hanpari komentáře u knih
Matně se mi vybavuje rozhořčení pana účetního, když prohlásil, že Křižník Potěmkin je "velkolepá sračka". Asi tak by se dala nazvat ta slátanina, kterou poskládal pan Perumov. Do jaké míry zato může on a do jaké překladatel - to nechám na těch, kteří znají i originál. Komplikovaný fantasy příběh v krvavých kulisách říznutých post-tolkienovským blábolením o starých rasách. Do toho občas zahaleká ruská mluvená dikce, musím říct že jako pěst na oko. Místy se mihne okouzlením japonským anime - takový malý neorganický Fairy tale s germánskými prvky, také jedna lekce angličtiny zdarma, opravdu bůhvíproč!
Může být, že moderní spisovatel je jako tyglík, ve kterém se taví vlivy z celého světa. Pakliže ale nedokáže dát výsledku jednotnou formu, pak ať se nediví, že mu bude nevděčný čtenář nadávat.
Zkrátka a dobře, tudy cesta nevede!
Jedno je jisté. Všichni ti Clavellové a jejich příbuzní, kteří nabízejí své románové sondy do asijských kultur, nemají ani páru, o čem vlastně píší. Tohle je kniha o Číně, kterou psal Číňan. Bez ohledu na to, jak podivná se může zdát, řekl bych, že její přínos bude pro pozorného čtenáře ležet jinde. Začne si protivit ty, kteří předstírají, že rozumí cizím kulturám.
Kromě pár výtek k překladu z češtiny do češtiny... Vážně, proč musí být Ilja Ilya? Když už musí být autorka světová, nemůže se vyhnout anglickému přepisu slovanských jmen? Kór když píše ve svém mateřskému jazyku? Ale jinak samozřejmě vynikající - jako vždy.
Pomalý rozjezd, na můj vkus zbytečné dějové linie, ale i tak stojí zato. Samozřejmě pochvala za osobitý překlad.
Dobrodružná fantasy jak má být. Takový lepší Zaklínač.
A propos, pět hvězd jsem dal v rámci žánru. Každý, kdo má rád Baldurs gate a jiné hry na hrdiny, má celkem omezený výběr. Ne snad, že by takových fantasy příběhů nevycházelo mraky. Všechny ale trpí tím, že si jejich autoři nalhávají, že se v nich narodil nový Tolkien.
Dhampir svým svižným a prostým pojetím kašle na Tolkiena. A dělá dobře, povídám.
Četl jsem poté, co jsem pracoval ve francouzské firmě. Nutno dodat, že Francouzi jsou praví potomci Caesarových Galů, rozuměj střelení zmatkáři.
První půlka nadějná, druhá půlka beznadějná. Raději si přečtěte Jumpera.
Markýz ve své vrcholné formě. Místy připomíná 50 odstínů šedi, jen s větším důrazem na romantiku. Nakonec je to kniha z dob francouzské revoluce, takže nečekejte nic odvážného.
Víte, co miluje západní civilizace? Individualitu a svobodu. A přesně to markýz svým čtenářům nabízí. Moc pěkné, což? Svého času jsem se zeptal našich amerických přátel, proč se u nich markýz nevešel do povinných osnov, když jeho učení vystihuje to, nač občanů Spojených států kladou takový důraz.
Markýz svou filosofii prodává pomocí sexu, což by každý americký businessman měl dokázat ocenit.
Všimněte si prosím, jak hezky umí hlavní hrdinové vystupovat navenek, když zpronevěří peníze sirotkům a vdovám. Vysmívají se zákonům tohoto světa, protože mají moc stát nad nimi.
Zničené země, milióny mrtvých ve jménu svobody a demokracie nebo boje proti komunismu, vypálená města, zničené ekosystémy, hromady lží, absolutní beztrestnost - pokud jsou Spojené státy naše novodobé božstvo, pak markýz de Sade byl jejich prorokem.
Čtěte jeho dílo a snažte se pochopit, před čím vás varoval.
Jistě, z těch mála Doktorů, které jsem četl, bylo toto dobrodružství nejlepší. Dokonce i Adams byl rozeznat. Nejzábavnějším ale zůstává doslov, kde autor novelky, která ničím zvláštním nevyniká, popisuje její zrod, jako by šlo o cosi zásadního - a ne o trochu lepší románek k zábavě a oddechu.
Zkrátka, přečtěte a zapomeňte.
