happy-smile komentáře u knih
Opět moc pěkná a místy humorná knížka. Taky se mi líbí, jak autorka zapojuje odkazy na hrdiny z předchozích knížek. Kdo má tuto spisovatelku rád, tak je knížka nutnost. Kdo jste se s ní ještě nesetkali, tak hurá do toho, nebudete zklamaní.
Jeden známý tuto knihu okomentoval slovy: začátek byl dobrý, pak už to vlastně byl jenom takový román pro ženy. Mně začátek knihy docela nudil, nějak jsem se nemohla začíst, nic moc se tam nedělo. Potom se do toho zamíchaly intriky a začalo to dostávat grády. Nakonec to sice byl vlastně takový román pro ženy (který obecně moc nemusím), ale už mi to nějak nevadilo. Kniha začala mít děj a mě ty intriky začaly bavit.
Tak až v této knize jsem teprve zjistila, jak skvělý vypravěč Brian Freeman je. Tato detektivka byla trochu delší, trochu míň akční a více se zaobírá příběhem, takže tady bych opravdu použila označení detektivní román. Příběh mě opravdu zaujal a nemohla jsem se odtrhnout. Kéž by u nás vyšly nějaké další díly z této detektivní série. Ale když vidím ten rok vydání a že zatím se nic neděje, tak asi moc doufat nemůžu...
Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě a byla jsem opravdu mile překvapená. Kniha se velmi dobře a rychle čte. Autorka má dobrý smysl pro humor, její postavy jsem si velmi oblíbila. I když jsem původně neplánovala v této sérii pokračovat, tak jsem se hned začala těšit na další díly. Doporučuji!
Tak já patřím mezi ty, kterým se třetí díl líbil. Pamatuju si, že ve druhém díle mi trochu vadilo chování Mii, tady jsem ale žádný problém neměla. Příběh byl svižný, námět byl originální a celkově se kniha dobře četla. Za sebe můžu určitě doporučit. Seveřani prostě umí.
Čtvrtá kniha vybočuje z řady tím, že je sepsaná jako popis vloupání na zámek Kostka. Otázka je, jestli je to ke škodě nebo k užitku. Předchozí formát už byl okoukaný a vtipy se opakovaly stále dokola. Na druhou stranu měl Evžen Boček i tak fanoušků požehnaně a mohl takto pokračovat donekonečna. Takže změna mohla čtenáře spíše odradit. Ale třeba taky přilákala zpět nějaké odpadlíky. Já osobně hodnotím nový formát docela kladně. Kniha mě tradičně pobavila, i když předchozí díly byly lepší.
Kniha se mi líbila, dobře se mi četla a ráda jsem se opět setkala se starými známými postavami. Taky mi bylo potěšením se seznámit s postavami novými. Opět se zde projevil Backmanův laskavý humor. Trochu ale musím vytknout, že se nám na každé straně autor snaží podstrčit několik mouder a časem už mi to začalo být trochu protivné. Nevím, jestli to tak bylo i v Medvědínu, ale tady to opravdu trochu bilo do očí. A nakonec musím přiznat, že by podle mě Medvědín měl spíše zůstat jako samostatná kniha bez pokračování. Další díl byl sice milý, ale vyznění Medvědínu jako takového bylo o dost silnější. I tak opět děkuji panu Backmanu za pěknou četbu.
Kde se na tohle hrabe Viewegh. Patrik Hartl prostě umí psát vtipné romány a čtenář určitě neprohloupí, ať sáhne po čemkoli.
Robert Bryndza píše opravdu čtivě a prostředí Londýna je příhodným místem činu pro všechny myslitelné zločiny. Kvalita knih je velice dobrá, řekla bych, že má stoupající tendenci. A tak, i když se opět nejedná o nějakou výjimečnou detektivku (či bestseller), tak je to opravdu příjemné počtení. Těším se na další Eričin případ.
Moc pěkná a zajímavá knížka. Myslím, že díky takovýmto knížkám si může člověk udělat obrázek o tom, jakým způsobem přemýšlejí a jednají autisté. Že logika je pro ně hlavním hnacím motorem a všechno ostatní je těžko uchopitelné. Je na každém, jak knihu bude vnímat. Pro někoho to bude zajímavý vhled do života autistů, pro jiného příběh plný úsměvných situací.
