hankapimi komentáře u knih
Celá série o šikovné kromaňonské holčičce Ajle až do její dospělosti se mi líbila. Moc. Už se těším, až ji budu číst na pokračování vnoučkům. Docela by se mi líbilo, kdyby se někdo ujal zfilmování tohoto poutavého pravěkého příběhu místo těch věčných stříleček a násilí...
Širé pláně 1 a 2 je takový prehistorický cestopis s různými zážitky, odbočkami a společenskými návštěvami. Hodně stránek je věnováno rostlinám, bylinám, stromům, okolnímu prostředí, vodstvu Matky řek, ptákům i ostatní zvěři, která se putováním Ajly a Jondalara různě měnila..
Údolí plavých koní a U lovců mamutů mě bavilo více.
Moc pěkně se četly příběhy U lovců mamutů o soužití s Mamutony, kde Ajla konečně našla svůj domov. Autorka pečlivě vykreslila zamotané vztahy Jondalara a Ajly, Ajly a Ranka i ostatních lovců mamutů, lásku, respekt, obdiv, haštěření i všední život celého společenství . Na konci knihy určitě nezůstalo žádné oko suché....
Zajímavý pohled na soužití lovců mamutů, jejich způsob života, lovu i odpočinku a zábavy během dlouhé kruté zimy. Jak si mohli tenkrát vyrábět různé nástroje, zdobit šaty, vyřezávat sošky a ornamenty, jaká jídla si mohli vařit a v čem, jak si uchovávali zásoby. Jak byli otevření a přístupní novým poznatkům a zvědaví na všechno, co ještě neznali... Kdo může říct, že to tak nemohlo tenkrát být? Příjemně se četlo a bavilo. Moc.
Autorka má úžasný cit pro detail - užívám si podrobně vykreslené představy v příběhu o Ajle, ze které se stává obratná léčitelka i šikovná lovkyně. Líbí se mi i její zvídavost a zvědavost, která ji obohatí a posune vždycky o kousek dál metodou pokus - omyl. Z nutnosti přijde přemýšlením na úžasné praktické novinky, je to moc šikovná cromagnoská holka !
Pořád se mi vyprávění o Ajle líbí...
Kdo by mohl oponovat, že to třeba zrovna takto nemohlo být?
Poutavý příběh Ajly z hluboké minulosti pravěku se příjemně četl. Výborný autorčin nápad a pokus vžít se do té doby , jak mohl tenkrát vypadat život neandrtálců v tlupě či klanu jistě potěšilo mnoho čtenářů po celém světě. Skvěle a napínavě popsané. Příjemná oddechovka, tolerantně jsem přehlédla nějaké mouchy... A najednou jsem si připadala, že mi je 12 let a hltám Lovce mamutů od Štorcha ( což je také už pravěk !) ...
Příběh tří nejlepších kamarádek Celesty, Madeline a Jane, jejich partnerů i jejich dětí se poodkrývá postupně. Líbily se mi perfektně vykreslené charaktery hlavních hrdinek. Jejich všední život i poodhalená minulost nutí čtenáře číst dál, aby se konečně dopátral, co a komu se vlastně stalo. Přehnané chování některých matek bylo "šokézní" a pořádně mě vytáčelo... Závěr byl velmi zdařilý, překvapil mne .
Seriál Sedmilhářky HBO je zásluhou vynikající Nicole Kidman a výborné Reese Witherspoon celkem koukatelný...Obě jsou to skvělé herečky !
Knihy Martiny Cole Maniak, Hanebná kráska i Královna zločinu se mi zdály daleko propracovanější a napínavější. Připouštím, že to mohlo být tím, že jsem tehdy poprvé četla podrobně o těchto nechvalných "oborech" a měla oči "navrch hlavy"...Přečíst si pokračování Královny zločinu se mi zdálo být téměř povinností, když už si M. Cole s tím dala takovou práci !
Závěrečná trilogie Vikingů plynula v první polovině hlavně na vlně dobyvačných bitev o Anglii. Konečná prohra Haralda a jeho vojska v rozhodující bitvě je také definitivním koncem vikingského světa i s jejich starými bohy. Thórem se zvednutým kladivem, Ódinem s jediným okem, Freyem - symbolem plodnosti a fyzické radosti i lišáckým Lokim . Prohráli v souboji s křesťanským náboženstvím a stoupenci Bílého Krista...
A ještě se mi moc líbil citát z Ódinovy písně :
Člověk má být středně moudrý,
nikdy moudrý příliš.
Nikdo by neměl předem znát svůj osud,
jeho srdce bude bez starosti.
Další pečlivě propracovaný díl Vikingů popisuje přísežné bratrství Thorgilse, ochránce starých severských bohů, a Grettira, které vychází převážně ze staré islandské ságy o Grettirovi Mocném. Pobyt mezi jómskými bojovnými Vikingy a lovci kožešin Varjagy na ruském severu. Zajímavé a podrobné vyprávění o jejich umění v lovu kožešinových zvířat a praktické zkušenosti s přežitím dlouhé a kruté severské zimy. Těším se a jdu na třetí a poslední díl...
