HanaNov komentáře u knih

Tak tohle byla jízda! Celá trilogie je pecka, atomová bomba, kopnutí do žaludku... Tyhly knihy fascinují a mrazí především proto, že základní myšlenka vůbec nemusí být tak nereálná, ač se to zdá jakkoli nepravděpodobné.
Ve třetím díle sledujeme stále větší proměnu jednotlivých charakterů, posun v jejich myšlení a jednání, žádnou z postav už nemůžeme vysvětlovat pouze jednobarevně jako kladného nebo záporného hrdinu. Nikdo už není tím typicky "kladným" hrdinou, který zabíjí čistě náhodou, nebo protože musí, naopak "ti zlí" vyjevují své byť narušené, ale lidské stránky. A jak bylo řečeno, je to boj zla s ještě větším zlem, a s tím musím bezvýhradně souhlasit (celou dobu, co jsem seděla nad knihou, mi právě tahle věta pořád zněla v hlavě) - ono takzvané dobro už není dobrem, ale něčím pokřiveným, něčím, co pod záštitou správné věci koná stejné zlo jako to, které se snaží porazit. Je to popis války, kterékoli minulé, současné, nebo budoucí války, u níž na cíli nezáleží, protože chování a pohnutky jsou vždycky stejné.
Závěr překvapí, i když vše de facto skončí tak, jak si všichni přejí. Nicméně se vůbec nejedná o nějaký happyend, a tak vše vyznívá spíše pesimisticky. Jak by taky po tom všem zlém mohlo být zase všechno v naprostém pořádku, když ve fungování země i ve vztazích, charakterech a lidských životech doslova nezbyl kámen na kameni?...
Třetí díl a hlavně celkový závěr trilogie vede k jednoznačnému zamyšlení. Zbytek si musí každý utřídit sám...

4 13.08.2013

Z Chatrče jsem byla rozčarovaná a trochu i zklamaná... Po všech těch ohlasech a rozplývajících se recenzích jsem na ni byla velmi zvědavá. Anotace vypadala neurčitě, ale přece jen jsem si stále myslela, že půjde o nějaké napínavé čtení podle skutečné události, nicméně kniha se překvapivě ubírala úplně jiným směrem... Protože jsem silně realistická bytost a nevěřím na posmrtný život, toto vyprávění mi bohužel nic neříkalo. Chatrč osobně beru jako malý výlet do mysteriózního světa, který je však pro mě až příliš idealistický a nepravděpodobný.
Na druhou stranu je ale Chatrč jistě ojedinělá kniha nesporných vypravěčských kvalit nesoucí výrazné duchovní poslání, kterou doporučuji všem těm, kdo tápou ve své víře nebo hledají vnitřní sílu...

4 12.08.2013

Jednoduše výborná kniha! Odehrává se v (pro omě osobně) neobvyklých končinách (s Afrikou se v amerických thrillerech a detektivkách opravdu moc nesetkáme) a ohromuje množstvím detailních informací o místních reáliích, kultuře, zvycích a nevyřčených pravdách, které tak oživují příběh, až skoro vystupuje ze stránek. (Samozřejmě nejsem odborník na africký kontinent, tudíž nemohu posoudit, nakolik jsou obsažené informace pravdivé, ale vězte, že působí až děsivě reálně). Kniha ihned vtáhne do děje, je poutavá, čtivá, překvapivá, strhující a plná nečekaných zvratů. V poslední době pro mě osobně nejzajímavější překvapení.
Člověk je tím více potěšen, když nečeká žádné zázraky a ono to najednou přijde:)

4 12.08.2013

Chápu, že je to young adult, ale pro mě naznačený příběh, který nejde do hloubky. Téma je navíc zpracované lehce naivně, "aby to nebylo tak drastické a aby to hlavně dobře dopadlo".

