havranice komentáře u knih

Knihu jsem četla ve středním věku, abych se o tom mohla sdílet s dcerou a protože mě čas od času YA také baví. Kniha se četla jedním dechem, nemohla jsem se odtrhnout, a to přesto, že mi děj přišel poměrně dost předvídatelný. Literárně a stylisticky není kniha žádné veledílo, je psána spíše v jednodušších nekomplikovaných větách, v první osobě a v přítomném čase. Přes extrémní zápletku jsem postavy a prostředí vnímala jako docela přirozeně a autenticky popsané a překvapivě to na mě působilo uvěřitelně. I charaktery postav, i jejich chování, i celý politický a společenský kontext. Zvláště to celé mediální prostředí v knize a touha diváků po emocích a absurdita kombinace slávy, pozornosti a zároveň nelidského zacházení se splátci-to se povedlo vykreslit dobře. I tápání hrdinky v tom, co vlastně ke komu cítí bylo takové autentické a věku odpovídající. Knihu četla 13letá dcera, přečetla ji jedním dechem, ale pak přišla s tím, že nechce vidět film, ani nebude číst další díly, že jí to přišlo fakt jako horor, a že ze scény s mutanty opravdu nemohla spát a strašilo ji to v hlavě. Z mého pohledu to tak hrozné nebylo, dokázala bych si představit, jak by se celé to zabíjení mohlo udělat mnohem mnohem drastičtější a krutější. Celkem jsem měla dojem, že se autorka záměrně brzdila a že nešla do krutostí, které by se při takovém námětu mohly nabízet. Ale na 13ti letou dceru to bylo moc. Celkově je kniha každým coulem a v každém aspektu prototypem dnešní YA literatury.Dávám pouze 4 hvězdičky za to, že kniha mě sice velmi bavila a pohltila, nicméně ve mně nestimulovala nějaká hlubší zamyšlení (na rozdíl od jiné YA literatury-Harryho Pottera, Pána prstenů, Smrtky...). Trochu jsem čekala možná něco víc. Asi mohlo být zajímavé, kdyby byla kniha psaná z pohledu více postav, takhle to v něčem bylo vlastně jednotvárné. Emocionálně se mě dotýkala linie příběhu s Routou, jinak to v něčem šlo jakoby po povrchu, chytlavě, ale po povrchu. Nevím, jestli budu číst další díly.

7 10.01.2021

Máme dost knih o přírodě, často některé nedočteme, protože text je třeba nějak nudný, výběr informací divný a tak. Tahle kniha je ale fakt výborná - fakt zábavné, výukové, zároveň jsou tam základní informace, které patří do výuky na 1. stupni ŽŠ, zároveň řada zajímavostí. Dá to opravdu pěkný celkový přehled o znacích základních skupin obratlovců i bezobratlích, a zároveň pěkný přehled o různých fenoménech ze světa zvířat ( migrace, hibernace, echolokace......). Věkově nejlépe sedí pro věk 6- 10 let.

1 30.11.2020

Nakonec jsme knihu s 6letou dcerou úplně nedočetly. Dceři se kniha líbila, různé věci tam byly někdy fajn, ale jindy zase vybrané spektrum informací trochu podle mě pokulhávalo. Text byl občas nezáživný a vybrané poučení o přírodě někdy nebylo až tak zajímavé. Prostě jak co. Nicméně zhruba za polovinou mě moje rozpolcené pocity z knihy přestalo bavit snášet a knihu jsem odložila. Špatná ta kniha ale určitě není, jen prostě není ani nějaká úžasná.

25.04.2020

Byla jsem příjemně překvapená tím, jak je kniha dobrá. Dcera (11) a syn (7) každý večer s napětím poslouchali a i já se vždy fakt těšila, co bude dál. Kniha není nijak dlouhá, má cca 140 stran, je psaná spíše stylisticky jednodušeji, vše plyne bez nějaké květnatosti, přesto je kniha v zásadě velmi atmosférická. Je to založeno na skutečném příběhu, bílého 7letého chlapce unesou indiáni, je rodiči vychován ke statečnosti, takže se k situaci postaví docela čelem a přizpůsobí se. Rozdílná mentalita indiánů je tu skvěle vykreslena, slabost mezi nimi prostě není tolerovatelná. Kniha je napínavá, vhodná pro děti od cca 7let, velmi dobře se i předčítala.

