Hanka_Bohmova komentáře u knih

Geocaching je koníčkem mojí náctileté dcery. Pravidelně spolu jezdíme na výpravy, kde zastávám funkci sponzora a asistenta pro odlov ve výškách :o)
Knížka pomáhá dětem začít s lovením kešek. Vysvětluje, oč jde, co k tomu je potřeba nebo kde najít informace. V druhé části nabízí asi třicítku "propagačních" vlastivědných medailonků o zajímavých destinacích (profláknutých i málo známých), kam se lze za keškami vydat. Rodičům to pomůže organicky zařadit geocaching do rodinného cestování a zároveň tím autor zdůrazňuje vzdělávací aspekt celé hry. Což jsou šikovné argumenty, s nimiž se mohou děti vytasit, když už odloví všechno v okolí bydliště a začnou pro svůj koníček potřebovat odvoz.
Ilustrace se mi nelíbily, stručný slovníček je pro nováčky užitečný. Celkově se mi knížka zdá docela použitelná ke zlákání dítěte pro věc nebo jako motivace malého kačera pro rodinný výlet.

01.04.2023

Nečekala jsem, že mě v titulní povídce ještě něco překvapí. A přece. Ta nevzrušená povznesenost řádného anglického majordoma! :o)

Advokát se chopil jednoduchého, ale masivního nástroje a potěžkal jej. "Chápete, Poole," zvedl oči, "že se chystáme vystavit jistému nebezpečí?"
"To jistě nejsou nepřípadná slova, pane," odvětil majordom.

1 01.04.2023

(Teilhardovu korespondenci jsem nečetla kvůli jeho filosofii, ale jako inspirující svědectví o jeho duchovním životě. To se odráží i v mém komentáři.)

Setkávám se už déle s úryvky z těchto dopisů a tolik mě oslovily, že jsem si nakonec knihu sehnala. Osmého prosince to bylo a ta příslovečná poslední kapka zněla: "Dobře víš, jaká je má nejvroucnější touha, zvlášť na tento svátek: aby nám Bůh skrze naši Paní dal takovou účast na své Čistotě a takovou vášeň pro ni, abychom skutečně mohli svým nepatrným podílem přispět k obnově světa."
Vášeň pro čistotu - když Bůh sám stačí, a nic menšího nestačí. Boží svrchované kralování, kterému jde člověk celou svou bytostí naproti. Pro Teilharda je příznačná radikální velkorysost na této cestě. A z dopisů jeho celoživotní důvěrnici vysvítá i to, jak zakořeněná vášeň pro Boha uspořádává lidské vztahy. Vedle autentické blízkosti a péče tu dýchá obrovská svoboda, úcta a sebeúcta, zralá přiměřenost pramenící z vědomí vlastní identity. Nepěstují se tu problematické motivace v obálkách pěkných slov. Člověk člověku nezdobí oltáříky, nevisí na vztahu/službě jako na zdroji své hodnoty ani se v nich neschovává před nepohodlnými výzvami svého povolání a stavu.
"Víš, Marg, čím více si uvědomuji svou hlubokou náklonnost k Tobě, tím více toužím po tom, abys byla hluboce a pevně ukotvena v Bohu a jedině v Něm. Vidím naprosto jasně, že nikdo nemůže být šťastný jinak - a my dva nejméně ze všech."

Hodně mě zasáhl krizový moment smrti jeho spolupracovníka. V určitém smyslu kolaps budoucnosti, jak o ní přemýšlel a jak k ní byl připraven. Motiv zahrazené cesty se objevuje víckrát (např. cenzura) a autor tyto "pasivity" přijímá coby vzácné nabídky urychleného růstu, kdy se velmi zblízka dotýkáme Boží tvůrčí činnosti v nás. Bez ohledu na to, jak bolestně a zmateně je můžeme prožívat ve své psychice. Jeho odpoutanost a spolehnutí na Boha - u člověka charakterizovaného tak intenzivní činorodostí a úsilím - svědčí o nesmírné hloubce víry. Další důvod pozorně promýšlet jeho duchovní rady (zcela použitelné, i když nejste průkopnická ředitelka školy jako Marguerite).

