happy-smile
komentáře u knih
Lazar
Lars Kepler
Tak nějak úplně nevím, jak se k tomuto vyjádřit. Mám pocit, že už toho s Jurkem začíná být opravdu moc. Že to tak nějak zabíjí celou sérii... Sice se mi další díl s Joonou četl docela dobře, ale bylo tady rozjetých tolik různých epizodek, že jsem si říkala, že je na tom vidět to, že to píšou dva lidé. Každý si tak nějak sepisuje to svoje a pak to dají nějak dohromady. Prostě jsem z této knihy tak nějak rozpačitá. I tak tuto sérii ale zatím nezatracuju. A vlastně když nad tím vším přivřu oči, tak to bylo docela zajímavé pokračování.
Není úniku
Taylor Adams
Tak tato kniha se mi četla sama. Úplně jsem si dokázala představit, jak by se podle tohoto natočil pěkně napínavý thriller. A víte co? Ono to ve mně ten film evokovalo celou dobu, prostě jsem to viděla před sebou zfilmované. A ano, sem tam to bylo přitažené za vlasy, ale to tak nějak k takovému "filmu" patří, takže za mě příjemná jednohubka.
Stíny nad zálivem
Lucy Clarke
Zezačátku mě to docela nudila, na mě trochu moc převažoval román pro ženy. Pak se ale příběh stával stále více zamotanějším a já jsem byla čím dál, tím víc zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. Musím říct, že Lucy Clarke je pro mě takový Michel Bussi v sukních. Nakonec se totiž ukáže, že všechno je úplně jinak, než jste si mysleli. A to několikrát. Prostě nás autorka dokonale vodí za nos.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Naprosto super kniha. Chvilku je smutná, chvilku vtipná. Taky bych ji přirovnala k Ovemu - taková zvláštní osůbka, která se postupně socializuje. Trochu mě překvapuje, že tu hodně lidí píše, že je to zezačátku dost nudilo a až někde v půlce knihy tomu přišli na chuť. To mě kniha bavila od první stránky a naopak bych řekla, že komu se to nebude líbit hned, ať to ani nečte. Ale podle ohlasů to tak asi není. Každopádně za mě moc pěkný příběh a knihu bych si ráda někdy přečetla znovu.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Ze začátku jsem měla strašný problém s těmi pohádkami. Nedařilo se mi kvůli tomu na knížku soustředit a začala jsem se přiklánět k názoru, který jsem slyšela, že jde o slátaninu, kterou nestojí za to číst. Sypu si popel na hlavu! Jakmile jsem se prokousala přebujelým začátkem, zjistila jsem, že pohádky měly svůj význam, že se za nimi skrývá silný příběh. Opravdu nechápu, jak to Backman dělá, ale umí napsat krásné dojemné příběhy, na které bude člověk ještě dlouho vzpomínat a které ve čtenáři na konci zanechají dojem absolutní harmonie a spokojenosti.
Osudné svědectví
Robert Bryndza
Už to bylo nějakou dobu od poslednío příběhu s Erikou a už jsem si myslela, že se k ní Bryndza snad už ani nevrátí. Takže příjemné překvapení. Jako obvykle se to četlo samo. Snad se brzy zase dočkáme dalšího dílu.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Trochu jiné téma, než jsem od autora zvyklá. Byla jsem z toho docela v rozpacích, protože přece jenom záměna dítěte je něco, z čeho se dá udělat pořádná emocionální ždímačka, a nevěděla jsem, jestli jsem na to připravená. Nakonec z toho autor udělal pořádný thriller, který byl tak napínavý, že jsem knihu musela co nejdříve dočíst. Takže standardní autorova kvalita, doporučuju.
Pacient
Sebastian Fitzek
Tak Pacient mě opravdu bavil. Kniha se četla sama. Opět zde teda byla spousta zvratů, které čtenář neměl šanci odhalit. Ale co, pokud to pěkně odsýpalo a nedrhlo to (sem tam musíte odpustit nějaké šílenosti), tak je to stejně fuk. Těším se na autorovy další knihy.
Nejsem živá
Anne Frasier (p)
První díl mě doslova nadchnul a tento byl úplně stejně dobrý! Kniha se čte sama. Detektiv Jude je originální postava a myslím, že autorka si tím otevřela cestu k velmi zajímavé knižní sérii. V tomto díle jsem velmi ocenila souseda Elliota, u kterého jsem do poslední chvíle nevěděla, co si o něm myslet. Jsem zvědavá na další díly, jestli se tam taky bude hrát nějakou roli.
Životní terno
Fredrik Backman
Kraťoučká povídka, kterou slupnete asi za půl hodiny. Fanoušci, určitě po ní sáhněte. Opět se jedná o pěkný příběh, i když tentokrát bez humoru, pouze se zaměřením na příběh. Těším se, až od Backmana vyjde nějaký další román.
Nôž
Jo Nesbø
Dobře se mi to četlo stejně jako ostatní nesbovky. Předchozí díl se mi ale líbil trochu víc. Podle příběhu, který nám autor předkládá, to ale vypadá, že se příběhů o Harrym asi bude chtít brzo zbavit. Tak nějak v tomto díle totiž přicházíme o několik důležitých postav, a tak už nic nemůže být jako dřív. No jsem zvědavá, jestli bude nějaké další pokračování, a jestli mu brzo nedojde dech. Zatím ale dobré, tak neváhejte.