4 30.07.2019

Knihu jsem ze svého dětství neznala. Setkala jsem se s ní poprvé až jako dospělá, kdy jsem ji předčítala primárně synovi (7 let), poslouchaly ale i dcery (5 a 11 let). Je to takový prototyp něčeho, co si člověk představí pod pojmem DĚTSKÁ kniha. Je to dobře vystavěný fantazijní příběh, děti se z našeho světa dostanou do říše Mytologie, kterou ovládli zlí bazilišci a děti se je snaží spolu s ostatními mytologickými tvory porazit a navrátit vládu v Mytologii do správných rukou. V knize nejde o nic hlubokého, charaktery jsou milé, některé vtipné, ale v zásadě placaté, skoro žádná psychologie postav ani vztahů, žádný přesah, nic konfrontujícího se skutečným životem, žádné hlubší poučení. Prostě milý, pro dětské uši dobře vystavěný a dobře pochopitelný fantazijně - dobrodružný příběh, který má tendenci děti bavit a potěšit. Také se určitě mnoha dětem vryjí do paměti mnohé pěkně vymyšlené fantazijní prvky - u nás vedla čarotelata. Veškeré zlo je zde střídmé, nic děsivého a drastického, přesto je to příběh dostatečně chytlavý a dobrodružný. Kniha se i příjemně předčítala. Ke srovnávání s Harry Potterem - v knize je skutečně mnoho mytologických zvířat stejných jako v HP, mnohá jsou zase ovšem jiná. A ano, do Mytologie se také jede vlakem. Tím podobnost končí, tato kniha rozhodně není i pro dospělé, je to skutečně zcela dětská literatura. Je stylisticky napsaná pěkně a barvitě, nejvíc podle mě bude sedět dětem mezi 7-9 lety. Synovi (7) a dceři (11) se kniha líbila hodně, i když dcera už čte knihy mnohem složitější. Pětiletá dcera čtení také poslouchala, ale příběh ještě nechytala úplně, bylo to na ni ještě moc složité. Dávám 4 hvězdičky, protože osobně mám radši, když kniha přináší do dětské duše ještě něco trochu víc, a to tady tak úplně není.

9 23.06.2019

Po knize Dva proti Říši jsem hned sáhla po další knize tohoto autora a opět jsem zcela spokojená. Je úžasné si přečíst něco, co vás baví a zároveň se u toho tak moc, tak kvalitně, a tak detailně poučíte o historických událostech pro naši zemi tak významných.Kniha je psaná podobným stylem jako Dva proto Říši, je velmi citelné, že je to od stejného autora. Zpracovat do románově čtivé podoby komunistický puč u nás po druhé světové a k tomu poválečnou situaci Židů a okolnosti provázející vznik státu Izrael je ale podle mě mnohem složitější, než u tématu atentátu na Heydricha. Přesto se s tím autor popasoval skvěle. Kniha není tak úžasně čtivá jako Dva proti Říši, ale je stále čtivá dost. Střídá se zde asi 5 či 6 linií příběhu, ze začátku jsem se v tom trochu ztrácela a nebyla si chvílemi jistá, kde zrovna jsem - na americkém velvyslanectví nebo na britském, ve sboru StB, v izraelské armádě? Ale tak někde před polovinou knihy se vše usadilo a pak už jsem s orientací neměla žádný problém. Na internetu jsem si u četby často dohledávala a upřesňovala různé pojmy nebo osudy historických osobností- NKVD, Hagana, Irgun, Rudolf Slánský, Jan Masaryk .....díky tomu jsem si souvislosti ještě více utřídila. Kniha dává podrobně nahlédnout do spletitosti motivů, proč jsme vlastně Izraeli v době jeho vzniku tak pomohli - to mě velmi zajímalo. Kniha je opět fantastickou učebnicí dějepisu, jen se obávám, že pro člověka třeba na střední škole by opravdu mohla být složitější ke čtení - já bych ji asi v tom věku nedala, teď jsem ji však hltala s velkým zaujetím a touhou po pochopení daného úseku historie, byť k četbě byla potřeba o něco větší dávka duševní svěžesti a soustředění než k četbě jiných knih, ale zase ne nějak o moc. Knihy autora jsou opravdu návykové, už mám koupeny Zrádce.

6 17.06.2019

Hledám knihy pro svou 11 letou dceru, které by mohlo stát za to dát jí číst. Tento román byl i pro mě docela velmi příjemným počtením. Je to dívčí román, situován do 19. století. Hlavní postavy zde pocházejí z lepší společnosti, kamarádky i matka s dcerou si navzájem vykají, asi aby se nějak v češtině vyjádřil ten uctivý komunikační styl tehdejší doby. Je to moc pěkné, celou knihou se linou tehdejší mravy, zdrženlivost, cudnost, zároveň je to docela napínavé a plné poměrně zásadních témat a hodnot. Přesto to není čtení "těžké". Skrze nalezené dopisy z minulosti je kniha také historicky poučná stran událostí Velké francouzské revoluce. Je možná dobré něco o této době předem načíst, náctiletý čtenář pak bude více v obraze a více si z knihy vezme. Autorka je zjevně katolička, její podání Velké francouzské revoluce je tedy soustředěno na téma utrpení kněží a pronásledování všech projevů víry i u běžného obyvatelstva. Kniha přibližuje atmosféru z období oněch let teroru za revoluce . To období bylo strašné , to je historický fakt, v knize nicméně neobjevíme ani náznak toho, že poměry v katolické církvi v té době nebyly nikterak idylické. Jinak povedený dívčí román s tématem historie, víry, přátelství, ale i s prvními zamilováními a i s detektivní zápletkou. Příběh mohl být možná podrobněji rozpracování, ale to by zas nemusel být tak dobře přístupný i pro náctileté. Celkově jsem byla příjemně překvapena a sama mám chuť číst další díly. Kniha myslím sedne dívkám kolem 11 až 17 let.

