harena komentáře u knih

Úžasná kniha. Myslím, že má velikou naději stát se Knihou roku, tentokrát roku 2021. Žila jsem s každou ženou v této knize, soucítila s nimi, radovala se a trápila. Postavy jsou vymyšlené, ale nesou příběhy, které se skutečně staly. Příběhy a historické skutečnosti jsou jistě interpretovány jinak v Polsku a jinak u nás, ale paní Lednická nestraní nikomu. Jak sama říká, straní obyčejnému člověku, který "chtěl jen obyčejně žít - a namísto toho musel žít všechny ty hrůzy."
V knize je nejen mnoho lidských příběhů, ale i kus zapomenuté české minulosti. A jestli si myslíte, že právě teď žijeme v těžké době, věřte, že byste měnit nechtěli. Velice obdivuji vypravěčské schopnosti paní Lednické a vážím si její práce nejen při pátrání v historických pramenech. Vřele doporučuji a netrpělivě čekám na třetí díl.

185 30.01.2021

"Na počátku bylo uhlí. A to uhlí bylo v zemi, a v té zemi ho byla vůle najít."

Čtenářská lahůdka, bez váhání plný počet hvězdiček. Poutavý a gradující román o obyvatelích jednoho městečka na severu Moravy, které zcela zmizelo a zbyla po něm jen věž kostelíku. Je o životě hornických rodin Čechů a Poláků v letech 1894 - 1821, román plný emocí a psaný s nesmírnou úctou k jejich životu. Už od prvních stran jste v příběhu a procházíte s lidmi jejich životem, těžkým i radostným, životem plným dřiny ale i lásky. Stejně jako v současném životě tam potkáváme lidi mrmlající na všechny a na všechno a lidi, pro které je pomoc neznámým a potřebným samozřejmostí. Poprvé se dozvídám o sedmidenní válce, a o období, které bylo naplněno bezbřehou nenávistí Čechů a Poláků k sobě. Jasně že nešlo jen o vlastenectví, šlo hlavně o doly, železnici a peníze. Zajímalo by mě, jaké jsou tam vztahy dnes.
Kniha má v sobě něco, pro co nemám slovo. Duši, srdce, teplo? Nevím, ale určitě ji chci mít v knihovně a občas se k ní vrátit. A ještě něco si člověk uvědomí: ta současná karanténa s covid-19 je oproti jejich životu procházka růžovým sadem. Děkuji paní Lednické za tuto knížku a těším se, že další pokračování vyjde co nejdříve.
PS.: doporučuji si ještě prohlédnout dobové i současné fotografie, které na svých stránkách Karin Lednická uveřejnila https://www.karinlednicka.cz/

180 16.05.2020

První, co mi řekla naše milá paní knihovnice, když mi podávala knihu přes okénko, bylo "Ta knížka je bomba". Já s ní musím jenom souhlasit. Není to román jen o válce a koncentráku, je to i drsná sonda do lidských vztahů. Opravdu se mi líbil styl psaní, autorka píše stručně v krátkých větách a vše je jasné, nic tam není navíc a nic neschází. Navíc úžasně zpracovaný a emotivní příběh ve kterém je vše: láska, nenávist, kamarádství i zlo v různé podobě. Hlavně jsem obdivovala neuvěřitelnou sílu Zuzany, která se drsným a překvapujícím způsobem dokázala o sebe postarat.
No ale nutně potřebuji další díl! Jak to bylo dál, jak se z toho všeho Zuzana dostala a také co bylo dál s Janem? Doufám, že autorka píše další díl.

158 27.11.2020

Kniha byla pro mne opravdu velké překvapení. V příběhu se odvíjejí dvě hlavní dějové linky, jedna je od roku 1930 a druhá v roce 1989, v období Sametové revoluce. Oba životní příběhy se odehrávají v důležitých meznících naší země, chvíli dramatické, chvíli poetické a okamžitě vás okamžitě vtáhnou do děje. Zajímavé bylo i popisování Baťova života ve Zlíně. Úžasná, čtivá a nezapomenutelná kniha. Poděkování autorovi a určitě doporučuji, čtení jsem si užila, i ten konec byl fajn.

