hanka_reading
komentáře u knih
Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
Hlavní postavou je Zuzanka, která popisuje svůj život a různé zážitky - nejdříve z pohledu šestileté holčičky, která brzy nastoupí do první třídy a poté sledujeme její život postupně až do páté třídy. Pochází z židovské rodiny, hraje na violoncello a píše básničky, díky kterým utíká do jiného světa.
Spolu se Zuzkou a její rodinou se ocitáme v 80. letech 20. století v jednom malém moravském městě. Otec je režisér a moc často ho z důvodu pracovních cest nevídá. Zažijeme s ní prázdniny u babičky a dědy. Při pobytu v nemocnici se seznámí s Monikou, se kterou si několik let posílají dopisy. A vždycky po nějaké době někdo odejde z jejího života a tak se ptá - proč všichni odcházejí?
Vyprávění je autentické, včetně použitého nářečí nebo různých slov a výrazů typických pro zvolený čas. Já osobně si připomněla slovo pišingr nebo období, kdy jsme nosili kamaše.
Jak je uvedeno na obálce - je to hořkosladké a nostalgické vyprávění o tom, jak se z malé Zuzanky stává dospívající dívka, která zjišťuje, že i ti nejbližší nás opouštějí. Bavilo mě sledovat myšlenkové pochody malé holčičky a také to, jak ztrátu blízkých vnímala - za mě se to autorce moc povedlo.
Adam
Mirka Rezlerová
“Nejsou někdy věci hezký proto, že jim nerozumíš? Připadaj ti záhadný a nesmyslný a v tom je to kouzlo.
“Někdy věci nedávají smysl a to je na nich to nejlepší.
Hlavní postavou je Adam, kterému zemřela manželka Linda. Vyrovnává se s tím po svém - začal celkem dost holdovat alkoholu. Nemá daleko k tomu, aby do toho vlítl naplno, ale naštěstí má pětiletého syna Kryštofa, který ho drží nad vodou a který je tím důvodem žít dál. A taky jednou potká Broňu, mladou studentku, bezprostřední, zábavnou, která mu pomůže vylézt ze své ulity.
Stylu Adamova života jsem moc nerozuměla, ale každý se s těžkými životními situacemi vyrovnává po svém. Na druhou stranu mi jeho povaha přišla dobře charakterizována - na veřejnosti to byl takový namachrovaný frajírek, ale uvnitř se utápěl v žalu a pořád velmi těžce nesl ztrátu své ženy. Na můj vkus se choval často nezodpovědně vzhledem k tomu, že měl Kryštofa, ale takový prostě byl. Jenže brzy se ukáže, že alkoholem se nesnaží zahnat jen tuto záležitost, ale i něco jiného.
Líbilo se mi, jaký měl Adam vztah se svou sestrou Adinou a jak k sobě dokázali být upřímní. Skvělý byl Kryštof - na svůj věk dost chytrý a vnímavý. Jen ho Adam tak nějak zanedbával v souvislosti s dalšími jeho aktivitami. A ocenila jsem, že Adam ke konci uznal, že je občas hajzl a snažil se chovat čestně.
V anotaci je uvedeno, že se v knize objevují prvky LGBT tematiky. I to se mi líbilo, jak je autorka do příběhu zapracovala.
Zkrátka kniha mě bavila - tématem i způsobem zpracování. Tohle se může stát každému, takový je prostě život.
Neklidná růže
Monika J. Čapková
“Pokud nebudeš šťastná ty, nebude šťastný nikdo ve tvém nejbližším okolí.
“Život není ztráta času, záleží jen na nás, jak s ním naložíme.
Tahle kniha je poslední dobou na instagramu docela často vidět a tak jsem ráda, že i já jsem měla možnost si ji přečíst.
Hlavní postavou je Evelína, věkem něco přes 40, ale povahou i tělem mnohem mladší. Vypráví nám svoje zážitky s chlapy a vztahy obecně. Kamarádky o ní říkají, že je naivní a proto s ní chlapi pořad jaksi zametají. A přitom si přeje jen najít lásku svého života - někoho, o koho se může opřít a kdo ji obejme, když to potřebuje.