3 10.11.2022

Když člověk čte takové knihy, vždy se v něm mísí šílené pocity a každý takový příběh vpodstatě znamená jistý úspěch - samotný příběh je natolik silný, že to nemůže být propadák.
Heather Morrisová to ale opravdu umí a osudy všech svých postav vypráví strhujícím způsobem, navíc píše velmi příjemným stylem. Příběh sester se zdá být až neuvěřitelný, pokaždé, když zase opět vyvázly z jisté smrti, jsem si říkala, že to se snad nemohlo stát. Všechny sestry měly opravdu neskutečné štěstí a minimálně u Livi a Cibi je s obrovským podivem, že dokázaly přežít téměř tři roky.
Zajímavé bylo propojení příběhu s tatérem, Gitou a Cilkou - příběh to příjemně osvěžilo, když jsme se setkali se známými postavami.
Dávám 4* jen proto, že mě moc nebavil konec, tedy období po válce, kdy příběh hodně skákal v čase i prostoru a neudržel úplně zajímavou dějovou linku. Poválečný vývoj, který zabírá téměř polovinu knihy, plyne v duchu vzpomínek v konfrontaci s realitou, v níž se vlastně všem všechno daří, takže příběh je takový rozmělněný a už o ničem - poválečné životní osudy sester se daly vypsat nějakým shrnutím.

3 11.08.2022

Nevím proč, ale mě to opravdu nebavilo.. Příběh je přitom vcelku dobře vystavěný (byť překombinovaný), má zajímavou myšlenku, vyprávění z několika pohledů mám ráda, ale tady to na mě prostě absolutně nefungovalo. Možná je to autorčiným stylem, nedokázala jsem totiž sympatizovat se žádnou postavou, některé (vlastně skoro všechny, ale hlavně Mattias) mě neskutečně rozčilovaly jak myšlením, tak jednáním.
Opravdu mě bavily části, kdy byla vypravěčem Hannah, protože takový nespolehlivý vypravěč je opravdu hodně nosný materiál a dokáže čtenáře dokonale oklamat.

Za mě kniha, kterou si přečtete, ale za pár dnů už nevíte, o čem to bylo..

3 29.01.2022

Uf, dorazila jsem to. Nevím proč, ale do posledního dílu série jsem se musela trochu nutit. Přišlo mi to hodně předvídatelné, na můj vkus příliš mnoho bojů a bitek, málo nových nápadů a zvratů. Děj se opět vpodstatě opakoval, jen se změněnými kulisami. Postrádala jsem větší prokreslení charakterů - prožila jsem s hlavními hrdiny tři díly, ale stále jsou pro mě velkou záhadou. Série se uzavřela, ale co vlastně vím o Minhovi, Thomasovi, Brendě a Terese kromě toho, že jsou inteligentní, houževnatí a ničeho se nezaleknou?
Potěšil mě návrat do labyrintu, to byla povedená myšlenka, ale čekala jsem lepší propracovanost, provázanost a lepší vysvětlení hlavních myšlenek a událostí. Na konci zbylo ještě příliš mnoho otazníků..

3 01.12.2020

Je pravda, že děj tohoto dílu vpodstatě kopíruje to, co fungovalo v díle prvním. Jedinou změnou je, že místo Labyrintu zde máme Spáleniště, ale jinak je to skoro totéž, včetně závěrečné bitvy s monstry. Ale - mě osobně Spáleniště možná bavilo o trochu víc než Labyrint, protože se konečně začaly více formovat charaktery postav a v jejich smýšlení a motivacích se začaly objevovat velké zvraty. A to se mi líbí. Několik postav (nejen starých známých, ale i těch nových) mě opravdu baví a oceňuji, že žádný charakter nelze zařadit do nějaké určité krabičky "ten zlý" nebo "ten hodný". Takhle to v této sérii nefunguje, každá postava má v sobě trochu dobrého i trochu zlého a právě proto jsou postavy tak živoucí a uvěřitelné.
Vrhnu se do posledního dílu a jsem zvědavá, jak se vše vyvine. A taky doufám v nějaké vysvětlení, protože zatím toho moc nevím:) Co? Proč? Jak? A hlavně - je tedy ZLOSIN dobrý nebo ne?

Labyrint je povedená série, která je tolik jiná..

