hanka_reading
komentáře u knih
Hledání Phoebe
Gavin Extence
“Někdy se nejvíc vyplatí uskutečnit nejtěžší věci v životě. Věcí, které jsme si museli vybojovat, si vážíme daleko víc než věcí, které získáme snadno.
Phoebe je šestnáctiletá studentka s poruchou autistického spektra. A s tím souvisí i její styl života - všechno musí mít svůj řád, dodržuje pravidelnost a jakékoliv vybočení je pro ni problém. Je upřímná, potřebuje všemu rozumět, na nic si nehraje a její reakce jsou pro mnohé nepochopitelné. I díky tomu je považována za podivína.
Její kamarádka Bethany si najde přítele a po Phoebe chce, aby ji kryla. Do toho se jí moc nechce, protože prostě nelže. Ale nakonec se překoná a Bethany pomůže. A brzy zjistí, že to umí a celkem i zvládá. Holky společně řeší jeden velký problém - nechci prozrazovat, o co se jedná, ale zrovna tato část mi přišla až neuvěřitelná, že by to mohli vyřešit sami bez dospělých.
Phoebe mě bavila od první strany - její myšlenkové pochody i její reakce, které mohli působit na druhé chvílemi sarkasticky nebo nevhodně - ve mě ale často vyvolali pobavení. Kromě toho se mi taky líbila síla přátelství mezi Phoebe a Bethany - ač byly povahově naprosto rozdílné, jejich přátelství fungovalo na maximum.
Vždycky ocením, když vznikají knihy s takovými tématy a nejinak je tomu i teď. Autor skvěle přiblížil, jak funguji lidé s autismem, jak vnímají svět kolem sebe a jak je pro ne těžké vybočit z normálu.
Kniha je to skvělá a myslím, že díky svému tématu by zasloužila větší pozornost. Je řazena mezi YA, ale v tomto případě bych ji doporučila i dospělým čtenářům.
Mrtvá budoucnost
Veronika Martinková
“Bylo ale možné prokázat něčí nevinu, pokud se někdo jiný snažil urputně prokázat jeho vinu?
A zase tu máme Hanu a Davida, dva policejní vyšetřovatele, kteří jsou partneři také v soukromém životě. V tomto díle je hlavním tématem prokázání neviny vraždy, kterou měl údajně David spáchat. Jak se zdá, důkazů v jeho neprospěch je ale víc než dost.
Velkou roli hraje tentokrát Davidův otec Štefan, se kterým už spoustu let nemluví. Štefan je dost úspěšný manipulátor a ne zrovna férový hráč. A navíc je bohatý a jeho prsty sahají hodně daleko.
David je pořád stejný - řeší si věci po svém a ani Haně, coby své přítelkyni, se nesvěří. A přitom by mu tak ráda pomohla. Je čím dál tím víc nervóznější, ze všeho unavený a chová se často neurvale, dokonce i vůči Haně. Divila jsem, že se na něj už nevykašlala.
Děsilo mě, jak v knize fungovalo podplácení a ještě víc, že vlastně to samé může klidně probíhat i v reálném světě - radši snad nevědět.
I tento díl je čtivý od začátku do konce. Opět je tu spoustu napětí, akčních, i vypjatých situací, ale taky emocí, nepochopení a snad i naděje ve správný konec. Jen tedy těch jmen bylo na mě chvílemi až dost.
Mě ti dva prostě baví, i když tedy David je dost často na ránu. Na druhou stranu by pro svoje blízké obětoval svůj život.
Tahle celá série je moc povedená a doporučuji všem, kdo má rád napětí a nějakou tu akci.
Všechny naše životy
Sophie Astrabie
Příběh je ve finále hezký, ale na mě byl moc pomalý. A v tomto případě mi moc nesedly velmi krátké kapitoly.
Život na míru
Nikki Erlick
“Jakmile člověk něco ví, zapomene, jaké bylo nevědět.
“Není cesty zpět. Ale pořád nám zůstává plno cest kamkoli jinam.
Během jedné noci se u dveří každého člověka staršího 22 let objeví krabička s nápisem: “Uvnitř se nachází míra vašeho života. V krabičce se nachází provázek, který určuje délku života majitele krabičky.
Všichni najednou stojí před rozhodnutím - otevřít nebo neotevřít?