2 12.06.2019

Jsem moc ráda, že jsem tohoto autora objevila. Patří mu velký dík za to, že tuto historickou látku pro nás ostatní tak důkladně nastudoval a pak nám ji předložil v podobě strhujícího románu. Příběh je čtivý, napínavý, plný spousty dobře zakomponovaných historických faktů, dá pocítit dobovou atmosféru a spoustu politických souvislostí. Kniha je podobně vynikající jako román Zatím dobrý od Jana Nováka zpracovávající podobnou formou příběh bratří Mašínů, ten to měl ale jednodušší, protože Mašínové mu to vše odvykládali. V knize je dost postav, chvílemi
jsem se v nich trochu ztrácela, ale ony tam prostě historicky patří. Autor i tak některé postavy pro zjednodušení vynechával, aby kniha zůstala přehledná. Myslím, že to vybalancoval skvěle, je dobře, že ve jménu ještě větší čtivosti neobětoval víc. Příběh i postavy působí autenticky. Vůbec není samozřejmé, že to tak je, některé knihy, které se u nějaké historické události snažily o totéž, jsem vůbec nedokázala dočíst, strašně mi vadil ten vjem smyšlených dialogů, a že prostě čtu něčí na historickou událost naroubované fantazie. Tady žádné takové pocity nevznikly. To se povede takto málokdy. Delší dobu toužím udělat si jasněji v našich dějinách 20.stoleti, proniknout do toho hlouběji, více pochopit souvislosti. Takovéto knihy jsou v tom ohromnou pomocí. Hned jsem objednala další knihy od tohoto autora.

9 02.06.2019

Knihu jsem četla, abych si udělala názor, zda ji později doporučit svým dětem. Zpočátku mě kniha přes zajímavý námět docela ubíjela svou velmi průměrnou stylistikou, nepropracovaností a dle mého názoru velmi chabě vykreslenými charaktery postav a ještě chaběji vykreslenými vztahy mezi nimi. Kvalitní autor se pozná podle mě mimo jiné tak, že z řádků prostě cítíme, jaký k sobě postavy mají vztah, jaké pocity či city se mezi nimi odehrávají a pokud je to pak i explicitně konstatováno, tak nás to nijak nepřekvapí, protože nám to jen potvrdí, co už víme, či alespoň silně tušíme. No, tak přesně tohle mi tu zcela chybělo v celé první půlce knihy - autor občas cosi konstatoval o vztahu mezi nějakými postavami, ale kdyby to nekonstatoval, absolutně z ničeho bych to nevycítila. Vztahy mezi postavami tak pro mě nebyly uvěřitelné, jejich ochota se pro toho druhého obětovat pak v tomto kontextu vyznívala téměř absurdně, šroubovaně, člověk si říkal, kde se to bere, vždyť žádný silnější vztah jsem z ničeho nezaznamenala. V knize byly na mnoha místech načrtnuty myšlenky, které by stály za rozpracování a mě často frustrovalo, že autor se o ně jen jakoby povrchově otřel. Permanentně jsem prožívala pocit velmi nevyužitého potenciálu daného materiálu, šlo vytěžit stokrát více. Ale zase je nutno uznat, že tedy ale autor vytvořil svět, ve kterém člověk tento potenciál k rozvinutí spatřoval. Od půlky se kniha zlepšila, získala spád a poslední třetina pak ještě více, přibylo napětí, zvraty, více to vtáhlo, stylistická kvalita jakoby se zlepšila. Některé vedlejší postavy mi přišly více propracované než postavy hlavní, myslím hlavně Goddarda a smrtku Curieovou. To jak se Rowan přibližoval a oddaloval Goddardově ideologii opět bylo autorem spíše vždy prostě konstatováno, než že by to šlo spolu s ním doopravdy skrze řádky plněji prožít. Trochu tam něco vnímat šlo, ale... Zajímavé také bylo, jaký problém se smysluplností žití mají všichni ti nesmrtelní lidé v tomto světě. Většinou se nám život může jevit jako nesmyslný právě proto, že vše skončí smrtí, tady se nám trochu poodkrývá, jaké potíže se smysluplností našeho života bychom naopak mohli mít, kdybychom zde na tomto světě byli nesmrtelní. Životem obyčejných lidí se kniha ale moc nezabývá, o jejich způsobu prožívání je nám občas jen něco řečeno, svět zde jinak vnímáme hlavně z pohledu cechu smrtek. Po dočtení jsem myslela, že bych dala tak 3 a půl hvězdičky a další díly že už číst nebudu. Ale ejhle, příběh se mi z hlavy hned tak nevypařil (jako někdy jiné knihy), o některých myšlenkách dál přemýšlím, vlastně mě ten svět dál zajímá, takže pokračovat budu. Ohledně doporučení pro náctileté - no to nevím, tak nejdřív od 17 let. Je tam fakt strašně moc vraždění a to často masového, a ani ta individuální zabití nejsou zrovna taková, že by nechávala člověka chladným, nevyhýbá se to ani vraždění dětí, bylo to místy dost i na mě, opravdu bych nevnímala jako vhodné, aby se tyto násilné obrazy z knihy zaryly zbytečně někomu náctiletému do hlavy. Navíc některé postavy si to vraždění sadisticky užívaly, a zrovna tohle v knize není jen konstatováno, ale lze to i cítit, takže je to vlastně dost o mentalitě řekněme masových sadistických vrahů. Dokonce mě napadalo, že tato kniha by mohla třeba nějakého narušenějšího jedince k podobným činům inspirovat. Rušily mě i zjevné nelogičnosti - oč jednoduší by v tomto světě bylo jen mírně omezit porodnost, zvláště, když je nám předkládáno, jak malou statistickou šanci má člověk na pokosení v průběhu 5000 let....Nakonec 4 hvězdičky.