Opravdu je na každé stránce Vikingů poznat, že si Tim Severin dobové reálie a poznatky z té dávné doby nevycucal z prstu, ale nastudoval a probádal. Příběhy o Thorgilsovi , čerpající většinou z islandských ság , popisuje báječně, podrobně a barvitě. Např. dobu, kterou strávil pobytem a putováním s irským druidem brehonem Eochaidem. Nebo jako otrok v klášteře, kdy se učil jako mladý novic ve scriptoriu opisovat na pergamen latinské texty. Nikdy bych si nepomyslela, že vyrobit pergamen na jediný velký svazek si žádalo kůži z více než 100 telat či jehňat - v té době obrovská investice ! V klášteře také pozoroval při práci iluminátory, kteří si vyráběli vlastní barvy a zdobili jimi evangelia a potřebovali pevnou ruku a ten nejjemnější štětec. Pro takto delikátní práci se nejlépe hodily chlupy z vnitřku veverčího ucha... Bavilo, zajímalo, překvapilo a obohatilo, co dodat. Kdo má rád takový styl psaní příběhů, jistě se mu budou Vikingové líbit.
Velmi vyjímečně knížku nedočtu nebo odložím, ale tuto moji první od Kotlety jsem fakt nedala...Chtěla jsem být "in" a přečíst si postapo českého autora z české kotliny, představit si tu hrůzu po všech válkách a měnící se okolnosti a charaktery postav, sugestivně vykreslené prostředí. Nic z toho jsem ve Spadu nenašla a ze všeho toho zabíjení, střílení, agresivity a potoků krve jsem byla "utrmácená" ani ne v půlce. Jen jsem se utvrdila v tom, že takovéto knihy nejsou můj šálek čaje a já zřejmě nejsem cílovou čtenářkou Fr.Kotlety...
Osudy dvanácti žen, jejich příbuzných, dětí a známých nutně způsobí absurdně překombinovaný děj, nelogické situace a nepřehlednost, kdo ke komu patří, patřil či bude patřit. Několikrát jsem uvažovala, jestli si vyrobit k té depresivní a smutné knize "pavouka", či s ní mrsknout do kouta. Připomnělo mi to, Jak kočička s pejskem vařili dort : "To je dobrý, to tam dáme taky...." Autorčin styl psaní, myšlenková smršť a vichr v hlavě, jedna dvě velmi rozvité věty na stránku se mi špatně četly. A časté autorčiny obraty ...dám si rohlík s máslem nebo tak něco... je to tak a tak nebo vlastě ani ne...mě vyloženě u čtení iritovaly. Není to můj šálek čaje a zřejmě nejsem ani cílová skupina Radky Třeštíkové...
V každé válce se stane mnoho lidských tragedií, krutostí, neštěstí a nespravedlností. K tomuto neznámému příběhu mě přilákala kladná hodnocení a komentáře na DK, přestože válečné romány čtu vždycky s těžkým srdcem. Pro obyčejné lidičky to vyjde nastejno, jestli prchají před ruskou nebo německou armádou, chtějí prostě jen za každou cenu přežít ! A v této kruté době lidský život ani lidská důstojnost nic neznamená, válka všechno přikryje... Neskutečně mě prudil ten povýšený fricek Albert, držela jsem palce statečným a obětavým uprchlíkům, zaujala mne zmínka o Jantarové komnatě. A mám zase nadlouho od válečných hrůz vystaráno, jdu si najít v knihovně laskavý humor Vejce a já ....
Celá trilogie Konkláve stínů byla čtivá a napínavá, jen poslední díl měl pomalý rozjezd a já jsem mírně bojovala s touhou přeskakovat stránky, ale pak se děj rozvinul, zrychlil a byl napínavý až do konce. Otevřený konec zůstal zřejmě pro další pokračování či sérii - tak zase někdy, pane Feist...
Srovnání s Lisbeth Salanderovou fakt kulhá na obě levé nohy . Přesto, že bylo v knize i samotnou Vanessou nesčetněkrát opakováno, že je jedinečná, nejlepší a perfektní ve získávání informací a vycvičený zabiják, dalo mi velkou práci tomu alespoň chvílemi uvěřit. Ale nejen uvěřit, také se tímto křečovitým příběhem prokousat a dočíst až do hořkého konce. Dvě hvězdy za počet stran, zbytek hvězd za moji trpělivost a další autorčiny knížky příště beze mne...
Příběh se mi líbil i zápletka ke konci knížky. Na téma lásky, citu, romantiky, mateřství a osudu dětí slyší spolehlivě každá žena. Ale to nekonečně dlouze natahované jiskření mezi Briony a Haydenem do tří čtvrtin knihy bylo na mne příliš. Možná můj subjektivní dojem, ale méně znamená někdy více...
Záměrně jsem neřešila, jestli je to zrovna pravý Vince Flynn, užila jsem si napětí, akce i dobře vystavěného příběhu o vlastizrádci Rickmanovi. Další zapeklitý úkol a výzva pro Mitche Rappa .Prostě další skvělá "Rappovka"...
Starý prudič Ove "Nicholson" zpočátku spolehlivě donutí čtenáře přát si, nikdy se s ním nesetkat a už vůbec by nechtěli takového protivného dědka za souseda... Jak se odkrývá postupně jeho nelehký životní příběh, oko zvlhne dojetím i smíchem. A pod tou mrzoutskou slupkou člověk uvidí osamělého pořádkumilovného bručouna. Zásadového, šikovného kutila a opraváře, připraveného pomoci bližním a neváhající zjednat pořádek a spravedlnost, když je třeba. Citlivý, dojemný příběh, plný laskavého humoru, který pobaví a zároveň donutí zastavit se a popřemýšlet, kolik takových na první pohled nerudných vzteklounů, ukrývajících v nitru nějaké životní trápení, chodí bez povšimnutí každodenně kolem nás....