O něco lepší a o hodně kratší než díl minulý. Co dodat?
Jestliže Alexandr Veliký a Iulius Caesar to četli a dobývali svět, proč byste vy měli váhat?
Závratné nadšení pro béčkovou fantasy? Přitom vyvolává tolik otázek!
Jak se některým českým autorům daří, že jejich díla v mateřském jazyce znějí jako špatné překlady z angličiny? Proč autor, který používá slovo manuskript pro rukopis, se nebojí mísit češtinu z dob dávno minulých s češtinou až příliš moderní? Proč si ten chlap sakra myslí, že ninjové by neměli nic lepšího na práci, než se navzájem vybíjet? Jedna mrtvola sem, jedna mrtvola tam, dlouhé roky výcviku v háji. Lidé jako lehce nahraditelné lidské zdroje? Kde na to ten chlap chodí? Nechejme morálku stranou (čtenář zkažený aglosaskou literaturou tomu stejně nebude rozumět), ale vysvětlete mi, proč by se kdokoliv rozumný měl zbavovat svých kolegů či sluhů jako na běžícím páse...
"Paní vedoucí, tamhle Zdena si dovolila odskočit od pokladny na záchod, tak jsem ji picla! Jo, a včera mi povídali, že popravili celou konstrukční kancelář, protože nestihli dodat projekt včas." Za plotem čeká dost odborníků, patřičně vyškolených a uvědomělých!
Když už i moderní manažeři pochopili, jaká to je blbost, proč by k podobnému poznání neměl dospět i démonický bratranec jakéhosi císaře? Nota bene, jestliže ho autor vybavil alespoň rozhledem průměrného personalisty. Už Xenofónův Kýros tomuhle rozuměl, takže ani ve fantasy světě by nemělo jít o anachronismus.
Netradiční urban fantasy. Pokud stejně jako moje maličkost bloudíváte knihovnou a nemůžete si vybrat, pak Kostičas vám může zachránit pár večerů. Jde o dílko solidní, které by v ideálním světě patřilo k průměru, ale protože toto není ideální svět a knihovna je plná titulů, které se hodí leda k podložení stolu, dávám 4 hvězdy.
Mimochodem, pochvala za překlad. Člověk ocení, že se překladatel/překladatelka snaží převést původní anglické novotvary do češtiny. Už jen za tu snahu díky.
A také jsem si vzpomněl, co mi Kostičas připomínal. Sandersonova Mistborna. Ano, ano, to bude ono. Ovšem, kvalita překladů se zde liší. Jen idiot může do češtiny přeložit "Final empire" jako "Finální říše".
Velice slabé!
I ta L. Hamiltonová, když se rozhodla psát nadpřirozené porno, má víc šťávy, a to nemluvím o tom, že kvalita její série šla postupně dolů, zatímco tato autorka si nastavila laťku proklatě nízko hned u prvního dílu.
Když už číst městskou fantasy, pak raději od zavedených značek jako I. Andrews, K. Price, v horším případě K. Harrison nebo L. Hamiltonovou.
Pokud se cítíte jako extra náročný čtenář, bez rozpaků sáhněte po Knihovně na Černohůrce.
Oni: Armada?
Já: Ne, díky, už jsem zvracel.
Už hodně dlouho jsem nečetl nic tak hrozného. Panebože, četl jsem i červenou knihovnu, kde si to moderní holky rozdávají s upíry, ale něco tak pitomého ještě žádná autorka nezvládla.
Vlhký americký sen plný dojemného: Ahoj, tati, kde jsem k tobě přišel? Náctiletí poručíci s kvalifikací od počítače?
Požaduji okamžité obnovení cenzury. Copak už nemáme jako národ žádnou sebeúctu?
Zábavné, povrchní, ale nápadité. Jako vše od Greena.
Taková perlička
Obyčejně si nevšímám drobných mezer v logice, ale pokud těm superšpiónům nejdou mobily, možná je mohlo napadnout poslat zprávu po internetu, když jim fungoval. Nehledě k tomu, že v dalším díle se Eddie spojil s Ethel kdesi v amazonském pralese.
Zkrátka, Green si výchozí podmínky pro každou situaci ohýbá, jak právě potřebuje.
Pokud máte rádi Japonsko, Clavellova Šoguna a kombinaci historického románu s trochou fantastiky, pak není proč váhat.
Jak už zaznělo, děti vyžadují číst stále dokola.