3 26.05.2019

Knihu jsem četla, abych věděla, zda by to mohla být další fajn četba pro 11letou dceru. Kniha mě trochu zklamala. Špionážní tematika mě vždycky moc bavila, prostředí podobné jakoby internátní škole také, čekala jsem tedy, i vzhledem k recenzím, že to velmi pravděpodobně sedne. Vše bylo ale tak nějak příliš předpokládatelné, ničím mě kniha moc nepřekvapila, neuhranula, ani příliš neobohatila. Jazyk odpovídal cílové skupině - nebylo to složité čtení, ale to lze u knihy pro danou cílovku očekávat. Postavy, jejich vztahy, chování, motivace a děj určitou prokreslenost měly, ale přeci jen menší (i s ohledem na to, že je to kniha pro mládež), než abych knihu mohla hodnotit výše. Hledám u knih, které svým dětem doporučím, nějaký důvod, proč by mohlo být fajn, aby ji četly - nějaké poselství, přesah, myšlenky, poučení o vztazích, obecně o životě, nebo alespoň skutečně skvěle napsaný příběh, který fakt pohltí, chytí za srdce, neřekne třeba ani nic nového, ale přesto v tom člověk nachází "cosi". Po dočtení jsem se tedy zamýšlela, co pozitivního či hodnotného by tato kniha mohla mým dětem přinést. Docela zdařile je na začátku knihy popsáno, jak by se celkem normální kluk mohl dostat na " špatnou cestu", jak se nevyplácí být v partě špatných kluků, co mají blízko k vandalismu a pak i ke zločinu. To je myslím docela hodnotné. Dál mě ale nenapadá nic moc jiného, než že by to mohlo děti "bavit", a že by trochu víc pochopily, co jsou to agenti a špionáž. Kniha mi ve všem přišla jen maximálně lehce nadprůměrná. Navíc hlavnímu hrdinovi je 12 a chová se podle mě v některých aspektech na minimálně 14 - 15 let. Popis první lásky se mi nelíbí - James potká zcela neznámé děvče, prohodí spolu (doslova!) jen 3 věty, ona se ho pak hned zeptá, zda ji chce dát pusu a začnou se vášnivě líbat, ona mu přitom strká ruku do zadních kapes.... - celé mi to přijde nesmírně plytké, povrchní a podle mě i nepřiléhavé pro 12 letou postavu.....Asi bych nechtěla, aby moje děti toto považovaly za zcela normální vzorec vzniku vztahu, a to ještě ve 12 letech. Co by pak bylo normální ve 14? A takovýchto momentů je v knize bohužel více.

1 25.05.2019

Vzhledem k nižšímu hodnocení zde na DK jsem neměla velká očekávání. Byla jsem pak ale nesmírně pozitivně překvapena. Forma scénaře mi vůbec nevadila, text ve mně navozoval stejně plastickou představivost jako běžným způsobem napsaná kniha, čtenářský požitek jsem měla stejně výrazný. Pro mě to byl zcela plnohodnotný 8. díl HP. Nepřišlo mi to jako nějaký mini příběh - formou scénáře děj plyne sice rychle, protože jsou to vše hlavně dialogy, ale v příběhu se toho podle mě stane strašně moc, je tam spousta zákrutů a zvratů v ději - přijde mi to srovnatelné s prvními třemi díly HP (z hlediska toho, jak moc se tam toho odehraje). Jsem ve stejném věku, jako dospělá varianta Harryho v tomto díle, možná i proto to pro mě bylo tak přirozené pokračování. Vžít se do Harryho v jeho 11,12....17 letech pro mě nebyl problém, zrovna tak ale pro mě nebyl problém udělat skok do 37...40 let v tomto díle. Člověku, který už v tomto věku je, to také přijde jako chvilka, co byl malý. Dospěláckou variantu hlavních představitelů jsem vnímala jako konzistentní s jejich osobnostmi v dětství, přišlo mi, že takovými lidmi by prostě opravdu po 20 letech mohli být. Hlavní postavy tohoto příběhu - jejich děti, jsem si oblíbila a to, že to bylo hlavně o nich, pro mě prožitek z příběhu nesnižovalo. Vlastně se mi tento díl líbil spolu s pátým dílem HP snad dokonce nejvíce. Prostředí Bradavic a všeho bylo stejné, pro mě prostě úplný návrat do světa HP. Rowlingové spoluautorství mi zde přišlo zcela citelné, dle rozhovorů s ní je jasné, že bděla nad každým slovem i zápletkou, i když to do podoby scénaře spolusepsal i někdo jiný - byla ale celou dobu při vymýšlení každého slova. Podle mě tento díl vhodně doříkává spoustu linií příběhu a já jsem prožívala naprosté souznění s tím, proč je příběh doříkáván právě takto. Rowlingová vícekrát říkala že v HP je pro ni důležité téma smrti, postoje k ní, její zpracování... a i k tomuto tématu tento díl něco dalšího podstatného přináší. Dále je podle mě důležité, že více zakusíme, od čeho Harry Potter svět zachránil, jak by to vypadalo, kdyby ne... Důležité mi také přišlo odkrytí toho, jak Harry později zpracoval určité postavy - hlavně Snapea. Ze sedmého dílu to není tolik zřejmé, z tohoto ano, a já byla nadšená, že to bylo dořeknuto. Rowlingová tu opět pracuje s tématy, které se celou sérií HP prolínaly - outsiderovství a jeho různá pozadí a různé způsoby jeho překonávání. Tato rovina mi v tomto dílu opět přijde skvělá. Dále téma, jakým břemenem může být mít slavného otce. Také téma, jak určité maličkosti v minulosti determinovaly pozdější vývoj událostí - ať už vnějších, nebo vývoj něčího charakteru - také super k přemýšlení a zde opět skvěle zakomponováno do příběhu. Za mě prostě spokojenost. Jediným mráčkem bylo až když jsem si po dočtení knihy četla různé komentáře upozorňující na nekonzistentnost používání obraceče času v tomto díle oproti tomu, jak se používal v díle třetím. To já už trochu pozapomněla, ale ano, je to nekonzistentní, bohužel. Navíc samozřejmě kdyby šlo takto stále se vracet do minulosti a něco tam měnit, proč by to Voldemort neudělal už mnohokrát, že? No jo no.....je to nelogičnost, ale umožnila se v příběhu podívat na alternativní možnosti vývoje událostí a já za to byla ráda. Poněkud jinak ale tento díl hodnotila moje dcera (11). Líbilo se jí to, ale prý to prostě nemůže počítat do série HP. Pro ní je to prostě jiná knížka, nepatřící do té linii, protože ty dospělácké verze hlavních hrdinů jí prý vůbec nepřipomínaly ty verze dětské, vnímala je jako jiné lidi, a navíc jí vadily takové nesrovnalosti, jakože Harry znovu rozumí hadí řeči, přitom ta část v něm, díky které jí rozuměl, přeci zemřela...(má pravdu, je to další nesrovnalost). Vnímání tohoto dílu tedy možná i závisí na věku, ve kterém ho člověk čte.