"Jak říkali Voskovec s Werichem: Doma jsi tam, kde jsi jako kluk hrával kuličky."

148 09.02.2024

Krásná novela české autorky, která si první místo v anketě Kniha roku, kategorie Umělecká próza, určitě zaslouží. Příběh jedné rodiny, kde byli rodiče přesvědčeni, že svým způsobem výchovy dělají pro dítě to nejlepší. Ve vyprávění se střídá matka s dcerou, kde stejnou věc, kterou třeba Bára udělá, vnímá každá jinak a matka to řeší naprosto nejhorším způsobem. Věřím, že takových rodin je dost, nemyslím tím, že děti přímou řežou, ale je tam vzájemné nepochopení a tím děti trpí. Asi je hlavní vzájemná komunikace a empatie rodičů. Je to silný, depresivní příběh, ale stále aktuální problém, kniha se nedá odložit. Určitě pochvala i za ilustrace. Těžko můžu dostat knížku z hlavy, také i ve mně zanechává otázku priorit v životě.

148 27.10.2020

Další skvělá detektivka naší spisovatelky. Ta nás pomalu seznamuje se všemi postavami, kteří žijí ve vesničce u norského fjordu vysoko za polárním kruhem. Český kriminalista Bergman sem odjel na dovolenou a užít si chytání ryb. Když pak ale objeví mrtvolu, začne na vlastní pěst, vedle místní policie, pátrat po vrahovi. Snaží se pochopit vztahy mezi lidmi, hledá spojitosti a rybaření na chvilku odkládá. Pátrání se střídá s popisy tiché, nehostinné krajiny, která je ještě netknutá civilizací, ale hrozí, že i tomu bude konec. Kniha se mi moc líbila, parádně navozená atmosféra, Bergman je úplně obyčejný policista a vrah není psychopat. Užila jsem si pěkné čtení.

147 05.03.2021

Jedna z nejmilejších knih našich dětí, kterou jsem jim četla nejprve sama a později si ji dokonce vzaly na prázdniny a četly si v ní sami. Věřím, že se příhody a dobrodružství dětí z Bullerbynu se budou líbit i vnoučatům, určitě je jako první přitáhnou překrásné, milé a veselé obrázky Heleny Zmatlíkové.

146 26.10.2020

"Říkám ti, hnis musí ven, jinak se žádná rána nezahojí"

Krásná kniha, moc pěkné čtení. Zase jeden příběh, který mi dlouho nepůjde z hlavy. Nakladatelství Host si opravdu dobře vybírá knihy, které vydá.
Paní Hanišová píše lehce, postupně naznačuje bez odpudivých detailů co hrozného se Sisi v dětství přihodilo a já jsem jí držela palce až do konce. Není lehké se z těch bahnisek vyhrabat. Ještě že jsme se mohli se Sisi procházet po lese, sbírat různé druhy hub a trochu se vydýchat. Paní Hanišová je další moje oblíbená spisovatelka.

"Matčiným úkolem je všechna rizika a potenciální nebezpečí eliminovat, aby dítě nepřišlo k úhoně. Teprve doma, za bezpečnostními dveřmi se třemi zámky, v bytě, kde každý ostrý roh je oblepený gumovou krytkou, kde mají zásuvky namontované záslepky a kde si po celodenním napomínání a smlouvání vyčerpané matky sednou na gauč se sklenkou vína, si mohou konečně vydechnout. To, co se v noci děje za dveřmi dětského pokojíčku je už nezajímá."
"Nic jsem neviděla" - je snad nejstrašnější věta, kterou může matka říct.

144 10.08.2020

Překrásné české převyprávění řeckých bájích od Eduarda Petišky myslím nemá konkurenci. Je to moje milovaná kniha z dětství. Máme tu týden děti na návštěvě, takže co číst? Staré řecké báje přece nezklamou, tak jsem sáhla do knihovny. Příběhy je hned po pár minutkách zaujaly a pokračovali jsme dalšími a dalšími příběhy.. Dokonce i naše dvanáctiletá slečna, které se do povinné školní četby nechtělo, pokračovala sama ve čtení ještě před spaním. Je dobré číst knihu jako dítě, vím, že alespoň některé báje zůstanou v hlavě nadosmrti.