Nakonec musím zmínit obyčejná "vyprávění ze života". Teilhard je výborný pozorovatel a vypravěč, aniž by ze sebe dělal šaška. Projevuje také ohleduplnou ukázněnost ve způsobu, jakým píše o válečné frontě. Adresátku tím jistě uklidňuje, zároveň ale vymezuje, co je prvořadé a čemu věnovat pozornost. Vůbec z celé korespondence je patrná velká projasněnost motivací a soustředěný vnitřní drajv obou přátel, soulad deklarovaných cílů a používaných prostředků. Nečekaný kontrast k temnotě války pak tvoří pasáže, v nichž Teilhard prokazuje citlivost ke kráse krajiny a schopnost ji působivě vyjádřit. To mi bylo blízké a moc sympatické, stejně jako jeho tepající nadšení pro život a zkoumání světa.

"Nepatříte sami sobě, jste chrám živého Boha" zpíváme o svátku sv. Terezie slova apoštola Pavla. Tyto dopisy ztělesňují stejného ducha. Jejich čtení pro mě bylo velikou vzpruhou a nadějí.

4 04.03.2023

Z knihy mi nejvýrazněji vystupuje velká vnitřní síla a cílevědomost Kristiny. Použitelná ke zlu i k dobru. Z rodičovského pohledu pro mě bylo nepříjemné připomínat si takto plasticky, jak zamilovaný člověk nedohlédá důsledky toho, co má před sebou. Kristina o tuto naivitu přichází v okamžiku, kdy už je pro ni nemožné změnit rozhodnutí. Příběh je dramaticky rozehraný, může skončit zničením hrdinky, anebo vnějším rozvinutím její osobní síly, což také není bez rizika pro ni a její vztahy. Jsem zvědavá na pokračování.

8 04.03.2023

Z příspěvků jsem četla jen ty, které se týkaly mého zájmu. Hodnotím je vysoko, byly čtivé a informačně nabité. Katalogovou část jsem prošla pozorně od začátku do konce. Bohatý a racionálně řazený výběr předmětů, krásné fotografie. Samotné artefakty... to je prostě nádhera a je mi líto, že v době konání výstavy jsem měla úplně jiné starosti, přála bych si ji vidět na vlastní oči.

Atlas spíš skromný co do počtu druhů. Zařadit do něj vedle obecného povídání i recepty, to mi přijde jako pěkný nápad. Úvodní texty určitě stojí za pozornost, třeba odstavce o nejdivnějších houbách jsem studovala s Googlem po ruce a byl to zážitek. Ilustrace jsou zdařilé, také kvůli nim jsem knížku v antikvariátu koupila. A snad nikoho moc nepohorším... zkrátka, nakonec přišly na řadu nůžky a vystříhané obrázky jsem kreativně zapracovala do výukového materiálu pro děti. Vysloužila jsem si tím nečekané pozvání na vzdělávací konferenci, takže přínosnost knihy: nad očekávání :o)

Pět výzkumných studií. Úvodní přehled mapuje motivace rodičů a způsoby realizace - od skutečného učení doma přes komunitní školy nezapsané v rejstříku MŠMT po on-line formu klasické výuky. Dvě zmínky, které se trefily do mých zkušeností a průběžného uvažování o tématu:
- rozsáhlé know-how postupně nabyté rodičem-vzdělavatelem si vyloženě říká o další využití
- aktivní rodiny, které volí domácí školu z ideových důvodů, často vytvářejí inovace a podněcují veřejnou debatu o cílech a prostředcích vzdělávání, což je přínosné pro celou společnost

Další dva příspěvky se zabývají situací v Německu, kde je domácí vzdělávání nezákonné a tvrdě postihnutelné. Rekapitulují důležité soudní spory, posuzují udržitelnost dosavadní právní úpravy a cesty, jimiž rodiče dosahují naplnění svých vzdělávacích představ.
Čtvrtý text popisuje zranitelnost a strategie dvou českých rodin, které se odlišují od mainstreamu nejen domácím vzděláváním (podle autorky už tak viděným jako podezřelé, kontroverzní), ale i náboženstvím/duchovností.
Závěrečný výzkum analyzuje představy žáků o mentálním postižení a prolistovala jsem ho jen letmo.