4 12.05.2019

Knihy o Medovníčkovi se u nás až tolik nechytly. Z každé knihy si dcera oblibila tak jeden příběh a k ostatním se vracet vůbec nechtěla. Docela jsem to chápala. Mně samotné příběh nepřišel až tak zajímavý, často tam byly zdlouhavější pasáže, které byly jen vatou, něbo něco zdlouhavěji popisovaly a nebyly moc záživné. Dceři se u nich odpojovala pozornost, což u jiných knih nepozoruji. Text mi také přišel nevyrovnaný svou složitostí - někde tak pro tříleté dítě, někde jinde spíše pro šestileté, ten vjem mě rušil. Mě osobně příběhy spíše nudily, nepřišly mi až tak zajímavé ani dějově, ani myšlenkově. Pro věk 3 -4 roky to u nás tedy až tak nesedlo.

3 01.05.2019

Kniha by byla v zásadě moc fajn, kdyby lépe fungovalo to, co má svítit ve tmě. Že by stačilo nasvítit stránky večer baterkou, to absolutně nehrozí. Ani nasvícení lustrem o třech silných žárovkách nedá úplně přesvědčivý výsledek. Funguje ale ostré denní slunce nebo nasvícení takovou tou lampou na bankovky. Tu doma naštěstí máme, čímž se pro nás kniha stala použitelnou, jinak by to bylo zklamání. Pokud tedy toto budete mít ošetřeno, mohu knihu doporučit. Je tam šest dvojstran, na každé trochu textu, vlastně těch informací není úplně mnoho, ale nejsou volené špatně, pro děti jsou chytlavé, zajímavé, snadno zapamatovatelné, doplnili jsme to pak trochu podrobnějšími informacemi z internetu. Prostě kniha vám nejen sdělí, ale i vám dá možnost uvidět, jak různé ryby, rejnoci, medúzy, štíři, pavouci, larvy, oči zvířat a ztrouchnivělé pařezy světélkují v noci. Pak je ještě možno se z knihy naučit poznat čtyři známá souhvězdí a vidět, jak planeta vypadá z vesmíru stran toho, že se všude svítí. A to je v kostce zhruba vše. Není toho mnoho, ale výběr informací je celkem zdařilý.

2 20.04.2019

V knize jsou podnětná zamyšlení ohledně toho, co vše v nynější době očekáváme od manželství ve srovnání s dobou minulou - že toho očekáváme opravdu neúměrně moc a pak býváme zklamaní. V další části se autorka věnuje nevěrám - podnětně a z mnoha stran zkoumá, proč k nevěrám dochází, co lidem nevěra přináší, proč často tolik riskují. Obě tyto části mi přišly dobré, objevné, autorka v nich vychází ze své bohaté terapeutické zkušenosti. O to více jsem byla překvapena poslední cca pětinou knihy, která je pro mě prostě nestravitelná. Autorka zjevně fandí všem formám soužití bez ohledu na pohlaví a počet osob a vybízí k "nezaujatému" přehodnocování tradičního a zjevně podle ní zpátečnického modelu myšlení, kdy se monagamie považovala za jedinou možnou formu správného soužití. Po těch pěkných a podnětných částech knihy jsem tímto ultramodernistickým závěrečným pohledem na vztahy a sexualitu byla poněkud překvapena....