142 02.05.2021

Překrásná kniha, stejně jako všechny od paní Mornštajnové. Citlivě popsaný příběh, podávaný střídavě z pohledu otce, bývalého komunisty ve vysokém postavení a z pohledu jeho druhé dcery, která nemluví, nicméně s těmi, které má ráda, se lehce domluví mimikou, lehkým pozdvižením obočí či koutku úst a samozřejmě psaním. Skvěle zvládnutá práce s jazykem, emotivní čtení, které velice, opravdu velice neradi odkládáte. Také bych si ráda přečetla druhý díl, paní Mornšajnová prosím piště, piště a pište. M. j. obálka knihy je také velice pěkná.

141 01.09.2019

Úžasný a dojemný příběh, který se trošku vymyká jiným románům snad právě díky poetickým popisům divoké přírody. Kya, "holka z bažin", vyrůstala od malička ve starém domku uprostřed mokřadu, kde později zůstala úplně sama a moc touží po přátelství a později i po lásce. Lidé z vesnice jí opovrhují a ona se proto uzavírá a bojí se s kýmkoliv sblížit. Příběh potěší a pohladí a je v něm všechno: láska, nenávist, beznaděj, přátelství, vražda a šokující odhalení a zároveň poetické popisy přírody a život v mokřadech. Skvělý debut, výborný překlad a také se mi moc líbí krásná obálka. Četla jsem až do tří hodin do rána a první myšlenka při probuzení patřila Kye.
Děkuji všem mým přátelům v DK za doporučení, protože díky jim mě kniha neminula.
Napadá mě, že máme třeba stejný "gen přežití" jako světlušky a kudlanky nábožné. Nejdřív sex a pak nutně jídlo !!!!!! :)))))

140 09.03.2021

Fantastické. Nadčasové čtení, stále aktuální. Jestli to bylo sci-fi před 70 lety, dnes už to takové sci-fi není, vidím to jako vážné varování. Opravdu mi běhal mráz po zádech při představě takového konzumního života. Velké televizní stěny, kde vysílají jen seriály s milými rodinkami, reklamní masáže, vlastní názory už žádné - stačí, když si představím, kolik lidí už dnes tráví každý večer a každou volnou chvilku u televize. 451 stupňů F. je naprosto strhující a mrazivý román, při jehož čtení budou všem milovníkům knih vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Nezapomenutelné čtení, ke kterému se ještě vrátím.

140 10.04.2020

Velice krásná kniha. Když jsem dočetla na stranu 100, už mně bylo líto, že kniha má jen 300 stránek. Jak dokáže spisovatelka popsat tolik bolesti, lásky, utrpení i radosti. Skutečně silné téma. Nedokážu si představit tu strašlivou tíhu viny, kterou Hana nesla. Dojemný, emotivní, laskavý,čtivý román od paní Mornštajnové, stejně dokonalý jako její Slepá mapa. Těším se na její třetí knihu a doufám, že bude pokračovat ve psaní dál.

140 08.04.2017

"No dobrá, Homere," řekl dr. Larch, "ale očekávám, že budeš užitečný."“

Nádherný, emotivní a lidský příběh, která vyvolá slzy i úsměv. Pravidla moštárny patří mezi Irvingovy nejhezčí knihy. Četla jsem ji dlouho a nepřeskočila ani slovíčko, jen jsem si ji užívala. Zpočátku se mi zdálo, že zbytečně odbočuje k nevýznamným postavám, zajímal mě hlavně Homér a dr. Larche, ale posléze člověk zjistí, že ne jen ti dva, ale všechny osoby, jsou pro příběh nesmírně důležití. I ta střecha moštárny. Patří mezi knihy ke kterým se určitě a ráda vrátím.