Bylo pěkné sledovat, jak taková malá krabička dokáže ovlivnit životy všech lidí. Některé ovládal po otevření pocit bezmoci, jiní pocítili radost, byli ale i ti, kteří krabičku neotevřeli. Každý se zjištěnou informací naložil jinak - ti s krátkým provázkem si často začali užívat života a chtěli toho stihnout co nejvíc. Zároveň začali být společností diskriminováni, protože jsou hrozbou společnosti - oni údajně stáli za útoky a jiné život ohrožující události. Nic ale nebylo takové, jak vypadalo.
Provázky se najednou staly součástí životů všech lidí. Obvykle provázky něco spojují, ale v tomto případě rozdělují a to společnost. S několika osobami prožíváme jejich životy a především myšlenkové pochody - někteří našli krátký, jiní dlouhý provázek. Jak se k tomu postaví oni a jak jejich rodina?
Námět je velmi zajímavý. Místy bylo tempo pomalejší, nicméně kniha stojí za přečtení. Když nic jiného, tak každého čtenáře navede na myšlenku, jestli by otevřel nebo ne? A jak by se choval v případě, že by našel krátký provázek?
Otevřeli byste takovou krabičku? Převládla by u vás zvědavost?
Návrat do Bridgewater
Kristina Hattenhauer
“Jenom my sami utváříme, kým jsme.
Olivie se vrací do Bridgewateru za jediným účelem - vyřídit Simonovu závěť. Celá záležitost ji tíží nejen proto, že se s ní Simon před svou smrtí rozešel a neřekl jí o své nemoci, ale také proto, že v tomto městě prožila dětství, na které nemá zrovna pěkné vzpomínky.
Komunikace se Simonovým otcem není jednoduchá, ale Olivie se nevzdává. Jelikož je kniha připodobňována k Jane Eyrové, je jasné, kam a jakým způsobem se bude jejich vztah ubírat.
Olivie je rozhodnutá, že nikomu neřekne své tajemství, které ji celý život tíží. Naráží ale na lidi ze svého dětství a v tom okamžiku nabírá děj na obrátkách - to se autorce moc povedlo.
Při čtení jsem celou dobu měla pocit, že se děj odehrává o jedno nebo dvě století dřív, nikoliv v 70. letech 20. století - možná to ve mě vyvolala obálka knihy nebo odkaz na zmiňovanou knihu.
Příběh je plný zvratů, změn a ke konci i napětí. Na můj vkus měla Olivie až moc panických atak vzhledem ke krátkém pobytu ve městě. Občas mi něco nesedělo vzhledem k době, když se děj odehrává, ale ve finále mě kniha bavila - tedy hlavně ten konec.
Psycholožky v županu
Karolína Peruth
Ti z vás, kdo poslouchají stejnojmenný podcast, ví, o kom a o čem řeč. A pro ostatní - jedná se o projekt dvou jmenovaných psycholožek, které sdílí poznatky z psychologie neformálním způsobem, ale vždy založeném na odborných znalostech.
V této knize se autorky zabývají deseti tématy, které známe snad všichni, např. stigmata, genderová identita, vztahy, srovnávání s ostatními apod. A obě doplňují svůj názor a zkušenosti. Každé kapitole je věnováno cca 20 stran a myslím, že většinu z nás čtení přinutí k zamyšlení nad vlastním životem.
Zjednodušeně lze říci, že je úplně normální cítit se někdy špatně a že je v pořádku říct si o pomoc psychologovi nebo psychiatrovi.
Nesmím zapomenout zmínit, že na konci kapitol najdete zajímavý bonus - qr kód, po jehož načtení jsou k dispozici pracovní listy, takže se můžete rovnou vrhnout do práce.
Osobně musím potvrdit, že je dobré číst knihu po částech a dát si prostor k zamyšlení nad každým tématem.
Je fain, že taková kniha vznikla. Doporučuji ji tedy všem bez rozdílu.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Musím přiznat, že mi žádná postava svým chováním k srdci nepřirostla - možná proto, že jsem jejich chování moc nerozuměla a že to mám prostě jinak. Všichni řeší běžné životní situace a problémy, tak nějak se v tom všem plácají a a chvílemi neví kudy kam. A přitom chtějí tak málo - prostě zažít ve svém životě nějakou světlou chvilku a mít se dobře. Celé je to tak reálné, že není pochyb o tom, že se to může někomu stát a že takový je prostě život obyčejných lidí.