1 20.04.2019

Je to výborná knížečka zvláště pro ty, co trpí nějakou nevyléčitelnou a život ohrožující nemocí. Paní Smilková (neznám ji osobně, ale znám více lidí, kteří ji osobně znají) stále žije a už cca 40 let se léčí s nevyléčitelným vzácným onkologickým onemocněním. Prodělala nespočet chemoterapií, ozařování a operací, ale stále žije a dá se říci že plus minus kvalitně. Její onemocnění zcela vylučovalo otěhotnění, to nemělo být vůbec možné (nefunkční hypofýza), ale má dvě děti a dnes už i dost vnoučat. Nebyla zázračně uzdravena, ale je zázračně držena stále naživu, dostatečně na to, aby dělala spoustu dobrých věcí. Knihu doporučuji, ukazuje, že zázraky mohou vypadat různě...

2 06.04.2019

5 hvězdiček v rámci žánru knih pro děti. Se synem (7) teď čteme první dva díly Harryho Pottera, tak jsem hledala, co dál. Hraničářův učeň je podle mě skvělá literatura pro děti 7 až 12 let. Ráda jsem si první díl přečetla nejdříve sama. Bylo to velmi milé čtení, hladilo po duši, nicméně skutečně jsem to vnímala jako literaturu pro mladší (na rozdíl od série HP, která nás dospělé oslovuje rovnocenněji). Hraničářův učeň je krásný klukovský příběh (i když to určitě bude bavit i holky), plný výborných mužských vzorů, se kterými se kluci mohou identifikovat - a to jak klukovských, tak otcovských vzorů. V tomto příběh hodnotím opravdu vysoko. Kniha je psaná pochopitelným a čtivým jazykem a přitom podle mě stylisticky kvalitně, barvitě, s bohatou slovní zásobou. Postavy nejsou ploché, jsou prokreslené velmi pěkně, i jejich pocity, vjemy, motivy apod., zároveň je ta psychologie postav nepřekombinovaná a myslím, že právě dobře pochopitelná už od těch cca 7 let. Děj je napínavý, ale právě také přiměřeně dané věkové kategorii, není to nadměrně děsivé, zlo se děje, ale dětskou duši nerozdrásá - těžké situace se rozuzlují za poměrně krátkou dobu. Dobro, čest, odvaha, přátelství, píle, vytrvalost, pokora - to vše vítězí (v tomto je kniha jakoby správnou "pohádkou"), kniha má tedy přiměřený morální přesah, není to jen plytké dobrodružství. Moc se mi líbí ty momenty, kdy se postavám jejich přání nesplní, ale nakonec zjistí, že to tak bylo lepší. Vzhledem k tomu, že mám děti výškou velmi malé, tak pro nás je kniha jako dělaná (hlavní hrdina Will je velmi drobný postavou). Z knihy mohou děti také navnímat, že i velké nadání se musí cíleně, vytrvale a s pokorou rozvíjet, že bez píle to prostě nejde, a že stále i pro nadané platí, že "žádný učený z nebe nespadl". V tomto kontextu se mi v knize líbí i určitá vyváženost Willova hrdinství - je nadaný, ledacos brzo zvládne, ale svému mistrovi se rozhodně nevyrovná. Oceňuji v prvním díle také téma šikany - moc pěkně zpracováno, docela ve vážném duchu, bez příkras, ale zároveň pro dětskou duši stále snesitelně, protože zlo je zde nakonec po zásluze potrestáno. Doporučila bych tuto sérii číst ještě před Harryho Poterem, je totiž přístupnější od mladšího věku, děj i postavy nejsou tak komplexní, a je to sice také bomba, ale HP je prostě bomba větší, tak je dobré HP zařadit až po. Já jako dospělá jsem si říkala, že další díly už číst nebudu, že je to na mě přeci jen poněkud dětské, ale konec knihy se mi tak líbil, že ješte pokračovat budu. Jako literaturu pro děti hodnotím velmi vysoko, do dětské duše kniha podle mě zasévá samé dobré věci.

4 24.02.2019

Dcera (4 roky 9 měsíců) si přála k Vánocům knížku o zvířátkách. Vybrala jsem tuto a jsem moc ráda, že jsem na ni narazila. Je to opravdu krásná kniha, velmi povedená. Na každé straně krásné, vkusné a zároveň realistické ilustrace přírody. Kniha na příběhu skřítka Rozekvítka popisuje co se celý rok měsíc po měsíci v přírodě děje, jak se příroda mění, co to znamená pro zvířátka a rostlinky. Je rozdělena na 12 kapitol - 1 kapitola pro každý měsíc. Příběh v knize není nijak silný (ale zároveň dobře plní účel nenásilného seznamování s fakty a není nijak protivný) , prostě skřítek potkává zvířátka, kytičky...je to primárně výuková kniha o přírodě, ale právě takovou knihu jsem chtěla. Trochu jsem se bála, jestli složitost textu bude pro čtyřletou dceru únosná, jestli to nebude moc, ale zdá se to ok. Viděla bych knihu jako nejvhodnější pro věk od 4,5 do cca 8 let, ale i naše 11letá dcera se tam dozví něco nového. Výběr informací, jejich míra a forma je podle mě mimořádně dobře zvolená. Dceru kniha baví a opakovaně si o ni sama říká. V knize jsou realistické obrázky květin, mnoha ptáků, motýlů atd., jen mě mrzí, že u toho nejsou popisky, co je co. Někdy to vyplývá z textu, ale někdy ne, takže často musím vzít do ruky atlas ptáků a hledat, co to je, abych zjistila, že ten ptáček na obrázku je třeba brhlík, a abych se vyznala v tom, co je vrána, co krkavec a co havran. To je asi jediné, co bych knize vytkla - všichni přece automaticky nepoznáme na obrázku ptáčky zvonka, králíčka, brhlíka, mlynaříka.....Dnes jsme si zrovna četli březen a naučili se tam některé rozdíly mezi králíkem divokým a zajícem....super. Knihu opravdu doporučuji.

