hanka_reading komentáře u knih
Tahle knížka mě příliš nezaujala.Téma není špatné, ale zpracování ve mě příliš napětí nevyvolávalo. A bohužel ani konec mě nijak neuchvátil - ani nevím, jestli je vůbec něco takového možné.
Sophie se cestou ve vlaku dozvídá, že její syn Ben je po vážné nehodě. Bena hlídala kamarádka Emma, která se teprve nedávno přistěhovala se svým synem do jejich městečka. Zdá se, že je Emma skvělá kamarádka, ale nic není takové, jak vypadá. Současnost střídá děj před nehodou, kde se dozvídáme něco o Emmě, ale také o Sofii.
Kniha mě chytla hned od začátku, byla hrozně čtivá. Postupně se mi ale moc nezdálo, že Sophie zažívá tolik stresových situací, které nezvládá. Bohužel mě nezaujal ani konec. Také mě překvapila autorčina poznámka na závěr, kde děkuje, "že jste si přečetli knížku Přítelkyně".
“Věřím, že všichni jsme šílení, jen každý v jiném ohledu.”
Zpočátku se děj trochu vlekl, nic zásadního se nedělo. Kromě léčby Alicie se dozvídáme také o vztahu Thea s jeho partnerkou Kathy. Druhá polovina knihy už byla zajímavější, děj se víc a víc zamotával a konec byl úplně překvapivý. Přesto ale hodnotím knihu jako průměrnou.
Četla jsem spoustu knih s touto tematikou, ale žádná nebyla podobná této. Nejedná se o přímou zpověď lidí, kteří přežili Osvětim, ale o proces odsouzení těch, kdo prováděli nejhorší možné zvěrstvo na nevinných lidech. Zároveň se dozvídáte o soukromém životě Evy, která vnímá hrůzu Osvětimi a která pro spravedlnost v procesu obětuje prakticky cokoliv. Osvětimský proces není zdaleka tak drsný příběh jako jiné knihy s tímto tématem, ale i tak rozhodně stojí za přečtení.
Kudy projela jehla je povedený příběh, ve kterém se vyprávění Tomiho střídá s popisem událostí z pohledu ostatních. Jako dítě byl nevděčný a trvalo mu spoustu let než pochopil, že jeho otec to s ním vlastně myslel dobře.
Sestry Springovy, Amy, Beth, Jo a Meg, se každá jinak vypořádávají s nepřítomností svého otce, který je na válečné misi v zahraničí. Jsou to sestry, které vždy drží při sobě i přesto, že na sebe někdy křičí a že se občas nenávidí.
Ze začátku jsem měla problém s rozpoznaním osob, přeci jen 4 sestry a ještě jejich matka a to vše najednou, se mi vzájemně míchaly. Pak jsem ale ocenila charakteristiku jednotlivých osob a jejich vztahů.
Kniha popisuje příběhy devíti dětí, které různým způsobem přežily válku - některé se skrývaly, někdo odplul na lodi, někdo přežíval na půdě, někdo se přidal k partyzánům - pořád ale dle mého názoru přežili válku relativně dobře - měly střechu nad hlavou, měly co jíst, takže nesrovnatelné podmínky oproti tomu, kdyby musely odejít do koncentračního tábora. Jiné děti strávily válku nejdříve v pracovním táboře, kde už podmínky pro přežití byly náročnější, některé nakonec skončily v koncentračním táboře. Pojítkem ale pro všechny je, ze válku přežily a s odstupem času byly schopné o těchto hrůzách mluvit.
Prolínání vyprávění Eduarda a Clary bylo zajímavé. Ze začátku jsem měla trochu problém s dlouhými větami, které interpretovaly Clařino vyprávění. Ve finále je ale knížka svým způsobem zajímavá.
Výborný thriller, který je přesně takový, jak se píše na přebalu knihy - myslíte si, že už víte, kdo stojí za únosem malého Midase, ale otočíte stranu a všechno je jinak. Knížka je napínavá až do posledních stran. Za mě určitě palec nahoru!
Pohodové a odpočinkové čtení s napínavou zápletkou na konci. Dozvíte se něco ze života indických žen a z jejich tajných erotických fantazií. Otázkou je, jestli Indky vzhledem ke svému životu dokážou mluvit o těchto záležitostech.
Tahle knížka mě chytla hned od začátku. I presto, jak Cat nenáviděla svého otce, ve finále ho dokázala krýt. Konec byl obzvlášť napínavý.
Příběh Anny, Everetta, Stely a Philipa mě chytil hned od začátku. Pravděpodobně i díky tomu, že jsou to reálné situace. Knížku jsem přečetla za jediný den a jsem zvědavá, jak bude pokračovat další díl.
Za mě průměrná knížka, která seznamuje s vývojem a průběhem celého seriálu.
Příběh Věry Sosnarové, která byla nucena se svou rodinou odejít do Sovětského svazu, kde tvrdě pracovala (v lese, v dole, ve slévárně, na pile) nechce zažít nikdo. Naopak dobrý konec, jak je uvedeno v knize, jí pravděpodobně přejí všichni. Otázkou však je, zda všechny uváděné situace jsou opravdu pravdivé či nikoliv, jak bylo nedávno zpochybněno v tisku. I přes tyto pochybnosti dávám maximální hodnocení.
Odpočinkové čtení podobné “Odstinům” s trochou akce a happy endem na konci.
Z mého pohledu místy zbytečně popisované detaily a občas na mě dost vulgární. Jinak zajímavé téma. Turtle je obrovská hrdinka,jak to všechno zvládala.
“Pojďme spolu po*rat co nejvíc věcí, abychom zažili velké množství úspěchů našich dětí.
