity do knihy nacpat co nejvíce epizodických příběhů, které se opravdu staly (např. příběh dozorce, který pomohl vězňům k útěku). Byť není (nebylo by) možné, aby se hlavní hrdinka "přichomýtla" ke všem těmto událostem, znala jejich aktéry osobně a mohla tak tyto epizody líčit.

Ano, je to vymyšlený příběh, nezakládá se na pravdě, ale je skvěle podaný, citlivě vylíčený a v jednom místě jsem se neubránila slzám. Zvuk slunečních hodin rozhodně stojí za přečtení.

7 04.10.2019

Tak tohle je slátanina, jakou jsem neměla v ruce už hodně dlouho! Musela jsem se nutit, abych se dobrala konce, pořád jsem doufala, že tam na mě bude čekat nějaké logické vysvětlení, uzavření, že se to poskládá tak, aby to dalo smysl. Jenže nedalo..

Začátek vypadal docela slibně, jenže pak se to začalo odvíjet úplně jinam a stále více to zabředávalo do úplných absurdností a nesmyslů. Jeleni, imaginární svět, který neustále obchází pravidla své vlastní existence, celé město posedlé šílenstvím, neposkvrněné početí,... To je prostě tak šílená směs, že se to fakt dá jen stěží pochopit.

6 22.03.2022

Údolí mrtvých není vpodstatě v ničem objevné, není tam nic, u čeho bych si řekla "wau" a za pár týdnů pravděpodobně ani nebudu vědět, o čem bylo, přesto je to kniha, která až neuvěřitelně baví a v některých momentech i překvapí.
Co se týče příběhu, je to zajímavě našroubované spojení několika rádoby nespojitelných linií, mně by osobně bohatě stačila linka s unášením a vražděním dívek, která je sama o sobě nosná dost. Zapojení ruské mafie u mě funguje jako naprosto rušivé, zbytečné a prvoplánové (ale podotýkám, že nemám ráda příběhy, kde je v pozadí příběhu organizovaný zločin). Vraha ostřílený čtenář uhodne přibližně v polovině knihy (tím spíš, že David svými myšlenkovými pochody dává čtenáři poměrně jasné nápovědy a indicie, které si vnímavý čtenář prostě propojí).
Nicméně řemeslně je to velmi povedená detektivka s několika zásadními zvraty, i když ony klíčové šokující scény už tu někde jinde byly. Jsem ráda, že se autor nevyžívá v krvavých scénách a litry krve netečou proudem, i když by k tomu vrah-chirurg mohl směřovat. David je sympaťák, postavy jsou opravdické, jejich jednání je uvěřitelné a hlavně jsou lidské, protože chybují. Moc se mi líbily reálie a popisy Údolí mrtvých, které doslova obživlo před očima a dokázalo ve mně vytvořit dusivou atmosféru (tleskám o to víc, že nejsem fanda popisů:-)
Oceňuji také jazykovou stránku, protože je to lahoda pro oko, když se jednou za čas objeví kniha bez prostoduchých dialogů a hrubek v každé druhé větě.
Za mě tedy 4*, přece jen to není něco, co by mi v hlavě víc utkvělo, ale v daný okamžik je to příjemná kniha, kterou nechcete odložit.

6 06.08.2021

Série s Joonou Linnou mě opravdu baví, zápletky jsou originální, neokoukané, překvapivé. Postavy jsou uvěřitelné, dobře prokreslené, děj přináší spoustu zvratů a námětů k přemýšlení. Taky jsem byla ráda, že konečně zmizel natahovaný příběh Jurka Waltera, jeho tisíce podob a ještě k tomu banda podivných přisluhovačů.
Ano, Zrcadlový muž je moc dobře promyšlený, napínavý, originální, ale stejně ubírám jednu hvězdu, protože tato série je s každým dalším dílem stále víc brutální. Stejný problém už jsem měla u Lovce králíků, ale tady je to zase o další krůček posunuté a trochu mě děsí, kam se popis zvrácených scén a násilí může dostat. Copak by nešlo ubrat? Věznění a týrání mladých žen OK, jejich trestání, zabíjení OK, všechno je to v rámci nějaké zvrácené představy světa. Ale proč tak obsáhlé a detailní popisy toho všeho? Víc krve nedělá víc napětí, to se dá udělat i jinak, lépe, v náznacích a přitom s mnohem větší působivostí..
Každopádně jestli jsem pochopila úplný závěr - teda anagram Artur K. Jewel - tak se v dalším díle opět dočkáme stínu Jurka Waltera? To snad ne!

