harena komentáře u knih
Dokonalý psychothriller !!!!! Mně připadalo, že si Nesbo tady užívá psaní asi jako když psal Macbetha, kterého zasadil do současné doby. Věřím mu každou větu. Zpočátku pomalu odkrývá skutečnosti, trocha náznaků a popisů, včetně kostlivců ve skříni a ponurost se táhne až do konce. Jak také jinak. Nesbo je přece mistr v popisování pochmurné a temné atmosféry. Asi tak od poloviny knihy začíná napětí gradovat, není tu brutalita, je tu jen zlo, neštěstí a smutek. Nesbo píše výborně, ale z obsahu mi vůbec nebylo dobře, optimismu vám kniha rozhodně nepřidá.
Temný, ponurý a od poloviny knihy drsný příběh dvou bratrů, kteří už v dětství zažívali to nejhorší, co děti můžou zažívat. To se odráží v jejich chování v dospělosti a protože ani geny si nemůže člověk vybrat, tak je otázka, jak moc může člověk sám ovlivnit svoje chování.
Z poslední strany:
"Někde jsem četl, že lidskýmu tělu trvá sedm let, než obnoví všechny buňky včetně těch mozkových, a že po sedmi letech jsme v zásadě nový bytosti. Ale naše DNA, náš program, podle kterýho se buňky vyrábějí, se nemění. I když si ostříháme vlasy a nehty nebo si uřízneme špičku prstu, to co nám doroste bude úplně stejný, přesná kopie. A nový mozkový buňky se taky neliší od těch starejch, dokonce přebírají velkou část vzpomínek a zkušeností. Neměníme se, děláme pořád ty samý rozhodnutí, opakujeme pořád ty samý chyby. Jakej otec, takovej syn. Lovec jako Kurt Olsen bude dál pokračovat v lovu, vrah bude - za stejnejch okolností - dál vraždit. Je to věčnej koloběh, jako předvídatelný dráhy planet, jako pravidelný střídání ročních období."
V ý b o r n é sci-fi laděné do pohádky, kde si ještě zopakujeme své školské znalosti z druhého stupně. Napínavý, dojemný příběh psaný s humorem a vlídností, protože po přečtení knihy ve vás zůstává stejně příjemný pocit, jako po shlédnutí filmu E.T. nebo Číslo 5 žije. Cestovala jsem celou dobu s Rylandem a Rockym, řešila s nimi tauméby v generátoru, stabilizovala s nimi oběžnou dráhu a s úsměvem a dojetím s nimi došla na konec knihy. Plánovala jsem si čtení ještě na druhý den, ale ne, nešlo to, dočetla jsem až pozdě v noci. Jen je škoda, že tu A. Weir nepopsal, jak Ryland vysvětluje Rockymu relativitu, rychlost lodi a rozdílné plynutí času. Třeba bych to konečně pochopila. Tleskám, skvělý zážitek!
Krásné, dojemné a čtivé. Dlouho očekávaný román Rury Sepetys nezklamal. Půvabný romantický příběh o lásce Daniela a krásné Any, je balzámem na duši, ale kromě lásky vidíme i spoustu bezpráví, lehce se vcítíme do atmosféry té doby a také se dozvíme něco z historie.
Příběh se odehrává ve Španělsku za doby vlády diktátora Franka a hned po přečtení prvních stránek mě donutil, abych si vyhledala další a další informace o tomto historickém období, o Frankovi a o životě ve Španělsku. Smekám klobouk před autorkou, která na konci knihy, na sedmi stránkách uvádí zdroje, z kterých čerpala, aby vytvořila co nejvěrnější atmosféru té doby. Kniha má více než 500 stránek, ale hned zpočátku jsem se ponořila do děje a pak jen se smutkem sledovala, jak se blížím ke konci.
"Otázkou je, zda na pohřeb pozveme také příbuzné z Německa."
Skvěle napsáno, čtivé od první stránky až do poslední. Není to román jen o Němcích a válce, je to i sonda do lidských vztahů a příběh o hledání pravdy Ale jak se s tím srovnat, když pravda není jen jedna. Mladá učitelka přichází za druhé světové války do sudetského pohraničí. kde není moc příznivě přijata, ne proto, že je Němka, ale proto, že je přistěhovalec. Líbil styl psaní, autorka píše stručně v krátkých větách a vše je jasné, nic tam není navíc a nic neschází. Autorka tu neklade důraz na národnost, nikomu nic nevnucuje, sleduje osudy a popisuje život obyčejných lidí.
Detektivky paní Klevisové se moc dobře čtou, ale tady bych řekla, že je to spíš psychologický román s kriminální zápletkou. Inspektor Bergman řeší v malé vesnici vraždu mladých dívek a souběžně s tím vraždu dívek ve městě. Spisovatelka se věnuje především postavám, vztahům mezi lidmi a vraždy jsou malinko v pozadí, což se mi líbilo. Celkově moc příjemné čtení bez drastických scén a potoků krve v krásném obalu.