3 31.10.2020

Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Baví mě příběhy, u kterých nevím, na čem jsem, a tenhle je přesně takový od první do poslední věty! Moc mě bavily deníkové záznamy, protože z toho až mrazilo, wau!
Jednu hvězdičku ubírám, protože je na textu hrozně znát, že autorka píše červenou knihovnu. Na mě je tam až příliš (a zbytečně moc) sexuálních scén a erotiky, takže jsem si občas říkala, jestli jsem ještě pořád ve správném žánru:)

3 14.10.2020

Neurazí, nenadchne, ale úplně špatný Dar není a své čtenáře si určitě najde. První polovina mě moc nebavila, ale pak to nabralo na obrátkách a finále bylo napínavé a překvapivé.
Téma je netuctové, to se musí nechat, pro mě ale možná právě samotné téma darovaného srdce bylo ve finále zbytečné. Úplně stejně se k rozplétání podobného případu mohla hlavní hrdinka dostat i jinou (uvěřitelnější) cestou. Sem tam nějaké nejasnosti a nelogičnosti, sem tam až hmatatelná snaha o napínání čtenáře a budování thrillerové atmosféry, která se ale lehce míjela účinkem, protože takový "čajíček" na protřelého čtenáře nemůže zapůsobit.
Každopádně v celkovém dojmu se z toho všeho vyklubalo poměrně zajímavé a ne rozhodně zbytečné počtení.

3 07.10.2020

Nejdřív jsem se nemohla začíst a dostat se do příběhu, potom už se to četlo samo, hlavně od okamžiku, kdy dostala víc prostoru minulostní časová rovina a kdy příběh začal být víc intenzívní. Poslední třetina knihy si pak už nezadala se skvělými detektivkami, jenže..

Bohužel tím (pro mě strašlivým a okatým) happyendem a útokem na city, jakož i fantasmagorickým vysvětlením, naprostou nereálností, překombinovaností motivů a událostí, to zase celé nutně spadlo k průměru. Jako může někdo myslet tohle vysvětlení vážně? Viníkem celého komplotu neskutečných rozměrů je tupé stádo zmanipulovaných osob bez špetky vlastního uvažování a jednání, a to i xy let "poté"? Totálně neschopní policisté, kteří si neověří identitu údajně mrtvého dítěte, kteří na místě činu nenajdou jedinou nesrovnalost? Atd atd, mohla bych pokračovat celým výčtem všech možných menších či fatálních nesrovnalostí, které ale do příběhu nutně musely být napasovány, jinak by to celé vůbec nedávalo smysl..

Tři hvězdy, protože se mi líbilo propojení dvou časových rovin (byť ve výsledku je jejich propojení dosti chatrné), jakož i zmatení čtenáře hrou se jmény a fakt, že se mi líbil autorčin vypravěčský styl, který umí být napínavý.

3 09.01.2020

Popravdě, nejprve jsem se nemohla do příběhu dostat, pak to bylo i místy lepší, ale žádné nadšení se nekonalo..

Po téhle knize jsem sáhla, protože jsem si chtěla přečíst něco dalšího od Simona Mawera. Skleněný pokoj byl skvělý, tak jsem čekala další milé překvapení. Nicméně to nepřišlo. Přiznám se, že naše dějiny 50., 60. let jdou tak nějak mimo mě. Proto jsem si říkala, že to bude úplně jiný pohled na věc, který mi třeba leccos přiblíží. Dva angličané na výletě - dobrý nápad. Ale: ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická, jejich myšlenkové pochody, nálady, motivace, chování, to vše mi úplně unikalo. I další postavy (Sam, Lenka, Jitka), ti všichni mi přišli neskutečně nepochopitelní. Co se týče reálií, sám autor píše, že se jedná o fikci, i jsem k tomu tak přistupovala, ale některé faktické chyby byly i pro mě (historického laika) naprosto tristní. Když James začne přirovnávat sovětské tanky k invazi mimozemšťanů ve filmu Válka světů, který byl natočen po roce 2000, tak to je pro mě fatální chyba. Propojení příběhu s hudebním světem bylo pro mě jako hudebníka velmi osvěžující, nicméně i zde se autor nevyvaroval některých faktických chyb, byť prezentovaní umělci byli smyšlení.

Takže za mě je to takové polovičaté hodnocení. Nápad je dobrý, ale vše ostatní pokulhává. Ve výsledku ani samotná dějová linka mě úplně nenadchla, veškeré dění vlastně zařídily historické kulisy. Je to kniha na jedno přečtení, ke které se už určitě nevrátím.