Tedy sbohem princové z Maine, králové Nové Anglie......

137 11.05.2021

Moc milá a krásná knížka, kterou jsem předčítala svým dětem a teď ji čtu i vnoučatům. Ilustrace Heleny Zmatlíkové je okamžitě zaujaly. Tak snad i druhá generace bude mít na kocoura Modroočka tak krásné vzpomínky, jako já. Doporučuji.

136 25.02.2021

Robert je knihu od knihy lepší, a tento díl se mi zdál prozatím nejlepší. Tentokrát se mi tip na vraha vůbec nepovedl, takže na konci bylo velké překvapení. Skvělý detektivní thriller, který jsem četla se zatajeným dechem až do poslední stránky. Kate už deset let abstinuje a ani nepracuje u policie, ale když sama objeví při potápění mrtvolu, začne se svým asistentem po vrahovi pátrat. Tento díl se panu Bryndzovi povedl, i násilí tu bylo míň, než u kanibala, takže bych s chutí hned začala číst pokračování.

134 08.04.2021

Krteček nikdy nezklame. Je stále nejlepší kamarád i do postýlky. Roztomilé a krásné čtení se panu Milerovi povedlo a věřím, že u nás neexistuje člověk, který by nečetl, neslyšel nebo alespoň neviděl jednu krásnou pohádku o malém hrdinovi.

132 28.04.2021

Skvěle napsaný a propracovaný kriminální román plný napětí, temnoty, zvrácených a brutálních scén, které se tu ale díky bohu nijak nerozpatlávají. Hodně mě baví, jak tato dvojice autorů dokáže vystupňovat emoční napětí pomocí úsečných, kratičkých a strohých vět tak, že knihu nejde odložit. Má atmosféru, napětí a spád. Neschází ani pár psychicky vyšinutých jedinců, ale Joona Lina opět nezklamal. Opravdu jsem byla přesvědčená, že od stránky 400 vraha znám, ale nebyla to pravda. A co nám autoři naznačují na konci tím anagramem? Jsem zvědavá a těším se na další díl.

130 28.02.2021

Nadčasová kniha s děsivým obsahem, kterou jsme my většinou četli jako samisdat. Je to kniha, která nejde z hlavy a člověk o ní musí stále přemýšlet:
My máme demokracii a moc si neuvědomujeme, co ta svoboda vlastně znamená. Jednou se zakáže něco v pohádce, pak jen nějaká píseň a právě přesně takto se svoboda pomalu vytrácí. Klady a zápory svobody jednotlivce jsou z Číny dobře vidět - v Číně žijí všichni jako včelky a mravenci a pracují v zájmu Peoples Republic of China. Což je veliká nesvoboda jednotlivce a nám to přináší stres, ale většině Číňanům to prý přináší klid na duši a pořádek.
Měli bychom se jako západní společnost naučit se svobodou zacházet - ideálně bez dalšího krveprolití, jinak nás převálcuje čínské řešení, protože již teď je mnohonásobně efektivnější pro společnost.

Pokud si naše společnost nechá svobodu vzít, jakože se z ní každý den trochu ukrajuje, i když to není moc vidět, tak za 20 let tu bude nesvoboda jako v Číně před 10 - 15 lety, jen se tomu bude stále říkat demokracie . Tech. vývoj ani netuším.........
Takže asi toto se mi po přečtení honí hlavou, ale chci být optimistická, proto doufám, že si nebudeme muset číst Orwela dalších sedmdesát let, a jen smutně pokyvovat hlavou.

130 24.01.2020

Čapkovy detektivní povídky jsou plné pochopení pro lidské slabosti a blbosti, plné laskavosti, jemného humoru a radosti ze života. Každý den jsem si ke kávičce přečetla tři až čtyři povídky a těšilo mě, že si je ještě po těch desítkách let pamatuji. Modrá chryzantéma, Zmizení herce Bendy, Ukradený spis a další jsou nezapomenutelné. Ke knížce se člověk může vracet celý život. Jestliže jste nečetli, určitě doporučuji.

129 14.02.2021