Já jsem si čtení užila a častokrát jsem se i zasmála. Evelíny povaha mě neskutečně bavila. Líbilo se mi, že si uměla život užít, taky jak se ráda smála a jak se chovala spontánně. Jak píše autorka, v jejím případě “docházelo často k vnitřnímu boji mezi rozumem a svéhlavým chováním a obvykle tak docházelo k zajímavým a někdy zábavným situacím. Její zážitky jsou tak reálné, že není pochyb o tom, že by se nemohly někomu stát. Sedl mi autorčin styl vyprávění a také její vyjadřování. Z mnoha zážitků dýchá erotično, ale přitom to není nevkusné, právě naopak.
Při čtení jsem si říkala, na kolik jsou zážitky vymyšlené a na kolik je to obraz autorčina života?
Život, nebo psaní? - Arnošt Lustig v rozhovorech, zamyšleních a literárních textech
Ladislava Chateau
“Život není to, co chceme, ale to, co máme.
“Ženy jsou božská stvoření, bez nichž by svět byl pusté místo, jako kdyby z ráje udělali buldozerem smetiště.
“Motiv k psaní je všechno, co člověk prožije, co vidí, o čem slyší.
Kniha má podtext: Arnošt Lustig v rozhovorech, zamyšlení a literárních textech. A k tomu nemám co dodat. Ladislava Chateau vzpomíná na Arnošta Lustiga s jeho dětmi Evou a Josefem, ale i s manželkou Věrou nebo jeho přáteli. V knize kromě rozhovorů najdeme i ukázku Lustigovy tvorby nebo úryvky básní jeho manželky.
Autorka v knize hezky napsala, že Lustigovy knihy “plní v dnešní společnosti významný úkol: jsou důkazem existence lidského utrpení, které připravil člověk jinému člověku; člověk, který necítil bolest mučeného života… A mě nezbývá než souhlasit.
Je to krásná kniha plná hezkých vzpomínek a myšlenek, díky kterým pohlížím na spisovatele zase trochu jinak. Možná je to i tím, že autorku znám a můžu tak říct, že je to moc milá a sympatická dáma.
Tropické noci
Jakub Fránek
Hlavní postavou je Eduard Klajner, padesátiletý muž, který žije sám poklidný život v tak trochu pustnoucím domě. Pro některé je trochu podivín.
Děj se odehrává během velmi parného léta. Jedné noci se Eduardovi něco nezdá na zahradě a tak se tam jde podívat. S hrůzou najde mladou dívku, přivázanou ke stromu. Je v bezvědomí nebo už nežije? Má zavolat policii? Co má dělat? Nějak s tou situací naloží a život jde, resp. musí jít, dál.
Je z celé situace dost nervózní a jakékoliv zazvonění mu způsobuje takřka infarktové stavy. Do toho se mu jedním objeveným článkem připomene událost z dětství, rodinná tragédie, kterou se mu nějak podařilo vytěsnit z mysli. Eduard to nezvládá a dělá jednu chybu za druhou - alespoň tak to vnímá on sám. Je čím dál tím víc nervóznější a čeká, co se bude dít.
Tahle kniha je zjednodušeně sonda do Eduardovy hlavy a jeho myšlenek. Líbilo se mi, jak autor podrobně popsal Eduardovy pocity a to, co prožíval - dokázala jsem se lehce vcítit do jeho situace. Ustojí Eduard celou situaci? Má na tom všem nějaký podíl? Může být nějaká spojitost mezi dřívější rodinnou situací a tou dnešní?
Kniha není nijak rozsáhlá, ale obsahově pro mě ano. Bavilo mě sledovat Eduardovo chování, myšlení a jeho reakce. Pro mě to byl zkrátka čtivý příběh, který stojí za přečtení. A pak ta obálka - ta se povedla.
Teorie zmizení
Lucie Brejšová
Marie je padesátiletá žena žijící sama v Paříži. Děti Noé a Catherine už jsou dospělí lidé mající svoje životy a manžel už před spoustu lety tragicky zemřel. Marie si tak nějak žije svůj poklidný život. Do toho přijde pandemie, nálada mezi lidmi nic moc a Catherine vysloví něco, co Marii přinutí přemýšlet - nejen o svém životě, ale také o Catherine. Rozhodne se tedy zmizet všem ze života. Je přesvědčena, že tím dá svobodu nejen sobě, ale i dceři. Je její chování sobecké a kruté nebo to opravdu dělá pro sebe a Catherine?