3 05.12.2019

Šelmu jsem nečetla, takže pro mě úplně nové vody a musím říct, že tomu něco chybí...
Hračkář se moc dobře čte, to je asi největší jeho plus, ostatní už spadá do takového lepšího průměru.
1. Příběh samotný je zajímavý, ale řekla bych silně přitažený za vlasy. Vraždit ve velkém tak, že ze země koukají kosti, a nikdo si ničeho nevšimne? Nebo naopak všichni to vědí a nikdo nic? Divné...
2. Policisté vykreslení jako zcela neschopní a neochotní jakkoli konat, a to napříč jurisdikcemi - vše vyřeší "geniální" neohrožený jedinec zvenčí, který mi byl jako osoba velmi sympatický (asi jako jediná postava měl Theo aspoň nějakou psychologii).
3. Vědecké pasáže jsou poutavé, byť záběr zmiňovaných teorií je značně široký a komplikovaný, autor totiž obsáhne snad celé vědecké universum od biologie přes počítače k psychologii všech existujících vrahů v dějinách). V tomto ohledu jsou některé "pátrací metody" už opravdu hodně přes čáru a v tom všem se jeví jako čirá fantasmagorie.
4. Mně osobně nejvíc vadila absolutně chybějící psychologie vraha - o něm se nedozvíme vůbec nic, neznáme jeho myšlenky, pohnutky a motivace, proto příběh tolik nezasáhne a nepřináší žádné místo, kde by se čtenář opravdu bál. Když konečně nadejde ten okamžik, že se hlavní hrdina setká s vrahem, definitivní řešení je tak jednoduché, rychlé a nenabízející žádnou zpověď vrahovy choré mysli, že nedostaneme vůbec žádné vysvětlení, jen strohé konstatování ve stylu "konec, byl to on". Přitom podle mě minimálně osvětlení motivu vražd za novoluní, výběr obětí, rituál a to vše s tím související si nějaké ospravedlnění zasloužilo.

Každopádně i kdybych si chtěla teď přečíst čistě ze zvědavosti Šelmu, neudělám to, neboť autor na stránkách Hračkáře vše podstatné z předcházejícího dílu vykecal:-)

3 21.08.2019

Po fantasy a podobných žánrech sáhnu jen výjimečně, ale tenhle fiktivní svět mě strašně baví. Také proto jsem ochotná přejít i některé dílčí nepřesnosti v ději a nepravděpodobnost některých skutečností, vztahů, charakterů a jejich vysvětlení.
Když to shrnu, Kostičas jsem četla snad před sto lety, hned jak vyšel, k Vidořádu jsem se ale dostala až teď. Z předchozího dílu jsem si pamatovala jen několik základních dojmů: 1. Bylo pro mě strašně těžké pochopit tolik komplikovaných pravidel (Scion, Šeol, jasnovidnost jako taková). 2. Trvalo dlouho se do příběhu začíst kvůli obrovskému množství neznámých slov, které jsem zpočátku absolutně nechápala (amaurotici, vigilové, atd atd.). 3. Ale pak, jak jsem se do toho dostala, to byla parádní jízda. 4. Pamatovala jsem si postavu Strážce, který mi úplně zamotal hlavu, protože je úžasně vykreslený a i když představuje "romantickou" linku, není to prvoplánový romantický hrdina.
A úplně stejně jsem to měla i s Vidořádem. S odstupem několika let po Kostičasu jsem samozřejmě všechno zapomněla, takže Ranthenové, Sargasové, auguři, senzibilové, Emejci, Refájci a všichni ostatní vidoucí i nevidoucí pro mě byli úplně z jiného světa. Ale spadla jsem do toho ještě rychleji než v Kostičase, po první kapitole už jsem byla naprosto v obraze a nechala se unášet příběhem dál a dál. Je to nápadité, barevné, neotřelé, postavy jsou pro mě dobře srozumitelné, myslící bytosti s vlastním názorem a celkovým vývojem. A tak to má být.
Ale teď to horší - Co má znamenat ten konec??!! Uprostřed nervydrásající situace najednou KONEC! To snad nééé? I když mě ten konec doslova naštval, tak ale prostě i tak musím dát plný počet hvězd.
Od zaklapnutí knihy mi v hlavě straší jedna věc - kdo je Hadrokost? Určitě někdo, koho dobře známe...

