harena komentáře u knih

"A možná že je to tak lepší, nedívat se a snažit se přežít. To řekl správně: největší čin lidstva je to, že přežilo a že chce přežít i v budoucnu. Čert vás byl tady dlužen, Hosté. Nemohli jste si uspořádat svůj piknik někde jinde - na Měsíci nebo na Marsu? Jste stejně bezohlední všiváci jako všichni ostatní, Hosté, i když umíte zmáčknout prostor tak, že je z něho malinká černá kulička. Piknik jste si uspořádali, všiváci! U cesty!"

Teď už klasická, mírně psychologicky laděná sci-fi určitě patří do knihovničky každého milovníka tohoto žánru, a švédskou cenu Julese Verna si zcela jistě zasloužila.
Právě jsem dočetla a stále tu zůstává otázka: co já bych si asi tak přála? A piknik u cesty? Báječný nápad. Čteno bez dechu a skvělý závěr nemá chybu.

112 17.04.2020

Styl autora se mi líbí stále víc, pro stupňování napětí používá hodně krátké věty, příp. na řadek jen jedno slovo a člověk chce číst dál a dál a nerad knihu odkládá. Ale ten závěr mě zklamal a hodně otázek PROČ zůstává. Vůbec nevíme, co vraha vedlo k vraždě, ke způsobu vraždy a objevením sestry jdeme do dalšího dílu???? Ale napínavé čtení to je.

111 17.12.2022

Skvělá, promyšlená, uvěřitelná a napínavá detektivka. Je vidět, že spisovatelka v reálném životě nosila pistoli a odznak. Je dobře, že oboje odložila a dala se na psaní. Příběh má spád, perfektně popsané hlavní postavy včetně vraha a čte se jedním dechem. Doporučuji a dávám si spisovatelku do oblíbených.

111 13.11.2022

Pozitivní, vtipné a sugestivní vyprávění o Ziburově cestě stopem zeměmi Evropy, kde hlavně poznáváme mnoho různých a zajímavých lidí. Spíš než cestopis je to cestovní deník. LZ nemine ani zajímavosti a některé pamětihodnosti, ale nejvíce hovoří s lidmi. Číst tuto knihu je jakoby se napít doušku živé vody, tak osvěžující a optimistické to je. Přesně takovou knihu jsem po přečtení Podivné smrti Evropy potřebovala. Kromě humoru přináší tato kniha také fakta a bonusem jsou i krásné ilustrace. Už se těším na další Ziburovy knihy, čtení jsem si opravdu užila.

111 13.11.2021

Jen víc takových knih. Nemůžu napsat "přečteno jedním dechem", protože jsem mnohokrát musela přestat číst a znovu přemýšlet, jestli ti lidé mohli dělat něco jiného. Nebo my? Autorka se snaží nesoudit, ale porozumět a pochopit a jí se to, na rozdíl ode mne, povedlo. Naše padesátá léta znám jen z knih a z vyprávění, ale rok 68 jsem už prožila, takže dokážu leccos pochopit, ale určitě odsoudím chování, kdy vědomě ohrozím na životě svoji rodinu. Jsou to silné, emotivní příběhy sedmi lidí, kteří emigrovali do Korejské republiky a díky tomu poznáme KLDR a Severokorejce i jinak než "Půlnoční království plné koncentráků", říká autorka. Znovu musím napsat, že to je výborná kniha a za ni patří autorce deset hvězdiček a čtenářům velké doporučení.

111 09.09.2021

Jsou to hodně depresivní a ponuré příběhy. Četla jsem už předešlé tři knihy od paní Hanišové o rodinných traumatech, bylo mi jasné, že nebudu číst žádnou romanťárnu, ale tady mi je hodně těžko. Jistě taky proto, že paní Hanišová umí všechny ty strachy, pocity marnosti a beznaděje tak dobře sugestivně popsat. Její krátké povídky nepostrádají originalitu a žádnou neodložíte nedočtenou. Nejvíc emočně náročná pro mne byla povídka Vrátíš se a Manažerka. Doporučuji nečíst před spaním.

111 19.05.2021

Stejně napínavé a akční jako první díl. Agentka Sayer kromě pátrání po sériovém vrahovi provádí výzkum, proč se z některých psychopatů stanou chirurgové nebo právníci a z jiných sérioví vrazi. Proč někteří dokáží svou psychopatii využít k vybudování produktivní kariéry. Proto by ráda oskenovala mozek i subjektu 037. Ale nemá na výzkum vůbec čas, protože stále pátrá a honí vraha. Jak zemřel její snoubenec se nedozvíme ani tady, tak snad až ve třetím dílu. I když mi tam nebyl nikdo zvlášť sympatický, zápletka je dobrá a je to čtivý, akční thriller.