Konečně přišel velký zlom. Příběh není dle předem dané šablony jako pět předchozích dílů. Dokonce se tady ani nevyskytuje Garcia. Autor ukázal, že umí napsat kvalitní knihu i když se odchýlí od zaběhnutého schématu. Je to super, jsem opravdu zvědavá, jak bude vypadat další díl.
Když jsem četla první dvě kapitoly, říkala jsem si, jak mi tohle mohl někdo doporučit a že se mi to určitě nebude líbit (nudné odborné kecy z finančnictví). Když jsem se přes ně překousala, změnila jsem názor o 180 stupňů. Tohle je jedna z těch knížek, které se čtou jedním dechem. Nové, netradiční, zajímavé téma je perfektně zpracované, promyšlené do nejmenších detailů a napsané tak poutavě, že i odběhnutí na záchod se vám zdá jako naprosté mrhání časem.
Larsson sice popisuje rok v životě novináře, přesto mi stylem vyprávění, od kterého se nedá odpoutat dokud člověk nemá knížku přečtenou, připomíná Dana Browna, i když všechny jeho knížky se odehrávají v jediném dni.
Většinou čtu knížky na doporučení známých (tady tomu nebylo jinak) a tyhle všeobecné haló efekty nemám moc ráda. Přesto ale musím podotknout, že to vypadá, že lidi umí opravdu poznat dobrou knížku.
Zajímavý případ, který se tentokrát odehrává ve spolupráci Skotska a Francie. Překvapivá zápletka s tradičně brutálními vraždami, jak jsme u této autorky zvyklí. Vztah mezi Lucem a Avou se konečně zase lepší. Série si pořád drží svou kvalitu. Jsem zvědavá, kolik toho ještě autorka napíše. No, já se prozatím budu těšit na každý další díl.
Tradičně dobrá Shari Lapena. Předchozí knihy se mi sice líbily víc, ale Shari ví, jak to napsat tak, aby se to dobře četlo. Téma knihy sice není nic nového, ale autorka ví, jak to podat tak, že jste si nejprve úplně jistí, jak to je, až nakonec nevíte, čemu věřit.
Tohle není můj primární žánr, ale i tak se mi kniha velice líbila. Ocitáme se v prostředí poválečného Londýna a Normanských ostrovů. Příběh je vyprávěn netradičně formou dopisů. Stále se dozvídáme více a více o životě na ostrovech, jak během, tak po válce. Poznáváme zajímavé lidi a jejich osudy. Ke konci už to trochu sklouzlo i k romantice, ale to mi nevadilo. Knihu doporučuji.
Čekala jsem něco ve stylu ostatních Brianových thrillerů/detektivek. Ale tentokrát se jednalo o nefalšovaný thriller pro ženy. Musím říct, že jsem docela trpěla, kniha mě moc nebavila. To utíkání před pronásledovateli bylo dost stereotypní a strašně pomalu se mi to četlo. Trochu se to rozjelo před koncem, ale to už můj dojem z knihy nezachránilo. Ale kdo má rád thrillery pro ženy, tak možná nebude zklamán. Jen od toho nečekejete klasickou Freemanovu knihu.
Celkově moc české autory nečtu, tak mi toto přišlo jako dobrá příležitost se s nimi trochu seznámit. Musím říct, že se mi kniha opravdu líbila. Povídky byly povedené, zaměřené na různá témata. Asi ještě vyhledám další povídkové knihy z této edice.
Taková jednohubka. Za mě dobré. Člověk si zavzpomíná na staré dobré časy s touto sérií.
Kniha se mi četla sama. Baví mě tento styl, kde se prolínají dva příběhy, které spolu sice souvisí, ale dlouho nevíme, jak moc. Navíc knihu provází skvělá atmosféra tajemna. Na povrch vyplouvají intriky. Stupňuje se napětí. Konec mě překvapil, jaká ironie. Vlastně to do toho příběhu skvěle zapadlo.
Tak to byla jízda. Tento autor mě prostě baví, jeho knihy nejdou odložit. Dokonalou manželku jsem slupla za jeden den, prostě jsem nemohla přestat číst. Krátké kapitoly nutí pokračovat ke čtení. Neustále se objevovaly nové zvraty. Navíc tématika umělé inteligence mě velice mile potěšila. Prostě thriller, jak má být.