Kniha je velmi dobře napsaná a emotivní. O tragédii v Životicích jsem neslyšela, děkuji autorce za zpracování, nedovedu si představit, kolik úsilí ji to muselo stát. Celý příběh jsem prožívala, jako bych se toho přímo účastnila. Všichni by si knihu měli přečíst a jednoznačně dávám pět * a doporučuji.
Tento hluboce lidský příběh je příběhem osamocené, nemocné ženy a jste-li naladěni na stejnou notu, určitě vás dostane. "Připomíná mi trochu román "Jasno, lepo, podstín, zhyna". Tady je hrdinka také podivínka, nechce mít s lidmi nic společného, chce žít na pokraji této společnosti a jedinou její vášní je sběr léčivých bylin. V tom nalézá svou obrovskou radost, spokojenost a bezmezné štěstí. I když byla nemocná, chtěla si žít životem, který si sama zvolila a nestrpěla, aby do něj kdokoliv zasahoval. I když to bylo i za cenu sebezničení. A není to žádná prostá babka, vystudovala vysokou školu a živila se jako překladatelka. Příběh vyprávěný lyrickou prózou pomalu plyne, je krásný, smutný a trošku bolí.
"Povedlo se mi to, na čem jsem léta pracovala. Vypudila jsem ze svého života veškeré známé. Týdny už existuju bez lásky a citu, kupředu mě žene jen podivný mamon. Peníze v tom roli nehrajou, možná to bude spíše rodinné prokletí. Zatrne ve mně, když se usměju. A neusmát se je bolestivé ještě víc."
"Každá jednotlivá rostlina je důležitá a já ji musím mít. Já ji nenechám ležet. Tohle je boj, který nemá konec. Věčný koloběh poupat a květů, že by z toho člověk onemocněl. Kdo sbírá byliny, přirozeně nestíhá a psychicky chřadne. Stále dokola touží pojmout krásu všech druhů najednou, a to se obrací proti němu."
Výborná historická beletrie. Pohled na české dějiny okem polského spisovatele, který se snaží o objektivitu a docela se mu to povedlo. Zabývá se také osudy jednotlivých postav, snaží se je chápat a nesoudit. Nejvíc mě zaujala rodina Bati a pak samozřejmě osudy Golden Kids a Marty Kubišové. A Stalinův pomník, to bylo také zajímavé a pro mě nové. Určitě stojí za to si knihu přečíst a připomenout si časy minulé.
Velmi silný příběh, až někdy i srdce zabolí. . Nepředstavitelné, s čím vším musí někteří lidé žít. Petra Dvořáková bravurně zpracovala těžké téma, má veliký dar empatie, takže jsem se i já dokázala plně vcítit do pekla hlavního hrdiny a držela mu palce, aby tu hrůzu v sobě ustál.
Dopisuji po týdnu:
Ale pravda taky je, že kdyby to byl můj soused, neměla bych chvilku klidu a snad bych se raději s dětmi odstěhovala.
Děkuji i za ten konec, skvělá kniha, doporučuji.
Překrásné čtení. Perfektně popsaná atmosféra šumavské vesničky, kam přišli po odsunu Němců také rumunští Slováci s nadějí, že budou mít stejně dobré hospodářství, jako v Rumunsku. Zápletka je především pátrání v minulosti, spolu s Lindou rozplétáme složité osudy a vztahy lidí v Jelení Hoře. Od počátku jsem byla uchvácena atmosférou příběhu, popisy drsné šumavské krajiny. a velikou cenu pro mě měly i vzpomínky obyvatel, jejich vracení se do minulosti. I tím se pro mě stala nezapomenutelnou.
"Ale neměla byste dělat žádný rychlý řezy. Nesnažte se tu změnu provést sama. Prostě jen počkejte, až přijde.. Měla by být přirozená. Ne jako když vykopete stromek a přesadíte ho jinam. Spíš jako když se díváte, jak je jeho koruna rok od roku košatější, až vám jednoho dne zastíní dvorek. Rozumíme si? Mám pro vás jedinou radu: za ničím se nežeňte, ale nebraňte se ničemu, co k vám samo přijde"
Vřele doporučuji.
Audio:
Audioknihu načetl Marek Eben sám a byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Jeho fejetony jsou psané s humorem, vlídností a láskou, je to krásné pohlazení po duši. Užila jsem si všechny jeho příběhy, mít knihu, nevytrhla bych ani jeden list. Příběhy ze života plné laskavého humoru jsou v této divné době moc potřeba a děkuji za ně.
Velice dobré. Tak dobré, že mě téměř po celou dobu svíral pocit úzkosti. Litovala jsem všechny. Elišku, Mikyho, matku i otce. Ano, to co se stalo, byl výsledek řetězce událostí, rovnice o spoustě neznámých, a já jsem nechodila v jejich botách, proto nemůžu nikoho odsuzovat, ale také nechci chápat, protože bych se v té depresi mohla utopit. Zakončení je reálné, jako ze života, nejsme v červené knihovně. S traumaty se všichni ještě budou muset poprat. Dokonalý jazyk, prokreslení postav a silný příběh je vlastně už třetí v sérii o mateřství a rodičovství a paní Hanišové se povedly všechny, těžko pustím příběh Elišky z hlavy. Určitě doporučuji, ale upozorňuji, není to žádné oddychové čtení.