Marii jsem fandila a dokázala jsem pochopit její rozhodnutí. I když tedy nevím, jestli bych to zvládla udělat být na jejím místě. Prožívala jsem s ní nejistotu a obavy před touto situací, která se víc a víc blížila. A rozuměla jsem tomu, že do smíchu ji vážně nebylo. Opravdu už nikdy neuvidí svoje děti a přátele? Vážně to tak chce?
Celá kniha je velmi silný příběh - především ten konec. Ale taky plný dobrého jídla a spousty zajímavých myšlenek. Tempo je pomalejší, ale o to víc si ji čtenář užije. A určitě si každý položí otázku - dokázal by zmizet jako Marie?
Dokázali byste obětovat sami sebe a zmizet?
Anna O.
Matthew Blake
Nápad není špatný, ale zpracování bylo pro mě spíš průměrné. Čekala jsem něco víc z oblasti spánku a náměsíčnosti. Některé pasáže byly i zdlouhavé. Nicméně byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Konec byl pro mě překvapením, ale připadal mi takový překombinovaný. Bohužel autorka u mě nedokázala vyvolat napětí, možná jsem jen nebyla ve správném rozpoložení. Knihu ale nezatracuji, své čtenáře si určitě najde.
Láska, s. r. (ne)o.
Lenka Křížová
“Myslím, že někdy by měl člověk bojovat ze všech sil. I kdyby se nakonec ukázalo, ze nemůže nikdy vyhrát…
Oliver žije pouze se svou matkou Helenou. Je gay a jeho vztahy jsou takové Lásky s ručením omezeným - jemu to tak ale vyhovuje. Helena si najde přítele Borise. Je to na dobré cestě a tak se sestěhují k sobě. Boris má syna Davida, kterému je 20 a vzhledově vypadá jako dítě, což ho někdy štve. S jeho orientací to taky není jednoduché, protože se považuje za asexuála. Možná ale existuje někdo, kdo s ním dokáže pořádně otřásl. Je to MM romance, takže se nabízí, kam bude děj směřovat. Není to ale tak jednoduché, jak se může zdát.
Bavil mě paličatý Oliver, který si dlouho nechtěl přiznat pravdu i David, který si šel za svým cílem stůj co stůj. Líbilo se mi, jak k sobě v určitých okamžicích dokázali být upřímní, i když je to stálo spousty sil a jak spolu dokázali fungovat a doplňovali se.
Odehrává se nám tu příběh, který střídavě po kapitolách vypráví David i Oliver. Čtenář se tak líp seznámí s myšlenkovými pochody obou kluků, jejichž povahy autorka skvěle charakterizovala. Je to příběh plný emocí a nechybí ani nějaké to erotické napětí a žhavé scény.
Myslím, že to pro mě to byla první MM romance v takovém rozsahu a musím říct, že mě bavila od začátku do konce. Takže doporučuji si knihu přečíst.
Číslo 20
Sam Holland
Pro mě je to první setkání s autorkou. Několikrát byl zmíněný Kopírák, kterého jsem nečetla, takže mám o důvod víc se do něj pustit.
Některé scény byly nechutné a odporné. Přesto jsem měla nucení číst dál. Vrah by se dal vypátrat podle rčení “pod svícnem je největší tma, ale ani tak nebylo jednoduché ho odhalit.
Je pravda, že poslední scéna byla na trochu přitažená za vlasy, ale i tak musím říct, že mě kniha bavila a čtení jsem si užila.
Dokud nás krev nerozdělí
Petr Opršal
Kniha začíná pěkně zostra - popisem brutálně zavražděného muže v 90. letech v Chorvatsku během masakru spáchaného srbskými povstalci. A právě situace tohoto období představuje jednu dějovou linku. Tou druhou je rok 2019, kdy advokáta odcházejícího do penze Željka osloví žena, která chce zjistit, kdo zavraždil jejího dědečka právě v uváděných 90. letech. Željko se chvíli rozmýšlí a nakonec se s pomocí dcery Nely pouští společně do případu. Otevírá tak staré rány a osudy a to se ne každému líbí.