S nápadem učit děti doma přišel kdysi můj zvídavý manžel. Dnes je to pro mě srdeční záležitost, v níž realizuju svůj potenciál způsobem a v rozsahu, jaký jsem si předem vůbec nedovedla představit (i když s pobavením zpětně vidím, že moje diplomka i disertace k tomu jasně směřovaly). Zároveň nám nepřipadá, že by kvůli tomu naše rodina nějak zásadně společensky narážela. Zčásti je to asi šťastnou povahou a světonáhledem, zčásti vhodným bydlištěm, zčásti postupnou proměnou atmosféry - oba jsme léta zvyklí o domácím vzdělávání mluvit a vstřícných reakcí znatelně přibývá.

O téhle knížce několikrát vyprávěl nebo z ní předčítal kněz, který mě doprovází, a jeho oceňující slova potvrdili další lidé. Po přečtení mám radost, že jsem si pro sebe objevila nového autora.

"On je takový nějaký," popisují sousedé hrdiny těchto povídek. Myslí tím, že dotyčný má silný vnitřní kompas, kterého se drží víc než toho, co je obvyklé, co se dělává nebo je dokonce přikázáno. Někdy mu dá zapravdu i osud v podobně událostí či mocných osob. Ale často je svému svědomí věrný na svůj úkor.
Čtení půvabně koření autorova ironie: "Městský hejtman, k němuž se Ryžov obrátil o policajtské místo, si nepochybně ani nekladl otázku, zda žadatel má způsobilost brát úplatky." :o)

2 31.01.2023

Toužila jsem pro loňský advent a Vánoce jen po několik málo slovech. Prohledala jsem knihovničku a našla modlitbu svaté Alžběty. Boží přebývání v člověku - lidské přebývání v Bohu - a jako odpověď uctívání a víra v Boží lásku, rozšiřující se postupně na všechny životní okolnosti.

... a dají mu jméno Immanuel, to je "Bůh s námi"

Útlá vzpomínková knížka. Otec Metoděj se nejeví nijak mimořádně, nezdá se být předurčen přenést karmelitánský řád nocí komunistické totality. Ale jeho veliká láska k povolání a věrnost řeholi jsou pro tento úkol cennou, možná tou nejlepší výbavou. Krásné mi také připadalo spojení letničního a mariánského akcentu jeho víry, to je mi blízké.
V Kostelním Vydří jsem poprvé pobývala pár týdnů před smrtí otce Metoděje, nikdy jsme se nesetkali. A přece díky téhle knížce ovlivnil, jak prožívám své vlastní povolání. Bohu díky.

28.12.2022

Od obálky do poslední stránky je to celé... naprosto přesné :o))

Knihu P. Kohuta jsem poprvé četla loni touhle dobou a nemůžu ji dost doporučit. Pomohla mi pokračovat tam, kde jsem se před lety zastavila, na stále nově darované cestě vysvobozování a otevírání, vtahování lidského srdce i světa do Boha. Od závislostí ke svobodě, od sentimentality k lásce, od modloslužby k adoraci.

Kdybych měla mít nějakou výhradu, přimlouvala bych se za střídmější užívání vykřičníků.

3 24.11.2022

Letos jsem konečně uspořádala svou mineralogickou sbírku, existující do té doby v silně roztroušeném stavu napříč celým bytem. Přestože je to sbírka jen dokumentační, nejstarší dceři se velmi zalíbila, a tak jsem ji s postranními myšlenkami na výuku chemie povzbudila k založení její vlastní. Knihu jsem pořídila kvůli podrobnějším informacím o nových lokalitách. Posloužila nám dobře, i když od data vydání už některá místa změnila podobu. Bonusem jsou opravdu krásné fotografie.

Podle mě se autorovi jeho úmysl vydařil beze zbytku. Archeoložkou už se stát nestihnu, ale aspoň si to přečtu znova celé od začátku.

4 24.11.2022

Nevyhovovalo mi mixování zázračně účinkujících intrik se sladkobolnými pasážemi o životních vážnostech. Rozhodla jsem se tedy celou knihu číst jako komedii, a byl to příjemný zážitek.