111 20.01.2021

Co na to říct? Pane jo, to je život. Kniha se mi moc líbila, nic nepředstírá, jen vypráví, jak to všechno kolem nás je. Není to příběh, od kterého se nemůžete odtrhnout, nejsou tu vraždy, akce a přesto čtete a čtete a všichni ti lidé z dědiny vás už nenápadně dostali a chcete vědět, co s nimi bude dál. Život na vesnici, generační rozdíly v pohledu na to, jak se má žít, osudy obyčejných lidí - a to vše popsáno velice čtivě a zajímavě. Pro mě skvělý čtenářský zážitek.
"Každej den, pořád znova. Zdá se mně, že celý roky každej den stojijou ve frontě po ránu úplně stejně. Akorát, že za ty leta, co tady prodávám, sou na místech rodičů jejich děcka, kerý už dospěly v rodiče, a teď sem tahají zase svý děcka. A ty si za pár let zase stoupnou do fronty, zatimco voni budou doma pomalu umírat."

111 23.12.2018

Řadila bych ji mezi nejlepší knihy tohoto roku. Ale není to žádné optimistické a lehké čtení, je to těžké a depresivní čtení o tom, v jaké rodině ještě může dítě přežívat a jak je těžké v dospělosti zapomenout na všechny hrůzy. O holčičce, které nikdo nepomohl, ani vlastním máma. Zlomené, zmatené, zmanipulované dítě bez vlastní vůle, které netuší, že vlastně odmítá pomoc. Drsný, mrazivý příběh, od kterého se neodtrhnete. Člověk pak jenom přemýšlí, jestli se něco podobného neděje i kolem něho.

110 27.10.2023

Přečteno za dva dny jedním dechem. Nejen že je to napínavý příběh, ale navíc tu opět neschází černý humor všech členů mord party. A celou knihu stále přemýšlím, jestli ta ženská vraždila, či ne, ale to jsem se opravdu dozvěděla až na posledních stránkách. Opět dobré, napínavé čtení.

110 07.10.2022

Při čtení Tevisovy knihy jsem měla nepříjemný pocit, že se k takovému způsobu žití blížíme. Nemyslím tím roboty, ale běžný život lidí zvlášť v covidové době, ale proč se mi zdá, že takový život pokračuje i teď? I když čtení bylo mírně depresivní, přece jenom občas prosvítala naděje, že ne každý človek chce jen jíst, starat se sám o sebe, brát valium, kouřit trávu a bez přemýšlení papouškovat vše, co do něho vtloukávali od malička. Ještě že máme knihy a čteme. I tento příběh by měl být pro nás varováním, stejně jako Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita.
str.294
"Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda", ozval se ideobus.
Překvapil mě tím. "Ta slova jsi našel v mé mysli?" zeptal jsem se.
"Ano. Navštěvují ji velmi často."
"Co znamenají?"
"To nevím," odpověděl ideobus. "Ale vzbuzují v tobě jisté silné pocity."
"Smutek?"
"Ano. Smutek. Ale je dobře, že tenhle smutek znáš."
"Ano," přisvědčil jsem. "Já vím."

110 18.03.2022

Protože i já jsem byla snacha a později tchyně, zaujal mě právě název knihy a aniž jsem věděla, jestli půjde o detektivku nebo třeba příběh ve stylu ČK, půjčila jsem si ji v knihovně. A dobře jsem udělala. Líbilo se mi střídání minulosti a přítomnosti i střídavé vyprávění Diany a snachy Lucy. Zpočátku jsem byla na rozpacích, ale nakonec mě román příjemně překvapil, dobře se četl, od poloviny knihy jsem nechtěla knihu odložit, protože jsem potřebovala vědět, jak to tedy ve skutečnosti bylo. Jen mi nesedělo chování právě té tchyně, věřím, že většina žen by se takto nechovala, ale těžko soudit, když to podle Diany bylo jen ku prospěchu dětí. Přeci jen si přečtu i další knihu od této spisovatelky.

"Nakonec, od toho tu taky rodiče jsou, aby na ně mohli potomci svalit vinu za vlastní peripetie."