5 20.01.2019

Hledala jsem něco, co bych mohla synovi (skoro 7 let) číst ještě před tím, než začneme číst Harryho Pottera a co by mohlo být sérii HP tím typem čtenářského prožitku alespoň trochu podobné. Kronika rodu Spiderwicků je vlastně jedna kniha úplně zbytečně rozdělená do pěti mini knih, které ovšem sami o sobě netvoří žádný ucelený příběh. Prostě je v každé knize 7 kapitol z těch celkových 35. Celkově je těch 5 dílů dohromady asi jako jedna zhruba 200 stránková kniha. Nemá absolutně žádný smysl kupovat jen nějaký díl - jednak je to kraťoulinké a jednak to takto vytržené z kontextu nedává samostatně smysl. Ke knihám se mi podařilo levně sehnat i jinak nesehnatelný "Klíč". Zpočátku byly děti (dcera 11, syn 6) i já dost nadšené, dcera hned po pár kapitolách hlásila sama od sebe, že jí to tím, co u toho prožívá, připomíná Harryho Pottera. Opravdu to mělo určité kouzlo, navíc jsem po dočtení 1. dílu dala dětem onen "Klíč", syn i dcera byly fascinovaní, syn řešil, jestli ti kouzelní tvorové tedy fakt existují, nebo ne. Dalšími díly se ale u mě nadšení postupně vytrácelo. Příběh mi totiž nakonec přišel vlastně docela plytký, neměl přesah, nebyl prokreslený, nebyly prokreslené charaktery, stylisticky také nic moc. Vadil mi nesoulad určitých aspektů knihy z hlediska vhodnosti pro určitý věk. Přímočarostí a jednoduchostí příběhu to zcela odpovídalo nejlépe věku 6-8 let (pro starší bych to viděla jako ztrátu času - mohou číst už mnohem propracovanější knihy), nicméně pak tam byly aspekty tomuto věku zcela neodpovídající, jako mluva sourozenců Graceových. Ti spolu stále mluvili jakoby puberťácky, slengově, hulvátsky a tak jako polovulgárně. Byli vůči sobě pořád takoví podráždění, necitliví, hrubí. Vůbec se mi jejich vzájemné chování nelíbilo. Možná by někdo řekl, že se chovali právě tak, jak se většina sourozenců chová, a že se s nimi děti mohou právě proto identifikovat, ale v této knize to prostě bylo v poloze, se kterou se já takto v dětské literatuře nějak nemohu ztotožnit, shazovalo to pro mě to původní kouzlo. V knize jsou také nastolena závažná témata jako rozvod, odchod tatínka a tak, a tím je občas vysvětlováno hrubé a nevhodné chování třeba Jareda ve škole apod. (že jako emocionálně nezvládá ten rozvod), ale není to tu vůbec nijak dobře zpracováváno, prostě je to povrchně nadhozeno a v tom jinak jednoduchoučkém příběhu pro šestileté to tu působí jako pěst na oko. Knihy se mi také nepředčítaly nijak zvlášť dobře, například u přímé řeči často nebylo jasné, kdo zrovna mluví, bylo to protivné. Plynutí samotného příběhu mi také občas přišlo kostrbatější. Od třetího dílu už pro mě četba byla spíše nepříjemná, těšila jsem se, až to konečně dokončíme. Děti příběh zajímal celou dobu, i když ne tak intenzivně jako na začátku. Od třetího dílu si už ale ani jednou nevzpomněly na Klíč (předtím vždy po dočtení kapitoly chtěly přečíst o nějakém kouzelném tvorovi). V knize jsem nenašla žádné hlubší myšlenky nebo poučení o životě, o lidech, nic takového. Prostě moderně stále podráždění a hruběji spolu mluvící sourozenci prožívají určité dobrodružství, které je zajímavé tím, že se tam objevují kouzelní tvorové, což knihu ozvláštňuje. Ještě je pak docela pěkný konec, ten trochu zvedl dojem. Za mě tedy celkově spíše zklamání, i dcera (11) nakonec při mých dotazech všechny ostatní knihy, které jsme přečetli za minulé dva roky, hodnotila jako lepší, hlubší, mající pro ni větší osobní význam. Po dočtení jsem začala synovi číst toho Harryho Pottera a je to obrovský, ale opravdu obrovský rozdíl, který pociťuji od první strany.....(a je to pro mě po tom Spiderwickovi úplný balzám). Na rozdíl od série HP Kroniku rodu Spiderwicků nevnímám jako knihu, která by mohla mít co nabídnout i dospělým čtenářům.