1 03.11.2022

Zajímavé ne-detektivky. Psychologie neúprosně postrkuje postavy k finální situaci - za zoufalého přihlížení čtenáře. Zadostiučinění či spravedlnost se zdají být křehkým dílem náhody, snadno by k nim nemuselo dojít.

03.11.2022

(SPOILER) Hruškadóttir je pro mě sněním o hezké rodině, o přátelství, o lásce. Především příběh lásky tu slouží k potvrzování citlivé a vnitřně nejisté hrdinky. Právě ji dokáže ocenit zkušený starší muž, ze všech lidí právě ona ho, bezmocného, provede údolím smrti... takový daydreaming na papíře, dojemný a současně znepokojivý až strašidelný. Je to kniha bolestně mladá, s typickou sebestředností, hladem po vnějším uznání, touhou být někým novým a škrtnout své danosti (slepá skvrna v podobě hrdinčiny vlastní rodiny anebo pohrdání, s jakým v závěru mluví o svém těle a zlost na Šimona promítá do něj). Smutnou cenou za připoutání k tatínkovské náruči je pozdější neschopnost unést normální, reálný partnerský vztah.
A do živého ťaly Šimonovy laškovné konverzace zastírající strach, bezradnost, prázdnotu, špatné svědomí. Ať není vtipný, ať není vtipný, úpím s hrdinkou. V duchu ho zaklíná, ale sama tolikrát přihodí další repliku, místo aby tu komedii rozetnula.

4 11.10.2022

Tápání a životní boje člověka, kterému jeho vnitřní, duchovní realita znemožňuje být prostě konformní a jít vyšlapanou cestou. To je silný námět, který mám ráda a který jsem nedávno četla zpracovaný např. v Klíčích království. Maughamově knize ovšem ubližuje, že nejdůležitější postava je zároveň nejvybledlejší a nejméně živá. Nemyslím, že Larry by byl sám o sobě neuvěřitelný, přinejmenším ne pro mě. Znám osobně lidi, kteří se rozhodli podobně jako on, ačkoli to na nich nepoznáte, když je ráno potkáte v metru. V tomhle to není. Ale v porovnání s ostatními Larry zůstává víc myšlenkou než skutečnou osobou. Mohla by to být věc zkušenosti. Má Maugham větší zkušenost s takovou Isabelou či Elliotem, s jejich prostředím a jejich uvažováním? V závěru přiznává, že do Larryho proniknout neumí. Popisuje nám jeho pohyb světem, ale pro mě je to příliš vnější a příliš hladké, než aby to nějak silněji zapůsobilo.

Jinak jazykově kultivovaný a nesmírně čtivě napsaný román, jak je u Maughama zvykem. 3,5 hvězdičky.

2 11.10.2022

Když kniha před pár lety vyšla, dala jsem si zprávu o tom do záložek, abych si ji výhledově prolistovala. Tím to taky celé zhaslo. Naštěstí při nedávném "záložkovém úklidu" na mě vykoukla a připomněla se. Pokud tohle téma sledujete soustavně, nebude to asi nic objevného, v každém případě jde o dobré shrnutí všech podstatných informací, zacílené přímo na změnu praxe.

2 03.10.2022

Skoro na pět hvězdiček, ale místy mi to připadalo přece jen příliš pohádkové.
Ústřední téma je hodně oslovující - vnitřní svoboda a zavazující sebe-vědomí (František) vs. oblíbenost a společenský úspěch v rámci systému (Anselm). Nejde o protiklad dobroty a zlovolnosti, spíš o citlivost a otupění, o životní trefu a minutí se směrem... Dobré uvědomovat si, nakolik nám to hrozí. Jsme smutní a roztrpčení ze špatných skutků těch mocnějších, a o týden později už jim přikyvujeme a vrtíme ocáskem - protože si nás všimli, vzali nás mezi sebe, dali nám podíleček na svém významu a lesku. Kolik to pro člověka znamená! "Anselm v nás" si podobné kompromisy vždycky přesvědčivě odůvodní.

1 03.10.2022