110 24.11.2021

Určitě plný počet. Petera Maye si představuji jako milého a vlídného člověka, a to jako by se odráželo v hlavních postavách příběhu. I tomu zločinci jsem držela pěsti, nebyl to tak úplně odporný psychopat. Moc jsem si oblíbila Mackenzieho, který je trošku sociální trotl, sympatická je i Cristina a hlavně její babička Ana. Detektivní příběh je napínavý, zajímavý a příjemně čtivý a samozřejmě neschází ani poutavé a výstižné popisy andaluského pobřeží a přírody.
Moc příjemné čtení.

110 24.08.2021

I mně se druhý díl líbí ještě víc, než první. Moc krásný příběh, ve kterém se mimo jiné dozvíme i o životě v období hospodářské krize. V r. 1933 bylo 40% amerických obyvatel v produktivním věku nezaměstnaných a podle programu prezidenta Roosevelta by ustanoven a podporována ,tzv. "lesní armáda", která zároveň bojovala proti lesním požárům.
Becky nechodí jen k porodům, ale provádí i jiné lékařské zákroky, zvlášť když zůstává jako jediná zdravotnice v táboře, když vypukne mohutný požár.
Příběh se mi moc líbil, je tu příjemná romantická linka, a hlavně mi vyhovoval laskavý a milý styl vyprávění, byla jsem součástí děje až do poslední stránky.
"Život umí být těžký,
ale budeme-li se držet za ruce,
zvládneme společně přebrodit řeku."

110 24.05.2021

Autorka nás uvede do ponurého, špinavého a temného místa zvaného Pustina. Uprostřed hlubokých švédských lesů, bažin a močálů je vesnička, kde vládne chudoba, bída, závist, špína a drogy. To autorka opravdu umí popsat tak, až se člověka zmocní tíživá deprese. To je na pět hvězdiček. Jinak mě příběh moc nezaujal, osoby se navzájem samy sobě podobají, výjimku tvoří otec Liv, který by zasluhoval rovnou odstřelit za to, co provedl. Vadily mi i drobné nesrovnalosti v příběhu a překladatelské chybky. Motorovou pilou jde štípat dřevo fakt špatně. Stříbrné cestě jsem dala čtyři hvězdičky, tady dávám tři, jako docela dobrý průměr.

110 22.05.2021

Tři kamarádky se po mnoha letech sejdou a vypráví o svých životech. O láskách šťastných a nešťastných, o manželstvých vydařených i nevydařených a také jsem si s nimi zavzpomínala na povodně, které to tu v roce 2002 zaplavily. Pěkné, milé, pohodové čtení. S hrdinkami zažíváte jejich radosti i starosti, bolest i strach a ráda jsem si připomněla léta minulá. Děkuji za příjemné čtení.

110 29.04.2021

Možná trochu slabší Lapeňa než minulé díly. Čte se svižně, krátké kapitoly, krátké věty a neustálé zvraty. Neurazí, nenadchne. Víkendové, rychlé čtení, další Lapeňu si ale taky přečtu.

109 20.02.2023

Pohodová historická detektivka bez zběsilých honiček, pátrání po vrahovi probíhá s rozmyslem, a my se spolu s mnichem Gadfaelem pomalu dostáváme vrahovi na kobylku. Příjemné odpočinkové čtení, v sérii budu pokračovat.

109 08.04.2022

Tento krásný, mile romantický a trošku dobrodružný příběh je zasazený do Francie, která se právě účastníla sedmileté války. Hlavní hrdinové jsou moc sympatičtí, dobře popsané jsou i charaktery dalších osob, jejich problémy i vzájemné vztahy. Paní Kornerová má příjemný styl psaní, a její knihy jsou absolutní zárukou dobrého čtení. Po Carterovi jsem nutně přesně tuto knihu potřebovala a ty dva večery jsem si moc užila. Už mám v knihovně připravený druhý díl.

109 13.02.2022

Originální, promyšlený a šokující psychologický román. Nejprve to vypadá jako obyčejná šetrnost, až se to nenápadně rozvine v hromadění věcí a odpadu, až to přerůstá přes hlavu, úplně znemožní bydlení a propukne naplno tzv. Diogenův syndrom. Nikdy jsem netušila, že se to tzv. šetření může až tak zvrhnout, příp. jako tady přerůst až v paranoiu. Občas kapitoly byly proloženy dopisem matky dceři a dojímavé byly i kapitoly, kde se na život kolem sebe dívenka Livie dívá. Lehce uvěřitelný a strhující příběh mladé rodiny, žijící na malém, osamělém dánském ostrůvku. Díky za konec, bylo to tak napínavé, že se jdu ven projít a vydýchat. Zkusím i další knihu autorky.

109 21.05.2021