V knize je několik časových linek. Dostáváme se až k druhé světové válce a vyprávění Nataši. Ze začátku mi to dělalo trochu problém, ale nakonec si to sedlo. Postupně se ale všechno propojuje a začíná do sebe zapadat.
Autor používá v přímé řeči chorvatské výrazy a spojení - ne vždy jsem všemu rozuměla, ale jeho použití hezky dokreslilo atmosféru. I ta v 90. letech je skvěle popsána - strach místních obyvatel, agresivita povstalců a nenávist.
Bavilo mě sledovat nadšení Željka i Nely, jejich zápal a prakticky pohlcení případem. Kniha mě mile překvapila i tím, jak byla propracovaná.
Musím také zmínit, že autor sepsal román na základě svých pracovních a rodinných zkušenosti. O to děsivěji celý příběh na mě působil.
Poznámky k popravě
Danya Kukafka
“Tragédie si nevybírá a je totálně nespravedlivá.
“Nemůžeme být kompletní, dokud se nepodíváme do očí tomu, co nás zlomilo.
Ansel je odsouzen k trestu smrti a zbývá mu posledních 12 hodin života. Je odsouzen za vraždu několika žen. Do poslední chvíle věří, že bude osvobozen a hlavně chce být pochopen. Je přesvědčen, že “jednal z vlastní podstaty síly. Bylo zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody v posledních hodinách. Ty jsou proloženy vyprávěním několik žen, které zasáhli nebo nějak ovlivnili jeho život - matka, dvojče jeho partnerky a Saffy, se kterou se kdysi potkali v dětství a která je nyní detektivem v oddělení vražd. A právě to střídání postav a jejich vyprávění se mi moc líbili - postupně tak vytvořili zajímavý příběh.
Chvílemi to bylo dost děsivé a nechutné čtení - ať už to bylo hrozné dětství Ansela nebo jeho k činy, ke kterým se nechtěl přiznat. Stejně tak bylo zajímavé vyprávění zmiňovaných žen - žádná to neměla lehké.
Celkově byla kniha pro mě čtivá a jsem ráda, že se ke mě dostala.
Gwailou
Ludmila Šimková
“Nikdy nesmíš ztratit tvář nebo někomu ublížit tak, že ztratí svou.
“Hongkonžané žijí proto, aby pracovali - nepracují proto, aby žili.
Marie je již od školních let uchvácená Čínou. Jakmile tam jede na dovolenou, zalíbí se ji tam ještě víc. Letí do Hongkongu, kde se na nějakou dobu usazuje a pracuje tam. Je to v období těsně před tím, než je předán Číně.
Žít v takto obrovském městě není pro Marii jednoduché. Všechno je pro ni chladné a neosobní. Lidé nedávají najevo své pocity, hledí si jen sami sebe. Život je tam hrozně rychlý. Mnohdy se tam cítí sama. Dokáže se ale přizpůsobit - nic jiného jí ani nezbyde.
Tento cestopisný román krásně ukazuje rozdíly mezi naší a čínskou kulturou, zvyky a styly života. Děj se odehrává v 90. letech a o to víc jsou vidět odlišnosti těchto dvou zemí.
Za mě je to skvělá, zajímavá a velmi čtivá kniha, která by neměla uniknout vaší pozornosti a se kterou se přenesete na pár chvil do tak velkého a vzdáleného města.
Co nebo kdo je gwailou vám neprozradím - to si musíte přečíst sami
Volání temnoty
J. B. Zmek
Povídky obvykle moc nečtu, ale když mě autor oslovil a viděla jsem tu parádní obálku, neodolala jsem. A dobře jsem udělala!
V knize najdeme devět mysteriózních a hororových povídek a jednu báseň. Obecně bych řekla, že se k nim hodí spojení “bojuj nebo uteč - přesně jak je to uvedeno v jedné povídce.