2 16.01.2019

Kniha se výborně předčítala - text pěkně plynul, bez zadrhávání, věty samy naváděly na správnou intonaci atd. Zmiňuji to proto, že je spousta krásných knih, ale u některých je předčítání dost náročné a kostrbaté. Kniha se líbila synovi (6 a půl let) i dceři (10), zamýšlela jsem ji ale hlavně pro syna - příběh plně chápal a řekla bych, že ten věk byl přesný (myslím, že 6-8 let je ten správný věk na tuto knihu). Příběh je dobrodružný, místy vtipný, milý, napínavý a jako vždy u tohoto autora také trochu ulítlý a praštěný, ale nemá moc nějaký přesah (u mě hlavně z tohoto důvodu 1 hvězda dolu). Většinou mě v knihách komolení nějakých slov rozčiluje (obr Dobr totiž není vzdělaný a nenaučil se mluvit správně), tady mě to rozčilovalo jen místy, jinak to bylo přeloženo asi docela mile a vtipně. Nicméně spousta zkomolených slov byla taková, že šestileté dítě třeba ještě úplně nevědělo, že to není správný tvar toho slova, takže jsem chvílema měla obavy, že si pak syn ta slova právě zafixuje špatně. Ale u většiny slov a slovních spojení už sám vnímal, jak a v čem jsou zkomolená a u ostatních jsem to místy vysvětlovala. Celá kniha působí jako taková nadsázka (podobný pocit mám i z jiných knih tohoto autora), takže třeba ty naše dvě starší děti (6,10) to pojídání dětí obry a křupání kostiček fakt neděsilo, i když jinak nějaké zlé a děsivé věci v knihách fakt nemají rády. Ono to zde celé vyznívá "vážně - nevážně" a u této knihy podle mě i menší děti (nad 6 let) chápou, že je to prostě spíše k pobavení. (Ale občas se k četbě nachomýtla i 4 letá dcera a té to téma zlých obrů dobře nedělalo). Celkově povedená kniha, která se má tendenci dětem líbit. Některé jazykové hrátky a kreativní výrazy jsou v knize opravdu vydařené - třeba obr Dobr chytá sny a pak je pouští trubkou v noci do dětských myslí a krásným snům říká čarokrásníci, ošklivým třeba krutihrby - tak to se nám ujalo do domácího slovníku. Ale jak už jsem psala - přesah tam moc není.

3 21.11.2018

Na začátku jsem z knihy byla velmi zklamaná - asi tak do strany 70, ke které jsem se propracovávala celých 5 dní, protože mě to vlastně moc nebavilo. Příběh mě moc nevtáhl, stylisticky mi to přišlo velmi průměrné a postavy velmi černo-bílé. Rozčilovalo mě to a nechápala jsem tak vysoké hodnocení zde na DK. Téma otrokyň, služebných atd. mě vždy fascinovalo a zajímalo, hltala jsem třeba seriál Panství Downton právě kvůli tomuto tématu. Na prvních pár desítkách stran mi ale tato kniha přišla spíše hlavně o týrání dětí, a to bílými paničkami. Vypadalo to, že bílá žena nikdy, ale opravdu nikdy nepohladí své dítě, to dítě jí nezajímá, nezaujme, ona ho vždy zcela přehlíží, jen jí překáží, obtěžuje, rozčiluje, nemá pro něj žádnou něhu, obejmutí, nic a nikdy. Skoro jsem na začátku měla dojem, že je kniha rasistická - vůči bílým - prostě bílé ženy své děti nemilují, ty černé ano, a to i ty cizí. Vše mi v knize přišlo ploché, předvídatelné, charaktery šablonovité - černí dobří, bílí nikoliv. Také mi to přišlo tak nějak strašně moc "ženské", a to v rovině, která mě iritovala. No ale pak se to postupně měnilo, a tak od strany 130 se moje vjemy změnily a kniha se mi začala dost líbit. Přestala jsem mít pocit černobílosti, ba naopak, charaktery se prohloubily a získaly na uvěřitelnosti, příběh dostal spád a napětí. Začalo mi připadat neuvěřitelné, kolik se toho odvyprávělo třeba už po těch pouhých 130 stranách. Příběh ve čtečce měl cca 390 stran a ve srovnání s jinými knihami podobného rozsahu jsem měla dojem, že se toho zde stihlo odvyprávět opravdu hodně, a to o velkém množství postav, přitom vše dost podrobně a do hloubky. Styl vyprávění jsem nakonec velmi ocenila - jak strukturu příběhu, vyprávění střídavě třemi postavami, tak po jazykové stránce. K mnoha postavám jsem získala vztah a měla jsem po dočtení knihy dojem, že jsem toho s nimi hodně prožila. Jestli to vše vskutku odpovídá dobovým reáliím (což nedokážu úplně posoudit), tak pak to člověku dá opravdu skvělou, hutnou a prokreslenou ochutnávku atmosféry začátku 60.let ve státě Misissipy - fungování společnosti, vztahů, manželství, politická situace, rasové otázky, fungování domácností... Jediné, co mě pak na knize mrzelo, byl v určitých momentech pocit poplatnosti naší době - skutečně měly černošky, na rozdíl od bílých, v letech 1941-1947(!), onen pokrokový pohled na homosexualitu (a ještě k tomu u dětí) , jak je nám v knize při vzpomínání jedné černošky předkládáno? A opravdu černošky v 60.letech tak moc vevnitř trpěly pokaždé, když bílá panička plácla (jedenkrát) své dítě přes zadeček? No nevím - tady bych spíše řekla, že autorka možná chtěla potěšit dnešní ideology. Za toto a za ten začátek hvězdička dolu. Jinak super kniha.

5 03.10.2018