Noc
Bernard Minier
Tak jsme se dočkali dalšího pokračování příběhů Martina Servaze. A čekání se vyplatilo, protože to opět byla jízda. Autor přináší opět řadu zajímavých zvratů a nejedou čtenáře nad něčím potrápí a vše opět zakončí pořádnou akční honičkou. Skoro 550 stran a člověk to stejně hltá tak, že má za chvíli dočteno a přál by si, aby toho bylo více.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Tak si to shrňme. Děj se točí kolem dvou rodin, které vedle sebe bydlí v řadovce. Během let se z nich vyklube známý plastický chirurg, nejpopulárnější TV moderátorka, slavná francouzská modelka a návrhářka, porodník celebrit, architekt papalášů, nejslavnější český hokejista, česká juniorská olympionistka a asistentka zahraničních herců. A aby toho klišé nebylo málo, tak to má děj jako v Ordinaci v růžové zahradě, kde si užívá každý s každým. Takové resumé, kdyby mi někdo podal, tak knihu asi ani neotevřu... Jenomže on to Patrik Hartl prostě umí p(r)odat. Bavila jsem se od začátku do konce a určitě zkusím další knihu.
Lovec králíků
Lars Kepler
Asi si mi některé předchozí díly líbily víc, ale tento opět nezklamal. Kniha se velmi dobře četla a Joona je zpět v plné kondici. Sice mi bylo trochu líto, že vězeňská linie byla tak rychle (a možná nereálně?) ukončená, ale aspoň jsme se docela rychle dostali zpátky ke staré dobré detektivní práci. Můžu jenom doporučit.
Už mě vidíš?
Sharon J. Bolton
Myslím, že jsem našla dalšího autora kvalitních detektivek. Zase jedna taková knížka, která se čte sama. Závěr byl opravdu nečekaný a jsem hodně zvědavá na další díl. Z té červené knihovny jsem sice taky byla docela rozpačitá, ale vem to čert.
Dvojitý kříž
Chris Carter
Dlouho jsem se na tohoto spisovatele chystala a rozhodně nejsem zklamaná. Dedukční schopnosti jako Sherlock Holmes a příběh se skvělým spádem, takže to člověk čte jedním dechem. Na druhou stranu je to jedna z mála detektivek, kde jsem přišla na vraha a to dokonce skoro hned, jak se objevil na scéně. Tak nevím, jestli je tohle plus nebo ne. :-)
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
První kapitola mě pobavila, u dalších dvou jsem si říkala: a jéje, knížka o protivném starém dědkovi, no potěš koště, to se mi vůbec nechce číst. A po dočtení? Zůstal ve mně dojem, že to byla opravdu krásná knížka.
Se stoletým staříkem to nemá vůbec nic společného, spíše bych to přirovnala k filmu Gran Torino. Pasáže z Oveho minulosti jsou opravdu zajímavé, dozvídáme se o něm, jaký je člověk a jaký měl osud. Oproti tomu pasáže z přítomnosti jsou nejprve často komické kvůli Oveho nátuře, později takové moc hezké, protože postupně se z něj stává lidštější člověk, aniž by si to uvědomoval.
Ještě bych ráda vyzdvihla použité příměry. To se jen tak nevidí, aby autor tak barvitě a trefně uměl vystihnout pocit nebo výraz daného člověk pěkně použitým příměrem.
Hypnotizér
Lars Kepler
Pořád jsem se divila, jak můžou dva lidé spolu napsat jednu knihu. Když o tom teď přemýšlím, tak to opravdu vypadá jako by to napsalo víc lidí. Tak nějak podivně se zde totiž střídají dějové linie. Nejdřív to vypadá, že se zde řeší vyvraždění Josefovy rodiny, pak se na tuto událost úplně zapomene a místo Joony se stává hlavním hrdinou psychiatr Erik a události v jeho rodině. Pak se skočí 10 let do Erikovy minusti a následně se opět vrací k současným událostem v Erikově rodině. Mezitím se případ Josefovy rodiny jenom tak mimochodem vyřeší jako něco naprosto nevýznamného, přitom se tím zabývala celá první část knihy. Je to takové nesourodé a kdyby to bylo psané popořadě tak, jak to probíhalo, dopadlo by to lépe - hlavním hrdinou by byl Erik a události Josefovy rodiny by byly jen další kapitola v jeho životě. Takhle se zde jenom zbytečně skáče a zásadně se mění podstata toho, o čem kniha vlastně je - nejdřív o Josefovi, pak o Erikovi.
Hlavním hrdinou se nakonec stává Erik a o Joonovi se vlastně skoro nic nedozvíme (jenom to, že má vždy pravdu). Což je vlastně dost zvláštní, protože bez silné detektivní postavy, která knihy spojuje, čtenář nebude pravděpodobně tak nalákán, aby si přečetl další díly. Navíc byl hodně zvláštní ten přítomný čas, který je použit pro vypravování. Myslím, že jsem to předtím nikde neviděla. Ale přesto jsem si na to po pár stránkách zvykla.
Ale i přes všechny tyto výtky byla kniha čtivá a mám v plánu si přečíst další díl.
Noční brána
Peter May
Sedmý díl série, kterou autor začal psát v roce 2006. Už v minulém díle, kde se k sérii po letech vrátil, jsme se dozvěděli nějaké šokující věci a myslela jsem, že tím autor sérii úplně ukončil. Mile mě překvapilo, že tomu tak nebylo. Navíc nás autor vhodně posunul o několik let vpřed. To také dovolilo autorovi vyjet ze zajetých kolejích. Velmi dobré pokračování, které přineslo spoustu nového. Řekla bych, že jedna z nejlepších knih z této série.
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Pěkné krátké fejetony. Přišlo mi, že zezačátku byla snaha mít tyto povídky spjaté s názvem knihy a tedy s autem a jízdou. Potom už to přechází ve volné téma. Prostě úsměvné postřehy a historky ze života. Doporučuji.