Autor umí skvěle vtáhnout do děje, vyvolat ve čtenáři emoce a vykreslit danou situaci. Všechno bylo opravdu tak reálné a zároveň děsivé. Povídky jsou plné napětí, tajemna a čtou se se zatajeným dechem. Jsem moc mile překvapena, protože mě povídky opravdu bavily a čtení jsem si užila - především ty delší se mi líbily víc.
Musím také zmínit, že autor vydal knihu svým nákladem - klobouk dolů.
Druhá žena
Louise Mey
Musím říct, že Sandrine mě většinu času čtení vyloženě iritovala - tím, jak se neměla ráda, neměla žádnou sebeúctu a nadávala si. Její chování ale vycházelo a odráželo její dětství, které je lehce nastíněno. Taky mi trochu vadilo, že muž neměl křestní jméno, takže o něm bylo psáno jako o něm nebo o muži, občas byl pojmenován příjmením.
V knize není použita přímá řeč - je jen vsunuta do věty a odlišena pouze velkým písmenem. Takže mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla.
I tak jsem ale chtěla knihu přečíst do konce, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A stálo to za to - obzvlášť cca poslední třetina byla pro mě dost zajímavá, čtivá, napínavá a nebylo to vůbec lehké čtení. Každopádně jsem ráda, že se ke mě kniha dostala a mohla jsem si ji přečíst.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
“Ale však ono je lepší, když si v hlavě necháš jen hezké dny. A ten zbytek? Na ten stejně jednou zapomeneš.
Marek je nepochopený, žije v chudých poměrech. Od mala je jiný, děti ho ve škole šikanují. Je gay a tím je to pro něj horší. V knize opravdu rozkládá paměť a svoje vzpomínky na malé kousky a do detailů. Prolínají se vzpomínky z dětství se současností.
Taky je to dost o vzpomínkách matky, o jejím smutném životě a jejím trápení. Musí se ohánět, aby všechno finančně utáhla.
Je to těžké, ponuré až depresivní čtení a určitě je potřeba mít na něj tu správnou náladu. Rozhodně to není kniha pro každého. Nemohla jsem si zvyknout na styl psaní, je velmi osobitý, ale pak to šlo samo.
Pokud chcete nějakou změnu, sáhněte po této knize. Myslím, že na české poměry je to něco neobvyklého, co si zaslouží pozornost.
Čtvrtá úroveň
Jitka Prokšová
Za mě skvělý příběh, který je napínavý a zajímavě propletený od začátku do konce.
Reg Dolls: Dejchej nebo se udus
Lenka Limberk
Skvělá čtivá kniha o třech rozdílných lidech, mezi kterými přeci jen existuje pojítko.
Neodpovídej
Lucie Bechynková
Musím říct, že z knihy jsem taková rozčarovaná. Obě dějové linky byly zajímavé, ale na mě nepropracované. Chybělo mi v nich dost informací. Byla jsem zvědavá na propojení příběhu, ale nedočkala jsem se nebo jsem to nepochopila.
Taky škoda těch chyb, překlepů a ke konci i popletených jmen.
Na druhou stranu je to ale taková knižní jednohubka, která se rychle čte. Nenáročného čtenáře by asi mohla uspokojit.
Děti na zabití
Milada Golobová
“Člověk raději zapomíná na to zlé, co prožil, jenže odepsat se to nedá, jde to s námi i nadále
Při čtení s vámi budou cloumat různé emoce, tedy spíš ty nepříjemné jako je bezmoc, soucit, nenávist, zloba, lítost, nepochopení, co se vlastně děje. Čtení bylo o to horší, že hned na začátku si přečtěte, že se jedná opravdu o skutečný příběh. Kniha rozhodně není pro každého a ke čtení to chce pořádnou dávku odvahy a odhodlání.
Autorce patří obdiv, že se při psaní byla ochotna vrátit do dětství a prožít ty hrůzy znovu. Bylo mi špatně jen při čtení, natož to prožít a psát o tom.
Kniha byla vydána před více než 20 lety, ale to ji na čtivosti neubírá. Na konci knihy je několik dalších skutečných příběhů týrání děti, ze kterých mi šel mráz po zádech a které se zrovna tak četli těžce a s nepochopením, čeho jsou rodiče schopni.