Knihu jsem přečetla celkem rychle, protože mě zajímalo, kam se příběh bude ubírat dál. Valerii a Petrovi jsem přála, aby jim to vyšlo. A konec, ten mě teda překvapil. Takže by mi nevadilo pár stránek navíc, aby se vše vysvětlilo. Na druhou stranu je aspoň o čem přemýšlet.
Bohumil
Veronika Hájek Hurdová
“Život není složitý, pokud si ho složitý neuděláš.
“Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.
“Základy je někdy dobrý zbourat, když Tě drží tam, kde už to pro Tebe není dobrý.
Bohumil je stařík, který se stará o hřbitov, v jehož blízkosti zároveň bydlí. Neumí vyjádřit city ani emoce a tak je pro mnohé nerudným člověkem. Ve skutečnosti dává najevo lásku svými činy a skutky, které ale okolí příliš nevnímá. Je pravdomluvný a praktický, nic nedělá zbytečně. Je to prostě takový milý pán, který si dokáže užívat zcela obyčejných věcí. O tom se přesvědčí i Marie, která nedaleko hřbitova píchne kolo a právě Bohumil jí pomůže. A není to jeho jediná pomoc. Ale i sám Bohumil řeší nějaké problémy.
V mnoha situacích to bylo takové pohlazení po duši. Bohumil byl hrozně fain a hlavně byl pořád svůj, na nic se nestěžoval. Je to klidný člověk, který ví, že všechno má svůj čas.
Kniha obsahuje krásný průvodní dopis. Jak autorka říká, inspirací při psaní jí byl tatínek.
Božidara, jiná autorčina kniha, mě bavila o trochu víc, protože byla energičtější. Ale Bohumil byl taky sympaťák a kniha o něm a jeho životě stojí za přečtení.
Červená nit osudu
Mirka Skočílková
“Že to, jak budeme žít, si řídíme jenom my sami. A že nám k tomu pomáhají osudoví lidé, které během života potkáváme.
“Čím těžší podmínky, tím silnější lidé.
“Lidé spojení osudem si k sobě cestu vždycky najdou.
Andrea je neskutečně silná žena - dokáže se postarat o rodinu za každých podmínek, i když to není jednoduché. Její děti jsou pro ni vším. Taky tchána s tchýní bere jako svoje rodiče.
Je to kniha o síle, o silných poutech mezi lidmi a o vzájemné podpoře. A také o tom, že lidé se stejným osudem si k sobě nakonec najdou cestu.
Některé situace mi přišly ze začátku až absurdní a skoro neuvěřitelné. U jiných ale zažijete spoustu emocí jako radost, ale i smutek nebo lítost. Prostě takový je život. Kniha je ale čtivá. Pokud vás baví mezilidské vztahy a lidské osudy, bude se vám líbit i tahle kniha.
Některé recenze hodnotí záporně konec - mě třeba tak nevadil, protože to je pravě ten osud.
Kulíšek a Boubelínek: pohádky z chaloupky pod smrkem
Markéta Hubinger
Další dětská kniha, která mě fakt bavila a místy i pobavila.
Spolu s dvěmi prasátky Kulíškem a Boubelínkem a dětmi Lálou a Tobíkem prožijeme dvanáct krásných pohádkových příběhů (v každém měsíci jeden). Ty ukazují na hezký vztah mezi všemi a také to, jak si dokáží navzájem pomoct, společně se radovat z maličkostí a užívat si života. V každé pohádce jsou navíc zmíněny činnosti typické pro daný měsíc, takže jsou i poučné.
Boubelínek je takový uličník, který často provede nějakou vylomeninu. Zároveň se vždycky vytrestá sám a taky se dokáže přiznat a omluvit se. Celá parta je prostě skvělá.
Je to tak hezké a upřímné čtení. Nikdo si nic nezávidí, všichni se mají rádi. Jsem přesvědčena, že se kniha musí líbit i dětem, včetně hezkých ilustrací, kterých v knize najdete spoustu.
Slunce života
Andrea Klimešová
Kniha je to útlá, zajímavá a s těžkým tématem. Některým situacím bych dala více prostoru a potřebovala bych více informací - občas děj proběhl nějak rychle nebo byl jen lehce zmíněn a najednou jsme byli jinde. Přesto je ale kniha čtivá. Je v ní krásně vidět, jak rodina ne/dokáže podpořit své blízké během nemoci (jak bylo vidět, najdou se i ti, kteří ostatním spíš ubližují než pomáhají) a jak to nás může působit. A také jak je snadné se nechat nemocí ovlivnit a někdy naopak stačí málo a doslova nás to nakopne žít dál.