Myslím, že Tomáše Šebka, chirurga a autora knih z humanitárních misí, není potřeba nějak moc představovat.
V této knize nakoukneme do Tomášova osobního života. Jeho dětství nebylo záviděníhodné - matka alkoholička, otec nešel pro ránu daleko. Možná díky tomu stáli s bráchou při sobě. Ale i přesto všechno se o rodiče stará dodnes, i když o tom nemají tušení.
Další část tvoří autorova chirurgická praxe - strávíme s ním nějaký čas na sále a účastníme se nejednoho zákroku.
Kniha je rozdělena do jakýchsi tematických kapitol (strach & úzkost; průser & fuckup) a v každé se střídá právě vyprávění z rodinného života i toho lékařského. Mě osobně to takhle vyhovovalo. Je to takové autorovo přiznání toho, co se mu podle něho nepovedlo a zároveň poděkování, že se z těchto situací poučil a co mu dali.
Bavil mě autorův styl - píše bezprostředně a tak, jak mu pusa narostla, na nic si nehraje. Moc se mi líbilo spojení “emocionální ufnutí.
Takové knihy čtu ráda a nejinak tomu bylo i v tomto případě.
“Lidi se ti v životě objeví, když je potřebuješ nebo oni potřebují tebe, a pak zase zmizí.
Rosie je workholička, pro kterou je práce v restauraci oceněnou michelinskou hvězdou nejvíc. Zrovna má narozeniny a těší se, jaký dárek si pro ni přítel připravil. Dostane ale to, co by ji ani v nejmenším nenapadlo - přítel ji sdělí, že jejich vztah končí a stěhuje se pryč. Rosie se s tím srovnává po svým a načne si víno. Ráno zjistí, co v noci provedla - koupila si obytňák Růženu. Nejdřív je zděšená, co provedla, ale což - prostě začne nový život a otevře se pojízdnou čajovnu.
Nechyběla ani milostná linka. Max, ktery jí nejednou pomohl a taky Ollie - internetový kamarád. Který z nich je ale ten pravý?
Rosie je typ člověka, který musí mít všechno uspořádané, naplánované a zorganizované do posledního puntíku. A taky musí mít vždy poslední slovo. Líbilo se mi, jak tenhle způsob života Rosie změnil a jak dokázala vystoupit ze své komfortní zóny. Nebylo to vždy jednoduché, ale za pomoci Arnie, kterou hned na začátku potkala, to nevzdala. Navíc brzy zjistila, že se jí takovy život začíná líbit - volnost a nezávislost, poznávání nových míst a lidí.
Kdo bude chtít, tak nějaké mouchy na příběhu najde. Hledáte-li ale nějakou oddechovku, zkuste tuhle - třeba vás bude bavit jako mě.
Radek se stane starostou malého města, ve kterém žije se svou manželkou Evou a 13letou dcerou Pavlínou. Je pracovitý, čestný, spravedlivý, zkrátka má vlastnosti, které se s jeho novou funkcí moc neslučují. Je jen hezkou tváří města, ale prakticky o ničem nemůže rozhodnout a nic nemůže udělat podle svého.
Jeho manželka Eva je úplně pravý opak. Je redaktorka místního bulváru, ambiciózní, pěkná ženská, která manželovi ze začátku tak trochu závidí. A tak se rozhodne, že bude lepší a úspěšnější než Radek.
A jejich rodinu uzavírá Pavlína, dcera v pubertě, která hledá smysl života.
Každý žije svůj život, ale ten společný se nějak rozpadá. A každý je v tom svém nespokojený a pátrá, co vlastně chce.
Eva časem pochopila, že život není takový, jak si vysnila. A Radek, že holt není takový starosta, jakým chtěl být.
Je to zkrátka příběh jedné rodiny, která má běžné problémy. Líbila se mi charakteristika postav, jejich rozdílná povaha a taky střídavé vyprávění z pohledu Radka a Evy. Docela mě děsilo, že rodičům přišlo v pohodě, že jejich 13letá dcera má vztah se vším všudy a nijak zvlášť to nehrotí. Škoda, že nebyla víc rozehraná postava Pavlíny - u ní by to mohlo být hodně zajímavé. A čeho jsem si taky všimla - že pořád pili víno
Není to špatná kniha, ale kdyby měla třeba o 100 stran víc, nevadilo by mi to.
“Život je přece příliš krátký na jízdu v zajatých kolejích, je tolik věcí, které může poznat, vytvořit, okusit.
Jakub a parta lidí, kteří plaví na vorech dřevo a především jeho snoubenka Lota jsou těmi hlavními v první dějové a časové lince. A pak současnost a Judita s Jakubem, kterému se ztratil otec.
Spojnicí je řeka Černá, která jakoby v sobě něco skrývala. Anebo je možná zkouší, co vydrží. Nebo se na ně zlobí? Něco po nich chce?
V obou příbězích to některé táhne na druhý břeh - je to tam jiné a dějí se tam zvláštní věci.
Můžou se dva zmiňované příběhy protnout?
Chvílemi je to čtení plné dobrodružství a napětí, jindy je to o lásce a vztazích a také o čarovné moci živé vody a tajemství. Je to přesně tak, jak je uvedeno v anotaci - “vyprávění plyne jako řeka, skáče z jednoho břehu na druhý.
O trochu víc mě bavila linka z minulosti - měla jsem pocit, že se tam toho víc děje. A asi i tím, že se mi líbila Lota a její činorodost. Ale na druhou stranu má druhá linka hezký konec.
Oproti první autorčině knize se mi zdála tato taková ponurejší a temnější, ale i tak přináší skvělý čtenářský zážitek.
A jedna zajímavost - k této knize vytvořila autorka také kolekci krásných šperků, ve které propojuje tvorbu šperkařky a spisovatelky.