Hauny
komentáře u knih

Viděla jsem i film, i četla knihu a musím říct, že film mě zvedl ze židle, s knihou jsem stále seděla:D Asi na mě ta vizualizace zapůsobila víc. Ale příběh byl super, moc mě bavil, tak nechávám 4 hvězdy!


Asi mám pro takovýhle psaní opileckých keců o mizerným životě slabost. 1. kniha, kterou jsem od Charlese přečetla a fakt jsem ten příběh šňupala jednu stránku po druhé. Není to kniha pro každého, párkrát jsem si říkala i sobě, že to by mě přece nemělo bavit, číst takovéhle věci... Co už:) Hned po Faktótu došlo ke Všem řitím světa i té mé a Poštovnímu úřadu, který jsem taky zhltla skoro na jeden nádech. Bukowski má s touhle tvorbou u mě v srdíčku speciální místo. Jen to chce najít trochu náladu na to takové prasárny číst:) Chinaski jen pije, kouří, píše, zvrací, mění práci, sází a válí se pokaždé u jiné... Svět ho nezajímá, hlavně, že má vždy plnou sklenici.
„Svět patří těm, co se neposerou.“


Po Aničce jsem chňapla náhodou v knihovně. Kniha neurazí, nenadchne, za to je poměrně pěkně psaná, s klasickou teenagerovskou "já tě miluju, ale nemůžu být s tebou"-tématikou. Líbilo se mi prostředí, bavilo mě číst o případu Anny, Case byl taky sympaťák. Pro mě dost oddechová kniha, na to, že nesnesu slaďárny se mi dost líbila:)
Pro četlíky, kteří se rozhodují, zda si knihu přečíst, protože se bojí hororů - já taky, strašidelné to nebylo, vrhněte se do toho! :)


K cechu Eldebrandských katů jsem se dostala přes kamaráda, i když jsem měla v plánu samozřejmě úplně jiné čtení. Letěl kvůli ní za mnou až k vlaku na nádraží :) A asi to stálo za to. Tahle kniha taky. S českými fantasy povídkami a světem Asterionu se setkávám prvně a čtení bylo moc fajn - i když jsem si u některých částí trochu klepala do čelíčka (primárně povídka se studnou a bílým panterem... to bylo něco příšernýho). Všechny jsou psané velmi čtivým stylem, v některých částech jsem se fakt hodně nasmála /Povídka o první Asterionské CK - hlavně postava Henka, ty jeho hlášky mi navěky utkví v hlavě a taky jméno Vokouněk Vošáhlo, to miluju/, ale že bych se od knihy nemohla odtrhnout se říct nedá. Balancuju stále mezi 4 a 3 hvězdičkama, ale nakonec se přikláním k těm třem.. V plánu je zbytek serie!


Hru jsem hrála jako malá. Mám na ni strašně krásný vzpomínky, když jsme to hrávali s bráchou stylem - ty chodíš, já střílim (bez hádek se to nikdy neobešlo :D). Jakmile jsem zjistila, že vydali knihu, neváhala jsem a přečetla si ji. Zklamání.. Kniha je sice podle hry, ale tak to i vypadalo. O takové hře se prostě kniha nejspíš napsat nedá. Napsané to bylo neskutečně nudným a zdlouhavým způsobem, myslela jsem, že to nevydržím a nedočtu ji. Hvězdy dávám ale 3, myslím, že si to zaslouží aspoň za dobře "okopírovaný děj" jako ze hry, autor se držel toho, co je ve hře a nevymýšlel si tolik vlastní pohádku.


Dravec je super detektivka, až na její poměrně zvláštní závěr. Detektivové jsou super, samotné případy byly zajímavé, ale rozuzlení mě asi lehce zklamalo.


Po dočtení se stala hned mojí nejoblíbenější knihou! Přesně takové knihy miluji - temná atmosféra, hodně krve, mystika, fantasy žánr, smutné až depresivní události. Jsem člověk, co si v takových knihách libuje. Tuhle knihu jsem si opravdu dost užila a zamilovala si ji...! Škoda, že jsem nenašla více podobných knih :/