Krásně napsaná kniha, které jsem se dlouho vyhýbala ze strachu, že to bude zase jenom o rasismu. Ale je to překrásný příběh z Alabamy z 30. let 20. století vyprávěný osmiletým děvčátkem Čiperou. Zpočátku se seznamujeme s její rodinou a okolím, školou a hrátkami dětí venku - třeba schoulit se v pneumatice a nechat se kutálet je jistě skvělé.
Když je odsouzen nevinný černoch, jsou už děti vtaženy do problémů a života dospělých. Někdy jsem se i vracela stránku nebo víc, abych si znovu přečetla, co mě oslovovalo a věděla jsem, že to jsou okamžiky, pro které na knihu nezapomenu. Patří k tomu m. j. když osmiletá holčička bezelstně oslovuje bandu ne dobře naladěných mužů a úplně vidím jejich úžasem otevřená ústa. A nezapomenutelný je i závěr, kdy otec diskutuje se šerifem a bojuje sám se sebou a chce vědět, jestli mu Čiperka rozumí a ona je nakonec moudřejší než on.
Pulitzerovu cenu za krásně napsaný příběh si určitě zaslouží.
První novela je překrásný příběh o nerozlučném kamarádství, který skončí tragicky. Kniha je krásná svou lidskostí a jednoduchostí a autor tu vyjádří vše, co se v jiných mnohastránkových románech nedaří. Moc se mi líbí první novela "O myších a lichech", je to úžasně psaná kniha, určitě doporučuji k přečtení. Jsem ráda, že jsem se k ní zase jednou vrátila.
Super. To je klidná, pohodová detektivka bez potoků krve a vulgarit, která se čte sama. Sympatický inspektor Vinston je tu na dovolené, ale pomáhá místní policistce při pátrání po vrahovi a my můžeme sledovat perfektní detektivní práci. Nechybí tu ani jemný humor, hlavní postavy jsou výborně vykreslené, příroda na jihu Švédska přímo vybízí k návštěvě a my se krok po kroku pomalu dostáváme k vrahovi. Moc pěkné čtení, netrpělivě čekám na další díly.
Tedy to byl strhující psychothriller, tím děsivější, že ho napsala doktorka, klinická psycholožka, která se zabývala výzkumem dětských traumat a temnými zákoutími dětské duše. Skvěle napsaný a originální příběh plný zvratů a emocí, který je těžké odložit, naprosto uvěřitelný od první stránky do posledního písmene. Ten asi z hlavy jen tak nedostanu.
Krásný příběh, přesně takové čtení, na jaké jsem se moc těšila. Jojo nezklamala.
Alice, která je v manželství nešťastná, se přidá jestě ke čtyřem ženám, založí Koňskou knihovnu a každý den vyráží na koních rozvážet knihy do samot i do hor. To by bylo fajn, jenže se to odehrává v roce 1937, kdy ženy ještě mají sedět doma, vyšívat a rozhpdně nemít vlastní názor. Jojo popsala krásu hor, přírody, život na malém městečku a všechna příkoří a nebezpečí, kterým sympatické knihovnice musely odolávat. Až jsem měla velký strach, že to nedopadne dobře, protože není bezpečné pošramotit nějakému muži jeho ego. Moc pěkné čtení a hlavně ať už Jojo Moye píše další.
Jasné je, že Helen Field psát umí a její krimi série patří k těm hodně dobrým. V tomto díle se sympatická dvojice vyšetřovatelů Luc a Ava snaží dopadnou bestiálního vraha mladých dívek, ale nezapomínají ani pátrat po neznámém, který přepadává bezdomovce a vyřezává jim dýkou v obličeji velké písmeno Z. Přečteno jedním dechem, napínavé a drsné, žádná hluchá místa jsem neobjevila.
Joy Fieldingová je už mnoho let mou oblíbenou spisovatelkou, ani tady mě nezklamala. Skvělá odpočinková četba, i když tady je také vrah a proto jsem držela palce mým oblíbeným postavám, aby se nedostaly do jeho spárů. Líbil se mi vztah Paige k matce Joan, která ač sedmdesátiletá se také vrhla na seznamku a zvládala skvěle svůj život, a zajímavě se JF vypořádala i s Heather, sestřenicí Paige. Příběh je nejen zajímavý, příjemně čtivý, ale i napínavý. Jsem spokojená a nedočkavě budu očekávat další knihy, které Joy napíše.
Nesmrtelné pohádky. Snad žádná knížka nemá tak ohýbané rohy jako ta o Křemílku a Vochomůrkovi. Četla jsme ji s mými dětmi, čtu ji právě teď i se svými vnoučaty. Nelíbí se jenom jim, ale i po tolika letech je stále moje nejoblíbenější.