Pokud tedy hledáte trochu jiný příběh, zkuste tuhle knihu. Možná vás donutí zapřemýšlet o svém životě a o tom, že si vlastně nemáte na co stěžovat, protože jiní lidé (a možná i ve vašem okolí) prožívají něco mnohem horšího.
Hotel Atlantic
Barbora Šťastná
Obvykle mě baví příběhy, kde se střídají časová období, ale tentokrát mi to moc nesedlo, protože se tím částečně odhalil konec.
Příhody kostlivce Johana
Triinu Laan
Johan je vysloužilá kostra, které se ujme děda a stařenka. Žijí na venkově a zažijí i s vnoučaty spoustu dobrodružství - společně třeba sáňkují nebo se saunují. Johan se velmi brzy stane členem rodiny, kterého mají všichni rádi. Chrání děti, ale také prarodiče - například odhání strašidla zpod postelí nebo leká nezvané hosty.
Johan je sice kostra, ale přesto si ho zamilujete, stejně tak dědu a stařenku. Všichni mají mezi sebou tak hezký a vřelý vztah.
Překladatelka použila nářeční výrazy inspirované hanáčtinou - to se mi moc líbilo, úplně to ke starým lidem sedlo.
Je to hezký příběh, který se mimo jiné dotýká smrti. Kniha je určena dětem od 10 let, ale mě se líbila taky.
Ester
Markéta Prášková
Velmi čtivý příběh o odvaze a odhodlání, který věrohodně popisuje život lidí na venkově a vztahy mezi nimi během války.
Život nečeká
Marco Balzano
Život nečeká je hezký příběh. Na jedné straně sledujeme život malých uprchlíků a všechno, co museli vydržet, aby přežili. Na druhou stranu pak uvědomění si, že život tak jako tak plyne dál a žeje důležité si najít nějaký bod, který se stane naší nadějí a který nás posouvá dal.
Jednou se mi splní sen - Trochu deník, trochu cestopis: Nepál a Indie
Tereza Košnařová
Za mě super kniha, ve které se seznámíme s kulturou a obyčejným životem v Nepálu a Indii.
Letní sestry
Monika Peetz
Mě to zpracování příliš neoslovilo. Čekala jsem pohled na věc od všech sester. Ale na druhou stranu najdeme v knize několik zajímavých myšlenek.
Sukničkářky
Lucie Šilhová
Podle anotace jsem čekala nějaké zákulisní drby z módního salonu, ale dostala jsem něco jiného - šest různých životních příběhů, které spolu nijak nesouvisely nebo jsem to možná nepochopila. Některé nebyly špatné a možná by vydaly každý zvlášť na samostatnou knihu.
Paví hody
Jan Štifter
Moc mi nesedl styl psaní, ale kniha je to zajímavá. Určitě to chce mít na čtení dost času a nepospíchat.
Orgány nepatří do nebe: Rozhovory s transplantačním chirurgem Jiřím Froňkem a jeho pacienty
Renata Kalenská
Redaktorka Renata Kalenská nám přináší skvělé rozhovory, jejichž hlavním tématem je transplantace a to z několika úhlů pohledu.
Na začátku vypráví svůj příběh, kdy sama podstoupila transplantaci ledviny a slinivky. Je to velmi silné vyprávění, u kterého rozhodně v klidu nebudete. Operace a především první dny po ni byly dost náročné. Sama říká, že tato kniha je obrovskou poklonou všem transplantačním chirurgům a celému transplantačnímu týmu.
Skvělý je rozhovor s transplantačním chirurgem Jiřím Froňkem, kapacitou v této oblasti. Vůbec mi do teď nedocházelo, jak je tato chirurgie úzce spjata s tolika dalšími odbornostmi. V rozhovoru se seznamujeme s jeho cestou transplantační chirurgií a s tím jak to celé funguje. Je to velice přesná práce, ve které jde o milimetry, ale také o minuty nebo vteřiny.
Velmi zajímavé byly rozhovory s příjemci, ale i dárci. A nejvíc emotivní byl rozhovor s maminkou, které zemřela malá dcera a musela se rozhodnout, zda dá svolení k darování orgánů.
Měli bychom si uvědomit, že transplantace je pro příjemcem vlastně jediná možnost, jak zachránit jeho život.
Tato kniha nám otevírá oči a podává obraz o tomto tématu. Rozhodně ji doporučuji a jsem ráda, že se ke mě dostala.