3 20.03.2019

WAU!! Nejsem fanda dystopií a když už se do nějaké pustím, tak si pečlivě vybírám, ale tohle byla fakt parádní jízda!! Srovnání s Harry Potterem je nicméně úplně mimo, možná snad jenom vzhledem k plánovaným sedmi dílům?
Přiznávám, že první dvě kapitoly jsem absolutně nechápala, o čem je řeč. Svět, který mladá autorka vytvořila, je opravdu složitý, komplikovaný, vrstevnatý a bohatý, stejně tak jako jeho obyvatelé a jejich schopnosti. Navíc čtenář je hned v úvodních kapitolách vhozen do víru spletitých událostí a vztahů, a to bez sebemenšího vysvětlení. Nechápala jsem, kdo je kdo, natož o co jde. Každopádně nezbývá než se prostě s nesrozumitelným světem porvat a hlavně vytrvat, protože ve výsledku to stojí za to!!
Popravdě, bojovala jsem skoro se vším - s pravidly a fungováním systému Scionu, s pojmenováním všech možných i nemožných druhů osob, typů vidoucích, vigilů, vidopánů a obecně i s principem éteru, snovou krajinou, způsoby jasnovidnosti. Co však bylo snazší na pochopení a na čem jsem začala stavět, byli amaurotici a Refájci (i když teda vlastně pořád ještě nevím, co jsou vlastně zač) a fungování jejich Prvního Šeolu. Zbytek byl pro mě jeden velký zmatek:-) Postupného odkrývání pravidel "hry" jsem se ale díkybohu dočkala a všecko najednou začalo dostávat smysl. A já jsem tomu propadla... Postavy se mi zaryly pod kůži, a to kupodivu v celé své šíři, takže nejen ty kladné. Co mě vlastně na knize asi nejvíc zaujalo (pokud si odmyslím geniálně propracovaný svět, skvěle vystavěný děj, zběsilé tempo vyprávění a nečekané zvraty), tak to je proměnlivost, nepředvídatelnost a nejednoznačnost postav. U nikoho jsem si nemohla být jistá, jak zareaguje, jak se zachová, co je vlastně zač a na čí je ve skutečnosti straně. Postavy jsou živé, hmatatelné a zacházení s nimi je opravdu mistrovské! Strážce je pro mě nejzajímavější postavou a těším se, co se o něm (ale i o dalších Refájcích) dozvíme, jak se bude "vybarvovat" dál nejen on sám, ale i jeho vztah k Paige.
Za největší mínus považuji dvě strany někde před koncem, které připomínají červenou knihovnu. Ty jediné z celé knihy bych vystřihla, podle mě sem tahle linka (alespoň prozatím) nepatří, je to zbytečné, unáhlené a hlavně jakoby násilně implantované.
Každopádně rozehrání příběhu pro další díly vypadá hodně slibně. Už se těším, až se mi do ruky dostane pokračování, protože další díl by mohl navázat ve velkém stylu:)

3 13.08.2014

Ze začátku příliš mnoho obšírného vysvětlování, ačkoli po předchozích knihách jsme asi právě na to čekali vzhledem k tomu, že onen tajemný Jurek Walter nás nenápadně strašil ve všech "Keplerových" knihách. A nyní konečně vystoupil ze svého stínu. Pravda, poněkud nereálně a "nadpozemsky", jako kombinace šíleného Hanibala Lectra a nezničitelného Arnolda Schwarzenberga, ale což - vždyť právě tohle jsme přece chtěli číst!:-))
Na druhou stranu bezvadné čtení, u kterého se nemusí tak moc přemýšlet - děj má spád, akci, nechybí mu zvraty, a opravdu extrémně rychle se čte. Tak mě napadá, jak to ti autoři dělají, že dokáží čtenáře ke svým knihám tak připoutat?...
Závěr byl pro mě osobně trochu slabší kvůli nadsázkám a nereálnostem. Ale představa Jurkových zločinů, té rafinovanosti, absurdnosti, promyšlenosti a zvrácenosti, mě opravdu dostala.
Tak si říkám, co nás čeká dál? Zcela jistě úžasná Saga Bauerová. A dál? Že by zmrtvýchvstání Jurka Waltera (to snad ne po tom všem!) a deus ex machina v podobě Joony Linny? Necháme se překvapit, každopádně jsem na to zvědavá a doufám, že autoři nepřistoupí k tak ponižujícímu kroku, jakým by bylo oživení Jurka Waltera:)