6 31.03.2021

(SPOILER) Tatér z Osvětimi je velmi čtivá a navzdory tematice "příjemná" kniha. Příběh lásky v pekle, pravdivý silný příběh, který je ale čtenáři naservírovaný jakoby lehce odtažitě - možná to ale v takovém případě jinak nejde? Osoby, události, děsivé skutky, to vše je popsáno tak nějak v mlze a nepůsobí to až tak hrozivě.
Co se týče samotného příběhu, kdybych nevěděla, že je to realita, že je podle pravdivé události, asi bych tomu nevěřila, protože to prostě neuvěřitelné je! Opravdu někdo přežil tolik hrůzy, tolikrát se vyhnul jisté smrti a měl tolikrát štěstí v okamžicích, kdy jiní ho neměli ani špetku? SPOILER: Nejvíc mi nešel do hlavy incident, kdy Laleho přištihli při krádeži - opravdu by ho na místě nezastřelili? Opravdu by ho nechali vyjít z trestného bloku a vrátili by ho na své původní působiště se všemi výhodami, když byl nahraditelný vpodstatě kýmkoli?

Jak jsem již řekla, příběh je to čtivý a strhující (ještě aby nebyl), ale protože jsem četla Hanu, nemohu dát plný počet..

6 06.09.2020

Pro mě byl Kříďák jednoznačně velké zklamání, které začalo už samotnou sazbou, která vypadá jako pro začínající čtenáře. (To by byl Kříďák tak miniaturní knížka, že ji museli roztáhnout alespoň opticky?)
Každopádně.. Nečetla jsem recenze, netušila jsem, že autorka je nazývána novodobým Kingem, prostě mě Kříďák zaujal samotnou obálkou a zajímavou anotací. Jenže jsem se vůbec nemohla dostat do děje, do atmosféry, věřit postavám, fandit jim, litovat je. Kříďák kolem mě proplul, aniž by zanechal hlubší stopu, přitom nápad, postavy, styl vyprávění, nespolehlivý vypravěč, překvapení na konci, to všechno mohlo (a mělo) nastartovat parádní jízdu. Ale u mě to v tomto případě nefungovalo, všechno se odvíjelo tak nějak ospale, jednotvárně a bez emocí, tempo bylo hodně pomalé, rádoby nenápadné náznaky příliš okaté, vypravěč nemastný neslaný (stejně jako ostatní postavy). Navíc ty křídy mi tam ve výsledku přišly vlastně úplně zbytečné. (Kříďák totiž vůbec není hybatelem děje a s příběhem souvisí spíš okrajově, byť autorka ho chápe jako jednu ze zásadních postav - nebo jsem nic nepochopila:-D)
Z mého pohledu není Kříďák žádný zázrak, ale úplně špatné to není. Takže autorce nejspíš ještě dám šanci, byť tato kniha mi v hlavě určitě nezůstane.

6 16.06.2019

Já osobně bych dala tak 3,5, kdyby to šlo:)
Příběh je moc pěkný, čte se doslova sám, stránky pod rukama jen letí a pravda je, že chytí a nepustí. Nicméně vylíčit na tak "málo" stránkách tolik postav a tak dlouhé časové období nejde jinak než jen "z rychlíku".

Od této autorky jsem ještě žádnou knihu nečetla, takže jsem byla hodně zvědavá. Pro mě je Slepá mapa jakási (opravdu moc dobře vykreslená) dobová sonda se spoustou zajímavých postav, které se příběhem jen mihnou a mizí v nenávratnu. A to je velká škoda. Chápu, že autorka asi chtěla zachytit v první řadě proměnu postav v závislosti na době. Pro mě tak příběh není celistvý, ale tvoří ho jakási mozaika mnoha nezávislých epizod uvádějících nás do té které doby. A výsledkem je, že čtenář nemá vůbec čas s některou postavou se ztotožnit, případně ji pochopit, protože najednou skok, všechno je pryč a jedeme dál. I to, že se vypravěčka vracela v čase, mě trochu mátlo, o orientaci v postavách ani nemluvím. Častokrát jsem se musela zastavit a zapřemýšlet, o kom právě čtu a zda už se v příběhu náhodou neobjevil. Mám raději méně postav, kratší časový úsek a detailnější prokreslení děje. Takhle je to takové neutrální, nijak zvlášť mě to nezasáhlo, přitom osudy hlavních postav jsou nepředstavitelné! A co jsem nepochopila - proč Anežka mluvila o rodičích jako o Alžbětě a Ignácovi?

Jinak je příběh moc povedený, ale říkám si, že to mohly být třeba alespoň dva díly (Anna a Alžběta jeden, Anežka druhý).

6 18.04.2019