3 05.02.2014

Tak tohle byla fakt jízda!! Nemám příliš v lásce příběhy z východních zemí obecně, proto jsem k Lovci draků přistupovala spíš vlažně. Leč chtěla jsem zjistit, co na tom příběhu všichni mají. Po prvních stranách jsem si říkala, že to asi nebude nic pro mě, ale rozhodla jsem se, že se tím zkusím prokousat. Jenže hned na následujících stranách mě to polapilo, a to cele, totálně a úplně. Celý den jsem strávila nad stránkami a když jsem nečetla, tak jsem o tom přemýšlela. Nemohla jsem se od strhujícího příběhu odtrhnout... Tak opravdický, živý, silný příběh jsem dlouho nečetla!
Příběh a jeho myšlenky se mi vryly pod kůži, bylo to fascinující sledovat křehkost nerovného "kamarádství", krutost, povrchnost na jedné straně, ale zároveň i lásku, ryzost, věrnost, oddanost na straně druhé. Úžasně vykreslené charaktery, syrový popis drsné reality a nádherný dojemný příběh o přátelství, zradě, lásce, odpuštění a vykoupení. Bolestivě pravdivé, plné rozporuplných emocí, mrazivé, často nepochopitelné, a přece plné naděje... Khaled Hosseini je geniální vypravěč, protože dokáže vyjádřit příběh, svět hrdinů i jejich vztahy a vnitřní život tak, že každé slovo má svůj význam, nic zde nechybí a nic zde není navíc.
Jsem ten typ čtenáře, kterého jen tak něco dojme, nicméně u Lovce draků se slzy hned několikrát nedaly zastavit...

3 20.08.2013

I když poezii nemusím, protože jí ve většině případů vůbec nerozumím:), tak tohle jsem brala jako zavzpomínání na studentská léta a jako oživení toho, co mi dodnes uvízlo v hlavě, když jsme se tenkrát jednotlivé balady učili zpaměti.. Asi k tomu musí člověk dozrát, protože teď jsem konečně pochopila všecko to, co je v jednotlivých baladách ukryto:)

3 16.08.2013

Další geniální kniha ze série "rhymovek". Povinná četba pro všechny, kteří existují na sociálních sítích a kteří si nedávají pozor na své údaje...
Rozbité okno je skvělou detektivkou, zajímavou, nápaditou, nevšední, napínavou až do posledního okamžiku. Námět a základní myšlenka (založená na potenciálu informačních databází, konkrétně pak vycházející z představy důsledného sledování všech lidí a sestavování jejich úplných profilů včetně pohybu minutu po minutě) mi sice přišla až moc paranoidní, ale co my vlastně víme??
Protože mám detektivky s Lincolnem Rhymem ráda, dávám (i přes jisté výhrady k nadsazenosti tématu) plný počet bodů. Jeffery Deaver čtivé a komplikované detektivky prostě umí, to se musí nechat:)

3 13.08.2013

Hodinář je typická "deaverovka" ze série s Lincolnem Rhymem - napínavá, vynalézavá detektivka s mistrně gradovaným dějem. Zápletka a konečné vysvětlení je možná až příliš překombinované a uměle šroubované, ale to nic nemění na faktu, že se kniha skvěle čte, ihned vtáhne do děje a nepustí, dokud ji nedočtete.
Knihu od knihy stále více obdivuji Jefferyho Deavera pro jeho rafinovanost ve vymýšlení zápletek a pro jeho výborné uchopení příběhu a schopnost jej mistrně podat.

3 13.08.2013